Bojí se pošta války?
- O životě
- neumisa
- 25.03.13 načítám...
Opět časosběr, tentokráte na motivy zážitků „pošta a já“. Jen nevím, zda ho zařadit do kategorie detektivka, horor nebo scifi …
Mé zážitky s poštou byly nějakou dobu standardní. Nepočítám případy, kdy můj dopis skončil ve schránce sousedů či naopak, ČP tímto krásně stmelovala domovní kolektiv, neb jsme se všichni znali díky pravidelné roznášce špatně umístěných dopisů. Nu což, uznávám, že některá jména na domovních schránkách zněla mírně exoticky, byť byla psána latinkou.
Trochu mě zarazilo předvolání PČR k podání vysvětlení, kde mi milý pan policista oznámil, že jsem vybrala poukázku na 10 000,– Kč, které nebyly moje. Překvapeně jsem dohledala kontrolní útržek složenky a opravdu – bylo na něm mé jméno, ale jiná adresa. Přesto mi pošta oproti OP peníze vyplatila a pravý majitel by chtěl své peníze zpět. Kajícně jsem doznala, že jsem si opravdu myslela, že je složenka moje, protože jsem v té době podobnou očekávala a nenapadlo mě kontrolovat adresu, když mi byla vhozena do schránky. Uznávám, že jsem díky zkušenostem s dopisy asi měla být obezřetnější. Peníze jsem samozřejmě vrátila a celou věc jsme uzavřeli.
Pak jsem se přestěhovala. A teď teprve zjišťuji, jak dobře mi (co se týče poštovních služeb) bylo v bývalém bydlišti. Začalo to zdravotní dokumentací, kterou si mezi sebou posílali obvodní lékaři. Bývalý lékař odeslal a novému lékaři nebylo doručeno. Oba doktoři od toho dali ruce pryč s tím, že je to přece moje dokumentace. OK, začala jsem pátrat. Od bývalého lékaře jsem vydyndala kopii podacího lístku (poté, co jsem po několika telefonátech a osobních návštěvách podala stížnost na Lékařskou komoru) a přesunula své pinožení na poštu. Tady se bránili ještě víc, než bývalý lékař. Hledáním se začali zabývat až pod pohrůžkou Úřadu pro ochranu osobních údajů a PČR. A ejhle, po roce od začátku hledání byla má lékařská dokumentace na světě! Ležela na nové poště a NĚKDO ji zapomněl doručit.
Záležitost jsem odložila do škatulky „velmi nepříjemné, neopakovat“ a myslela jsem, že už nebudu muset na poštu jinak, než pro vyzvednutí zásilky. No – zatím ano. Ale ani tak to není zrovna košer. Můj zvonek nejspíš poštovním doručovatelům připomíná tlačítko spouštějící III. světovou a tak se mu širokým obloukem vyhýbají. Osobně jsem odpozorovala (v době, kdy jsem seděla na mateřské/rodičovské a k zastižení doma jsem byla běžně), že zatímco dopisová doručovatelka se zvonkem problém nemá, balíkový doručovatel se k němu odmítal byť i jen přiblížit. Následovalo několik telefonátů na balíkovou poštu. My totiž máme pošty 2 – dopisovou a balíkovou (nedoručené balíky jsou večer převáženy na poštu dopisovou, kde jsou na druhý den k vyzvednutí). Po velmi dojemných hovorech se situace mírně zlepšila, doručovatel s tváří odvrácenou od zvonku aspoň začal vhazovat do schránky oznámení o nedoručení (prý „adresát nezastižen“). Opět telefonáty. Mé jméno nejspíš dodnes visí na balíkové poště na „tabuli necti“ a doručovatelé do něj háží šipky. Nevadí, hlavně že mi začali vozit balíky domů přesně podle smluvních podmínek. Hurá, oslavila jsem své malé vítězství a po třetím úspěšně doručeném balíku jsem měla nepřekonatelný pocit vítězství. Už vím, jak se cítí vrcholoví sportovci nebo vysokohorští horolezci. ![]()
Uběhlo pár měsíců, možná půl roku a objevila se novinka. Pošta přišla s nabídkou Balík do ruky x Balík na poštu. Při nejbližší možné příležitosti jsem se rozhodla vyzkoušet službu Do ruky. Nebyla o moc dražší a nebyla jsem časově vytížená, tak proč ne. Zpočátku vše fungovalo. Sledování zásilky v pořádku, docela sranda koukat, kde se zrovna balík nachází. A najednou tam přiskočilo „balík nedoručen, adresát nezastižen“.
Jak nedoručen a nezastižen, sakra? Vždyť sedím doma a čekám! Ve schránce nic, poštovní auto tu neprojelo, co to zas má být? Balík jsem si vyzvedla na přepážce a opět jsem využila přístroj přítele Bella a opět jsem ječela na vedoucí balíkových doručovatelů. Výmluvy typu „jsou dovolené, máme toho moc, jezdí brigádníci, nestíháme“ mě nechaly naprosto chladnou a dosáhla jsem toho, že mi pošta vyplatila složenkou rozdíl mezi službou Do ruky a Na poštu. Celých 42,– Kč jsem dostala. Kopii složenky mám zarámovanou na čestném místě.
A pak zase klid … až do dneška. Na oznámení o nedoručení rukou připsána poznámka „neoznačený zvonek“. Stále stejný, velký, modrý zvonek s obřím tlačítkem, co vypadá jako odpalovač jaderné bomby …. Už nevím, jak víc ten zvonek zvýraznit. Kupodivu mě to nerozčílilo – ale protože jsem to já a místní balíkové poště nic neodpustím, vytočila jsem číslo na vedoucí balíkových doručovatelů a medovým hlasem jsem jí jedovatě nabídla, že jsem ochotna obětovat svůj volný čas vzděláváním doručovatelů v umění čtení, pokud mi to zaručí, že můj balík skončí v mých rukou včas a bez onoho urážlivého „neoznačený zvonek“. Fakt nevím, proč mi práskla telefonem. A ne, zvonek rozhodně měnit nebudu!
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 2621
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 1923
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 971
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 978
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 640
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4456
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3527
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 1045
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 3079
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 3026
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...