Brusinčata - 60.díl - Historie kočárku
- Rodičovství
- Brusinka
- 01.02.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zdravím všechny, Nějak se nemůžeme rozloučit se stromečkem. Ještě stále na nás bliká. Jelikož jsme majiteli ?mrtvého? stromku, ještě si užíváme.
Verun po kontrolním vážení (zda příliš nepohubnul) leží nadále ztuhlý v lednici, v zeleninovém prostoru, ale o víkendu ho už probudíme ze zimního spánku. Doufám, že úspěšně
)))
A slavnostně odstrojíme stromeček. Uvidíme, jestli bude Janča natahovat, při odstrojování. Amálka byla prý značně posmutnělá.
Dnes u nás s Martinou byly a musím říct, že Haničce vyrůstá akrobatická konkurence
)))
Nebo, že by Bábovi - výškařská následovnice????
Předvedla nám ?skok? do postýlky. Respektive jakés ?vhópnutí? za pomoci křesla. Zkrátka vylezla na křeslo(přisunuté těsně k postýlce), pak zkoušela zvednout nohu a vydrápat se, což nešlo, načež to vzala po hlavě. No jasný pokus o ?stredl?
))))
A ještě to okomentovala ?jojojojo?. Legračně totiž žvatlá. Martina to přirovnává k čínštině.
Mohla by Janču některým novým výrazům přiučit, aby si náš nemluva rozšířil žvatlo-repertoár
)))
Ohledně brebentění žádné novinky. Manžel se sice dme pýchou, že již říká tata, ale vyvádím ho z nadšení. Kdepak, stále je to jen ta ta ta ta
)))
V minulých deníčkách jste nakously téma ?vztekota?. No zatím k nám ještě nedorazila (je mi jasný, že jen co se takto ?rouhnu? předvede Janča co nevidět nějaké vrcholné číslo
))
Zatím reaguje spíše bolestínsky. Když jí něco zakazujeme, spíše začne natahovat.
Ale připravuji se na budoucí silné záchvatečky. Jako dítě jsem byla hodně vzteklá a manža byl taktéž vzpurňák. No, informací ohledně této záležitostí mám dost, ale jak už to bývá ? teorie a praxe???
)))
Hanulko ? přesně jak píšeš se chystám reagovat
)
Už si Janča oblíbila panenku, které se o vánocích bála. Je teď v období, kdy by se ?rozdala?. Každou chvíli dokvačí s nějakou hračkou a nabízí. To jsem zvědavá, kdy začne hamounit. Jak psaly holky u Štěstíček
)))
A taky jsem si ověřila teorii, že na starší si nedovolí. Se svými vrstevníky se přetahuje o hračky (na plavání je totální ?kradlák?)
Zato když jsme byly minulý týden na Floře v dětském koutku, tak ani nepípal, když jí starší chlapeček vzal panenku. Jojo, zákon přírody
))
Přejeme hezký týden a vy, kteří bojujete s bacily, honem je zlikvidujte!!!!
Pa Martina a Janča (14.měsíců)
A nyní k tématu
))
Jak nemluvňata přepravovat?
Přesunout lidské mládě na místo odjakživa představoval zvláštní problém. Ani v současnosti, kdy matky nosí na těle šaty, nemají nemluvňata dostatek síly, aby se jich při chůzi, běhu nebo při práci udržela. V průběhu dějin proto byly zaváděny nejrůznější způsoby, jak dítě přenášet.
V nejjednodušším typu nosítka má matka nemluvně přitisknuté na boku a uchycené popruhem, který vede přes její protilehlé rameno. Od časů starého Egypta pak existuje nosítko přední, kdy si dítě, zavěšené kolem krku, hoví matce na břiše a na prsou. Některé domorodé kmeny užívají široký pás, jímž si matky upevňují dítě na boku, když sbírají nebo připravují potravu. V jiných kmenech zas matky nosívají speciálně upravený plášť či sukni, které drží dítě na zádech a utahují se vpředu.
Pokročilejší technikou je užívání látkou pokryté desky, k níž jsou nemluvňata pevně připásávána. Tato deska pak slouží jako batoh, přivazovaný na záda matky pomocí popruhů kolem pasu a ramen. V některých kulturách není popru veden přes ramena, nýbrž okolo temene hlavy. Uvedené řešení se zdá být velmi náročné na krční svaly matky, ale po tisíciletí se těší oblibě mnoha různých kultur, což svědčí o tom, že je ve skutečnosti pohodlnější, než na první pohled vypadá.
