Do třetice II
- Porod
- Tulinka
- 22.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Včera to bylo přesně měsíc, co na svět vykouklo naše třetí zlatíčko Štěpánek. Celé těhotenství jsem si kromě zdravého miminka přála ještě jednu věc, rodit přirozeně. Bohužel toto mi nebylo souzeno.
V únoru 2011 jsme se rozhodli, že si pořídíme ještě jedno dítko. Ač to zpočátku vypadalo, že se snad „nikdy“ nezadaří, tak v červnu už jsem v ruce držela první těhotenský test s //. Kromě celodenních nevolností od 8. do 12. tt, kdy jsem si vyčerpala veškerou dovolenou
, celé těhotenství probíhalo jak mělo a všichni jsme se na nový přírůstek moc těšili. Od 20. tt jsem tušila, že se nám narodí chlapeček, tak jsme začali vymýšlet jména a zhruba od 30. tt jsme bříšku říkali Štěpánek.
Termín porodu byl 14. 2.2 012 a já jsem moc doufala, že se tentokrát miminko rozhodne samo, kdy na svět vykoukne. Bohužel, po posledním monitoru u svého Dr., 17. 2., jsem dostala doporučení, že mám 20. 2. nastoupit do porodnice. Pořád byla ještě naděje, že třeba přes víkend… ale nic. Byla jsem smutná, nervózní a bála jsem se, strašně moc. Dva vyvolávané porody už jsem měla za sebou, a tak jsem tušila, co mě čeká. Takže 20. 2. v pondělí ráno mě manžel odvezl do porodnice. Na monitoru opět ani jediná kontrakce, UTZ v pořádku. V rámci toho, abych TO měla co nejdříve za sebou, jsem se rozhodla, že tedy hned
Takže bylo rozhodnuto, že dostanu tabletu Prostinu a budeme čekat. Polil mě pot, vrátily se mi vzpomínky, co se dělo skoro před 9 roky.
V 9,30 jsme dostala první tabletku a prý že do hodiny by se mělo začít něco dít, pokud ne, dostanu ještě jednu. Po té hodině přišly první kontrakce, celkem silné, po 3 minutách. Na monitoru pěkně vysoké kopečky. Přesto se dr. rozhodla, že mi zavede ještě druhou tabletu, prý pro jistotu. Dodnes slyším její slova, bylo 10,45. Ve 13 hodin půjdete na přípravu, pak praskneme vodu a do půl třetí je prcek na světě
Přišlo mi to jako sci-fi.
Když jsem šla v 11 hodin ze sálu zpět na pokoj, tak už jsem volala manželovi, že v jednu může dorazit a že mi je už pěkně ouzko. Po té druhé tabletě kontrakce zesílily a já jsem při každé musela do předklonu a pěkně prodýchávat, každé 2 minuty. Tak jsem si říkala, že jestli tohle bude trvat tolik hodin jako při předchozích porodech, že to nedám. Ve 13 hodin jsem šla na přípravu a než mi sestřička stačila zavést Yal gel, tak mi praskla voda. Takže zpět na sál, zbytek vody vypustili a všichni se divili, že jí je TOLIK
. Pak byly kontrakce po minutě a minutu i trvala, bylo mi fakt do breku. Po přípravě jsem se vrátila zpět na sál a už jsem ho odmítla opustit, poprvé mě napadlo, co že jsme to s tím třetím dítětem vymysleli (tímto se Štěpánkovi za svoje myšlenky omlouvám
) ).
Ležela jsem na sále, funěla jako pejsek a začala jsem mít opět myšlenky na epidural. Ve 13,15 mě PA vyšetřila, a protože se to zaseklo na nálezu 5 cm, udělala mi odběry a že dáme epi. Trošku mě uklidnilo, že se blíží úleva
. Bohužel (nebo bohudík) musel anesteziolog na sál, takže se epidural nekonal. Když mi to přišla PA říct, měla jsem pocit, že musím zabít sebe nebo ji
, prostě jsem věděla, že už to nevydržím. Bylo 14,45 a já jsem si říkala, že to té dr. Tedy fakt nevyšlo, že už jsem měla mít čtvrt hodiny po porodu
, a při kontrakcích jsem cítila, jak bříško tlačí jakoby za mě. Při každé kontrakci víc a víc. Tak jsem se nechala vyšetřit a prý že máme 10 cm a lem, tak mám prodýchat ještě pár kontrakcí a PA odešla. No to jsem myslela, že bude muset být porodník manžel, hned jsem ho poslala, ať pro ni běží, že prostě rodím a nic prodýchávat nebudu! ![]()
Malý nebyl ještě dorotovaný, tak se mě snažili přesvědčit, ať si stoupnu, nebo lehnu na bok, nešlo udělat ani jedno, prostě jsem šla RODIT. Na 3 zatlačení v 15,08 vykoukl na svět (no spíš byl vytažen, protože díky té rotaci se mu ven moc nechtělo) náš druhý syn Štěpánek, 51 cm a 3,810 g vážící štěstí. Úleva byla neskutečná, jako obvykle mě popadla strašná zimnice, naštěstí mě čekalo šití jen dvou stehů, pak jsem se zahrabala pod peřinu a 4 hodiny nevylezla.
Tímto bych chtěla poděkovat mému drahému manželovi♥, že to se mnou opět vydržel až do konce, za jeho podporu a lásku. Ač byl porod tentokrát opravdu rychlý, byl nejbolestivější ze všech. Jediné, co mě bude pořád mrzet je to, že jsem nezažila, co to je přirozený porod, jaké to je, když se to postupně rozjíždí… ale co, ta moje tři zlatíčka za to stála.
Děkuji i vám, že jste dočetly až do konce, nějak se mi nepodařilo napsat to stručněji.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20587
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....