Co mi život dal?

Narodila jsem se jako přidušená a přenášená. Každý říkal, jak jsem krásná a šikovná. Kdyby všichni věděli, čím si budu muset v životě projít, jak se budu muset rvát o kousek sebe, svoje závěry by přehodnotili.

Snímek 628.jpg Snímek 628.jpg

Předem chci podotknout, že tohle není deníček o sebelitování, nebo abych se cítila důležitá, chci jen napsat a podělit se s vámi o své starosti a radosti a poukázat na to, že život nemusí být takový, jaký si ho vysníme, nebo jaký nám ho ostatní popisují.

V mém kojeneckém a batolecím věku se o mě staral spíše táta. Nebo alespoň jsem se to takto dozvěděla. Od malička jsem byla pořád a často nemocná. Ve školce jsem nesměla ani spát, jinak bych byla zase měsíc doma. A opět se o mě staral táta. Nebylo to tím, že máma vydělávala více peněz a táta byl na ošetřovačce, ale prostě mámě se asi starat nechtělo, nevím. Táta se mnou obíhával i doktory, prohlídky, prostě vše. A takto to šlo i celou pubertu. Na základce se se mnou i učil, snažil se mi pomoci. Co se týče sexu, menstruace a dospívání, to jsem si musela přečíst a vyhledat sama. Táta se se mnou o tom nebavil, chápu to.

A máma? Tu asi nezajímalo, jestli vím, co je to vložka a k čemu se používá. O antikoncepci ani nemluvě. Ale když jsem dostala 1. měsíčky, tak máma šílela, že je ze mě „žena“ a všude se s tím chlubila. To jí mám dodnes za zlé. Měsíčky jsem měla nepravidelné, až v 15 mě babička vzala na gyndu a mudra mi napsala pilulky, po kterých se mi cyklus upravil a zlepšila se mi pleť. Ale jednou jsem ji musela vysadit a jak to tak bývá, menzes jsem nedostala. Ani první, ani druhý měsíc. Tak jsem opět šla na gyndu, aby mi doktorka píchla vyvolávačku. Moje máma mi udělala hroznou scénu, jako že na co vyvolávačku, že ta se dává při potratu, že jsem si upíchla dítě atp. Tátu nabádala, ať mě potrestá, pokárá. Táta mi naštěstí nic neudělal, neměl proč. V té chvíli jsem mámu nenáviděla a myslím, že tam byl kámen úrazu, co se týče našeho vztahu v současné době. Pak se mé dospívání neslo v klasickém duchu, hledání kluka, snění o rodině atp. :D

Potom přišla 1. rána, a to, že mámě zjistili rakovinu. Nevím proč, ale jediné, co si pamatuji, je návštěva v nemocnici, v lázních a její bolestivé naříkání doma. Opravdu nevím, ale více se mi v mých 13-14 letech v hlavě se neuhnízdilo.

Pak přišlo mých „sladkých“ 17 a já si našla svou první opravdovou lásku. Odstěhovala jsem se k němu, 90 km od našich, našla si práci, do školy chodila dálkově. A najednou se mé mámě začalo stýskat. Ale mně ne, mně nejvíc chyběl opět táta. No, a jednou mi našli cystu na vaječníku o velikosti zralého pomeranče, naplněnou jakousi tekutinou. Nikdo nevěděl, jestli je to krev, nebo homogenní tekutina. Šla jsem na operaci, která dopadla špatně, nejspíš jsem dostávala krev, po X dotazech, proč je mi tak slabo a mám na levé straně modřinu o velikosti průměru dezertního talířku, a proč jsem na sále ležela na saturaci s kyslíkem u hlavy a EKG na prsou, mi primář řekl, že napíchli velkou cévu. Toť vše! No, dostala jsem po měsíci šílený zánět, chodit jsem nemohla, prostě nic. Skončila jsem opět v nemocnici a s chybnou diagnózou jsem díky nymburskému špitálu po půl roce od operace skončila na další, tentokrát v Motole. Měla jsem od toho zánětu takové nechutné srůsty. A od té doby se mi dařilo, velice.

