Zápisky šílené řidičky IV.

Díl čtvrtý po dlouhé době opět za volantem.

Po dlouhé době jsem opět za volantem – z donucení. Má drahá polovička skončí za pár dní v nemocnici a já budu muset s autem na technickou, na nákupy a vůbec, budeme se muset spolu sžít. Co teď?

Krok první – pojmenovat auto. Nebudu přece jezdit v něčem, co se ani nejmenuje. Nic těžkého, já jí budu říkat Natálka. Můj muž ji sice nazývá Hromadou plechu a Kraksnou, ale ON se s ní sžívat nemusí, Natálka mu zobe z ruky.

Krok druhý – zjistit, kdo mi bude dělat doprovod při cestě do servisu a na technickou. Upřesním, že preferuji rodinný servis, který je odtud 400 kilometrů, takže spojím užitečné s nutným a vezmu děti k babičce. Tak daleko si sama netroufnu… takže ségra (opět a zas). Přijede vlakem a pak mi bude dělat spolujezdce, navigátora, náhradního řidiče a morální podporu.

Jenže – sestra jezdí vlakem ještě méně často, než já sedím za volantem. No nic, objednám jí jízdenku, ona v Ostravě nastoupí do vlaku a já si ji v Praze vyzvednu, aby nemusela samostatně přestupovat. Bude to logisticky náročnější, ale já ji nutně potřebuji.

Vymyšleno, sestře oznámeno. Hurá, souhlasí.

Krok třetí – neplánovaně dopravit Natálku z Prahy domů. Drahá polovička se dovezla do nemocnice sama (trochu dřív, než bylo v plánu), ale Natálka to domů sama nezvládne. Nu což – ze Zličína vyjet zvládnu (drahoušek postavil Natálku tak, abych nemusela couvat), na dálnici taky najedu. Paráda, jen jednou na mě troubil zběsilý Pražák, měl pocit, že jsem na světlech neodstartovala dost rychle. Dálnice v pohodě, jen mi vrtalo hlavou, co dělají řidiči s levou nohou, když ji pár desítek kilometrů nepotřebují. Přišla jsem na to, noha mi neupadla. Sjezd z dálnice v klidu, všude prázdno. Město bylo trochu zapeklitější, ale vyhnula jsem se rozjíždění do kopce a odbočování doleva tím, že jsem to vzala kolem dokola koukolem. Parkování na dvorku bylo zapeklitější, ale zvládla jsem to pěkně, jen s jedním opravným couváním a rovnáním.

Krok čtvrtý – sehnat Zetko Natálce na zadek. Já budu klidnější a všichni kolem mě budou vědět, že jede mamlas, tak na mě třeba budou hodnější. Jenže drahoušek odmítá se Zetkem jezdit, prý mu stačí, že má vpředu i vzadu Renaulta. Tak sháním magnetickou variantu, kterou budu moct nosit v kabelce.

Krok pátý – zbavit se do srpna noční můry ze samostatného řízení. To bude největší oříšek. Když mám vedle sebe člověka s řidičákem, jsem v klidu, protože vím, že když to nepůjde, tak to za mě má kdo odřídit. Ale sama, to bude mazec. Ale co, budu muset trénovat, jinak to nepůjde!

Přečtěte si také

S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme

S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
  • Anonymní
  • 15.09.26
  • 712

Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Caramelkaa
12.7.15 00:08

Krok pátý je psán o mě :oops:
Super deníček :potlesk:

  • Upravit
Anastazie777
4
12.7.15 09:45

To auto je urcite thalie. Taky jsem mela natalku :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucinka_84
559
12.7.15 10:21

Strašně moc ti rozumím… Já mám řidičák od osmnácti a zatím jsem toho moc neodřídila z řízení mám fakt strach. Doufám, že se jednou taky dostanu do situace, kdy budu prostě MUSET, jinak se do toho snad nikdy nevpravím, a to je škoda. Jsi dobrá, že jsi do toho vůbec šla, za pár měsíců se tomu zasměješ :) :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
sovička
683
12.7.15 10:46

Obdivuji a závidím. Řidičák už mám strašně dlouho a neřídím. Před rokem už to ve mě dozrálo, že bych přecijen měla, manžel často v tahu, já se dvěma dětmi a třetím na cestě… Nu zaplatila jsem si deset jízd s autoškolou, malinko se rozjezdila, krom toho jsem občas řídila i za dohledu manžela… no a výsledek… stejně nejezdím… Snad bydlet někde na vesnici, tak bych se průběžně rozjezdila, ale po Brně si sama (navíc s dětmi) netroufnu, manžel jak už jsem psala je často v tahu. Chybí mi takové to rozježdění se pod dohledem zkušené osoby (která mi navíc zvládne zpacifikovat děti v autě). Ale fakt by se hodilo, kdybych se zvládla alespoň vymotat z Brna a dopravit k babičce, kdybych zvládla dojet do centra k dětské doktorce… No nezvládnu a moc už nevím, co se sebou dělat…

