Deprese, nedeprese

Přála bych si někdy lusknout prsty a vykouzlit si nějakou osobní vrbu v pokoji, které bych se vykecala. Ale bohužel to neumím, a tak musím vydatlovat pár vět na eMimču a otravovat svými chvilkami vás. Takže začínám a předem se omlouvám, že jsem TY, které si to přečtou, použila jako svoji internetovou psycholožku.

Ani nevím, jak bych vlastně začala. Jsem šťastná baba, která by si vlastně neměla asi na nic stěžovat a stěžovat si ani nechci. Není na co :(

Mám překrásnou půlroční dcerku, která je strašně moc šikovná, hodná (když opomenu to vztekání se u přebalování a oblékání), a hlavně je ZDRAVÁ. Co víc si přát? Mám milujícího partnera, který přijde každý den z práce a první co udělá je, že si vezme malou, abych si mohla dát kafčo, popřípadě si udělat to, co potřebuji. Finančně nějak strašně nestrádáme. Letos chceme začít stavět a vzít se. Nehádáme se, nemusím vařit.

Tak proč mám někdy dny, kdybych nejraději sbalila pár švestek a utekla někam na měsíc? :(, kdy mám toho všeho dost. Počkat… toho všeho krásného mám dost? :( To snad ne.

Když si tady čtu některé deníčky, co mi vženou slzy do očí, když poslouchám zprávy v televizi, co se všechno děje, tak se mlátím do hlavy a říkám si, na co já si vlastně stěžuji sakra?

Máte to taky? Ty chvilky, kdy vás nic nebaví, kdy nechcete to, co máte? Kdy chcete pryč? :( A za chvilku jste ta nejšťastnější ženská, co by nikdy neměnila? A jestli jo a víte jak se toho zbavit, tak šup sem s tím lektvarem, protože mě ty chvilkové deprese fakt nebaví! :( Nebo se můžu vymlouvat na počasí, které je mimochodem otřesné? :(

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Miťulka
1299
8.1.12 00:35

Ahojky, myslím si, že tvůj „problém“ bude v tom stereotypu. Že jsi pořád s malou doma, že se nic jakoby neděje.
Víš, bydlíme na vesnici, asi 20 km od města,se synem často jezdíme po doktorech, pokud seženu hlídání pro roční dcerku, jezdívám se 4letým synem schválně busem, to se zažije víc věcí než autem :lol:
Můj malej je taky rád, že se někam podívá a pak většinou šmejdíme po obchodech /syn je sice chlap, ale zatím naštěstí od něj neslyším že on nesnáší nakupování a at už jdeme domů :lol: / stavíme se někam na oběd, nebo zmrzku… prostě si uděláme pěkný den. A když ten den nastane, tak se ráno probouzím rozkvetlá, že ten den se někam podíváme a bude hezky.
Jiné dny jsme doma, maximálně jdeme na procházku, což se mě moc nechce v této zimě, takže stereotyp - uklidit, uvařit, postarat se o děti.
Snad chápeš, co tím chci říct. My maminky občas deprese máme, protože jsme přikurtované doma k něm našim mimískům a pořád dokolečka to stejné. Osobně ti doporučuju, až nastane den deprese, sežen hlídání, sbal se, zavolej kamarádce a někam vyražte, pobav se a bude to ok. Měli bychom poslouchat myšlenky v nás, pak se vracíme k miminku spokojené, že jsme pořádně pokecaly s kámoškou, že jsme se pobavily a hned je nám fajn :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
8.1.12 09:13

mně to přijde normální, nejde prožívat nonstop štěstí, ani by sis ho pak neužila :) uvědomuješ si, že máš zdravé dítko a vážíš si toho, tak se netrap výčitkami

a napadlo mě k tomu úvodu, co takhle se vykecat na lince důvěry? ty přesně na to fungují a budeš mít okamžitou odezvu a podporu ;)