Až do března minulého roku. Tátovi zjistili rakovinu a já se málem složila. Byla jsem ve 30. týdnu těhotenství a myslela jsem, že porodím. Po neúspěšné operaci nastoupil na agresivní chemoterapii. Teď má za sebou 11 dávek, vlasy mu vypadaly jen z části a pořád to snáší vcelku dobře. Ale mám o něj doopravdy strach. A tím se vlastně dostávám k jádru mého psaní. Proč má člověk snít o něčem krásném, nebo v něco věřit, když se to neustále kazí? Vše, co jsem kdy chtěla, jsem si musela tvrdě vydřít, vymlátit, vysloužit. Všichni okolo řádili po diskotékách, jezdili na vandry atp., a já? Já seděla v prázdném bytě nad učebnicemi, na sporáku večeře, přemýšlela jsem, které účty dřív zaplatit.

Musela jsem se vždy o vše dělit, prý se mi to v dobrém vrátí. Och, dovolte mi smích, ale další lež. Ne, neberu svůj život moc pesimisticky, ani na něj takový pohled nemám, jen jsem jednou seděla se synem na lavičce v parku a nějak jsem zapřemýšlela o svém životě, co jsem dokázala, co mi život dal a vzal. Vzal mi opravdu hodně, ale dal zatím jen část toho, co jsem ztratila. Víte, člověk, když se takto nad vším pozastaví, najde většinou chyby, které už je pozdě nějak napravovat. Tak to mám i já, svůj vztah s mojí mámou už nikdy neobnovím, jelikož mé dospívání je fuč. Kamarády jsem taky nikdy neměla, byla jsem ve třídě zavržená. Kde se to doopravdy rozhoupalo k lepšímu, byla střední, ale ještě denní studium. I to, když jsem si myslela, že je krásné, skončilo, a já musela přestoupit na dálkové.

Ale jak říkává moje babička: Vše zlé je k něčemu dobré, a pánbůh ti tvou laskavost oplatí na dětech. To má pravdu, alespoň s těmi dětmi. Je mi 20 let, mám 3/4ročního synka, jsme bez tatínka, bez financí, ale s pomocí mých rodičů to zvládám a jsem konečně po těch letech smůly doopravdy šťastná. Pořád mám ten sen o hodném chlapovi, velké rodině, krásné svatbě. Ale už to má jiný směr. Nepřestávám doufat a pevně věřím, že teď se opravdu vše v dobré obrátí.

Děkuji moc za dočtení až sem a omlouvám se za chyby či překopaný text :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kalla1412
8594
8.2.12 07:55

Ahoj, je mi líto že nemáš vztah s mámou i nemoci Tvého táty. Tvůj syn je krásný, moc gratuluju :-) A teď k deníčku - nebilancuješ moc brzo? Já jsem měla před 6 lety taky pocit, že mi život jen bere a bere a já z něj nic nemám, taky jsem odešla brzo z domova, chodila do školy, měla práci a ještě brigádu, starala se o domácnost a bylo to drsné, ale vybrala jsem si to stejně jako ty sama a byla to pro mě ta nejlepší škola. Taky je mi občas líto, proč jsem si neužívala, na druhu stranu, vynahradit si to lze vždy a nemyslím tím zrovna vymetání diskoték. Mě život nadělil až v posledních 3 letech, musíš si porstě počkat, za všechno jsi zaplatila, takže teď jen čekáš, až dorazí zboží, někteří dodavatelé se holt loudají, jestli mi rozumíš ;) Dočkáš se vztahu, vyléčení tatínka, úspěchů Tvého syna, jen bud trpělivá, jsi mlaďounká a Tvé štěstí na Tebe ještě čeká, neboj :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
FreeLady12
27281
8.2.12 08:09

