Andělé nemusí mít křídla

Mnozí z nás jistě přemýšleli nad tím, jak vypadá anděl. Z dětství známe dělání andělíčků v čerstvě napadaném sněhu, nejen o Vánocích se setkáváme s obrázky a figurkami andělíčků, andílků a andělů, kteří jsou jako my lidé, jen mají navíc křídla a svatozář kolem hlavy...Je to krásné a milé a bereme to jako takový „symbol“, podle kterého anděla poznáme. :) Není tomu tak ale vždy, jsme obklopeni spoustou lidí, kteří jsou spíše andělé. Ano, Andělé opravdu nemusí mít křídla, žijí mezi námi, jsou to „jen“ obyčejní lidé, stejní jako my. Ráno vstávají a večer chodí spát, možná jsou chudí, možná bohatí, mají dobré i špatné dny. Čím se tedy liší a jak je poznáme? Mají obrovské srdce plné lásky, kterou dokáží posílat dál, vykouzlí úsměv na naší tváři, otřou slzičky a obejmou nás, když potřebujeme...:andel:

anděl anděl
anděl
  • 2
andílek
andělíček

Teď vám povím příběh, který se mi stal pár dní zpět, byl to ten den, kdy jsem potkala Anděla. Jojo, potkala jsem jich ve svém životě více, ale toto je má nejčerstvější vzpomínka a alespoň touto cestou bych chtěla slečně, co byla mým Andělem, moc poděkovat. A i všem Andělíčkům, co jsem potkala mezi tím.

Byl to den, co začal jako každý jiný s tím rozdílem, že jsme jeli k mým rodičům. Se svým 10měsíčním synem jsem jela sama autobusem z Prahy do Karlových Varů. Bylo potřeba se nejprve dopravit z domova na Florenc. Ouha, rukou málo, věcí moc. Kočárek se synkem, taška na kočár, 2 batůžky, kufr a cestovní postýlka. Nevím, jak jsme vypadali pro okolí, ale je mi celkem jedno, zda se někdo smál, nechápal nebo si říkal, že jsem nezodpovědná matka. Při prvním nastupování do autobusu mi pomohla mladá studentka, :-) při vystupování klučina, co mu ještě vousy nezačali růst. :-) Toto byli první Andílci, co mi pomáhali se ze všeho nezbláznit, díky vám. :-)

Cestu a nástup do metra jsem kupodivu zvládla sama bez problémů. Jen ten čas nás trochu tlačil, autobus odjížděl z Florence ve 12:30 a ve 12 jsme teprve scházeli do metra a měli 10 zastávek před sebou. :-o Abych pak při nastupování do autobusu SA vše urychlila a nezdržovala tam, tak jsem se rozhodla dát malého do šátku už v metru, asi jsem musela vypadat legračně a zoufale zároveň, jak jsem se snažila šátek správně uvázat tak, aby byl též pohodlný nám oběma. Zalitovala jsem, že nemám manducu, ale opravdu jen na chvilku. Po pár stanicích jsem se dala do řeči s paní a slečnou vedle mne. Z cestování pražskou MHD mám s lidmi kolem více špatných zkušeností než dobrých, ale tento den byla výjimečný a báječný. Slečna stojící naproti mě se mi nabídla, že se mnou dojede až na Florenc a pomůže mi k autobusu, chtěla vystupovat o 3 stanice dříve. Bylo mi to trapné, tak jsem řekla, že je moc hodná a děkuji, ale nějak to zvládnu. Nenechala se odbýt a trvala na tom, tak jsem poděkovala a souhlasila. Slečna se mnou opravdu dojela až na Florenc, pomohla mi s kufrem a postýlkou, vynést kočárek po schodech, abych to nemusela složitě obíhat. A nejen to, ještě mi pak počkala u kočárku a pohlídala všechny věci, abych si stihla před cestou odskočit, malého jsem samozřejmě měla sebou v šátku. :-)

Nemohla jsem uvěřit tomu, že opravdu takoví Andělé mezi námi jsou. Klobouk před nimi dolů a slečně, která byla v tento čas mým Andělem ještě jednou moc, moc a moc děkuji a má můj obdiv. :srdce: :andel: Vzpomínka na ní mi vhání slzy do očí.

