Bojí se pošta války?
- O životě
- neumisa
- 25.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Opět časosběr, tentokráte na motivy zážitků „pošta a já“. Jen nevím, zda ho zařadit do kategorie detektivka, horor nebo scifi …
Mé zážitky s poštou byly nějakou dobu standardní. Nepočítám případy, kdy můj dopis skončil ve schránce sousedů či naopak, ČP tímto krásně stmelovala domovní kolektiv, neb jsme se všichni znali díky pravidelné roznášce špatně umístěných dopisů. Nu což, uznávám, že některá jména na domovních schránkách zněla mírně exoticky, byť byla psána latinkou.
Trochu mě zarazilo předvolání PČR k podání vysvětlení, kde mi milý pan policista oznámil, že jsem vybrala poukázku na 10 000,– Kč, které nebyly moje. Překvapeně jsem dohledala kontrolní útržek složenky a opravdu – bylo na něm mé jméno, ale jiná adresa. Přesto mi pošta oproti OP peníze vyplatila a pravý majitel by chtěl své peníze zpět. Kajícně jsem doznala, že jsem si opravdu myslela, že je složenka moje, protože jsem v té době podobnou očekávala a nenapadlo mě kontrolovat adresu, když mi byla vhozena do schránky. Uznávám, že jsem díky zkušenostem s dopisy asi měla být obezřetnější. Peníze jsem samozřejmě vrátila a celou věc jsme uzavřeli.
Pak jsem se přestěhovala. A teď teprve zjišťuji, jak dobře mi (co se týče poštovních služeb) bylo v bývalém bydlišti. Začalo to zdravotní dokumentací, kterou si mezi sebou posílali obvodní lékaři. Bývalý lékař odeslal a novému lékaři nebylo doručeno. Oba doktoři od toho dali ruce pryč s tím, že je to přece moje dokumentace. OK, začala jsem pátrat. Od bývalého lékaře jsem vydyndala kopii podacího lístku (poté, co jsem po několika telefonátech a osobních návštěvách podala stížnost na Lékařskou komoru) a přesunula své pinožení na poštu. Tady se bránili ještě víc, než bývalý lékař. Hledáním se začali zabývat až pod pohrůžkou Úřadu pro ochranu osobních údajů a PČR. A ejhle, po roce od začátku hledání byla má lékařská dokumentace na světě! Ležela na nové poště a NĚKDO ji zapomněl doručit.
Záležitost jsem odložila do škatulky „velmi nepříjemné, neopakovat“ a myslela jsem, že už nebudu muset na poštu jinak, než pro vyzvednutí zásilky. No – zatím ano. Ale ani tak to není zrovna košer. Můj zvonek nejspíš poštovním doručovatelům připomíná tlačítko spouštějící III. světovou a tak se mu širokým obloukem vyhýbají. Osobně jsem odpozorovala (v době, kdy jsem seděla na mateřské/rodičovské a k zastižení doma jsem byla běžně), že zatímco dopisová doručovatelka se zvonkem problém nemá, balíkový doručovatel se k němu odmítal byť i jen přiblížit. Následovalo několik telefonátů na balíkovou poštu. My totiž máme pošty 2 – dopisovou a balíkovou (nedoručené balíky jsou večer převáženy na poštu dopisovou, kde jsou na druhý den k vyzvednutí). Po velmi dojemných hovorech se situace mírně zlepšila, doručovatel s tváří odvrácenou od zvonku aspoň začal vhazovat do schránky oznámení o nedoručení (prý „adresát nezastižen“). Opět telefonáty. Mé jméno nejspíš dodnes visí na balíkové poště na „tabuli necti“ a doručovatelé do něj háží šipky. Nevadí, hlavně že mi začali vozit balíky domů přesně podle smluvních podmínek. Hurá, oslavila jsem své malé vítězství a po třetím úspěšně doručeném balíku jsem měla nepřekonatelný pocit vítězství. Už vím, jak se cítí vrcholoví sportovci nebo vysokohorští horolezci. ![]()
Uběhlo pár měsíců, možná půl roku a objevila se novinka. Pošta přišla s nabídkou Balík do ruky x Balík na poštu. Při nejbližší možné příležitosti jsem se rozhodla vyzkoušet službu Do ruky. Nebyla o moc dražší a nebyla jsem časově vytížená, tak proč ne. Zpočátku vše fungovalo. Sledování zásilky v pořádku, docela sranda koukat, kde se zrovna balík nachází. A najednou tam přiskočilo „balík nedoručen, adresát nezastižen“.
Jak nedoručen a nezastižen, sakra? Vždyť sedím doma a čekám! Ve schránce nic, poštovní auto tu neprojelo, co to zas má být? Balík jsem si vyzvedla na přepážce a opět jsem využila přístroj přítele Bella a opět jsem ječela na vedoucí balíkových doručovatelů. Výmluvy typu „jsou dovolené, máme toho moc, jezdí brigádníci, nestíháme“ mě nechaly naprosto chladnou a dosáhla jsem toho, že mi pošta vyplatila složenkou rozdíl mezi službou Do ruky a Na poštu. Celých 42,– Kč jsem dostala. Kopii složenky mám zarámovanou na čestném místě.
A pak zase klid … až do dneška. Na oznámení o nedoručení rukou připsána poznámka „neoznačený zvonek“. Stále stejný, velký, modrý zvonek s obřím tlačítkem, co vypadá jako odpalovač jaderné bomby …. Už nevím, jak víc ten zvonek zvýraznit. Kupodivu mě to nerozčílilo – ale protože jsem to já a místní balíkové poště nic neodpustím, vytočila jsem číslo na vedoucí balíkových doručovatelů a medovým hlasem jsem jí jedovatě nabídla, že jsem ochotna obětovat svůj volný čas vzděláváním doručovatelů v umění čtení, pokud mi to zaručí, že můj balík skončí v mých rukou včas a bez onoho urážlivého „neoznačený zvonek“. Fakt nevím, proč mi práskla telefonem. A ne, zvonek rozhodně měnit nebudu!
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 536
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 270
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 542
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 997
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 342
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1197
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1393
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2079
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 644
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 769
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...