Ahoj :mavam:
Evidentně jsi si prošla pěkně hrbolatý kousek cesty, ale přeci jen je to zatím jen kousíček, maliličkatý kousíček na celé té cestě životem.
Za mě osobně můžu jen říct - buď vděčná za svého synka. Já patřím do snažilek a zatím se nedaří… :(
Dítě je to nejdůležitější v životě a ty ho máš… :hug: :kytka:
Dej mu lepší vztah s maminkou než jsi měla ty sama :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Chawa
575
8.2.12 09:49

Ahoj, já se moc omlouvám za svoji upřímnost, ale mě nepřijde, že tvé životní překážky by byly těžší (nebo lehčí) než ty, které jsou kladeny ostatním. Jen každý má ty překážky jiné (a možná je každý vnímá jinak). To, co popisuješ, je život ve všech jeho krásách i podrazech - nemoci, problémy se vztahy…. na jedné straně, vlastní síla a zdraví, krásné dítě ….. na straně druhé. Život jde ve vlnách, jednou si nahoře, jednou dole. Teď je hůř, pak zase bude lépe…… Píšeš, že se nechceš litovat, jenže to děláš. Píšeš, že nejsi pesimista, jenže z článku nic než pesimismus nečiší. Tak se nelituj, najdi si kamarádku nebo psychologa a těm se svěř, hodně toho z Tebe spadne. Na střední škole jsem měla také problémy najít kamarády a myslela jsem, že je chyba v ostatních. Pak jsem pochopila, že chyba byla ve mně a něco se zlomilo. Neříkám, že mám kamarády na každém rohu, ale rozhodně je mám (a dlouhodobé). Teď se synem máš jedinečnou příležitost poznat se a skamarádit s nějakou maminkou, tak se chyť za nos, buď vděčná za to co máš a bojuj za to, co nemáš nebo chceš mít, pro sebe, pro syna a pro ty, na nichž ti záleží. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
PusinkaMartinka
9397
8.2.12 10:48

jak se říká každý máme něco… chybama se člověk učí… a to poslední je každý svého štěstí strůjce. Já si taky prošla ošklivíma bubákama, ale život jde dál a já jsem ted nejštastnější člověk na světě :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
martinaaaaaaaaa7
8.2.12 10:57

asi neposoudím jaké to je mít problémy s rodiči(mám skvělé rodiče, za které jsem strašně vděčná), ale myslím si, že to, co děláme se nám potom vrací a to, co se nám děje jsou z velké části následky našich činů (tím nemyslím nemoci - to je strašná hra osudu, a je mi líto, co tě potkalo), ale upřímně, když je někdo ve 20 svobodná matka, tak asi někde udělal chybu, buď jsi dítě chtěla a bylo ti jedno s kým, tak buď šťastná, že máš syna a chlapa neřeš a nebo sis myslela, že stačí chtít a všechno bude a čekat není třeba. Taky jsem ve 20 s někým byla a chtěla mimi, ale bylo mi jasný, že to není ten pravý a dneska ( je mi 30) si myslím, že kdybych se neovládla, asi bych bydlela u rodičů na gauči i s dítětem. nemyslím to nijak útočně, ale myslím si, že ve 20 život nekončí a na bilancování je trochu brzo, bilancování je vhodné tak v 50 :oops: :oops: :oops:

  • Upravit
Anonymní
8.2.12 11:55

Uvidis,ze vse se v dobre obrati.Mas syna,to ostatni prijde,neni Ti 40 let.Takovou mladou maminku,hleda urcite spousta chlapu,ktery Ti v zivote pak bude oporou.
Drzim Ti palecky,aby vsechno bylo tak jak si prejes :hug: :hug: :hug: :hug: :srdce: :srdce: :srdce:

  • Upravit
Adaneli
15447
8.2.12 12:00

Je mi moc líto, co se ti stalo, ale věř, že tohle je bohužel život a zažiješ toho ještě mnohem víc. Důležité je, nehrabat se stále v minulosti a nevzpomínat jenom na to špatné. To by určitě dokázal každý vybrat několik ošklivých epozod ze svého života. Ale co to pěkné? O tom jsi nepsala. Tak zkus napsat ještě jeden deníček a tam napiš i to, co pěkného se ti v životě podařilo, z čeho jsi měla máš radost a uvidíš, že zase bude líp. Nepoddávej se tomu tolik a jdi dál.

