První den, první třída, dnes a před třiceti lety

Tak ho tu zas máme. Prvního září, začátek školního roku. První den, první třída, dnes a před třiceti lety.

První den, první třída, dnes a před třiceti lety První den, první třída, dnes a před třiceti lety

Popravdě řečeno svůj první školní den mám uložený někde hluboko v šuplíku paměti. Nevzpomínám na něj ráda.
Narodila jsem se v červenci a tehdá u zápisu dostala odklad, takže pro mě povinnosti začaly až v sedmi letech. Vlastně jsem šla do školy jako velká holka.
Narodila jsem se na jedno nové pražské sídliště v polovině osmdesátých. A to tenkrát skoro každý. Do školky mě nevzali. Do spádové školy mě vzít museli a tak se nás tam tenkrát sešlo budoucích prvňáků snad devadesát.
Ten den celkem příhodně pršelo. Byla mi zima a čekání před školou mě nebavilo. Na co vlastně čekáme. Byla mi zima. Měla jsem divný šaty a hnusnou aktovku. Skoro všechny děti aktovku měly a mrzelo mě, že moje je doma. I když je hnusná.
Dívám se na cedule a nápisem 1.A, 1.B, 1.C, ta poslední je naše. Naše je i učitelka, která cedulí mává. Je jí asi sto. Odvádí nás do nitra oranžové budovy, na kterou celý život koukám z okna. Rodiče se ztratili někde vzadu. Uvnitř to divně smrdí. A vypadá to tam jako na středisku u doktorky, které se bojím.
Táhnu se po schodech do třídy, kde je spousta lavic. Bylo nás ve třídě třiatřicet!
V nějaké lavici sedím, když přijde usměvavá holka a povídá, že máme stejný šaty. No vážně! Tak spolu budeme sedět, rozhodne a tak se stane. Díky, Sandro! Ta holka mi začátky ve škole vážně usnadnila. Učitelka mi naopak za jediný rok dokázala školu dokonale znechutit.
Když o spoustu let později vedu prvního září do školy svou prvorozenou dceru, doufám, že potká taky nějakou svou Sandru.
Dcerka je stejná jako já tenkrát. Vysoká, hubená a neprůbojná. Vidím na ní, že ani ona není ve své kůži, jako já tehdy.
Jsem vděčná, že neprší. Vzpomínky na školní start tam někde jsou. Manžel je má taky. Jiná škola, jiný ročník, ale ty vzpomínky jsou tak nějak stejný. Udělali jsme maximum, aby to dcera prožila jinak. A měli jsme velký díl štěstí. Tam, kde teď žijeme je malá venkovská škola. Dcera budoucí spolužáky poznala ve školce a ve svém okolí. Aktovku jsme vybrali společně :-) Nástup do školních lavic bylo naše velké téma. Mluvíme doma otevřeně. Velká příprava probíhá i ve školce. Dcera se do školy těší.
Když jsme před školou opravdu stáli, nervozita byla znát. Moje malá nese na zádech velikou tašku a neví, co ji čeká. Dovnitř jdeme spolu. Třídy jsou barevně vymalované s veselou výzdobou. Vzadu je koberec a hromada plyšáků. Paní učitelka je mladá a hodná. První setkání proběhne ve třídě s rodiči. Jsme přivítáni, děti dostanou pomůcky, malé dárky a přiděleného patrona. Deváťáka, který se první týden bude o školáčka starat. A pak už můžeme domů.
První školní den je za námi.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
Anonymní
18.9.21 07:17

Hezký, já si 1. den ve škole nepamatuju vůbec, zato si pak pamatuju jiný věci z pozdějších let, hlavně z 2.stupne. Na prvním jsem vystřídala 3 školy - nejdřív malá jen s 1.tridou v takovém komplexu jesle, školka, škola, kterým jsem od těch jeslí prošla celým, hned za barákem, 2.tr. o něco výš, takový nízký prefabrikovaný barák, jak se tehdy stavěly (konec 80.l.), hnusný jídlo v jídelně, který nás nutili dojidat a vraceli nás s tácy ke stolu, kde jsme s pocitem na :poblion: prezvykovali to odporný tlustý maso. Učitelka co měla dozor, vždycky štěkala Dojidame! Ale občas bych ji uvítala na toho našeho nežeru! :) Ten už je ve 3., a jí toho čím dál tím snad míň! :roll: No a pak postavili novou školu taky hned vedle našeho baráku, kam šla pracovat máma a já logicky přestoupila taky. Což se na 2.stup. ukázalo jako velký handicap, kvůli kterýmu ze mě byl rázem outsider - všechny moje dobré kámošky z 1.stupne odešly na 8leté gymply, já ze zdrav.duv. nezvladla přípravu na přijímačky, byla jsem dlouho nemocná a učit se nemohla, i na operaci. Když jsem se vrátila do školy, nic nebylo jako dřív… ještě zavedli povinnou 9.tr., takže následujících 5 let jsem dost protrpela - kamarádky jsem měla jen mimo školu a v jiné třídě… V mojí se tak jen tvářily, aby z toho pak obvykle byl nějaký podraz… kluci samy 3-4 až na propadnuti ale desnou starost, jestli lepší známky než oni nemám jen z protekce…až na střední se nás sešla celkem fajn parta…máma mě na jinou školu dát nechtěla, takhle jsem to měla z baráku 5 minut, další škola byla o dost dál…s pár holkama ze střední jsem v kontaktu dodnes, na srazy ze ZŠ jsem nechodila nikdy. Tak doufám, že moje děti budou ty vzpomínky mít lepší…holka chodí do školky, odkud přejde pak většina dětí do školy ve stejné budově, co je teď kluk, takže kamarádky jí taky zůstanou;)

Prosím anonym, jsou tam citlivé věci, co by i někdo mohl poznat.

  • Nahlásit
20732
20.9.21 11:58

:mrgreen: Pěkné!
Taky jsem nastupovala do první třídy v době, kdy ty, taky na sídlišti. Měli jsme 6 prvních tříd po 35 dětech :pankac: Ale já na to vzpomínám hezky, škola mě bavila, z dětí jsem strach neměla, naopak 8) Ale je to skutečně rozdíl oproti dnešku :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1038
22.9.21 14:06

Hezký deníček :), a moc se mi líbí ten zvyk s patronem pro prvňáčky, o tom slyším poprvé. To by měli dělat všude, nebo aspoň ve velkých městských školách.

  • Zmínit
  • Nahlásit