přeju co nejméně blbých dnů

  • načítám...
  • Zmínit
muffi
520
8.1.12 10:11

Ahoj,
jako bych se viděla s prvním synem na mateřské. Taky jsem to tak měla a i teď občas mám. Ale je to opravdu tím stereotypem doma.
Jsem po 3 těhotná, starší syn je páťák, mladší prvňák, manžel pracuje od nevidím do nevidím. Na tyhle deprese už mi nezbývá moc času, já tedy vařím, protože kluci pojí hodně, peču každý týden, co mám praní a úklid domu to ani nepíšu, protože i když kluci musí pomáhat tak je toho pořád hodně. K tomu zatím pracuju - jen dopoledne, ale i tak padám večer na hubu a občas si přeju aby den měl víc hodin a já se nescítila tak vycuclá.
Dnes si manžel s kluky vyrazil na pánskou jízdu a já jsem sama doma. Zatím jsem nevstala, udělala jsem si snídani do postele a čtu si po dlouhé době knížku - na to mi nezbývá vůbec času a jsem šťastná jako blecha, že mám klid a jsem sama.
Malá má půl roku, je ještě v poho, najdi si smysluplnou činnost nebo se věnuj tomu co tě baví, přečti co nejvíc knížek, obraž kamarádky, procházkuj… Jednou na tu mateřskou budeš vzpomínat…

S.

  • načítám...
  • Zmínit
Rascal
229
8.1.12 11:36

jj, to znám. Taky mám tyhle stavy. Na jednu stranu si nemůžu na nic stěžovat a stejně mám dny, kdy se mi chce brečet, jak je všechno na nic. Vždycky začnu přemejšlet, kdo a kde je příčina toho zla a nakonec si uvědomím, že to je jen tím, jak se cítím jako v okovech. furt to stejný dokola, každej den je stejnej. Co bych dala za to, kdyby se mi tu někdo zastavil, aby byl s Karolínkou a já někam vypadla. myslím, že ani pak pro Káju to není úplně ono, když je furt se mnou a já si toho kolikrát vůbec nevážím a už pokukuju po hodinách, kdy už půjde spinkat :-( Strašně mě to mrzí, strašně si to vyčítám, ale jsem přesvědčená, že kdybych mohla na několik hodin občas vypadnout, tak bych si to mateřství víc užívala…

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
8.1.12 13:55

Ahojky mám to občas taky tak :mrgreen: Třeba poslední dny mám takovej kopr, jako dlouho ne :zed: :lol: Jenže právě že je tu to, že si nemám na co stěžovat. Prachy nejsou(momentálně mám asi 3pleny a na další není), barák nám padá na hlavu, žijeme na stavbě což je fakt pocuc, pomalu nám odcházejí všechny spotřebiče, takže pračka neždímá, myčka nemeje(nádobí mejeme ve vaně) atd atd, je toho bambilion na co by si člověk mohl stěžovat. ALE mám chlapa tak báječného jako ty-pomáhá mi v domácnosti, vaříme oba, malé se věnuje, malá nám dělá strašnou radost… a přesto se někdy cítím jako zbitej pes.

Naordinovala jsem si seriál „Ako som prežil“ a koukám každý den na tři díly. A je mi hrozně že se cítím jak se cítím, když ty největší pekla už mám za sebou a teď mám (aspoň na čas doufám) klid.

Já myslím, že se každej člověk někdy má právo cítit pod psa. Tak to prostě neanalyzuj a počkej až se to přežene. :nevim:

Mimochodem naučila jsem se komunikovat s malou, prootže dřív, když mi bylo pod psa, jsem si dělala z malé hromosvod(aniž by mi to docházelo). Teď si z něj dělám parťáka, mluvim s ní, říkám jí, že má máma zase pěkně debilní den, ale že to přejde, a že je to moje holka šikovná a ať se mě nesnaží štvát :lol: Což většinou nedělá, mám nejhodnější mimino na světě. :srdce:

Přemejšlela jsem jestli zařadit do příspěvku léčbu šokem :mrgreen: a zařadím. Co když je to tvůj poslední den s rodinou? Prožiješ ho v depresi, která má jen nějakou malichernou příčinu? Vždyky si to tak řeknu a ty moje dva nedůležitější lidičky co mám bych samou láskou sežrala :mrgreen:

Samozřejmě v případech vážných je potřeba to řešit, ne se chlácholit větou „co když je to můj poslední den“, to je pak alibismus.