  • načítám...
  • Zmínit
Kajuli
2248
8.2.12 15:47

Ahoj, tvého vztahu s mámou je mi moc líto, ale já má pocit, že se celkem rouháš, nezlob se… Které holce se v 17 podaří najít si partnera a žít s ním? Která žena i po tom, co sis prodělala ty, bezproblémově otěhotní?
Dle mého názoru fňukat nad tím, že jsi nemohla tancovat na diskotékách je blbost, koneckonců stěhování byla snad tvoje volba, věděla jsi, do čeho jdeš, ne? No a na kamarádky není nikdy pozdě :)
Jinak ti přeji, ať se tatínek uzdraví a ať už nemáš pocit, že ti život jenom vzal. Ber to z té lepší stránky, máš krásného syna a rodiče ti pomáhají

  • načítám...
  • Zmínit
negra
10728
8.2.12 16:16

Ja bych si tedy takhle nestezovala, je to jako rouhani - ja si stezovala a zivot se mi vyrazne zhorsil. Kamaradka-totez. Abys jeste nevzpominala, jak ses mela predtim paradne.
Zkus si zivot uzivat, i kdyz nekdy je to tezke.
Preji stesti.

  • načítám...
  • Zmínit
mikina7777
39
8.2.12 16:30

Je to moc smutny pribeh,a to Vam je teprve 20let a dost jste si uzila.Jestli porad mate oba dve rodice jeste neni nic straceno.Pubertu s mamkou sice uz nevratite,ale......Skuzte si precit knizku miluj svuj zivot treba by Vam to v leccems pomohlo.Preji hodne sil a stesti do dalsiho vaseho zivota.Jste jeste mlada a mate-verim-cely krasny zivot predsebou.Hlavu vzhuru!! :)

  • načítám...
  • Zmínit
Loki01
8814
8.2.12 17:48

Je mi lito co se ti stalo, ale je ti 20! Naprosta vetsina 20tek zije s rodici, malokdo si v 17ti najde zivotniho partnera a ano bohuzel mnoho rodicu onemocni. Moje mama i muj syn meli rakovinu, ja zacinala zit v nove zemi kdy jsem nevedela co budu jist a kde bydlet a nemela jsem tam nikoho atd a psala jsem takove ptakoviny jakoze muj zivot v podstate naprd? Ne, nepsala. Nedepresuj a poper se s tim :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Mondík
5135
8.2.12 18:18

Po precteni tveho denicku jsem si vzpomnela na to, kdyz mne bylo 20 a kazdy mi rikal, ze v tomhle veku jeste nevim, o cem je zivot. Mozna ja jsem to opravdu nevedela, ale ty to urcite vis. A nic si nedelej z komentaru typu, ze si nemas stezovat (od toho jsou denicky, ne?) a ze jini jsou na tom hur. Jo, jsou, ale to neznamena, ze ty sis nezazila sve a nemuzes si taky postezovat… Clovek v zivote hodne veci neovlivni a mrzi me, ze se ti to takhle nakupilo, ale ver, ze mas velky kus zivota pred sebou a bude lip! Preji uz jen to dobre :hug: :hug:.

