Zápisky šílené řidičky III.

Díl třetí – letos už to stačilo, pokračování příští rok.

feluška1.JPG feluška1.JPG
feluška1.JPG
feluška2.JPG

Den 5, 31. prosinec

Bratr se zbláznil. Chce dovézt flašku, aby mu na Silvestra nebylo smutno. Dnes také přijede můj muž, který nemá ani potuchy, kde a jak trávím čas.

Den 5 – dopoledne
Počasí: déšť

Úkol: nakoupit a doručit. Vynechaly jsme cvičné parkoviště a rovnou vyrazily do Tesca – kruháče, semafory a odbočení vpravo v pohodě. Parkování trošku horší, vybrala jsem si místo, kde bylo prázdno na všechny strany – a dostala vynadáno, že budeme muset přes půl parkoviště pěšky. No a? Však ony nám nohy neupadnou. Nakoupeno a mažeme směr Radvanice.

Trasa: Tesco – Rudná – Radvanice – Šenov – Petřvald – Orlová – Karviná – pošta u domu

Paradoxně se mi v tomhle ošklivém počasí řídí velmi dobře. Na Rudné si troufám i na řazení pětky, svištím si to osmdesátkou, zvládám objíždění odstaveného vozidla. Bratrovi málem upadla čelist, když viděl, kdo mu bravurně zaparkoval pod okny pracoviště. V Petřvaldu se mi do cesty připletli nestabilní cyklisté, ale i ti přežili. A v Karviné se motali na krajnici sběrači s kárkou. Opět objeto bez kontaktu.

Poznámka: Felušce netěsní střešní okno. Střídavě mi vlhlo pravé a levé rameno – podle toho, kam jsem točila volantem.

Den 5 – večer

Švagr mě označuje za sraba, odmítám vyrazit mezi opilce a rachejtle.

Den 6, 1. leden

Drahý má záchvat smíchu, když mu tvrdím, že jsem za posledních 5 dní najezdila po okolí 100 kilometrů bez nehody. Záchvat ho přešel, když mu to potvrdila moje matka, otec, sestra, švagr a děti. Svou úspěšnost při parkování jsem dokázala fotkou (tak pěkně už se mi to asi nepovede, tak jsem si to zvěčnila). Při jízdě domů po tankodromu se nenápadně dotazuje, co budu dělat, když… Asi jsem testem prošla, za Brnem mi svěří Natálku, protože si zlomil nehtík (beztak si ho zatrhl schválně, jinak by mě nedonutil řídit auto, které nemám odzkoušené).

Den 6 – odpoledne

Úkol: držet se na dálnici tak dlouho, než si drahápolovička okouše ten zlomený nehet.

Výjezd z odpočívadla v pohodě, řazení všech stupňů bez potíží, jen mi chybí Feluščiny podivné zvuky. Natálka je nechutně tiché auto. Děti sedí a mlčí – malý zázrak. Chlap sedí, hryže si nehty, hlídá čáru a ječí, že se mám držet víc na kraji. Nevím, co má za problém, do vedlejšího pruhu netrčím, to si hlídám. V čelním skle přibyla dírečka, Rusák přede mnou po mně hodil kamínek. Na tacháči držím 110–130km/hod a mám chuť si zpívat. Ale to těm mým miláčkům nemůžu udělat, takový trest si přece jen nezaslouží. Po 50 kilometrech vracím Natálku drahému, viditelně se mu ulevilo.

Poznámka: Další kolo vzdělávání je v plánu v únoru – to už bez Felušky, která bude v automobilovém nebi. Ale švagr mi prý půjčí svou vytuněnou Vectru. To bude teprve zádel!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
cher
14.1.14 07:51

Zrovna dělám řidičák a jen čtu ten deníček, zvlášť o dálnici a už se mi potí ruce, myslím, že v životě na dálnici nevyjedu, mám co dělat, abych v místech, kde je povolena 90tka, jela aspoň 80tkou a moc neprudila další řidiče :), Ježdění zdar :kytka:

  • Upravit
mandlova
517
14.1.14 11:01

Já mám řidičák od osmnácti, bohužel jsem nikdy neřídila sama, ale vždy pod dohledem mámy, která mi sahala do řízení, řvala na mě atd, takže mi znechutila řízení na mnoho let. Zařekla jsem se prostě, že s ní už nikdy. Loni přišel přítel s tím, že už bych konečně mohla zasednout za naše-jeho auto a oživit si to. Závěr je ten, že teď chodím na kondiční jízdy, které mi velkoryse platí jen aby se sám nemusel nervovat. :) snad už mi budou stačit jen 4jízdy na to, kdy mi svěří svou stříbrnou střelu pod dohledem a pak, jednou vyjedu i sama. Moc ti fandím a držím palce, ať rodinu ohromuješ dál!

  • načítám...
  • Zmínit
mary-jane
147
14.1.14 12:02

Úplně chápu, co píšeš :mrgreen: Jsem na tom podobně. Dálnici jsem ale ještě nepokořila, když nepočítám, že jsem na ní omylem vjela a po 200 metrech hned sjela :lol: Řidičák mám dva roky a rok ležel v šuplíku ve stole. Až asi ve třetím měsíci těhotenství pod nátlakem společnosti jsem podlehla a zkusila znovu usednout za volant. Prostě mě už nebavilo neustále poslouchat, co budu dělat, když malej onemocní atd. (podotýkám, že doktorka i nemocnice jsou 10 minut pěšky! :-) Kupodivu to nebylo tak hrozné a ani předčasný porod se nekonal :D Chtěla jsem se potom ještě párkrát z řízení vyvlíknout, ale nekonec mi přítel koupil auto a bylo vymalováno. :cert: Tak tedy zdar všem ženám za volantem! :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
Claire7
2590
14.1.14 12:22

Parada :kytka: Jen tak dal (v rizeni i ve psani) :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
K-Black
14.1.14 14:15
:palec: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :*
  • Upravit
veru324
300
14.1.14 19:32

Obdivuju a chápu, akorát se snažím dokopat se k tomu samému, po 10 letech řidičáku a neježdění musím a chci začít. Navíc ve 4. měsíci, nechci být pak závislá na MHD nebo chlapovi. Jen tak dál :)

  • načítám...
  • Zmínit
quinny
16365
14.1.14 20:05
:potlesk: :potlesk: :potlesk: :pankac: :pankac:
  • načítám...
  • Zmínit
mickapicka
151
14.1.14 21:20

Jsi dobra a dal preju same ridicske uspechy bez nehod ;)

Take jsem zacinala znovu ridit auto po 12 letech od ridicaku, vlastne bez zkusennosti a jeste k tomu v jine zemi. Vim jak se citis a drzim palce!

  • načítám...
  • Zmínit
ALENA G
129
15.1.14 08:59

:palec: :palec: :palec: :potlesk: Jízdám zdar.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Zápisky šílené řidičky V.

Zápisky šílené řidičky IV.

Já, počítačový "expert"

Když se daří, tak se daří

Zápisky šílené řidičky II.

Zápisky šílené řidičky I.

Kterak jsem si kupovala džíny

Bojí se pošta války?

Akce Kulový blesk v malém

Noční lov