Co jsme za rok (ne)zvládli
Za 14 dní už tomu bude rok, co se prcek narodil. Koukám tu na něj a přemýšlím, jak to všechno rychle uteklo a co se událo.
- 1
- 2
Asi se prvně pochlubíme tím, co jsme zvládli:
Zvládl jsi se narodit - no sice téměř pětidenní vyvolávání, pak porod z kterého mám doteď trauma, ale zvládli jsme to a narodil se krásný pomuchlaný chlapeček
Zvládli jsme kojení - i přes několik mých výšetření, kdy se nesmělo třeba den kojit, i přes operaci žlučníku jsme to oba zvládli, tvůj apetit byl a je totiž nevídaný 
.
Zvládli jsme koupání - sice se mi sestřičky v porodnici smály, jelikož si se zásadně před i po koupání totálně z… pardón pokakal. Doma ve vaničce jsme koupali sotva tři měsíce, pak už jen ve velké vaně, kde řádíš jak živel.
Zvládli jsme příkrmy - sice už od ukončeného 3tího měsíce, ale tebe hold jen mlíko nezasytilo.
Od 8 měsíce nemixujeme a od 10tého sníš všechno, co potkáš (doslova) nehledě na to, že nemáš zuby (teda teď už se klube první) .
Zvládli jsme lezení, sezení a teď už dokonce chodíš…sice ty pády stojí za to, ale ty se nedáš odradit, dobitý jak Stalingrad, ale stejně to zkoušíš znovu a znovu.
Zvládli jsme nakonec i první zub - sice až tenhle týden, ale je tam .
Zvládli jsme už i pár slovíček - máma, táta, ham, haf, brmm, ebm (no to je dudlík ) a umíš napodobit některá zvířátka.
Zvládli jsme i předevčírem skládání věcí na sebe, tak tě to pohltilo, že skládáš vše co potkáš - kostky, kroužky, kelímky, boty, dřevo, brikety, prostě co je v dosahu .
A zvládli jsme spoustu dalších věcí - těch příjemných i nepříjemných.
A teď co jsme naopak nezvládli:
Nezvládli jsme spaní a usínání- jsi rozený nespavec, první měsíce kojení téměř co hodinu, takže v postýlce jsi „spinkal“ do půlnoci, pak už u mě v posteli. Zkoušeli jsme různé metody, jak tě donutit usnout a spát v postýlce a nic, takže moje přesvědčení, že dítko nebude spát s námi v postýlce vzalo za své, a teď se neustále rozvaluješ v naší posteli. My s taťkou jsme namáčklí na 1/3 postele, ale výhrou je, že se budíš v průměru „jen“ 2-3 za noc
Nezvládli jsme noční nekrmení - no co dodat, prostě otesánek 2× v noci 160 Um…
Nezvládli jsme nemoci - bohužel jsme za ten rok už byli párkrát spolu v nemocnici. Buď já nebo ty, ale nenechali jsme se rozdělit. I výlet s houkačkou jsme si užili, ale hlavně, že jsi už zdravý (ťukťukťuk).
Nezvládáme návštěvu doktora - už v čekárně si zaručeně nejživější a „nejukecanější“ dítě, od té doby co jsi mobilní, není možné tě položit na přebalovák, takže se ostatní maminky uchichtávají když vidí, jak se tě snažím vysvléct a přitom nepřetrhnout jak hada. Následuje další ostuda, když se zjeví ve dveřích sestřička. Od té doby spustíš řev jak pavián a přestaneš až když jsme zpátky v autě - už půlroku nemáme přesné míry, jelikož tě nejsme schopné udržet ani ve třech.
Nezvládáme přebalovaní - když jsi byl miminko sice jsi nezdrhal z přebalováku, ale nejednou jsme museli vymalovat zeď, vyčistit koberec, psy, tatínka a podobně Teď už prcháš, jen když vidíš plínku…každé přebalování je horší než boj s anakondou. Když mi obtiskneš svůj krásně pokaděný zadeček na koberec, křičím blahem. A nočník? Ten u tebe teď má funkci jen jako pokrývka hlavy a to to o vánocích vypadalo táááák nadějně.
nezvládli jsme spoustu dalších věcí, jen jsem je asi raději vytěsnila z paměti
Co mám ale v živé paměti jsou ty nejlepší kousky za poslední měsíc:
Během pár minut dokážeš otevřít už všechny skříně a šuplíky a náležitě je přerovnat.
Záhadným způsobem dokážeš ze stolu sebrat i věci na které prostě nemůžeš dosáhnout.
Psí granule a vodička jsou lepší než tvůj sakra drahý čajík a pokrmy, co ti denně vařím.
Toaletní papír je samozřejmě také perfektní hračka.
Když máma vaří, tak se nenudíš, ale zavoláš babičce a zvládneš i aktivovat internetový balíček.
Dokážeš se nasoukat do prostorů, kam je to fyzicky nemožné a pak samopzřejmě nemůžeš zpět.
Dokážeš do pusy strčit cokoliv dřív než stihnu zasáhnout a ani dva lidi ti to nedokáží z pusy vyndat.
Kupodivu dokážeš i otevřít a vysypat nášlapný odpadkový koš.
Dokážeš zapnout i vypnout myčku, sporák, počítač, vysavač a podobné moderní vymoženosti.
A dokážeš spoustu dalších věcí, které mě dohánějí k nepříčetnosti.
Ale když se každé ráno vedle tebe probouzím, je to ten nejkrásnější pocit na světě. Sice to není jak v americkém filmu, že bys mě vzbudil pohlazením a pusinkou - nejčastějí mě praštíš flaškou, dudlíkem, vypíchneš oko, narveš prst do nosu nebo mě komplet oslintneš. Většinou se k tobě přitulím a užívám si krásné ráno, než se kouknu na telefon a vidím čas 5:15…grrr
A víte co udělám, když si i tak chci spravit náladu? Řeknu: „Beníku vzbuď tátu“ a zákeřně mu do ruky vložím flašku, mobil či něco obdobného…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1638
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20619
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
za pár týdnu čekáme první přírůstek a já jsem hróózně zvědavá jaká bude protože mi s tatínkem jsme byli pěkná čísla 