  • načítám...
  • Zmínit
ŠárušN
8.2.12 19:25

Ahoj, i já si myslím že ve dvaceti je na hodnocení života brzo. Ano, neměla jsi to jednoduché, ale máš toho ještě hodně před sebou a určitě tě potká ještě spousta krásných věcí. Sny jsou jedna věc, realita ta druhá. My třeba se třema dětma vypadáme jako spokojená rodinka, ale většinou se nikde moc nerozepisuji o našich velkých finančních problémech, zdravotních problémech v naší rodině a o tom, čím jsem si prošla v dětství. Žila jsem s nevlastním otcem a ten se ke mě nechoval nejlépe, ve škole mě šikanovali, a v pubertě jsem si rozházela vztahy úplně se všemi. A přesto svůj dosavadní život nevnímám jako komplikovaný a špatný. Co má říkat můj manžel - už skoro deset let podniká a jeho firma už tolikrát zkrachovala, tolikrát začínal znovu, a přesto to vidí stále optimisticky a užívá si toho pěkného, co život přináší. Co má říkat moje mamka? Už 22 let žije s chlapem, který ji celou dobu jenom terorizuje, denně jí sprostě nadává, zakazuje jí doma topit a nechává se od ní živit. A ona nemá kam jít, situace ve které je ji nutí zůstávat s ním. O jejích zdravotních problémech ani nemluvím. A přesto si nikdy na svůj život nestěžovala. Manželova maminka je na tom podobně jako ta moje a ještě navíc už dvakrát prodělala rakovinu, přišla o prs, a pořád je to ta usměvavá a spolehlivá babička pro naše děti :) Život je jako na houpačce a záleží jen na tobě, jakýma očima se na něj díváš. Někdo vidí tu sklenici poloprázdnou, jiný poloplnou. Raduj se z každého dne se svým dítětem a dívej se víc na to pozitivní, co ti život přinesl a přináší. :hug:

  • Upravit
Simoncicak
589
9.2.12 00:11

ahoj,neměl ajsi jednoduchý život i když se o tebe perfektně staral táta tak ta máma i když u toho je sleduje to s povzdálí holce prostě chybí jak to sama píšeš některé věci se ve 14 s tátou rozebírat nedají!!Dnes jsi dospělá a píšeš že ti rodiče pomáhají se synkem s kterým jsi zůstala sama :| to je super a i když sis s maminkou nerozuměla v dětstvý nebo v pubertě tak to ted ona třeba vrátí svému vnukovi tu lásku kterou nedala Tobě!! ;) ;) Jinak já jsem měla taky problémy s rodinou s mamkou která se vdala a rozvedla skoro najednou a zůstala semnou sama když si vzpomenu na svoji vzdrovitou pubertu je mi špatně a vrazila bych si pár facek za všechno co si semnou moje máma musela protrpět :zed: Jsem taky sama bez partnera s roční holčičkou a kdyby nebylo mojí mámi tak nevím jak by sme žily …Drž se jsi krásná ženská s kráásným moc kráásným synem to by v tom byl čert aby se nenašel super partner a táta pro malího :hug: :* :*

  • načítám...
  • Zmínit
Simoncicak
589
9.2.12 00:29

Já si nikdy nepročítám komentáře k deníčkům ale to co jsem si tady přečetla mi nedá nereagovat někdo tady psal že být ve dvaceti svobodnou matkou je nezodpovědné..Vážená já jsem se stala svobodnou matkou ve svým 23 letech a nemyslím si že bych byla nezodpovědná!!! Nezodpovědnost se pozná jinak možná kdybych se o dceru nestarala tak ano ale slečna co deníček napsala se o syna stará i se svými rodiči v tomhle mi nic nezodpovědného nepříjde!!!
A dál,co je na tom že se někdo formou deníčku vypíše ze svých pocitů?? Pokud má pocit že jí život vzal víc než jí dal je to její pocit a myslím že jste se tady všechny nebo skoro všechny shodly že je brzy na to aby soudila svůj život no tak to snad musí vědět ona sama! E-mimino je snad od toho aby se tady mohl každý vypovídat já jsem taky psala deníčky jak se žije svobdné matce atd…Nevím nikdy bych nesoudila jaké kdo měl v životě překážky ..Někdo má život hold snažší a někdo si ho musí sakra vybojovat aby měl aspon s poloviny to po čem touží!!!!…Můj názor je že vaše reakce jsou nepřiměřené a pokud nesouhlasím s deníčkem a těch bylo hodně přečtu ho a nekomentuju taky by to mohlo někomu dost ublížit!!!Tobě přeji opravdu už jen samé dobré v životě a hlavně si užívej naplno mateřstvý a bud štastná maminka máš fakt kráásnýho broučka a to že na něj seš sama vůbec nevadí lepší sama jak s njákým nezodpovědným blbcem!!! drž se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
martinaaaaaaaaa7
9.2.12 07:49

