Cestovatelské přešlapy
- Cestování
- moly_moly
- 19.04.22
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Cestujeme poměrně hodně a tak se občas stane, že se něco nepodaří. Většinou se člověk v danou chvíli zapotí, ale někdy si už v té vteřině řeknu, že se tomu časem zasmějeme.
Začnu historkou, která se stala poměrně nedávno. Vloni touhle dobou jsme trávili měsíc cestováním po ostrově Madeira. Prohlídce hlavního města jsem se docela dlouho vyhýbala, protože hustou dopravu hlavních měst a hledání parkování nemám moc ráda. Manžel se snažil najít parkoviště před cestou, aby mě pak snadno odnavigoval. Právě ve Funchalu doprava docela ušla, podařilo se nám vcelku snadno zaparkovat v podzemních garážích. Ještě před odchodem na prohlídku města jsem si řekla, že se podívám na ceník, protože většinou o víkendech se třeba platí do 14 hodin a pak je parkování zdarma. Našla jsme cedulku, kde psali, že se platí od 14 hodin nižší hodinová sazba a od 17 hodin zdarma. Tak jsme si řekli, že se vrátíme kolem té 17 hodiny, na Madeiře byl totiž zákaz vycházení o víkendu od 18 hodin, tak aby nám to hezky vyšlo. Když jsme se vrátili ke garáži asi v 17:20, zjistili jsme, že všechny východy jsou zavřené a zamčené. Zoufale jsme pobíhali kolem garáže, protože jsme si i chytře nechali klíče od ubytování v autě. Našli jsme malou cedulku, kde stálo, že pokud zavoláme na konkrétní číslo, přijde nám zaměstnanec za 10 Euro otevřít. Nic jiného nám nezbývalo, pracovník se po telefonu ujistil, že opravdu zaplatíme daný poplatek a za deset minut byl na místě.
Vpustil nás do garáže, řekl, ať zaplatíme parkovné a odešel. Bohužel automat nám sežral bankovku a částku nesnížil a tak jsme tam stáli se sto Eurovou bankovkou v zamčené garáži s hladovými dětmi. Prvně jsme na pána volali, pak jsme volali jemu na telefon a nic. Po asi 10 minutách přišel jiný zaměstnanec, vyslechl, co se nám stalo a ubezpečil nás, že když přijdeme druhý den někam na ředitelství, peníze nám vrátí. Bankovku nám rozměnil na menší a když po našem vysvětlení pochopil, že to nemáme do Funchalu úplně blízko, tak řekl, že si to vyžádá sám a peníze nám dal ze svého. Jen tak mezi řečí nám sdělil, že se každý den stává, že tu někomu zamknou auto. Mají tu dobrý podnikatelský plán, tak pozor na to v podzemních garážích na Madeiře.
Na cestování do hlavního města na Madeiře jsme neměli štěstí. Naše druhá cesta sem vedla den před odletem kvůli PCR testům. Skvěle jsme vše naplánovali, z podzemních garážích jsme vyjeli včas, před nemocnicí se nám podařilo zaparkovat a v tu chvíli mi došlo, že k testům je potřeba doklad totožnosti. My jsme s manželem nakonec našli občanky, ač kvůli dětem létáme také s pasem, ale pro dceru jsme nemohli najít ani kartičku pojišťovny. Než jsme to otočili, zašli jsme se zeptat a byli tak hodní, že jim stačilo rodné číslo. Oba jsme s mužem na místní wifi hledali v mailech číslo pasu, ale v těch nervech jsme ho nenašli. Samozřejmě, že v klidu se najde vše a když jsme již vše zařídili, číslo jsem našla. Vše dobře dopadlo, byli jsme všichni negativní a tamní sestřičky moc hodné.
Ještě přidám jednu hodně starou historku z mého Erasmu v Německu. Bydlela jsem s Američankou, která uměla pouze anglicky. Já lépe ovládám němčinu, anglicky a obzvlášť s rodilým mluvčím jsem se necítila úplně v kramflecích. Docela jsme si všechny vařili v naší kuchyňce a já jsem jednou dostala chuť na česnečku. Vařila jsme a Američanka kolem mne pořád postávala a ptala se nevěřícně, co vařím. Já jsme ji s klidem odpověděla, že „garlik sup“ a ona se ptala: „opravdu z česneku?“ Já jsem dost sebejistě odpovídala, že jasné, že to vaříme u nás stále. Ona tam pořád stála a nechápala až po chvíli odskočila do koupelny a donesla mýdlo, že jsem to špatně vyslovila a že si celou dobu myslela, že vařím mýdlo.
A s tou výslovností mám vlastně ještě jeden příběh. V USA v kempu nám místní indiánka vykládala, že je tam hodně „skanku“. Tak jsme si říkala, že tam asi mají hodně „trávy“, bylo mi divné, proč mi to vykládá, jestli mi ji chce prodávat. Nic mi k prodeji nenabídla, jen měla vážný výraz a změnila téma. Za chvíli posvítila na stolek baterkou, aby mi ukázala skunka, běžel opravdu rychle. Tak pozor na výslovnost 
Přečtěte si také
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 2335
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 1688
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 860
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 4086
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 582
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 4481
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 2896
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 5912
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 13476
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 5470
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
Nám se na letišti zase ztratila zavazadla. Naštěstí jsme je za chvíli našli. Ale docela mě polilo horko, vozím s sebou léky, bez kterých nemůžu být, od té doby je beru do příručního s potvrzením od lékaře.
Den na to jsme prošli ve Funchalu výstavu vín a botanickou zahradu, všude nám nabízeli víno 
těším se