Den dé

Po peripetiích s vízem nastává den D. Od přihlášky uběhlo pár měsíců a čeká mě cesta za velkou louži. Volné pokračování deníčku Márfy číhá za rohem.

Přečtěte si také předešlý díl deníčku »

Přišla jsem s tím já. Bylo to na pomaturitním denním kurzu angličtiny. Jednoho dne mi v přijaté poště přistál e-mail od Student Agency. Nabízeli Au-Pair pobyty. Zmínila jsem se o tom ve třídě. Jedna, z holek, už nevím, která, řekla: „Tak jedem.“ A já: „Tak jo.“ A už to jelo. Nakonec jsme byly čtyři.

Dostaly jsme štos papírů. Asi tisíc. Pěknej vopruz. Nicméně jsme se tím všechny prokousaly a podaly přihlášky.

Všechny tři holky, Martina, Eliška a Lucka, odletěly dřív než já. Když se mi na displeji zobrazilo neuvěřitelně dlouhé číslo, věděla jsem, která bije. Bože! Jsem nervózní. Srdce mi buší. Knedlík v krku. Odhodlávám se zmáčknout tlačítko (ano, tlačítko na Nokii 5110) a přijmout hovor.

Ženský hlas mi tam něco říká. Rozumím maximálně každý třetí slovo a odpovídám jen „Yes,“ a „Ok!“ Naštěstí jsme se domluvili, že budeme komunikovat přes e-mail. Uf. První hovor je za mnou.

V e-mailech mi psala, že si mě vybrala jejich šestiletá dcera Catherine. Nechali výběr chůvy na dětské intuici. Catherine se nejvíc líbila fotka, kde sedím na koni. Kathleen mi taky psala, že mám připravený pokoj. Že mi nakoupila veškerou kosmetiku a potřeby pro ženy.

Nadešel den D. Kufr sbalený. Kontroluju dárky pro americkou rodinu. Vybrala jsem takové, aby v nich byl kus Čech (Moravy i Slezska – abych někoho neurazila). Pro host maminu Kathleen mám typicky české skleněné těžítko. Pro tátu Toma foto knihu Prahy. Jsou v ní popisky ve třech jazycích. Je to velká bichle a je opravdu nádherná. No, a pro caparty Sama a Catherine DVDčka s Krtečkem. Miminům jsem nic nevzala. To mě ve dvaceti letech nenapadlo… Střevo, no.

Jsme na letišti. Mám tu sraz ještě s dvěma holkama, co také odlétají do Ameriky hlídat děti. Docela fajn pocit, že člověk nejede úplně sám. Asi jsem měla kaskadérskou duši. Dost lidí mi říkalo, že by takhle nevyrazili, a už vůbec ne sami.

Loučím se. Máma bulí. Nastupuju do letadla směr New York. Čeká mě tam čtyřdenní informativní kurz pro aupairky.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Jahudka82
19464
27.2.20 03:22

Jsi hustá!

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2995
27.2.20 08:28

@Jahudka82 Původně jsem chtěla napsat, že to její staré já bylo husté, ale ona je asi hustá pořád :mrgreen:. Jsem zvědavá na pokráčko, hlavně na to, jak se dospívající holka popasuje s dětmi a ještě cizími a cizojazyčnými ;).

  • načítám...
  • Zmínit
kruel
1615
27.2.20 08:37

Ježiš to je krátkééééé :mrgreen: :kytka: achjo, teď musím čekat na pokračování, už se těším!! :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
MeloryNox
6532
27.2.20 09:46

Čau ženy :mavam: už několik lidí mi řeklo, že chtějí delší příběhy. Mám v plánu napsat jeden týdně. A abych popsala svůj rok strávený v USA, budu to psát asi tak rok :D

  • načítám...
  • Zmínit
Petullka82
2157
27.2.20 12:09

Jen se začteš, je konec, příště raději volit rozumnější délku. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Mallorka
4535
27.2.20 12:19

Líbí se mi a těším se na další.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Deník chůvy 10: Nakupování

Deník chůvy 9: Procházka

Deník chůvy 8: Pracovní náplň au-pair

Deník chůvy 7: Americká Rodina

Deník chůvy: Zabydluji se

Kdyby lenost nadnášela

Deník chůvy: Cesta za rodinou

Deník chůvy: Školení v New Yorku

Deník chůvy: Hotel New Yorker

Mikropovídky