simoncicak - nikdo tu nepsal nic o nezodpovědnosti, jen jsem poznamenala, že to, co se nám děje, jsou následky našich rozhodnutí a k tomu mít dítě se určitě rozhodla sama (až na výjimečné případy, kterých je podle mě naprosté minimum) se ti dítě nenarodí, pokud ho nechceš). Tohle jsem se snžaila říct, posouváš mi něco, co tam vůbec není napsané. Čti pořádně než se začneš rozčilovat.

  • Upravit
Haňulda
714
9.2.12 11:04

Přeji jen a jen dobré dny…zdraví pro celou rodinu :hug: chtěla jsem ti jen ve zkratce napsat co dal život mi!! dal mi skvělého manžela o kterého se můžu kdykoli opřít,který si semnou neustále vykláda,který semnou hraje po večerech hry,nechodí nikam sám ani do hospody,pracuje a pomáhá ze vším krom utření prachu :lol: je prostě to nej co mi život dal ale chtěla jsem ti taky napsat co mi život vzal…vzal mi dítě!!vzal mi mou dcerušku na kterou jsem dlouho čekala a pomocí několika ivf jsem jí dostala ale jen na 15 hodin života!!poté mi odešla…v lednu jsem měla poslední možnost ivf mít dítě a i tu mi osud nebo život vzal :,( nemám to po čem tak moc toužím :,( nemám už ani šanci jen doufat v adopotované…chtěla jsem ti tím napsat že sice jsem teď na dně..ale jsem šťastná za ten dar od života a to za manžela :hug: i ty máš určitě být na co hrdá nebo šťastná :palec: tak buď a nebuď smutná :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
NoeBi
280
9.2.12 12:42

MArtinaaaaaa-rozhodla jsem se mít dítě,i přesto že se na mě otec vykašlal..ale nechat jsem si ho musela…kvuli přidruženým zdr problémům!!!

  • načítám...
  • Zmínit
klarushka
3931
10.2.12 10:11

Ahojky já jenom nechápu proč tu některé podceňujete autorčiny problémy. Dle mého názoru má každej právo se tu vypsat a pro každého jsou problémy o něčem jiném. Co je pro jednoho velká živ. překážka je pro druhýho naprosto nic. Každej máme svoje problémy a starosti a od toho jsou deníčky aby se člověk vypovídal a né o tom že mu ostatníé vynadají že se zbytečně lituje. Toť můj názor.

Noebi: posílám Ti hooooodně síly ať všecko zvládneš a ať se Ti tatínek uzdraví :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
ottla
1270
10.2.12 20:35

AHoj.Bylo mi 30.A kladu si tu stejnou otázku.Utápím se ve smutku a trápení,i když vím,že ničemu už nepomůžu a karty jsou do jisté míry rozdány. :,( Jen si každý den říkám, kdy tohle skončí…Už se takhle trápím skoro rok a téměř žádný posun.Přestávám věřit…a snít o štěstí…Už mám spíš strach, že vše hezké se vždy pokazí. Aspoň u mě to takhle bylo.

  • načítám...
  • Zmínit
Halli
9
18.9.14 22:52

Chce se mi fakt z tohoto příběhu brečet.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Co se stalo a (ne)stalo

Našla jsem smysl života

Žiji minulostí

Jak jsem (ne)rodila v Hořovicích

Jsem normální?

Pozitivní nálada dělá divy

Bolest v srdci stále zůstává

Jak se v jedné chvíli obrátí vše o 180 stupňů

Chvíle hrůzy s dobrým koncem

Jak to vše začalo