  • načítám...
  • Zmínit
Pasithea
152
12.7.15 10:59

Další krásně napsaný deníček.
Krok pátý: jakmile získáš větší jistotu, tak tě spolujezdci začnou v autě otravovat, protože si tam pak nemůžeš ani v klidu zazpívat :-)

  • načítám...
  • Zmínit
fblishek
1437
12.7.15 13:12

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: to mě povzbudilo! :)… řidičák jsem dělala loni, když jsem byla těhu (6-7měsíc :D ), úspěšně jsem ho napodruhé udělala-jízdy (napoprvé jsem sice nepochopila co jsem tak strašného udělala, žádná závratná chyba, prostě jsem se jen nelíbila asi )… do porodu jsem řídila, sice ještě mírně nejistě, máme octavku combi a je to dost dlouhé auto :roll: ale řídila. Po porodu bylo třeba, abych seděla s malou vzadu, když se někde jelo, jen i tatínek, takže řídil…a nakonec uběhlo od října 8měsíců a já neřídila. Tak jsem si dokoupila hodinku s mým instruktorem, fajn chlápkem, pokecali jsme, já se projela za 200,– (co si myslím, že jsem tak projela benzín :palec: ) takže vlastně zadáčo, trochu se ujistila a jelikož máme auto na naftu, tak když jela s manželem poprvé, 2× mi to chcíplo už při rozjezdu, on měl nervy, já měla nervy a nedojela jsem ten den nikam :oops: :) :) :) napodruh další den jsme cíleně jeli na večeři, abych teda konečně JELA a dojeli jsme tam… od té doby už jsem jela i párkrát sama a pořád je ještě co se učit, chcíplo mi to párkrát u parkování - spojka, brzda, zpátečka, atp… :mrgreen:.. ale to tak nevadilo, nikomu jsem nezavázela a manžel mě neviděl, že to „auto ničím“ (i když nezáměrně) :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
ostlužina
2468
12.7.15 20:30

@fblishek mně to chcípá pořád, a to to v září bude rok, co dojíždím do práce. Ale mně zabírá vysoko spojka, tak to bude asi tím. Vloni v srpnu na mě řval, že jsem ji zničila a teď je podle něj ještě dobrá. Zázrak! :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
neddo
3398
12.7.15 21:32

Naprosto ti rozumim! ;) Ja zacala letos zase ridit (takhle zacinam kazdy rok uz od r. 2010), ale tentokrat se to povedlo, uz jezdit neprestanu. Je to super pocit - byt sobestacna, moci si zajet kamkoliv (v Praze jsem tedy jeste nebyla - mas muj neskonaly obdiv :potlesk: ), ale jsem z Usteckeho kraje, tak zatim brazdim silnice jen tady u nas. Ale nejvic mi pomohlo jezdit sama ;) Clovek se toho nauci opravdu hodne, je na to sam, musi zvladnout kazdou situaci, at uz udela jakoukoliv botu. Samo, ze obcas jeste udelam chybu, pustim rychlejs spojku, chcipne mi to.. Ale co, to se proste stane, uz se z toho nestresuju jako driv.
Zacala jsem jezdit cca 2,5 mesice zpet pravidelne kazdy den - nejprve cestu z a do prace (z jednoho mesta do druheho) - krizovatky se semafory, ale i bez semaforu ani to rozjizdeni do kopce me neminuly, hezky jsem si to natrenovala a kdyz ted vidim kopec, uz nemam smrt v ocich :mrgreen: Postupne se muj okruh jizd rozsiril, jezdim uz do vice mest a nebojim se. S parkovanim jsem porad srabek, vybiram si na parkovistich odlehla mista, ale vycouvat uz taky neni problem.
Moc ti drzim palce, hlavne JEZDI a neprestavej, i kdyz udelas chybu. A neboj se jezdit sama, opravdu se toho hodne naucis. Moc ti drzim palce, ten pocit, ze clovek je schopny bez strachu nekam dojet, je super. :palec: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
ejhle
2909
12.7.15 22:41

To chce kliiiid. Leta jsem mela ridicak v supliku. Jednoho dne manzel zavelil a musel ze supliku ven. Nejprve jsme jezdili na projizdky po okreskach a polnackach. Pote jsem byla donucena na nakup do brna. Nasledne jsme si udelali par nocnich vyjizdek do brna, kdy jsem si naucila nutne trasy ( z domu na fakultu a do prace). No a pak jsem se donutila jet prvne sama. Casem jsem zvetsovala okruh, po kterem jsem se pohybovala.
Momentalne rizeni miluju a je to muj relax. Kdyz si potrebuju odfrknout, vycistit hlavu, tak vyjedu na dalnici a jedu.
Zaklad je prekonat strach a jet
Hodne stesti

