Zápisky šílené řidičky II.
- Cestování
- neumisa
- 11.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Díl druhý – já jedu!
Den 2, 28. prosinec
Sestra má sice na obličeji zatuhlý úsměv, ale statečně hlásí, že to se mnou nevzdá, jen že nemá večer čas – takže drandit budeme jen za světla.
Den 2 – dopoledne
Počasí: silný vítr, slunečno Úkol: zjistit, jestli je otevřená hala s motokárami. A já tam mám dojet. Haha. Ve snaze vyhnout se provozu daly jsme se po komunikaci, která měla na sobě víc děr než asfaltu. Část děr byla vyplněna řídkým bahnem - Felušce se tak dostalo dalšího zpevňovacího nástřiku. Zvládla jsem odbočit vpravo i vlevo, přejet můstek přes říčku, minout plot a neprojet čumákem až do hospody u haly. Během cesty jsem potkala 2 auta v protisměru, která jsem patřičně včas ohlásila hlasitým kvičením, že na tak úzkou cestu se vedle sebe nevejdeme. No… vešli jsme se. Při jízdě zpět jsem byla nucena objet překážku ve vozovce (zánovní Toyota). Dokonáno beze škod na majetku.
Ségra má pravdu, když tvrdí, že „Nikdo se nechce rozbít“. Zjišťuji, že děti se mnou nebudou moct jezdit, protože by mě jistě zavřeli za mravní ohrožení mládeže.
Den 3, 29. prosinec
Ségra celý den vyspává, asi ji to včera zmohlo. S nástupem tmy však rozrazila dveře pokoje a nemilosrdně mě vyhnala do zimy.
Den 3 – večer
Počasí: tma
Po pár okružních jízdách parkovištěm jsem si troufla i na příjezdovou cestu. Ta končí ve sběrně surovin, na jejímž dvoře jsem se otáčela. Zaměstnanci sběrny byli nejprve v šoku, nejspíš si mysleli, že jim tam vezu vrak ke zpracování. Ale při třetí otáčce už mi jen s úsměvem mávali.
Na další pokus jsme přesunuly na autobusovou točnu, kde zastavuje MHD jen 1× za hodinu. Tedy dost času na uvolnění prostoru. Zkoušela jsem podélné parkování a start s ruční brzdou. Pak 2× kolem parkoviště a ŠOK! Prý jedeme na Karvinou a na kruháči to otočíme zpět.
Úkol: vyjet z příjezdovky na křižovatku, rozjet se s ručkou, odbočit vlevo na čtyřproudovku, neočesat svodidla, nevymáchat se v rybníce, zvládnout kruhový objezd a vrátit se stejnou cestou zpět. No a samozřejmě nebýt brzda v provozu, na té silnici je povoleno 90 km/hod. Dala jsem tu cestu celkem 4×, při posledním pokusu už jsem si to hnala šedesátkou a kruháč zkušeně projela po kruhové dráze místo opisování čtverce. Ba dokonce jsem si troufla dojet až k domu a zaparkovat Felušku na poštovním parkovišti vedle našich vrat.
Poznámka: Parkování na kontakt neznamená přeskočit obrubník a kontaktovat druhé parkovací stání. Také již nekvičím při spatření protijedoucího vozidla – ječím jen, když mám auto v zádech.
Den 4, 30. prosinec
Ségra chytila druhou slinu, asi se jí zalíbilo, že ji vozím a ona se může kochat pohledem z okna. Když tedy zrovna nehuláká, že jsem moc blízko u krajnice.
Den 4 – poledne
Počasí: zataženo
2× kolem parkoviště a hybaj tam, co jsme jezdily včera večer. Prý si dáme takový malý jednoduchý okruh, nic náročného, žádné odbočování, jen kruhové objezdy – a provoz taky nebude, protože horníci pojedou na šichtu až za hodinu. Až na to, že si ty hodiny milá sestra popletla… nebo horníci hromadně vyrazili do práce o hoďku dřív. A zapomněla mi říct, že mám v cestě 2 semafory!
Trasa: parkoviště – Karviná – Orlová – Petřvald – Šenov – Petřvald – Orlová – Karviná – pumpa – pošta
Místy jsem jela i sedmdesát, zkušeně jsem řadila čtyřku, kruháče zvládám levou zadní a na světlech jsem měla zelenou vlnu, uf. Vjezd na pumpu se mi moc nepovedl, příjezd je do konce a překvápko, ruční brzda neručkuje. Tudíž jsem byla nucena rozjíždět se na kombinaci spojka – brzda – ruční brzda pěkně z půlky kopce. No co, i pokladní na pumpě se potřebuje zasmát. Svým efektním příjezdem jsem jí přidala takových 10 let života.
Poznámka: paní poštmistryně má nového Yarise – toho bych asi taky neměla políbit.
Den 4 – večer
Počasí: mrholení
Úkol: vyzvednout novou várku cukroví. Musíme navštívit sestřinu tchyni v hustě obydlené oblasti. Veškerá auta na silnici mě již nechávají chladnou, kvičím, jen když je v dohledu autobus. Abych se vyhnula kruháči se semafory, vzaly jsme to kolem hřbitova, přes nový Šumbark na starý Šumbark. Zvládla jsem retardéry, jednosměrky a zastavení chodcům na přechodu. I slovník se mi ustálil na několika málo vybraných slovech. Cukroví jsem dovezla v pořádku.
Poznámka: ta světla u sexshopu nebyla neonová reklama, ale boreček v audině, který strašně spěchal. Jen jeď, na moje orgány nikdo nečeká.
Přečtěte si také
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 3801
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1410
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 196
Filosofickopsychologický průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 1421
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 540
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 3245
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 2281
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 3352
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 517
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 335
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...
zase si me pobavila 
Díky za pobavení po ránu. A jen tak dal! 
