Duhová holčička
- O životě
- Fiducia
- 23.12.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak to tak vypadá, že čekáme další dítě. Třetí. A napsala jsem jen jeden deníček. Smutný k tomu. Rozhodla jsem se teď podělit se čtenáři o další etapu našeho života, přichází duhové dítě. Z anglického rainbow baby. Jedná se o miminka, která se narodí maminkám po ztrátě děťátka. Přijdou k andělské mamince tak, jako po bouři přichází duha.
Pohled na těhotenský test, kde právě vyskočila čárka a vzápětí druhá, mě vrací zpátky v čase. Takhle to bylo před těmi skoro čtyřmi lety. Na proužku se objeví nejdříve kontrolní čárka, a za chvilku slabší, testovací. Moc jsem tomu tenkrát nepřikládala význam. Nicméně test zkouším později a druhá čárka je o poznání pozitivnější.
Později se přidá známý pocit mírné nevolnosti, který mě po mnoho týdnů neopouští. Mé těhotenství se stane oficiálním po první lékařské prohlídce. Vyfasuji spoustu doporučení, pár zákazů a je ze mě právoplatná matka čekatelka.
První lehký kontakt s miminkem přichází v patnáctém týdnu, když cítím první šimrání. Jak se zmírňují celodenní nevolnosti, dítě ve svých pohybech přidává na intenzitě, někdy si nepříjemně sáhne až do bolesti. Tak nějak vynechávám to období, kdy bych se podle informací měla cítit dobře.
Týdny se občas vlečou, jiné letí a břicho roste. Je větší a těžší, než si to pamatuji. Ani tentokrát nevynechám období hnízdění. I přes velké obavy chystám, uklízím a zařizuji. V našem bytě se dá jíst z podlahy, žehlička jede na plný výkon, aby všechny ty titěrné oblečky byly dokonalé. Přibývají látkové pleny, ergonomické nosítko a nábytek v dětském pokojíčku. Jen to dítě už nám chybí. A ani ono na sebe nenechá dlouho čekat.
Přejde konec října a nastává předvečer dušiček, svátek všech svatých. Dítě v břiše je už pár dní líné a jen se tak převaluje, aby matka věděla, že jako dobrý. Píšeme ten den 38 těhotenských týdnů a tři dny navrch. Po večeři si udělám šálek maliníku a zalezu do postele. Kolem osmé hodiny se mi mění plány. Volám manžela a vyrážíme směr porodní sál.
Tam mě čeká všechno, co v tu chvíli potřebuji. Sprcha, gymball a báječná porodní asistentka. V místnosti je ticho, tlumené světlo a za chvíli v aromalampě hoří levandulový éterický olej. Udělám si pohodlí, kontrakce jsou zatím slabé s krátké.
Následuje rozhovor s lékařkou. Odmítám meditaci i epidurál a paní doktorka vyhrožuje, že až si to rozmyslím, už mi nebudou moci nic dát. Smiřuji se s tím snadno, teplý polštářek a masáž mi ulevuje senzačně.
Čas plyne mimo moje vědomí, vnímám sílící stahy, připomínají mi rozbouřené moře, přichází vlna za vlnou. Porodní bába navrhuje kontrolu. Ujišťuji ji, že je dostatek času, ty nejsilnější bolesti teprve přijdou. Omyl, za pár chvil cítím tlak, dítě chce ven. Rodím a všechno nabere rychlý spád.
Mimino se dere předhlavím, bere cestou pupečník, který má kolem krku. Díky té závěrečné rychlosti se nevyhnu nástřihu hráze, ale nelituji ani jednoho stehu. Na břiše mi přistálo oslizlé stvoření a kouká. V přítmí má barvu zralé švestky a přesto, že nás spojuje pupeční šňůra, nedochází mi, že to je moje dcera.
Odněkud ze tmy se vynoří manžel a novopečený tatínek. Úplně jsem na něho zapomněla. Následuje přestřižení pupečníku, prohlídka mimina a mezitím odejde placenta, jaksi mimochodem.
Při šití vidím podruhé svou ošetřující lékařku. Zároveň se rozloučíme, a pak už si užíváme to naše rodinné štěstí. Teprve když zůstaneme sami, se dozvídám, že naše malá stihla půlnoc a narodila se 1. listopadu. Moje rainbow baby. <3
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 856
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 664
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 515
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 959
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 408
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1804
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2567
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1463
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1355
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1663
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