Víme, kdo je naším Andělem? Zda když je potkáme, tak to o nich víme nebo je jen přehlédneme a jdeme dál? A dokážeme i my být Andělem někomu kolem nás? Toto jsou otázky, na které se jen těžko hledá odpověď…a znovu mi to připomnělo úžasný film s výstižným názvem „Pošli to dál“

Přeji všem, aby se setkávali s Anděli každým dnem a dokázali jsme jimi být pro lidi kolem nás.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Eleandra
30
18.7.13 01:50

Ani nevím, co na to napsat. Hezky napsané. Myslím, že každý máme svého anděla strážného, ten můj má více podob a už hodně krát mi pomohl.

  • načítám...
  • Zmínit
LadyTommy
14996
18.7.13 05:34

Moc hezky denicek, prijemne osvezeni, netradicni tema.

Ja musim rict, ze co mam malou, tak jsem velmi prekvapena ochotou lidi v MHD, neustale mi nekdo pomaha s kocarem, pousti sednout… :palec:

Příspěvek upraven 18.07.13 v 05:35

  • načítám...
  • Zmínit
KlariSi
3626
18.7.13 08:02

Moni moc moc krásný deníček :)

Příspěvek upraven 18.07.13 v 08:03

  • načítám...
  • Zmínit
Gerberka
3818
18.7.13 08:16

Moc hezký deníček, dlouho jsem nic podobného nečetla.
Když jsem měla kluky malé a jezdila s kočárkem, nesetkala jsem se s tím, že by mi někdo vyloženě nechtěl pomoct; banaopak jsem vždycky tahala kočárek do tramvaje sama a někdo ochotný se vždy nabízel.
Je to, jak píšeš, andělé kolem nás skutečně existují, věřím tomu.

Ono je to taky dost o přístupu k životu obecně. Když je někdo naštvaný už dopředu a na všechny od rána, tak se nedivím, že se mi nic nedaří apodobně…

Já jdu v tomto uvažování ještě dál a pořád tvrdím, že můj první syn byl tak extrémně hodné dítě, když byl malý (ale on je i teď, akorát že povyrostl ;) ), že to určitě musí být obraz něčeho andělského tady na zemi. :andel:
Druhý synek je šídlo, ale neskutečně otevřený a se srdíčkem na dlani, že mi x-krát za den řekne, „maminko já tě strašně miluju, já jsem se do tebe úplně zamiloval“. :D

  • načítám...
  • Zmínit
Viicky
328
18.7.13 08:58

Paaaaani i ty mas muj obdiv za jsi sama dokazala nest tolik veci. Co my zeny nedokazeme kdyz chceme :-).
Jinak je to moc hezky denicek. Kezby takovych andelu bylo mezi nami vic a vic. No je to o tom jak vyhovavame nase deti i my, maminky. A vidis nekdo to zvladl skvele. :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Bjedrunka
4262
18.7.13 08:59

Nádherné! Je moc důležité nebrat tyhle naše anděle jako samozřejmost a mít oči otevřené :andel: A snažit se být andělem pro další lidičky :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
18.7.13 09:05

:andel: Krásné. Taky už jsem v životě pár andělů potkala. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
neumisa
26335
18.7.13 10:07

Každá žena se po porodu stává maskovanou chobotnicí, nicméně i andělé jsou nám zapotřebí. Velmi příjemné, pozitivní počtení, díky. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
444katka
1785
18.7.13 11:45

Moc pěkný deníček :)

  • načítám...
  • Zmínit
samanta2208
5668
18.7.13 12:29

Moc krasny denicek. Take jsem jednou pomohla nejake slecne stala na zastavce a brecela mohlo ji byt tak kolem 15ti a tak jsem k ni prisla a zeptala se co se ji stalo ze ji ukradli batoh a ona nema ani telefon ani penize dostat se domu a nevi co ma delat… Misto toho abych ji poslala do haje nebo prehlizela jako ostatni jsem ji pujcila svuj telefon aby si mohla zavolat rodicum ze je v poradku a dala ji penize na autobus s tim ze kradez musi nahlasit na policii. Slecna byla starsne stastna a odjela…jeste ten vecer mi prislo od jeji maminky podekovani. Mela jsem strasne dobry pocit ze jsem udelala neco spravneho a udelala bych to znovu nikdy nevite v jake situaci se ocitnete a ktery jak rika autorka tohoto denicku andel vam pomuze.

