Do třetice II
- Porod
- Tulinka
- 22.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Včera to bylo přesně měsíc, co na svět vykouklo naše třetí zlatíčko Štěpánek. Celé těhotenství jsem si kromě zdravého miminka přála ještě jednu věc, rodit přirozeně. Bohužel toto mi nebylo souzeno.
V únoru 2011 jsme se rozhodli, že si pořídíme ještě jedno dítko. Ač to zpočátku vypadalo, že se snad „nikdy“ nezadaří, tak v červnu už jsem v ruce držela první těhotenský test s //. Kromě celodenních nevolností od 8. do 12. tt, kdy jsem si vyčerpala veškerou dovolenou
, celé těhotenství probíhalo jak mělo a všichni jsme se na nový přírůstek moc těšili. Od 20. tt jsem tušila, že se nám narodí chlapeček, tak jsme začali vymýšlet jména a zhruba od 30. tt jsme bříšku říkali Štěpánek.
Termín porodu byl 14. 2.2 012 a já jsem moc doufala, že se tentokrát miminko rozhodne samo, kdy na svět vykoukne. Bohužel, po posledním monitoru u svého Dr., 17. 2., jsem dostala doporučení, že mám 20. 2. nastoupit do porodnice. Pořád byla ještě naděje, že třeba přes víkend… ale nic. Byla jsem smutná, nervózní a bála jsem se, strašně moc. Dva vyvolávané porody už jsem měla za sebou, a tak jsem tušila, co mě čeká. Takže 20. 2. v pondělí ráno mě manžel odvezl do porodnice. Na monitoru opět ani jediná kontrakce, UTZ v pořádku. V rámci toho, abych TO měla co nejdříve za sebou, jsem se rozhodla, že tedy hned
Takže bylo rozhodnuto, že dostanu tabletu Prostinu a budeme čekat. Polil mě pot, vrátily se mi vzpomínky, co se dělo skoro před 9 roky.
V 9,30 jsme dostala první tabletku a prý že do hodiny by se mělo začít něco dít, pokud ne, dostanu ještě jednu. Po té hodině přišly první kontrakce, celkem silné, po 3 minutách. Na monitoru pěkně vysoké kopečky. Přesto se dr. rozhodla, že mi zavede ještě druhou tabletu, prý pro jistotu. Dodnes slyším její slova, bylo 10,45. Ve 13 hodin půjdete na přípravu, pak praskneme vodu a do půl třetí je prcek na světě
Přišlo mi to jako sci-fi.
Když jsem šla v 11 hodin ze sálu zpět na pokoj, tak už jsem volala manželovi, že v jednu může dorazit a že mi je už pěkně ouzko. Po té druhé tabletě kontrakce zesílily a já jsem při každé musela do předklonu a pěkně prodýchávat, každé 2 minuty. Tak jsem si říkala, že jestli tohle bude trvat tolik hodin jako při předchozích porodech, že to nedám. Ve 13 hodin jsem šla na přípravu a než mi sestřička stačila zavést Yal gel, tak mi praskla voda. Takže zpět na sál, zbytek vody vypustili a všichni se divili, že jí je TOLIK
. Pak byly kontrakce po minutě a minutu i trvala, bylo mi fakt do breku. Po přípravě jsem se vrátila zpět na sál a už jsem ho odmítla opustit, poprvé mě napadlo, co že jsme to s tím třetím dítětem vymysleli (tímto se Štěpánkovi za svoje myšlenky omlouvám
) ).
Ležela jsem na sále, funěla jako pejsek a začala jsem mít opět myšlenky na epidural. Ve 13,15 mě PA vyšetřila, a protože se to zaseklo na nálezu 5 cm, udělala mi odběry a že dáme epi. Trošku mě uklidnilo, že se blíží úleva
. Bohužel (nebo bohudík) musel anesteziolog na sál, takže se epidural nekonal. Když mi to přišla PA říct, měla jsem pocit, že musím zabít sebe nebo ji
, prostě jsem věděla, že už to nevydržím. Bylo 14,45 a já jsem si říkala, že to té dr. Tedy fakt nevyšlo, že už jsem měla mít čtvrt hodiny po porodu
, a při kontrakcích jsem cítila, jak bříško tlačí jakoby za mě. Při každé kontrakci víc a víc. Tak jsem se nechala vyšetřit a prý že máme 10 cm a lem, tak mám prodýchat ještě pár kontrakcí a PA odešla. No to jsem myslela, že bude muset být porodník manžel, hned jsem ho poslala, ať pro ni běží, že prostě rodím a nic prodýchávat nebudu! ![]()
Malý nebyl ještě dorotovaný, tak se mě snažili přesvědčit, ať si stoupnu, nebo lehnu na bok, nešlo udělat ani jedno, prostě jsem šla RODIT. Na 3 zatlačení v 15,08 vykoukl na svět (no spíš byl vytažen, protože díky té rotaci se mu ven moc nechtělo) náš druhý syn Štěpánek, 51 cm a 3,810 g vážící štěstí. Úleva byla neskutečná, jako obvykle mě popadla strašná zimnice, naštěstí mě čekalo šití jen dvou stehů, pak jsem se zahrabala pod peřinu a 4 hodiny nevylezla.
Tímto bych chtěla poděkovat mému drahému manželovi♥, že to se mnou opět vydržel až do konce, za jeho podporu a lásku. Ač byl porod tentokrát opravdu rychlý, byl nejbolestivější ze všech. Jediné, co mě bude pořád mrzet je to, že jsem nezažila, co to je přirozený porod, jaké to je, když se to postupně rozjíždí… ale co, ta moje tři zlatíčka za to stála.
Děkuji i vám, že jste dočetly až do konce, nějak se mi nepodařilo napsat to stručněji.
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 1427
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 615
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 1604
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 2704
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 1149
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 3684
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 1847
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 910
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 1910
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1542
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...