Zápisky šílené řidičky V.
- Cestování
- neumisa
- 05.01.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb není cesty zpět! Srpen: Minulý díl jsem ukončila ještě před samotnou cestou. Nuže – přežila jsem já, ségra, děti, Natálka a dokonce i všichni kolem.
Před odjezdem si sestra mocně přihnula z lahve s lihovinou a prohlásila:
„Tak - a teď musíš, ségra!“ 
A já musela. Z města, na dálnici, na okruh, na dálnici, přes Brno, okolo Olomouce, skrz Ostravu až do branky jen o trošku širší než moje auto a na dvorek o velikosti dobře rozmáznutého plivance. Hurá. Co na tom, že se tu nedokážu otočit, na to mám 3 chlapy v chalupě. Klídek, pohoda, jazz. 
I zpáteční cesta byla celkem bez potíží, až na osádku italského vozu, co měla děsnou zádel z toho, že vytroubila Zetko v pomalém pruhu. Nu což, na mé orgány nikdo nečeká.
Říjen:
Sešel se měsíc s měsícem a já tu trasu musela a chtěla absolvovat znovu. Byl týden volna, děti doma prudily, tak proč je nehodit na krk babičce a dědovi, že? Sestra srabácky odmítla přijet, prý jsem už dospělá a svéprávná, tak mám jet sama. A vono to šlo! Fakt jo! V pohodě, v klídku, bez nervů (děti jsou vychované, sedí a mlčí, maximálně se dožadují čurpauzy). Otočku na dvorku stále nezvládám, nevadí. Hlavně, že jezdím sama a baví mě to.
Listopad:
Mám véééélký problém. Drahý se vrací do práce a bude chtít Natálii zpátky. Já vím, že potřebuje dojíždět do vedlejší vesnice a já si nemusím každý den vozit zadek po městě, ale stejně… Rozmazlila jsem se. Chci jezdit. Ale za chvíli nebudu mít čím. 
Prosinec:
Tak jsem si pořídila kabelku. A protože už jsem dáma v letech, mám kabelku na kolečkách. 
Je bílá, zvenku malinká, zevnitř mnohem větší a hlavně – je celá celičká MOJE! 
Má jedinou nevýhodu – ač koupená v Čechách, má německý techničák. Čeká mě boj s úřady.
Oproti Natálii je to žihadlo. Sice stejný obsah, ale je o dost mladší, lehčí a kratší, takže reaguje jako zběsilá. Natálie se chová jako rozvážná dáma, tohle je puberťačka. Pracovní název: Sněženka. Oprava: po dojezdu domů překřtěno na Blátěnka. Převozní značka platí 10 dní, takže mám co dělat, abych to auto legalizovala včas.
Dopravní inspektorát jsem navštívila hned druhý den.
„Ale to víte, že to stihneme do Vánoc, žádný strach, paní…“
Haha. Že já blbá těm úřednicím pořád věřím. Po telefonickém hovoru dva dny pře Vánoci mám pocit, že se pokouším přihlásit k provozu na pozemních komunikacích křížence mezi létajícím talířem a ruskou jadernou ponorkou. 
Zkrátím to, do Vánoc to dopravka nestihla. Vím, že se ukončovaly depozity, ale to ta úřednice musela vědět už ve chvíli, kdy mi tvrdila, že to určitě stihne…
No nic, na vánoční cestu jsem drahé polovičce zabavila Natálii a jela (opět a zas) hodit své děti na hrb babičce. Uzounkou brankou projíždím jako Fittipaldi a nově si připisuji do svého řidičského deníčku úspěchů otočku na dvorku! To se musí zajet čumákem skoro až do dřevníku, pak zacouvat téměř do sklepa, minout schody dolů, a na plný rejd pěkně po čumáku pod jabloň. Ono to prý jde i z druhé strany, zacouvat mezi jabloň a garáž, ale to mi přijde ještě užší místo, než branka. Tam ani náhodou. Já si budu couvat pěkně do sklepa, tam je místa dost.
Protože jsem „zkušená řiditelka“, vozím se po výletech. Někdy beru děti, někdy matku, někdy švagra, někdy mix. Švagr mi složil poklonu, prý se se mnou v autě cítí bezpečněji než se svou ženou. Muhehe, tak to si schovám, až bude třeba ségru někdy popíchnout. Hlasitě jsem kvičela jen jednou, když mi protijedoucí madam v tanku odmítla v aleji uhnout přesto, že ona měla kam a já ne.
Dokonce jsem si troufla do zahraničí, celých 40 kilometrů do nitra Polska. A zrovínka tam mi zvoní telefon. Je 28. prosince a volá úřednice z dopravky, celá nadšená, že už to mají a můžu si vyzvednout český techničák a plechové značky! No, tak děkuji pěkně, právě jsem v zahraničí, uvidíme se začátkem ledna. A termín „do Vánoc“ si představuji trochu jinak!
Přečtěte si také
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 194
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 161
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 164
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 186
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 140
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
Chtěli jsme děti potěšit. Tchyně nám ale přivezla dárek, o který jsme nestáli
- Anonymní
- 15.09.26
- 2401
Dlouho jsme doma žádné zvíře nechtěli. Děti si o nějaké občas říkaly, hlavně když u někoho viděly psa nebo kočku, ale pokaždé jsme jim vysvětlili, že na zvíře teď nemáme podmínky. Oba s manželem...
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 1027
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 615
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 1079
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 533
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
. Já to neznám, po autoškole jsem řídila dál, neměla jsem pauzu, i když vy si troufáte daleko víc. Bydlíme na vesnici, kam v okolí potřebuji, dojedu, ale když se jede do velkého města, řídí manžel, potřebovala bych školu min. v krajském městě 
. Mamka dlouho neřídila, když po letech začínala, byly to jízdy smrti 
, teď už si taky dojede, kam potřebuje, a jezdí, řekla bych, obstojně.
DOBRYYYYYYY 
vidíš, jak jsi dobrá… už i zahraniční výjezd jsi zvládla 
. Já a můj černý třídvéřový Zajda Peugeot 206 jsme dokonalý pár. Miluju ho a jsem na něj pyšná, proto mě nikde nenechá a i zdánlivě nemožné spolu prostě dáme. Ze začátku jsem se fakt bála, trpěla samomluvou při každé jízdě. Dnes vozím i své děti a dobrý. Život bez Zajdy si už prostě nedovedu představit. Je to volnost, samostatnost, svoboda…Přeji hodně pohodových kilometrů ve společnosti vaší Sněženko/Blátěnky. 
.