Dali jsme jí jméno Klárka
- Prázdná náruč
- Baby86
- 24.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem přišla o své první miminko, velmi jsem si přála, abych se do roka a do dne přece jen stala maminkou. To přání se mi splnilo a já si o to více vážím toho, že jsem se mohla stát matkou, protože přivést dítě na svět bohužel není samozřejmostí pro nejednu ženu.
Byla jsem ve 20. týdnu těhotenství, když jsem onemocněla. Dostala jsem vysoké horečky a trochu hůř se mi dýchalo. Lékařka mě poslechla a řekla mi, že by mě nejraději poslala na rentgen plic, ale to kvůli miminku nemůže. Dala mi tedy antibiotika a neschopenku. Miminko v bříšku se vrtělo, jako by se nic nedělo, a to rozhánělo mé obavy. Prášky zabraly, horečka ustoupila a mně už bylo za 3 dny dobře. Stále jsem ale odpočívala.
Pak jsem ale najednou od rána přestala cítit pohyby. Po pár hodinách už jsem to nevydržela a jela k lékařce. Miminku bilo srdíčko, nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo něco špatně. Trochu jsem se uklidnila, ale vnitřně jsem cítila obrovský neklid a nemohla jsem se zbavit pocitu, že je zle. Navečer se horečky vrátily. Pohyby jsem pořád necítila. Říkala jsem si, že to taky může být stresem. Večer jsem cítila slabé šimrání a pak jsem usnula, nepodařilo se mi horečku srazit.
Ráno jsem se chystala jet rovnou do nemocnice, už jsem měla sbalený batůžek. Když jsem šla v noci na toaletu, uvědomila jsem si, že mi tvrdne břicho. V duchu jsem prosila, ať mě to maličké neopouští, ale to zlé tušení sílilo. Brzy ráno jsem volala mamce, zda by mě do nemocnice neodvezla, přitížilo se mi. Manžel byl zrovna tou dobou v práci mimo domov, tak jsem byla doma sama. Měli jsme 14 dní po svatbě.
Mamka mě celou cestu konejšila, že to bude dobré. Já mlčela, věděla jsem, že miminko ztrácím. Přála jsem si, abych se mýlila, ale bohužel. Lékařka chtěla nejprve zjistit, zda se neotevírám. Vnitřní branka se již otevírala a miminko sestupovalo. Pak zjistila, ze srdíčko už mu nebije. Když jsem to řekla mamce, rozplakala se. Doprovodila mě na oddělení, pak už musela do práce. Manželovi jsem poslala zprávu. Měla jsem strach, jak to bude dál. Zatím mě nechali na pokoji.
Umyla jsem se a pak jsem si lehla, byla mi velká zima. Stahy byly pravidelné a zesilovaly. Pořád jsem si dokola říkala, že se otevírám, že už to bude brzy za mnou. Bála jsem se těch všech léků a nástrojů, operací. Sestra mi podala antibiotika. Zkontrolovala stahy a řekla, že už zavolá lékařku. Neříkala jsem nic, ale nechtěla jsem na sál - tam se přece chodí rodit, ne potratit. Chtěla jsem někam zalézt.
Pak mi odtekla voda. Nezvonila jsem, proč taky. Potřebovala jsem nutně na toaletu a taky už jsem nechtěla ležet, bylo mi to již nepříjemné. Když jsem na toaletu došla, zjistila jsem, že to malinké tělíčko se dere ven. Vlezla jsem si do sprchového kouta, klekla si a zachytila to tělíčko do rukou. Byla to holčička. Položila jsem ji vedle sebe a dívala se na ni. Nikoho jsem nevolala, chtěla jsem být sama pouze s ní. Vypadala jako narozené miminko, jen o dost menší. Loučila jsem se s ní, říkala jsem jí, jak moc je mi to líto, že jsem jí ublížila a prosila jsem, ať mi odpustí.
Pak mě přišla zkontrolovat ošetřovatelka, přiběhly sestry. Jedna přestřihla pupečník a moje malé miminko odnesla v emitce a druhá sestra mi pomohla zpátky do postele.
Lásko moje, přestože jsem měla to štěstí nosit tě pod svým srdcem jen 20 týdnů, nezapomenu na tu radost, jakou jsem měla, když jsem zjistila, že tě čekám. Nezapomenu na tvůj první i poslední pohyb, který jsem cítila. Nezapomenu na naše rozloučení. Nezapomenu na tebe, dokud sama neodejdu tam, kam jsi odešla ty.
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 808
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 458
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 431
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 599
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 516
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2182
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2663
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 3707
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2382
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1493
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Omlouvam se za chyby v textu, mam je tam, i kdyz jsem to po sobe nekolikrat cetla 
Hodne zdravi a pohody!
máš můj obdiv…
Drz se holka, ja nemam slov. Brecim jak zelva.