Před pár lety jsem skákala z okna. Mj nový přítel mě chytil a vtáhnul dovnitř-domů. byla jsem tak šíleně sklíčená, nechápala jsem proč, když jsem vlastně šťastná Milovala jsem ho a on mě, konečně se můj život srovnal a po letech průserů a osobní nespokojenosti jsem konečně spokojená a šťastná bejt mohla. Zkrátím to. S psychiatričkou, ke které jsem šla, jsme po nějaké době povídání došly k závěru, že mám tak úzkostnej strach z toho, že moje štěstí jednou skončí, že mě to dostávalo do deprese. Řekla mi, že svým strachem nikomu, hlavně sobě neprospěju a že si mám užívat každého dne, kdy je vše OK. A i když jsem si od té doby prošla mnohými problémy, nějak mám chuť žít a dokázala jsem překonat už mnoho s*aček.

Nemůže to být u tebe třeba i tímhle? :think: Jen nahlas přemýšlím :mrgreen: Taky je možná příčina stereotyp. A to je to nejmenší, s tím se dá dělat okamžitě prakticky cokoliv, je nespočet způsobů jak vyhnout ze stereotypu.

Pardon za román :oops: Neumím psát dvěma větami :mrgreen:

Příspěvek upraven 08.01.12 v 14:18

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
8.1.12 14:25

Rascal :mrgreen: A co bys jako měla dělat abyses cítila jako ta nejlepší máma? Bejt se svým dítětem 24hodin denně? Ono přece někdy spát musí, a hlavně ty někdy musíš přece oddáchnout! :lol: Já se nepokrytě přiznám k tomu, že po celém dnu, co se malé věnuju, se těším na chvíli až jí uložím, sednu si do křesla a konečně se zastavím :pankac: :mrgreen: Vždyť jsme s těmi našimi mazlíčky každej den v podstatě 24hodin denně, a je fajn, že kus z těch 24hodin spinkají :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
wildcat8
304
8.1.12 15:09

mám to skoro na chlup taky tak :lol: i když najde se pár věcí kvůli kterým mám to štěstí oprávněně pokažené, ale to spíš tak okrajově…a když několik dnů po sobě je všechno nějak ,,moc,, fajn tak se jakoby šprajcnu a musím si to nějak pokazit, prostě udělat den blbec, aby pak zase mohlo následovat těch několik fajn dnů :dance: jo a vlastně ještě by mi ke štěstí většímu prospělo o něco víc spánku…

  • načítám...
  • Zmínit
marky070809
971
9.1.12 08:48

Ahoj,
nechci být chytrá, ale …
Tvůj deníček mě vrátil a rok a pů l zpátky. Přesně to co říkáš jsem prožívala i já. Skvělý přítel,který po příchodu domů vzal malou ven, abych měla chvilku klidu. Jenže pak se něco zvrtlo, začalo mi vadit- jen jak chrastí klíčema v zámku a jíné. Můj problém byl v tom, že mi začala vadit i malá.
Nevím jestli bych to nazvala stereotypem. To mi tak nepřijde.
Nepřemýšlela jsi o návštěvě psychologa? Já to po roce a půl udělala a neskutečně se mi ulevilo. Nakonec i mému muži. Ani chlapi nedokáží být pořád nad věcí a dělat, že nevidí co se děje
Přeji ti hodně síly

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
10.1.12 20:44

Presne tohle zazivam taky,neboj nejsi v to sama.Clovek proste nekdy nevi co by chtel-ikdyz je vlastne stastny.bylo mi tak asi mesic pred vanoci a pak mala onemocnela a ja tam s ni byla jeden tyden,pak byla tyden doma s pruduskama a kyslikem na pusince a pak zase do nemocnice-tam potkas takovych nestestich,ze se uz tesis na ten zasr…stereotyp a vazis si kazde chvilky s malou.
Ale priznam se,ze to mivam casto a nevim taky proc,kdyz jeste predtim jsem tvrdila jak jsem stastna a reknu ti vysvetleni-podivej se na to hnusny pocasi.nekdy staci vyjit na slunicko a jsi zase jak rybicka,je to o tom,ze clovek porad neco hleda co nema a kdyz to ma,tak to zhati sam.je to naprosto normalni jev bez nestesti by nebylo stesti.bez nenavisti by nebyl mir atd atd…
takze si nekam zajdi ,udelej par veci pro sebe,udelej si hezky den i s mrnetem a uvidis,ze bude zase na chvili dobre ;) ;) ;) :D :D :D

  • načítám...
  • Zmínit
Freyaa
10052
11.1.12 22:58

mě zajímá proč nemusíš vařit :mrgreen: já chci taky :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Mám v posteli řádícího tajfuna

Chtěla jsem udělat radost oběma rodičům