Já, počítačový "expert"
- Ostatní
- neumisa
- 10.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb proč mě výpočetní technika tak nenávidí...
Za posledních 12 měsíců jsem odvařila dva notebooky. Podotýkám, že ne úmyslně. První kousek, zvaný láskyplně Vykopávka, sloužil docela dlouho. Po několikaletém utrpení dospěl k názoru, že stačilo. Slušně se se mnou rozloučil hláškou Error a umřel.
Zaplakala jsem (vzteky, neboť jsem měla zrovna rozdělanou práci) a udělala na mou drahou polovičku psí oči s tím, že NUTNĚ potřebuji něco funkčního. Drahý Vykopávku rozebral, odmontoval asi tak milion pidišroubečků a zjistil, že opravit to nepůjde. Sedl tedy ke svému kompu (plně chápu, že mi nedovolil na něj sáhnout) a jal se prohrabávat nabídkou elektroniky, která by splňovala jeho požadavky na mého nového pomocníka.
Našel, zahrnul mě spoustou cizích termitů, já mu je odkývala (i když dodnes nevím, o čem to vlastně mluvil) a bylo objednáno. Dodací doba výborná - něco málo přes 2 týdny. 
I ejhle, balíček dorazil! Po rozbalení byl obsah rázem přejmenován na Verk. To proto, že byl z druhé ruky. Ale podle prodejce plně funkční a s přibalenou novou baterkou. Drahý se okamžitě pustil do instalace mnou zvolených programů. O každém sáhodlouze diskutoval, jestli ho fakt potřebuji - jo, potřebovala jsem všechny. 
Verk se zapojil do chodu domácnosti i pracovního procesu. Na čas. Na podstatně kratší čas, než jsem doufala. Jestliže Vykopávka se mnou vydržela několik let, Verk to stáhl na několik měsíců. Přesněji na dva. Dva měsíce naší spolupráce uběhly přesně dnes odpoledne. Verk neměl ani tolik slušnosti, aby mě upozornil, že se chystá skonat a mám si udělat zálohu. Prostě škytnul a ani se nerozsvítil.
Drahý Verk rozebral, odmontoval asi tak milion pidišroubečků a zjistil, že opravit to nepůjde. Sedl tedy ke svému kompu (plně chápu, že mi nedovolil na něj sáhnout) a jal se prohrabávat nabídkou elektroniky, která by splňovala jeho požadavky na mého nového pomocníka. Zahrnul mě spoustou technických detailů.
Po mé špitnuté odpovědi, že absolutně netuším, o čem to mluví, mě nařkl, že ty noťasy likviduji záměrně a že si nový nezasloužím. Že mi radši poskládá velký odolný stolní.
Za další dvě hodiny zjistil, že nový noťas vyjde podstatně levněji, než jeho plánované počítačové puzzle. Znovu jsme si prošli debatou o bitech, paměti, mechanice, grafické kartě, procesorech a jiných lahůdkách. A se stejným výsledkem - nechápu, nerozumím, mám odpor. Na dotaz, CO vlastně chci, se mu dostalo plně fundované odpovědi - něco funkčního s Windows, Wordem, Powerpointem - a když si to bude tykat i s tiskárnou, tak budu blahem bez sebe.
A připomněla jsem mu, že mi tyto dotazy pokládá zcela zbytečně, neboť už před svatbou byl informován o tom, že jsem počítačový mamlas. A ať si vzpomene, jak byl šťastný, když jsem se naučila strčit flashku do „díry“. I prápor chtěl tehdá vyvěšovat. Když jsem vytvořila svou první PP prezentaci, téměř plakal. A úspěšnou a dobrovolnou spolupráci GPS-foťák-noťas-já oslavil lahví velmi drahého vína.
Drahá polovička uznala, že mám pravdu (já mám vždy pravdu, jen on k tomu dojde delší cestou) a objednal něco, co vyhovuje jeho parametrům s tím, že potřebné programy nainstaluje. Tentokrát to bude úplně nový kousek, se zárukou. Do zítřka mu musím vymyslet nějaké pěkné jméno. A snad už nebudu muset absolvovat debatu o potřebnosti mnou zvolených programů…
Přečtěte si také
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 812
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 1709
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 1067
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 984
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 898
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 2817
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 12571
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 4750
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 5178
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 1504
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
parada 
Mně taky sem tam něco „zhoří“ pod rukama 
Mobil mám celý popraskaný a čtečka marně hledá Wi-Fi. 
Už teď se děsím toho, co mě čeká příště… 
.
A pak se v tom vyznejte. 
