Zápisky šílené řidičky I.
- Cestování
- neumisa
- 07.01.14 načítám...
Díl první – Hledání odvahy a krušné začátky
Den -1, 25. prosinec
Jsem starší jedinec. V době, kdy na razítku mého řidičského oprávnění zasychal inkoust, začala vysílat TV Nova, vzniklo internetové knihkupectví Amazon, Jásir Arafat dostal Nobelovu cenu za mír a Václav Havel si užíval své druhé prezidentské období. Od té doby utekla už spousta času, na řidičák se prášilo v peněžence a světlo světa spatřil jen při změně příjmení.
Se změnou příjmení nastaly i změny v životě. Po letech se podařilo mé drahé polovičce propracovat se k takovému životnímu stylu, že se nejspíš stanu zanedlouho vdovou – ať už s mou dopomocí či bez ní. Nedá se nic dělat, musím oprášit znalosti z vyhlášky a začít trénovat řízení dvoustopého motorového vozidla zvaného Natálka, aby nehnilo na dvorku, zatímco budu shánět jiného schopného řidiče.
Jenže sama si netroufám – auto ještě není splacené a když ho někde rozklepnu, mého muže klepne. Navíc se mi nepodaří sebrat mu klíče tak, aby o tom nevěděl, když v tom autě tráví všechen čas, kdy neleží na gauči. Co s tím? Už vím, zeptám se ségry, jestli by mě nevzala do učení. Ostatně, je mi nějaké to poučování dlužná, jen díky mně prošla základkou na první pokus (ne že by byla tak blbá – jen ji to nebavilo).
Den 0, 26. prosinec
Ségra souhlasí, je to na dobré cestě. Dokonce slíbila sehnat nějaký vergl, kterému nebude mé řidičské neumění škodit víc, než je zdrávo. Uvidíme, řekl slepý hluchému.
Den 1, 27. prosinec
Sranda začíná. Motorové vozidlo láskyplně zvané Feluška je neskutečná popelnice, která drží pohromadě jen proto, že majitel nemá odvahu ji umýt. Je to přibližovadlo pouze pro dva lidi, protože zadní sedadla zmizela pod nánosem různých náhradních kousků, igelitových pytlíků, plechovek od Red Bullu a jiných zajímavostí. Za 10 dní jí končí technická, další už neprojde, takže je jedno, kde a jak ji opřu, odřu, klepnu či jinak poškodím. Jen nesmím prorazit gumu, protože podlaha je tak shnilá, že při pokusu zvednout ji heverem se nejspíš rozlomí. Zkrátka - pro mě ideální vozítko.
Den 1 – dopoledne
Počasí: pod mrakem Úkol: nakrmit Felušku.
Naučila jsem se nakapat do nádrže benzínu za tři stovky. Jako prvotní tréninkový prostor mi bylo vybráno parkoviště zrušené šachty – 150 parkovacích míst, 3 betonové ostrůvky, několik kanálů, z nichž tajemní neviditelní sběrači zcizili kovové dekly, a stanice s detektorem pro únik metanu. Tu bych asi sejmout neměla, protože jinak se krom řízení budu učit také létat. Po hodině kroužení jsem byla schopná rozjet se, zastavit, zařadit jedničku a dvojku a vyhnout se kanálům (skoro).
Poznámka: ségra kecá, když tvrdí, že se do kanálu nedá spadnout pouze zadním kolem – jde to, ověřeno.
Den 1 – večer
Totéž jako dopoledne, jen za romantického svitu potkávacích světel. Půlka palubovky nesvítí a šaltrpáka vydává zvuky, jako by chtěla opustit vozidlo. Těch trefených kanálů bylo při této hodince kroužení podstatně méně, dokonce jsem párkrát řadila trojku. Jelikož tachometr nesvítí a otáčkoměr chybí úplně, učím se řadit podle sluchu.
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 2730
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 2008
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1023
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1032
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 671
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4486
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3564
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 1054
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 3124
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 3071
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...