Dali jsme jí jméno Klárka
- Prázdná náruč
- Baby86
- 24.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem přišla o své první miminko, velmi jsem si přála, abych se do roka a do dne přece jen stala maminkou. To přání se mi splnilo a já si o to více vážím toho, že jsem se mohla stát matkou, protože přivést dítě na svět bohužel není samozřejmostí pro nejednu ženu.
Byla jsem ve 20. týdnu těhotenství, když jsem onemocněla. Dostala jsem vysoké horečky a trochu hůř se mi dýchalo. Lékařka mě poslechla a řekla mi, že by mě nejraději poslala na rentgen plic, ale to kvůli miminku nemůže. Dala mi tedy antibiotika a neschopenku. Miminko v bříšku se vrtělo, jako by se nic nedělo, a to rozhánělo mé obavy. Prášky zabraly, horečka ustoupila a mně už bylo za 3 dny dobře. Stále jsem ale odpočívala.
Pak jsem ale najednou od rána přestala cítit pohyby. Po pár hodinách už jsem to nevydržela a jela k lékařce. Miminku bilo srdíčko, nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo něco špatně. Trochu jsem se uklidnila, ale vnitřně jsem cítila obrovský neklid a nemohla jsem se zbavit pocitu, že je zle. Navečer se horečky vrátily. Pohyby jsem pořád necítila. Říkala jsem si, že to taky může být stresem. Večer jsem cítila slabé šimrání a pak jsem usnula, nepodařilo se mi horečku srazit.
Ráno jsem se chystala jet rovnou do nemocnice, už jsem měla sbalený batůžek. Když jsem šla v noci na toaletu, uvědomila jsem si, že mi tvrdne břicho. V duchu jsem prosila, ať mě to maličké neopouští, ale to zlé tušení sílilo. Brzy ráno jsem volala mamce, zda by mě do nemocnice neodvezla, přitížilo se mi. Manžel byl zrovna tou dobou v práci mimo domov, tak jsem byla doma sama. Měli jsme 14 dní po svatbě.
Mamka mě celou cestu konejšila, že to bude dobré. Já mlčela, věděla jsem, že miminko ztrácím. Přála jsem si, abych se mýlila, ale bohužel. Lékařka chtěla nejprve zjistit, zda se neotevírám. Vnitřní branka se již otevírala a miminko sestupovalo. Pak zjistila, ze srdíčko už mu nebije. Když jsem to řekla mamce, rozplakala se. Doprovodila mě na oddělení, pak už musela do práce. Manželovi jsem poslala zprávu. Měla jsem strach, jak to bude dál. Zatím mě nechali na pokoji.
Umyla jsem se a pak jsem si lehla, byla mi velká zima. Stahy byly pravidelné a zesilovaly. Pořád jsem si dokola říkala, že se otevírám, že už to bude brzy za mnou. Bála jsem se těch všech léků a nástrojů, operací. Sestra mi podala antibiotika. Zkontrolovala stahy a řekla, že už zavolá lékařku. Neříkala jsem nic, ale nechtěla jsem na sál - tam se přece chodí rodit, ne potratit. Chtěla jsem někam zalézt.
Pak mi odtekla voda. Nezvonila jsem, proč taky. Potřebovala jsem nutně na toaletu a taky už jsem nechtěla ležet, bylo mi to již nepříjemné. Když jsem na toaletu došla, zjistila jsem, že to malinké tělíčko se dere ven. Vlezla jsem si do sprchového kouta, klekla si a zachytila to tělíčko do rukou. Byla to holčička. Položila jsem ji vedle sebe a dívala se na ni. Nikoho jsem nevolala, chtěla jsem být sama pouze s ní. Vypadala jako narozené miminko, jen o dost menší. Loučila jsem se s ní, říkala jsem jí, jak moc je mi to líto, že jsem jí ublížila a prosila jsem, ať mi odpustí.
Pak mě přišla zkontrolovat ošetřovatelka, přiběhly sestry. Jedna přestřihla pupečník a moje malé miminko odnesla v emitce a druhá sestra mi pomohla zpátky do postele.
Lásko moje, přestože jsem měla to štěstí nosit tě pod svým srdcem jen 20 týdnů, nezapomenu na tu radost, jakou jsem měla, když jsem zjistila, že tě čekám. Nezapomenu na tvůj první i poslední pohyb, který jsem cítila. Nezapomenu na naše rozloučení. Nezapomenu na tebe, dokud sama neodejdu tam, kam jsi odešla ty.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 708
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1232
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 317
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19148
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2756
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2478
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1661
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Drz se holka, ja nemam slov. Brecim jak zelva.