Ještě, že tě lásko mám
Jedenáct. Přesně tolik let jsme pár. A že to soužití někdy není jednoduché. Každý den se na svatební fotografie na zdi. S úsměvem, když se nám daří. A někdy s chutí ho praštit alespoň na té fotce.
Začal rok 2011. Bylo po Vánocích, mrzlo a já rozbitá po porodu s prázdnou náručí. Bez práce. Přítel odešel za jinou. Odešel obrazně, fyzicky z mého bytu odtáhl někdy v květnu. Slečna bydlela u rodičů. A on už zase taky.
Snažila jsem se trávit doma co nejméně času. Tak přišel nápad. Založila jsem si účet na seznamce a napsala inzerát. Pár základních informací, neurčitá fotka, překvapivě přišlo hodně odpovědí. Sympaťáci, podivíni, sexuální loudilové, rozhodně bylo z čeho vybírat.
Mezi všemi e-maily přišla podobně stručná odpověď s podobně neurčitou fotkou jako můj text a fotografie. Odpověď na mojí odpověď byla zajímavá a tak jsme si začali psát. A psali jsme si tak dlouho, až jsme se potkali.
Brala jsem setkání jako nezávazně přátelské. Budoucí manžel dorazil s kytkou. Pozval mě na pivo do metalový putiky, což dost srazilo můj veskrze pozitivní dojem.
Systematicky testoval mou odolnost setkáváním v pajzlech, na výšlapech a setkáním s rodiči.
Já jeho zas svým vařením a nevychovanou kočkou. Došli jsme k závěru, že si nemáme co vyčítat.
Když vypršela platnost jeho nájemní smlouvy, přesunul svůj majetek v IKEA tašce do našeho společného domova. Další krok byla logicky nabídka, která se neodmítá. A tak jsme se, do roka a do dne, podepsali do matriční knihy společným příjmením.
Tady pohádky často končí. Začíná skutečný život. Některé etapy toho našeho jsou pěkně rychlé a jiné jako med, kdy se den po dni vznášíme na obláčcích štěstí. Štěstí jsme si užívali po seznámení, po zahájení společného života, po svatbě. To nebylo ničím proti euforii po narození dcery.
Mysleli jsme, že zůstaneme šťastní až do smrti.
Přestěhovali jsme se na venkov. Máme naši milovanou barabiznu s obrovskou zahradou a velkého psa a malého psa a kočku a hlavně báječné, zdravé děti. A nikomu nic nedlužíme.
Byli jsme tak šťastní, když jsme se dozvěděli, že čekáme druhou dcerku.
Jenže něco se pokazilo. Najednou jsem nemohla manžela vystát. Vždyť furt jen blbě mele a hlasitě dejchá! Prošli jsme si nefalšovanou krizí. Byly to měsíce jako na houpačce. Hormonální bouře těhotenství a kojení, moje složitá minulost, náročná rekonstrukce vysněného domu, hádky, sem tam rvačka, usmiřování.
A znovu hledání bytu, protože já už se na to můžu taky vykašlat.
Nevím, kdy a jak jsme k sobě našli zase cestu. Už je zase dobře. A věřím, že tak to už zůstane.
Obrovský dík patří chlapovi mého života. Že to nevzdal, že ustál, jak jsem byla nesnesitelná.
Pravda, někdy vytáhnu, jak při porodu dcery seděl někde vzadu po tmě a mastil hry, zatímco já měla bolesti a zimnici a hlad! Hrozný hlad jsem měla! Holčička se narodila před půlnocí. A když se narodil syn, tak si manžílek před cestou dával kafíčko. S koláčkem! S koláčkem si ho dával! A pak si dojel kloučka rovnou pochovat.
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 2729
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 3849
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 3081
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3175
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1779
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1642
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1678
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1380
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 1134
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4318
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Holku chtěl Adélu, i když já měla i jiné nápady a pro kluka jsme to nějak nedoresili - nemela jsem vyplněné klučičí jméno ani v papírech, bo jsem věděla, že bude holčička a na kontroly se mnou nechodil, takze neměl šanci to zjistit, růžové oblečky jsem schovávala a po porodu nemohl uvěřit, že jsem to věděla celou dobu a neprokecla se 
Papíry k porodu už pak nějak nezkoumal…a ještě jsme si říkali, super že stihli poslat ten oddací list - a pak jsme ho úspěšně zapomněli doma, musel ho přivézt další den a hodit matrikářce do schránky…jo, zažili jsme hodně a taky už si ho asi nechám;)
(což celou dobu tvrdil gynekolog, že třetí dítě určitě nebude mít 4kila jako první, ale maximálně tak 3,5kg, měli přes 4,5kg 
).
Teď určitě přiloží polínko puberta dcery 
. A mimino staré jak ty máš a to se na nic neptá dělá si co chce 
