Na ultrazvuku jsme viděli pindíčka
- O životě
- Fiducia
- 29.06.21 načítám...
Už to bude rok. Zítra ráno, až otevře svoje očka a věnuje mi svůj první úsměv pro dnešní den. „Jé“, řekne a já budu zas naměkko. Znamená to máma, kdybyste nerozuměli.
Přáli jsme si miminko. Dcery už byly tak veliké, vždyť mladší už byl rok. Bylo léto, ideální doba k častému milování. Po roce, kdy se mi nedařilo otěhotnět, už nám to tak poeticky nepřipadalo. Sex podle kalendáře se stal součástí naší denní rutiny. Utráceli jsme za vitamínové preparáty. Zkoušela jsem různá cvičení. A měli pozitivní mysl!
Menstruaci jsem měla snad poprvé v životě pravidelně. Spousty testů, které jsem si dělala pro jistotu, byly vždycky ukázkově negativní. Ani dušíček. Už jsme si mysleli, že jsme prostě na další dítě stáří.
Po třinácti měsících, kdy nebyl den, abych na to nemyslela, konečně meškám. Testuju. Pozitivní! Začínáme se opatrně těšit. Je mi strašně. Ranní nevolnosti trvají celý den. Nemůžu jíst, není co zvracet. Chci jen spát, ale to taky nemůžu.
U gynekologa mě čeká překvapení. Plůdek je o dva týdny starší a jsme tedy už v desátém týdnu. Dieta pro gestační diabetes a injekce heparinu na ředění krve jsou samozřejmostí, už jsem zvyklá. Absolvujeme potřebné prohlídky a někdy v polovině těhotenství se dozvíme pohlaví dítěte. Na ultrazvuku vidím pindíčka.
Tak nějak jsem počítala s třetí holčičkou, i když manžel si syna přál. Doma jsme oprášili seznam jmen a nakonec použijeme mužské jméno, které jsme měli vybrané pro dcery. Z výbavy začnu přebírat růžovou a rozdám.
Břicho roste, hýbe se. Ve třicátém týdnu se růst zpomalil. Lékař mě odesílá do rizikové poradny, později si chvíli odpočinu na lůžkovém oddělení pro rizikové těhotné.
A čas přímo letí. Je červen, do termínu porodu zbývají tři týdny. Nějak víc teď odpočívám, dětem se věnuje manžel a já u televize proválím celou sobotu. Večer pak nemůžu usnout a do noci sleduju Sex ve městě. Ráno zas straším. Je horko, nedá se spát.
Snídanička pohodička a pak… směr porodní sál. Manžel předá děti mámě a dorazí. Dostanu čaj, deku a cítím se jako v hotelu. Mezi kontrakcemi čtu tematicky Alžbětu Samkovou. Když už jsou kontrakce tak silné, že nevydržím v křesle, ani na lůžku, chodím. Ale čtu pořád! Asi mi to pomáhalo odvést myšlenky od bolesti. Když už ani číst nemůžu, zalezu do sprchy a zkouším vizualizaci. Otevírám bránu pro našeho malého prince, myslím na mořský vlny a podobný blbosti 
Začne bouřka. Občas se objeví porodní asistentka, dvakrát lékař, manžel nikde. No nic, nebudeme na něj čekat. Všechno šlo skvěle. Porodila jsem našeho synka a manžel přijel. Ideálně načasované. Ňuňáme a radujeme se z miminka. Cítím se skvěle. Kdyby nebyl maličký mírně nedonošený, šli bychom domů. Pro všechny případy jsme pobyli ještě dva dny. Užila jsem si jednočetné mateřství a po dcerách se mi už strašně stýskalo.
Doma jsme museli trochu zpracovat žárlivost mladší dcerky. Podařilo se nám brzy holčičku domazlit a dneska se mají všichni tři opravdu rádi. Museli jsme si znovu nastavit v hlavě, že spánková deprivace je naprosto normální, udržitelný stav mysli. Mrňavej tyran se pravidelně probíral z celodenního spánku kolem páté. Odpoledne samozřejmě. Vzpomínky na tohle období mám poněkud zamlžené.
Postupně jsme začali zase v noci spát. Maličký se naučil usmívat, pást koníky, sedět a lézt. Vyrostl mu první zoubek a druhý, třetí, momentálně jich má šest. Střídají se období, kdy hezky papá, a ta, při kterých chce jen mlíčko. Rád se směje a všechno chce prohlédnout, prozkoumat a ochutnat. Říká cíleně táta, bába, teta, haf, pápá, ham. Jen na mě křičí to svý jé!
Dělá nám synek radost. A nejspíš se každým dnem rozeběhne do světa. Tak pápá!
Přečtěte si také
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 1190
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 584
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 600
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 280
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 708
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 5256
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 2279
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 3133
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1742
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 851
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Užívejte si děti, moc rychle to utíká 
, změnila. Chtěla jsem, aby více vyjadřoval autorčino vyprávění, celý příběh a vzbuzoval chuť si deníček přečíst 
Děkuji za odpověď a přeju krásný den 
Nechci to do toho rypat, zvlášť kdyz autorka je s tim srozumena, berte to jen jako zpětnou vazbu 
Ale jinak se mi deníček libil 