  • načítám...
  • Zmínit
Skytafka
4164
18.7.13 12:59

Hezký deníček :palec: A je fajn vidět, že slušní lidé ještě nevymřeli :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
luchro
1156
18.7.13 14:52

@neumisa „maskovaná chobotnice“ - výborný! :lol: :lol: :lol:

Moc hezký deníček, je to vážně úžasné, že jsou mezi námi Andělé a že náme možnost je vidět :-) A těší mě to o to víc, že píšeš, že to byla slečna - mladá generace, to je hodně povzbuzující :-)

Příspěvek upraven 18.07.13 v 14:52

  • načítám...
  • Zmínit
NikSo
1483
18.7.13 17:23

Pěkné počtení a zrovna i téma k zamyšlení.. :potlesk:
:andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Stevia
10952
18.7.13 17:38

Myslím, že ty si také andělem-hlavně pro svého muže!

  • načítám...
  • Zmínit
Jančik
4034
18.7.13 21:30

Moni, moc hezký deníček :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
JaninkaProk
5754
18.7.13 22:42

Moc pěkný deníček :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucyje83
518
18.7.13 22:52

Krasne napsane :kytka: jen se chcci zeptat-taky sem pred nekolika lety (to jsem mela jen snya cca 8 mesicu) a nedovolili mi cestovat busem-pry ze by musel mit detskou autosedacku..takze sme jeli vlakem.tys nemela zadnej problem?

  • načítám...
  • Zmínit
Mysicka31
9847
18.7.13 23:48

Holky díky všem za pochvalu :) :oops:

@Lucyje83 měla jsem opačný problém… chtěla jsem do busu AS už pro malou, ale nepovolili mi to páč jsou jen 2 bodové pásy… vozím malého vždy v šátku, nemám dobrý pocit z toho ho mít jen na klíně :think: A ono jen tak mezi námi, v buse není zákonem dáno že děti musí mít AS, v MHD ji taky nemá, tam by to bylo asi hodně zajímavý :mrgreen: takže bych se nedala a „vyboxovala“ si to že pojedu ;-) A já tedy raději jezdím vlakem, jen z Phy do KV je to tak trochu výlet přes půl republiky :( takže volíme 2 a čtvrt hodiny busem než skoro 4 hodiny vlakem… ale mám vlak raději ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Anicol
1509
19.7.13 00:57

Hezký, skoro až slza ukápla.:palec: Ty máš kolem sebe asi fakt extrémy. Ale Andělé jsou a setkáváme se s nimi neustále, jen si to někteří neuvědomují.

  • načítám...
  • Zmínit
kubina01
3226
19.7.13 14:23

MYši-mooc hezky si to napsala :potlesk: a máš můj obdiv že si takhle vyrazila, já bych to asi nedala a při prvnim rohu bych to asi vzdala. šikulky ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Mysicka31
9847
19.7.13 15:51

@Anicol jj, tak nějak buď extrémně ochotní nebo extrémní burani… Čímpak a kýmpak to asi bude :mrgreen: :oops:

@kubina01 no, já takhle necestovala prvně :mrgreen: on si člověk zvykne když nemá auto, tos nás měla vidět při cestě do Plzně :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: sice jel i manžel (je na vozíku), ale to jsme měli 2 děti, psa, manžel na vozíku, kočár + na něm tašku, taky 2 batohy a kufr, cestovní postýlka, 2 autosedačky a má maličkost :mrgreen: měli jsme tenkrát také štěstí na Anděly „převlečené“ za pracovníky ČD ;)

  • načítám...
  • Zmínit
PetiteFillette
13943
19.7.13 20:27

Slečna byla opravdu moc hodná :potlesk: Já si troufnu říct, že jsem dneska byla skoro andělem pro asi sedmdesátiletou paní, která jela na stopa, protože jí jel autobus o hodinu dýl, než si myslela. Měla to 40km a stála na té silnici už půl hodiny, vedro jak v peci, nohy bolavé, že se sotva do toho auta nasoukala. Hodila jsem ji až před dům, i když jsem si zajela skoro 10km a Jindrovi se to neplánované prodloužení cesty vůbec nelíbilo :) Dneska jsem se sebou spokojená :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak dlouho trvá vteřina?

Náš první školkový den