Ještě, že tě lásko mám
Jedenáct. Přesně tolik let jsme pár. A že to soužití někdy není jednoduché. Každý den se na svatební fotografie na zdi. S úsměvem, když se nám daří. A někdy s chutí ho praštit alespoň na té fotce.
Začal rok 2011. Bylo po Vánocích, mrzlo a já rozbitá po porodu s prázdnou náručí. Bez práce. Přítel odešel za jinou. Odešel obrazně, fyzicky z mého bytu odtáhl někdy v květnu. Slečna bydlela u rodičů. A on už zase taky.
Snažila jsem se trávit doma co nejméně času. Tak přišel nápad. Založila jsem si účet na seznamce a napsala inzerát. Pár základních informací, neurčitá fotka, překvapivě přišlo hodně odpovědí. Sympaťáci, podivíni, sexuální loudilové, rozhodně bylo z čeho vybírat.
Mezi všemi e-maily přišla podobně stručná odpověď s podobně neurčitou fotkou jako můj text a fotografie. Odpověď na mojí odpověď byla zajímavá a tak jsme si začali psát. A psali jsme si tak dlouho, až jsme se potkali.
Brala jsem setkání jako nezávazně přátelské. Budoucí manžel dorazil s kytkou. Pozval mě na pivo do metalový putiky, což dost srazilo můj veskrze pozitivní dojem.
Systematicky testoval mou odolnost setkáváním v pajzlech, na výšlapech a setkáním s rodiči.
Já jeho zas svým vařením a nevychovanou kočkou. Došli jsme k závěru, že si nemáme co vyčítat.
Když vypršela platnost jeho nájemní smlouvy, přesunul svůj majetek v IKEA tašce do našeho společného domova. Další krok byla logicky nabídka, která se neodmítá. A tak jsme se, do roka a do dne, podepsali do matriční knihy společným příjmením.
Tady pohádky často končí. Začíná skutečný život. Některé etapy toho našeho jsou pěkně rychlé a jiné jako med, kdy se den po dni vznášíme na obláčcích štěstí. Štěstí jsme si užívali po seznámení, po zahájení společného života, po svatbě. To nebylo ničím proti euforii po narození dcery.
Mysleli jsme, že zůstaneme šťastní až do smrti.
Přestěhovali jsme se na venkov. Máme naši milovanou barabiznu s obrovskou zahradou a velkého psa a malého psa a kočku a hlavně báječné, zdravé děti. A nikomu nic nedlužíme.
Byli jsme tak šťastní, když jsme se dozvěděli, že čekáme druhou dcerku.
Jenže něco se pokazilo. Najednou jsem nemohla manžela vystát. Vždyť furt jen blbě mele a hlasitě dejchá! Prošli jsme si nefalšovanou krizí. Byly to měsíce jako na houpačce. Hormonální bouře těhotenství a kojení, moje složitá minulost, náročná rekonstrukce vysněného domu, hádky, sem tam rvačka, usmiřování.
A znovu hledání bytu, protože já už se na to můžu taky vykašlat.
Nevím, kdy a jak jsme k sobě našli zase cestu. Už je zase dobře. A věřím, že tak to už zůstane.
Obrovský dík patří chlapovi mého života. Že to nevzdal, že ustál, jak jsem byla nesnesitelná.
Pravda, někdy vytáhnu, jak při porodu dcery seděl někde vzadu po tmě a mastil hry, zatímco já měla bolesti a zimnici a hlad! Hrozný hlad jsem měla! Holčička se narodila před půlnocí. A když se narodil syn, tak si manžílek před cestou dával kafíčko. S koláčkem! S koláčkem si ho dával! A pak si dojel kloučka rovnou pochovat.
Přečtěte si také
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 28
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 918
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1086
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1716
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2448
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 661
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 3031
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 7145
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2929
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1318
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Holku chtěl Adélu, i když já měla i jiné nápady a pro kluka jsme to nějak nedoresili - nemela jsem vyplněné klučičí jméno ani v papírech, bo jsem věděla, že bude holčička a na kontroly se mnou nechodil, takze neměl šanci to zjistit, růžové oblečky jsem schovávala a po porodu nemohl uvěřit, že jsem to věděla celou dobu a neprokecla se 
Papíry k porodu už pak nějak nezkoumal…a ještě jsme si říkali, super že stihli poslat ten oddací list - a pak jsme ho úspěšně zapomněli doma, musel ho přivézt další den a hodit matrikářce do schránky…jo, zažili jsme hodně a taky už si ho asi nechám;)
(což celou dobu tvrdil gynekolog, že třetí dítě určitě nebude mít 4kila jako první, ale maximálně tak 3,5kg, měli přes 4,5kg 
).
Teď určitě přiloží polínko puberta dcery 
. A mimino staré jak ty máš a to se na nic neptá dělá si co chce 
