Zápisky šílené řidičky V.
- Cestování
- neumisa
- 05.01.16 načítám...
Aneb není cesty zpět! Srpen: Minulý díl jsem ukončila ještě před samotnou cestou. Nuže – přežila jsem já, ségra, děti, Natálka a dokonce i všichni kolem.
Před odjezdem si sestra mocně přihnula z lahve s lihovinou a prohlásila:
„Tak - a teď musíš, ségra!“ 
A já musela. Z města, na dálnici, na okruh, na dálnici, přes Brno, okolo Olomouce, skrz Ostravu až do branky jen o trošku širší než moje auto a na dvorek o velikosti dobře rozmáznutého plivance. Hurá. Co na tom, že se tu nedokážu otočit, na to mám 3 chlapy v chalupě. Klídek, pohoda, jazz. 
I zpáteční cesta byla celkem bez potíží, až na osádku italského vozu, co měla děsnou zádel z toho, že vytroubila Zetko v pomalém pruhu. Nu což, na mé orgány nikdo nečeká.
Říjen:
Sešel se měsíc s měsícem a já tu trasu musela a chtěla absolvovat znovu. Byl týden volna, děti doma prudily, tak proč je nehodit na krk babičce a dědovi, že? Sestra srabácky odmítla přijet, prý jsem už dospělá a svéprávná, tak mám jet sama. A vono to šlo! Fakt jo! V pohodě, v klídku, bez nervů (děti jsou vychované, sedí a mlčí, maximálně se dožadují čurpauzy). Otočku na dvorku stále nezvládám, nevadí. Hlavně, že jezdím sama a baví mě to.
Listopad:
Mám véééélký problém. Drahý se vrací do práce a bude chtít Natálii zpátky. Já vím, že potřebuje dojíždět do vedlejší vesnice a já si nemusím každý den vozit zadek po městě, ale stejně… Rozmazlila jsem se. Chci jezdit. Ale za chvíli nebudu mít čím. 
Prosinec:
Tak jsem si pořídila kabelku. A protože už jsem dáma v letech, mám kabelku na kolečkách. 
Je bílá, zvenku malinká, zevnitř mnohem větší a hlavně – je celá celičká MOJE! 
Má jedinou nevýhodu – ač koupená v Čechách, má německý techničák. Čeká mě boj s úřady.
Oproti Natálii je to žihadlo. Sice stejný obsah, ale je o dost mladší, lehčí a kratší, takže reaguje jako zběsilá. Natálie se chová jako rozvážná dáma, tohle je puberťačka. Pracovní název: Sněženka. Oprava: po dojezdu domů překřtěno na Blátěnka. Převozní značka platí 10 dní, takže mám co dělat, abych to auto legalizovala včas.
Dopravní inspektorát jsem navštívila hned druhý den.
„Ale to víte, že to stihneme do Vánoc, žádný strach, paní…“
Haha. Že já blbá těm úřednicím pořád věřím. Po telefonickém hovoru dva dny pře Vánoci mám pocit, že se pokouším přihlásit k provozu na pozemních komunikacích křížence mezi létajícím talířem a ruskou jadernou ponorkou. 
Zkrátím to, do Vánoc to dopravka nestihla. Vím, že se ukončovaly depozity, ale to ta úřednice musela vědět už ve chvíli, kdy mi tvrdila, že to určitě stihne…
No nic, na vánoční cestu jsem drahé polovičce zabavila Natálii a jela (opět a zas) hodit své děti na hrb babičce. Uzounkou brankou projíždím jako Fittipaldi a nově si připisuji do svého řidičského deníčku úspěchů otočku na dvorku! To se musí zajet čumákem skoro až do dřevníku, pak zacouvat téměř do sklepa, minout schody dolů, a na plný rejd pěkně po čumáku pod jabloň. Ono to prý jde i z druhé strany, zacouvat mezi jabloň a garáž, ale to mi přijde ještě užší místo, než branka. Tam ani náhodou. Já si budu couvat pěkně do sklepa, tam je místa dost.
Protože jsem „zkušená řiditelka“, vozím se po výletech. Někdy beru děti, někdy matku, někdy švagra, někdy mix. Švagr mi složil poklonu, prý se se mnou v autě cítí bezpečněji než se svou ženou. Muhehe, tak to si schovám, až bude třeba ségru někdy popíchnout. Hlasitě jsem kvičela jen jednou, když mi protijedoucí madam v tanku odmítla v aleji uhnout přesto, že ona měla kam a já ne.
Dokonce jsem si troufla do zahraničí, celých 40 kilometrů do nitra Polska. A zrovínka tam mi zvoní telefon. Je 28. prosince a volá úřednice z dopravky, celá nadšená, že už to mají a můžu si vyzvednout český techničák a plechové značky! No, tak děkuji pěkně, právě jsem v zahraničí, uvidíme se začátkem ledna. A termín „do Vánoc“ si představuji trochu jinak!
Přečtěte si také
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 3829
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3023
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 902
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 2364
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 2381
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1835
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 4342
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 3469
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 2626
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 1537
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
. Já to neznám, po autoškole jsem řídila dál, neměla jsem pauzu, i když vy si troufáte daleko víc. Bydlíme na vesnici, kam v okolí potřebuji, dojedu, ale když se jede do velkého města, řídí manžel, potřebovala bych školu min. v krajském městě 
. Mamka dlouho neřídila, když po letech začínala, byly to jízdy smrti 
, teď už si taky dojede, kam potřebuje, a jezdí, řekla bych, obstojně.
DOBRYYYYYYY 
vidíš, jak jsi dobrá… už i zahraniční výjezd jsi zvládla 
. Já a můj černý třídvéřový Zajda Peugeot 206 jsme dokonalý pár. Miluju ho a jsem na něj pyšná, proto mě nikde nenechá a i zdánlivě nemožné spolu prostě dáme. Ze začátku jsem se fakt bála, trpěla samomluvou při každé jízdě. Dnes vozím i své děti a dobrý. Život bez Zajdy si už prostě nedovedu představit. Je to volnost, samostatnost, svoboda…Přeji hodně pohodových kilometrů ve společnosti vaší Sněženko/Blátěnky. 
.