  • načítám...
  • Zmínit
zolycka
6726
12.7.15 23:27

:)) můj řidičák taky ležel nějaký čas v šuplíku dokud mi v práci jednoho dne neřekli, že ten řidič a ten taky je nemocnej…a ty přece máš taky řidičák ne?!..ee??!!! 8o..tu máš auto, jeď. a od té doby jezdím :)

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
13.7.15 00:52

Jooo to mi někoho (mě) připomíná. Ale musím se pochlubit, já už na svých Drákulových sáních jezdím jak drak. :pankac: :mrgreen: Ale má šestiletá pauza - nějaká fóbie z řízení - to bylo peklo. Pěkně jsem si to vyžrala - bydlet v prdelákově, mimino a batole, svý vlastní auto v garáži a jezdit všude sockou. :roll: Já blbec :zed: Jako na férovku už jsem byla i za psycholožkou a ta mi sdělila, že to bude chtít nějakou dlouhodobou terapii a že nejlépe skupinovou. Než jsem dala dohromady skupinu, tak jsem se tak nějak vyléčila sama. Dokopala mě nová práce - nechtěla jsem před novými kolegy vypadat jako neschopná :oops: a druhý počin byl, že jsem přestala sledovat zprávy v telce. Uvědomujete si, že i na ČT1 se to hemží samými nehodami :roll: Tohle se mi zarylo do podvědomí a odtud asi pramenil ten nevysvětlitelný strach.

Zetko si na zadek nedávej, je to velmi kontraproduktivní. Místo, aby byli ostatní ohleduplnější, tak se o to víc k tobě budou chovat jak prasata :cert:, to mi věř.

  • načítám...
  • Zmínit
Measmille
2037
15.7.15 14:28

Drzim pesti at se rozjezdis a zbavis se strachu z rizeni… bud kondicni jizdy… nebo si sama najizdej trasy… a neboj to zvladnes ;)

a co sem to… jo tvoje draha polovicka je pitomec, ze te nechal soferovat takovou streku - promin, ale nevidim na tom nic ve smyslu - hodit do vody, ona se plavat nauci

  • načítám...
  • Zmínit
helbell
581
19.7.15 00:29

Rika se ze nema ucit manzel ani otec. Naprosto souhlasim. Ja zacala ridit z donuceni po trech letech od ridicaku. Zacala jsem nehodou za nemale penize kde jsem nebyla uplne vinik ale hold ja byla ta co nedobrzdila. Manzel me sice naucil co se dalo a diky tomu dnes jezdim v pohode z Prahy do Krkonos, projedu Prahu, ridila jsem na parkovisti kamion odvezu a (pracne) zacouvu s vozejkem atd… Ale taky pravidelne utrhavam naraznik o obrubak, uz ho sice umim sama nacvakat a jedu dal ale tech hadek co nas to vse stalo… :mrgreen: :mrgreen: Ted akorat zacinam s motorkou ridicak uz mam :D :D :D

  • načítám...
  • Zmínit
peluani
10568
20.7.15 17:23

Pěkný deníček :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
indigent
1
24.7.15 20:21

Tak poprvé i můj příspěvek. :) Řidičák jsem chtěla jako každý již v 18ti, ale jaksi na finančně nikdy nepřišlo. Nakonec jsem začala s řidičským umem až v roce 2011, jako pracující, kdy byl hlavně úmysl, že musím řídit po dobu nepřítomnosti mé drahé polovičky…haha, na to vůbec nedošlo, řidičák jsem si vyzvedla až po jeho návratu z cest. S čerstvým řidičákem, miminem na zadní sedačce a zeleným spolujezdcem jsem zvládla pár jízd, než jsme vyměnili naftu za benzín…jiné auto a odřené zrcátko - já s ježděním skončila. Až letos v květnu jsem si zaplatila hodiny v autoškole, s tím, že chci jezdit a nezabít ani sebe, už dvě děti, ani nikoho v širokém okolí. KOndičky jsem jezdila s dítetem za zády a dnes! jsem vyrazila na svojí první samostatnou jízdu do nákupáku :pankac: haha, v pátek, ve špičce a v Plzni - stupidní nápad :potlesk: ale dojela jsem tam i zpět a snad už neskončím.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Zápisky šílené řidičky V.

Já, počítačový "expert"

Když se daří, tak se daří

Zápisky šílené řidičky III.

Zápisky šílené řidičky II.

Zápisky šílené řidičky I.

Kterak jsem si kupovala džíny

Bojí se pošta války?

Akce Kulový blesk v malém

Noční lov