Duhová holčička
- O životě
- Fiducia
- 23.12.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak to tak vypadá, že čekáme další dítě. Třetí. A napsala jsem jen jeden deníček. Smutný k tomu. Rozhodla jsem se teď podělit se čtenáři o další etapu našeho života, přichází duhové dítě. Z anglického rainbow baby. Jedná se o miminka, která se narodí maminkám po ztrátě děťátka. Přijdou k andělské mamince tak, jako po bouři přichází duha.
Pohled na těhotenský test, kde právě vyskočila čárka a vzápětí druhá, mě vrací zpátky v čase. Takhle to bylo před těmi skoro čtyřmi lety. Na proužku se objeví nejdříve kontrolní čárka, a za chvilku slabší, testovací. Moc jsem tomu tenkrát nepřikládala význam. Nicméně test zkouším později a druhá čárka je o poznání pozitivnější.
Později se přidá známý pocit mírné nevolnosti, který mě po mnoho týdnů neopouští. Mé těhotenství se stane oficiálním po první lékařské prohlídce. Vyfasuji spoustu doporučení, pár zákazů a je ze mě právoplatná matka čekatelka.
První lehký kontakt s miminkem přichází v patnáctém týdnu, když cítím první šimrání. Jak se zmírňují celodenní nevolnosti, dítě ve svých pohybech přidává na intenzitě, někdy si nepříjemně sáhne až do bolesti. Tak nějak vynechávám to období, kdy bych se podle informací měla cítit dobře.
Týdny se občas vlečou, jiné letí a břicho roste. Je větší a těžší, než si to pamatuji. Ani tentokrát nevynechám období hnízdění. I přes velké obavy chystám, uklízím a zařizuji. V našem bytě se dá jíst z podlahy, žehlička jede na plný výkon, aby všechny ty titěrné oblečky byly dokonalé. Přibývají látkové pleny, ergonomické nosítko a nábytek v dětském pokojíčku. Jen to dítě už nám chybí. A ani ono na sebe nenechá dlouho čekat.
Přejde konec října a nastává předvečer dušiček, svátek všech svatých. Dítě v břiše je už pár dní líné a jen se tak převaluje, aby matka věděla, že jako dobrý. Píšeme ten den 38 těhotenských týdnů a tři dny navrch. Po večeři si udělám šálek maliníku a zalezu do postele. Kolem osmé hodiny se mi mění plány. Volám manžela a vyrážíme směr porodní sál.
Tam mě čeká všechno, co v tu chvíli potřebuji. Sprcha, gymball a báječná porodní asistentka. V místnosti je ticho, tlumené světlo a za chvíli v aromalampě hoří levandulový éterický olej. Udělám si pohodlí, kontrakce jsou zatím slabé s krátké.
Následuje rozhovor s lékařkou. Odmítám meditaci i epidurál a paní doktorka vyhrožuje, že až si to rozmyslím, už mi nebudou moci nic dát. Smiřuji se s tím snadno, teplý polštářek a masáž mi ulevuje senzačně.
Čas plyne mimo moje vědomí, vnímám sílící stahy, připomínají mi rozbouřené moře, přichází vlna za vlnou. Porodní bába navrhuje kontrolu. Ujišťuji ji, že je dostatek času, ty nejsilnější bolesti teprve přijdou. Omyl, za pár chvil cítím tlak, dítě chce ven. Rodím a všechno nabere rychlý spád.
Mimino se dere předhlavím, bere cestou pupečník, který má kolem krku. Díky té závěrečné rychlosti se nevyhnu nástřihu hráze, ale nelituji ani jednoho stehu. Na břiše mi přistálo oslizlé stvoření a kouká. V přítmí má barvu zralé švestky a přesto, že nás spojuje pupeční šňůra, nedochází mi, že to je moje dcera.
Odněkud ze tmy se vynoří manžel a novopečený tatínek. Úplně jsem na něho zapomněla. Následuje přestřižení pupečníku, prohlídka mimina a mezitím odejde placenta, jaksi mimochodem.
Při šití vidím podruhé svou ošetřující lékařku. Zároveň se rozloučíme, a pak už si užíváme to naše rodinné štěstí. Teprve když zůstaneme sami, se dozvídám, že naše malá stihla půlnoc a narodila se 1. listopadu. Moje rainbow baby. <3
Přečtěte si také
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 910
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 1942
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 1996
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 6842
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 1695
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 3325
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 5689
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 6788
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 593
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 7546
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