Všechny zmíněné metody nakonec nahradil dětský kočárek. Tento kojenecký dopravní prostředek, vynalezený panem Charlesem Burtonem v roce 1848 v New Yorku, ovšem nezaznamenal úspěch okamžitě. Chodci spěchající rušnými čtvrtěmi města nebyli na jeho náhlý vjezd do ulic připraveni. Docházelo k častým srážkám a proti hypermodernímu stroji, překážejícímu v cestě, se zdvihla vlna odporu. Burton byl rozhodnut boj nevzdat a přestěhoval se z New
Všechny zmíněné metody nakonec nahradil dětský kočárek. Tento kojenecký dopravní prostředek, vynalezený panem Charlesem Burtonem v roce 1848 v New Yorku, ovšem nezaznamenal úspěch okamžitě. Chodci spěchající rušnými čtvrtěmi města nebyli na jeho náhlý vjezd do ulic připraveni. Docházelo k častým srážkám a proti hypermodernímu stroji, překážejícímu v cestě, se zdvihla vlna odporu. Burton byl rozhodnut boj nevzdat a přestěhoval se z New Yorku do Londýna. Tam se k němu štěstěna přiklonila: jeden z jeho kočárků si zakoupila královna Viktorie, čímž mu ze dne na den dodala punc vysoké společenské úrovně. Kořárkuchtivé matky se nyní jen hrnuly a Burtonova továrna měla plné ruce práce, aby uspokojila poptávku. Dětský kočárek se rychle rozjel po světě.
Kočárky byly postupem času stále praktičtější a promyšlenější. V roce 1965 byly vynalezeny dnešní ?golfové hole?, které jsou velmi lehké.
Celkem nedávno byla znovu oprášena myšlenka dětských nosítek, kdy volně kráčejícící rodič má nemluvně připásané na břiše či na zádech.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 2237
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1004
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 352
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 889
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 663
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 3020
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 2297
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1400
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2863
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1971
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Ahoj holky,
tak to vypadá, že budu první a též hned s omluvou, že se neozývám. Já teda nevím, jak vy, ale já už nějak nic nestíhám…Děti mě dávají šíleně zabrat. Ale deníčky čtu poctivě, takže jsem co se týká dětiček v obraze. Jenom jsem nestihla míry do minulého deníčku, tak tady jsou:
Julinka (78 cm a 9 kg) a Ondrášek (78 cm a 10,5). Tak se mi zdá, že výškově jsme na tom, jak velitelka a váhově, jako šikula Hanička. Šklebouni ještě nechodí, ale vůbec jim to nebrání v lumpárnách. Bohužel v tomto případě platí „víc hlav, víc blbostí“. Například Ondrášek podržel Julince židličku, ta si na ní vlezla, pak se narvala do jedné police ve skříni, no a pak řvala, protože ven už to nějak nešlo, zatímco její bratr se velmi řehtal.
Nevím, jestli jsem udělala dobře, že jsem je nenaučila na ohrádku, aby měli volnost, která mi teď trochu přerůstá přes hlavu.
Během dneška se stačil Ondřej, zatímco jsem přebalovala Julii nakrmit popelem z krbu a roznosit ho po celém obýváku, Julie ho přetáhla cédéčkem, protože jí ho bral, takže má modrej šlic přes nos, na procházce v kočárku si rozepnul pásy a se slovy pápá chtěl vylézt a když jsem ho tam dávala zpátky, tak na měl málem zavolali sociálku, jak řval a vrchol byl, když jsem Julince po čištění zubů utírala pusinku, tak se slovem bác, hodil kartáček do záchoda. No a můj manžel to dorazil, když se mě ptal, co jsem celý den dělala. Tak jsem si vzpomněla na jeden citát, nebo vtip, nebo něco takovýho:
„manžel se vrátí domů a tam je šílenej bordel, tak se ptá své manželky, proč je tam takový bordel a ona mu odpoví: "víš, jak se mě každý den, když přijdeš z práce ptáš, co jsem tu dělala? Tak dneska ti můžu s klidným svědomím říct, že nic.“
Tak už toho nechám. Mějte se krásně a pusinky brusinčátkům.
Natálka a šklebounci (skoro 14 měsíců)