Bojí se pošta války?
- O životě
- neumisa
- 25.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Opět časosběr, tentokráte na motivy zážitků „pošta a já“. Jen nevím, zda ho zařadit do kategorie detektivka, horor nebo scifi …
Mé zážitky s poštou byly nějakou dobu standardní. Nepočítám případy, kdy můj dopis skončil ve schránce sousedů či naopak, ČP tímto krásně stmelovala domovní kolektiv, neb jsme se všichni znali díky pravidelné roznášce špatně umístěných dopisů. Nu což, uznávám, že některá jména na domovních schránkách zněla mírně exoticky, byť byla psána latinkou.
Trochu mě zarazilo předvolání PČR k podání vysvětlení, kde mi milý pan policista oznámil, že jsem vybrala poukázku na 10 000,– Kč, které nebyly moje. Překvapeně jsem dohledala kontrolní útržek složenky a opravdu – bylo na něm mé jméno, ale jiná adresa. Přesto mi pošta oproti OP peníze vyplatila a pravý majitel by chtěl své peníze zpět. Kajícně jsem doznala, že jsem si opravdu myslela, že je složenka moje, protože jsem v té době podobnou očekávala a nenapadlo mě kontrolovat adresu, když mi byla vhozena do schránky. Uznávám, že jsem díky zkušenostem s dopisy asi měla být obezřetnější. Peníze jsem samozřejmě vrátila a celou věc jsme uzavřeli.
Pak jsem se přestěhovala. A teď teprve zjišťuji, jak dobře mi (co se týče poštovních služeb) bylo v bývalém bydlišti. Začalo to zdravotní dokumentací, kterou si mezi sebou posílali obvodní lékaři. Bývalý lékař odeslal a novému lékaři nebylo doručeno. Oba doktoři od toho dali ruce pryč s tím, že je to přece moje dokumentace. OK, začala jsem pátrat. Od bývalého lékaře jsem vydyndala kopii podacího lístku (poté, co jsem po několika telefonátech a osobních návštěvách podala stížnost na Lékařskou komoru) a přesunula své pinožení na poštu. Tady se bránili ještě víc, než bývalý lékař. Hledáním se začali zabývat až pod pohrůžkou Úřadu pro ochranu osobních údajů a PČR. A ejhle, po roce od začátku hledání byla má lékařská dokumentace na světě! Ležela na nové poště a NĚKDO ji zapomněl doručit.
Záležitost jsem odložila do škatulky „velmi nepříjemné, neopakovat“ a myslela jsem, že už nebudu muset na poštu jinak, než pro vyzvednutí zásilky. No – zatím ano. Ale ani tak to není zrovna košer. Můj zvonek nejspíš poštovním doručovatelům připomíná tlačítko spouštějící III. světovou a tak se mu širokým obloukem vyhýbají. Osobně jsem odpozorovala (v době, kdy jsem seděla na mateřské/rodičovské a k zastižení doma jsem byla běžně), že zatímco dopisová doručovatelka se zvonkem problém nemá, balíkový doručovatel se k němu odmítal byť i jen přiblížit. Následovalo několik telefonátů na balíkovou poštu. My totiž máme pošty 2 – dopisovou a balíkovou (nedoručené balíky jsou večer převáženy na poštu dopisovou, kde jsou na druhý den k vyzvednutí). Po velmi dojemných hovorech se situace mírně zlepšila, doručovatel s tváří odvrácenou od zvonku aspoň začal vhazovat do schránky oznámení o nedoručení (prý „adresát nezastižen“). Opět telefonáty. Mé jméno nejspíš dodnes visí na balíkové poště na „tabuli necti“ a doručovatelé do něj háží šipky. Nevadí, hlavně že mi začali vozit balíky domů přesně podle smluvních podmínek. Hurá, oslavila jsem své malé vítězství a po třetím úspěšně doručeném balíku jsem měla nepřekonatelný pocit vítězství. Už vím, jak se cítí vrcholoví sportovci nebo vysokohorští horolezci. ![]()
Uběhlo pár měsíců, možná půl roku a objevila se novinka. Pošta přišla s nabídkou Balík do ruky x Balík na poštu. Při nejbližší možné příležitosti jsem se rozhodla vyzkoušet službu Do ruky. Nebyla o moc dražší a nebyla jsem časově vytížená, tak proč ne. Zpočátku vše fungovalo. Sledování zásilky v pořádku, docela sranda koukat, kde se zrovna balík nachází. A najednou tam přiskočilo „balík nedoručen, adresát nezastižen“.
Jak nedoručen a nezastižen, sakra? Vždyť sedím doma a čekám! Ve schránce nic, poštovní auto tu neprojelo, co to zas má být? Balík jsem si vyzvedla na přepážce a opět jsem využila přístroj přítele Bella a opět jsem ječela na vedoucí balíkových doručovatelů. Výmluvy typu „jsou dovolené, máme toho moc, jezdí brigádníci, nestíháme“ mě nechaly naprosto chladnou a dosáhla jsem toho, že mi pošta vyplatila složenkou rozdíl mezi službou Do ruky a Na poštu. Celých 42,– Kč jsem dostala. Kopii složenky mám zarámovanou na čestném místě.
A pak zase klid … až do dneška. Na oznámení o nedoručení rukou připsána poznámka „neoznačený zvonek“. Stále stejný, velký, modrý zvonek s obřím tlačítkem, co vypadá jako odpalovač jaderné bomby …. Už nevím, jak víc ten zvonek zvýraznit. Kupodivu mě to nerozčílilo – ale protože jsem to já a místní balíkové poště nic neodpustím, vytočila jsem číslo na vedoucí balíkových doručovatelů a medovým hlasem jsem jí jedovatě nabídla, že jsem ochotna obětovat svůj volný čas vzděláváním doručovatelů v umění čtení, pokud mi to zaručí, že můj balík skončí v mých rukou včas a bez onoho urážlivého „neoznačený zvonek“. Fakt nevím, proč mi práskla telefonem. A ne, zvonek rozhodně měnit nebudu!
Přečtěte si také
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 1996
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 1383
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1100
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 510
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 524
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1647
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 901
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 10194
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2383
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 946
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...