Bojí se pošta války?
- O životě
- neumisa
- 25.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Opět časosběr, tentokráte na motivy zážitků „pošta a já“. Jen nevím, zda ho zařadit do kategorie detektivka, horor nebo scifi …
Mé zážitky s poštou byly nějakou dobu standardní. Nepočítám případy, kdy můj dopis skončil ve schránce sousedů či naopak, ČP tímto krásně stmelovala domovní kolektiv, neb jsme se všichni znali díky pravidelné roznášce špatně umístěných dopisů. Nu což, uznávám, že některá jména na domovních schránkách zněla mírně exoticky, byť byla psána latinkou.
Trochu mě zarazilo předvolání PČR k podání vysvětlení, kde mi milý pan policista oznámil, že jsem vybrala poukázku na 10 000,– Kč, které nebyly moje. Překvapeně jsem dohledala kontrolní útržek složenky a opravdu – bylo na něm mé jméno, ale jiná adresa. Přesto mi pošta oproti OP peníze vyplatila a pravý majitel by chtěl své peníze zpět. Kajícně jsem doznala, že jsem si opravdu myslela, že je složenka moje, protože jsem v té době podobnou očekávala a nenapadlo mě kontrolovat adresu, když mi byla vhozena do schránky. Uznávám, že jsem díky zkušenostem s dopisy asi měla být obezřetnější. Peníze jsem samozřejmě vrátila a celou věc jsme uzavřeli.
Pak jsem se přestěhovala. A teď teprve zjišťuji, jak dobře mi (co se týče poštovních služeb) bylo v bývalém bydlišti. Začalo to zdravotní dokumentací, kterou si mezi sebou posílali obvodní lékaři. Bývalý lékař odeslal a novému lékaři nebylo doručeno. Oba doktoři od toho dali ruce pryč s tím, že je to přece moje dokumentace. OK, začala jsem pátrat. Od bývalého lékaře jsem vydyndala kopii podacího lístku (poté, co jsem po několika telefonátech a osobních návštěvách podala stížnost na Lékařskou komoru) a přesunula své pinožení na poštu. Tady se bránili ještě víc, než bývalý lékař. Hledáním se začali zabývat až pod pohrůžkou Úřadu pro ochranu osobních údajů a PČR. A ejhle, po roce od začátku hledání byla má lékařská dokumentace na světě! Ležela na nové poště a NĚKDO ji zapomněl doručit.
Záležitost jsem odložila do škatulky „velmi nepříjemné, neopakovat“ a myslela jsem, že už nebudu muset na poštu jinak, než pro vyzvednutí zásilky. No – zatím ano. Ale ani tak to není zrovna košer. Můj zvonek nejspíš poštovním doručovatelům připomíná tlačítko spouštějící III. světovou a tak se mu širokým obloukem vyhýbají. Osobně jsem odpozorovala (v době, kdy jsem seděla na mateřské/rodičovské a k zastižení doma jsem byla běžně), že zatímco dopisová doručovatelka se zvonkem problém nemá, balíkový doručovatel se k němu odmítal byť i jen přiblížit. Následovalo několik telefonátů na balíkovou poštu. My totiž máme pošty 2 – dopisovou a balíkovou (nedoručené balíky jsou večer převáženy na poštu dopisovou, kde jsou na druhý den k vyzvednutí). Po velmi dojemných hovorech se situace mírně zlepšila, doručovatel s tváří odvrácenou od zvonku aspoň začal vhazovat do schránky oznámení o nedoručení (prý „adresát nezastižen“). Opět telefonáty. Mé jméno nejspíš dodnes visí na balíkové poště na „tabuli necti“ a doručovatelé do něj háží šipky. Nevadí, hlavně že mi začali vozit balíky domů přesně podle smluvních podmínek. Hurá, oslavila jsem své malé vítězství a po třetím úspěšně doručeném balíku jsem měla nepřekonatelný pocit vítězství. Už vím, jak se cítí vrcholoví sportovci nebo vysokohorští horolezci. ![]()
Uběhlo pár měsíců, možná půl roku a objevila se novinka. Pošta přišla s nabídkou Balík do ruky x Balík na poštu. Při nejbližší možné příležitosti jsem se rozhodla vyzkoušet službu Do ruky. Nebyla o moc dražší a nebyla jsem časově vytížená, tak proč ne. Zpočátku vše fungovalo. Sledování zásilky v pořádku, docela sranda koukat, kde se zrovna balík nachází. A najednou tam přiskočilo „balík nedoručen, adresát nezastižen“.
Jak nedoručen a nezastižen, sakra? Vždyť sedím doma a čekám! Ve schránce nic, poštovní auto tu neprojelo, co to zas má být? Balík jsem si vyzvedla na přepážce a opět jsem využila přístroj přítele Bella a opět jsem ječela na vedoucí balíkových doručovatelů. Výmluvy typu „jsou dovolené, máme toho moc, jezdí brigádníci, nestíháme“ mě nechaly naprosto chladnou a dosáhla jsem toho, že mi pošta vyplatila složenkou rozdíl mezi službou Do ruky a Na poštu. Celých 42,– Kč jsem dostala. Kopii složenky mám zarámovanou na čestném místě.
A pak zase klid … až do dneška. Na oznámení o nedoručení rukou připsána poznámka „neoznačený zvonek“. Stále stejný, velký, modrý zvonek s obřím tlačítkem, co vypadá jako odpalovač jaderné bomby …. Už nevím, jak víc ten zvonek zvýraznit. Kupodivu mě to nerozčílilo – ale protože jsem to já a místní balíkové poště nic neodpustím, vytočila jsem číslo na vedoucí balíkových doručovatelů a medovým hlasem jsem jí jedovatě nabídla, že jsem ochotna obětovat svůj volný čas vzděláváním doručovatelů v umění čtení, pokud mi to zaručí, že můj balík skončí v mých rukou včas a bez onoho urážlivého „neoznačený zvonek“. Fakt nevím, proč mi práskla telefonem. A ne, zvonek rozhodně měnit nebudu!
Přečtěte si také
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 656
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 1312
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 842
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 775
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 714
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 2707
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 11814
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 4525
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 4813
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 1432
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...