Den dé
- O životě
- MeloryNox
- 27.02.20 načítám...
Po peripetiích s vízem nastává den D. Od přihlášky uběhlo pár měsíců a čeká mě cesta za velkou louži. Volné pokračování deníčku Márfy číhá za rohem.
Přečtěte si také předešlý díl deníčku »
Přišla jsem s tím já. Bylo to na pomaturitním denním kurzu angličtiny. Jednoho dne mi v přijaté poště přistál e-mail od Student Agency. Nabízeli Au-Pair pobyty. Zmínila jsem se o tom ve třídě. Jedna, z holek, už nevím, která, řekla: „Tak jedem.“ A já: „Tak jo.“ A už to jelo. Nakonec jsme byly čtyři.
Dostaly jsme štos papírů. Asi tisíc. Pěknej vopruz. Nicméně jsme se tím všechny prokousaly a podaly přihlášky.
Všechny tři holky, Martina, Eliška a Lucka, odletěly dřív než já. Když se mi na displeji zobrazilo neuvěřitelně dlouhé číslo, věděla jsem, která bije. Bože! Jsem nervózní. Srdce mi buší. Knedlík v krku. Odhodlávám se zmáčknout tlačítko (ano, tlačítko na Nokii 5110) a přijmout hovor.
Ženský hlas mi tam něco říká. Rozumím maximálně každý třetí slovo a odpovídám jen „Yes,“ a „Ok!“ Naštěstí jsme se domluvili, že budeme komunikovat přes e-mail. Uf. První hovor je za mnou.
V e-mailech mi psala, že si mě vybrala jejich šestiletá dcera Catherine. Nechali výběr chůvy na dětské intuici. Catherine se nejvíc líbila fotka, kde sedím na koni. Kathleen mi taky psala, že mám připravený pokoj. Že mi nakoupila veškerou kosmetiku a potřeby pro ženy.
Nadešel den D. Kufr sbalený. Kontroluju dárky pro americkou rodinu. Vybrala jsem takové, aby v nich byl kus Čech (Moravy i Slezska – abych někoho neurazila). Pro host maminu Kathleen mám typicky české skleněné těžítko. Pro tátu Toma foto knihu Prahy. Jsou v ní popisky ve třech jazycích. Je to velká bichle a je opravdu nádherná. No, a pro caparty Sama a Catherine DVDčka s Krtečkem. Miminům jsem nic nevzala. To mě ve dvaceti letech nenapadlo… Střevo, no.
Jsme na letišti. Mám tu sraz ještě s dvěma holkama, co také odlétají do Ameriky hlídat děti. Docela fajn pocit, že člověk nejede úplně sám. Asi jsem měla kaskadérskou duši. Dost lidí mi říkalo, že by takhle nevyrazili, a už vůbec ne sami.
Loučím se. Máma bulí. Nastupuju do letadla směr New York. Čeká mě tam čtyřdenní informativní kurz pro aupairky.
Přečtěte si také
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 1884
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 657
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 583
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 354
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 383
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 5197
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 2039
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 454
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 869
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 645
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
. Jsem zvědavá na pokráčko, hlavně na to, jak se dospívající holka popasuje s dětmi a ještě cizími a cizojazyčnými 
.
achjo, teď musím čekat na pokračování, už se těším!! 
už několik lidí mi řeklo, že chtějí delší příběhy. Mám v plánu napsat jeden týdně. A abych popsala svůj rok strávený v USA, budu to psát asi tak rok 
