Zápisky šílené řidičky II.
- Cestování
- neumisa
- 11.01.14 načítám...
Díl druhý – já jedu!
Den 2, 28. prosinec
Sestra má sice na obličeji zatuhlý úsměv, ale statečně hlásí, že to se mnou nevzdá, jen že nemá večer čas – takže drandit budeme jen za světla.
Den 2 – dopoledne
Počasí: silný vítr, slunečno Úkol: zjistit, jestli je otevřená hala s motokárami. A já tam mám dojet. Haha. Ve snaze vyhnout se provozu daly jsme se po komunikaci, která měla na sobě víc děr než asfaltu. Část děr byla vyplněna řídkým bahnem - Felušce se tak dostalo dalšího zpevňovacího nástřiku. Zvládla jsem odbočit vpravo i vlevo, přejet můstek přes říčku, minout plot a neprojet čumákem až do hospody u haly. Během cesty jsem potkala 2 auta v protisměru, která jsem patřičně včas ohlásila hlasitým kvičením, že na tak úzkou cestu se vedle sebe nevejdeme. No… vešli jsme se. Při jízdě zpět jsem byla nucena objet překážku ve vozovce (zánovní Toyota). Dokonáno beze škod na majetku.
Ségra má pravdu, když tvrdí, že „Nikdo se nechce rozbít“. Zjišťuji, že děti se mnou nebudou moct jezdit, protože by mě jistě zavřeli za mravní ohrožení mládeže.
Den 3, 29. prosinec
Ségra celý den vyspává, asi ji to včera zmohlo. S nástupem tmy však rozrazila dveře pokoje a nemilosrdně mě vyhnala do zimy.
Den 3 – večer
Počasí: tma
Po pár okružních jízdách parkovištěm jsem si troufla i na příjezdovou cestu. Ta končí ve sběrně surovin, na jejímž dvoře jsem se otáčela. Zaměstnanci sběrny byli nejprve v šoku, nejspíš si mysleli, že jim tam vezu vrak ke zpracování. Ale při třetí otáčce už mi jen s úsměvem mávali.
Na další pokus jsme přesunuly na autobusovou točnu, kde zastavuje MHD jen 1× za hodinu. Tedy dost času na uvolnění prostoru. Zkoušela jsem podélné parkování a start s ruční brzdou. Pak 2× kolem parkoviště a ŠOK! Prý jedeme na Karvinou a na kruháči to otočíme zpět.
Úkol: vyjet z příjezdovky na křižovatku, rozjet se s ručkou, odbočit vlevo na čtyřproudovku, neočesat svodidla, nevymáchat se v rybníce, zvládnout kruhový objezd a vrátit se stejnou cestou zpět. No a samozřejmě nebýt brzda v provozu, na té silnici je povoleno 90 km/hod. Dala jsem tu cestu celkem 4×, při posledním pokusu už jsem si to hnala šedesátkou a kruháč zkušeně projela po kruhové dráze místo opisování čtverce. Ba dokonce jsem si troufla dojet až k domu a zaparkovat Felušku na poštovním parkovišti vedle našich vrat.
Poznámka: Parkování na kontakt neznamená přeskočit obrubník a kontaktovat druhé parkovací stání. Také již nekvičím při spatření protijedoucího vozidla – ječím jen, když mám auto v zádech.
Den 4, 30. prosinec
Ségra chytila druhou slinu, asi se jí zalíbilo, že ji vozím a ona se může kochat pohledem z okna. Když tedy zrovna nehuláká, že jsem moc blízko u krajnice.
Den 4 – poledne
Počasí: zataženo
2× kolem parkoviště a hybaj tam, co jsme jezdily včera večer. Prý si dáme takový malý jednoduchý okruh, nic náročného, žádné odbočování, jen kruhové objezdy – a provoz taky nebude, protože horníci pojedou na šichtu až za hodinu. Až na to, že si ty hodiny milá sestra popletla… nebo horníci hromadně vyrazili do práce o hoďku dřív. A zapomněla mi říct, že mám v cestě 2 semafory!
Trasa: parkoviště – Karviná – Orlová – Petřvald – Šenov – Petřvald – Orlová – Karviná – pumpa – pošta
Místy jsem jela i sedmdesát, zkušeně jsem řadila čtyřku, kruháče zvládám levou zadní a na světlech jsem měla zelenou vlnu, uf. Vjezd na pumpu se mi moc nepovedl, příjezd je do konce a překvápko, ruční brzda neručkuje. Tudíž jsem byla nucena rozjíždět se na kombinaci spojka – brzda – ruční brzda pěkně z půlky kopce. No co, i pokladní na pumpě se potřebuje zasmát. Svým efektním příjezdem jsem jí přidala takových 10 let života.
Poznámka: paní poštmistryně má nového Yarise – toho bych asi taky neměla políbit.
Den 4 – večer
Počasí: mrholení
Úkol: vyzvednout novou várku cukroví. Musíme navštívit sestřinu tchyni v hustě obydlené oblasti. Veškerá auta na silnici mě již nechávají chladnou, kvičím, jen když je v dohledu autobus. Abych se vyhnula kruháči se semafory, vzaly jsme to kolem hřbitova, přes nový Šumbark na starý Šumbark. Zvládla jsem retardéry, jednosměrky a zastavení chodcům na přechodu. I slovník se mi ustálil na několika málo vybraných slovech. Cukroví jsem dovezla v pořádku.
Poznámka: ta světla u sexshopu nebyla neonová reklama, ale boreček v audině, který strašně spěchal. Jen jeď, na moje orgány nikdo nečeká.
Přečtěte si také
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 740
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 600
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 634
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1297
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 2418
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2218
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 4391
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 805
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2638
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1795
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
zase si me pobavila 
Díky za pobavení po ránu. A jen tak dal! 
