První den, první třída, dnes a před třiceti lety

Popravdě řečeno svůj první školní den mám uložený někde hluboko v šuplíku paměti. Nevzpomínám na něj ráda.
Narodila jsem se v červenci a tehdá u zápisu dostala odklad, takže pro mě povinnosti začaly až v sedmi letech. Vlastně jsem šla do školy jako velká holka.
Narodila jsem se na jedno nové pražské sídliště v polovině osmdesátých. A to tenkrát skoro každý. Do školky mě nevzali. Do spádové školy mě vzít museli a tak se nás tam tenkrát sešlo budoucích prvňáků snad devadesát.
Ten den celkem příhodně pršelo. Byla mi zima a čekání před školou mě nebavilo. Na co vlastně čekáme. Byla mi zima. Měla jsem divný šaty a hnusnou aktovku. Skoro všechny děti aktovku měly a mrzelo mě, že moje je doma. I když je hnusná.
Dívám se na cedule a nápisem 1.A, 1.B, 1.C, ta poslední je naše. Naše je i učitelka, která cedulí mává. Je jí asi sto. Odvádí nás do nitra oranžové budovy, na kterou celý život koukám z okna. Rodiče se ztratili někde vzadu. Uvnitř to divně smrdí. A vypadá to tam jako na středisku u doktorky, které se bojím.
Táhnu se po schodech do třídy, kde je spousta lavic. Bylo nás ve třídě třiatřicet!
V nějaké lavici sedím, když přijde usměvavá holka a povídá, že máme stejný šaty. No vážně! Tak spolu budeme sedět, rozhodne a tak se stane. Díky, Sandro! Ta holka mi začátky ve škole vážně usnadnila. Učitelka mi naopak za jediný rok dokázala školu dokonale znechutit.
Když o spoustu let později vedu prvního září do školy svou prvorozenou dceru, doufám, že potká taky nějakou svou Sandru.
Dcerka je stejná jako já tenkrát. Vysoká, hubená a neprůbojná. Vidím na ní, že ani ona není ve své kůži, jako já tehdy.
Jsem vděčná, že neprší. Vzpomínky na školní start tam někde jsou. Manžel je má taky. Jiná škola, jiný ročník, ale ty vzpomínky jsou tak nějak stejný. Udělali jsme maximum, aby to dcera prožila jinak. A měli jsme velký díl štěstí. Tam, kde teď žijeme je malá venkovská škola. Dcera budoucí spolužáky poznala ve školce a ve svém okolí. Aktovku jsme vybrali společně Nástup do školních lavic bylo naše velké téma. Mluvíme doma otevřeně. Velká příprava probíhá i ve školce. Dcera se do školy těší.
Když jsme před školou opravdu stáli, nervozita byla znát. Moje malá nese na zádech velikou tašku a neví, co ji čeká. Dovnitř jdeme spolu. Třídy jsou barevně vymalované s veselou výzdobou. Vzadu je koberec a hromada plyšáků. Paní učitelka je mladá a hodná. První setkání proběhne ve třídě s rodiči. Jsme přivítáni, děti dostanou pomůcky, malé dárky a přiděleného patrona. Deváťáka, který se první týden bude o školáčka starat. A pak už můžeme domů.
První školní den je za námi.