Hlavně aby pes byl spokojenej
- O životě
- soleile
- 06.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak už nám vysvitlo krásně sluníčko, půjdeme na procházku. Roční dcerka se těší v předsíni a snaží se nějakým způsobem dostat do bundy, protože máma se zrovna maluje. :D Aby si někdo nemyslel, že se jí nevěnuji, ale zrovna bylo tak pěkně, tak jsem se chtěla trochu sama sobě líbit. To jsem ovšem netušila, co mě čeká za chvilku.
No tak jsme se konečně vypravily, daly piškoty do kočárku (ještě že tak) a vyrazily. Vyšly jsme před barák a nějak mě bylo líto toho našeho psa. Tak jsem ještě skočila pro vodítko a vyrazili jsme na procházku. Z posledního kreditu jsem napsala manželovi, že jdeme nakonec k mojí babičce, ať nás tam potom vyzvedne autem.
Vyšli jsme asi kolem 14:30, hned po odpoledním spinkání malé. Jdeme po cestě - k babičce to trvá asi 3 km - po asfaltce to zvládneme za půl hodinky. No a asi v půlce cesty vede z hlavní cesty odbočka na polničku. Tak si v duchu říkám, jak je krásně. Pořád mě bylo nějakým způsobem líto toho našeho psa, tak jsem dostala nápad, že na polničce bych ho mohla pustit a pes bude rád. Nepršelo už asi 14 dní, tuto zimu nebyl ani sníh, tak mokro nehrozí.
No jenomže to jsem se hrubě mýlila a netušila jsem, co mě čeká za 10 minut. Sešli jsme teda z hlavní cesty a všechno bylo v pohodě. Polnička vypadala super, pes šťastnej, malá taky - byla ráda, že může pozorovat psa a já jsem s výpravou narazila na první kaluž. No paráda, tady jsou stromy, tak to je jasný, dál to bude v pohodě. Tak jsem se přebrodila přes kaluže a jdeme dál.
Asi za 500 metrů jsem zjistila, že začíná přituhovat a že po chvilce suché cesty je zase neuvěřitelné mokro. No jenomže vraťme se, už jsme ušli půl kilometru, tak to zvládneme, ta polnička je zhruba kilometr dlouhá, potom to navazuje zase na asfaltku.
Ale následující půl kilometr nepřeju nikomu zažít. Dneska, s odstupem měsíce se tomu směju, ale v ten okamžik jsem myslela, že umřu. 
Prostě a jednoduše jsem celou cestu po polničce „jela“ po zadních kolech kočárku, dvakrát mi utekl pes, který se tam nakonec porafal s nějakým cizím psem. Už jsem si fakt myslela, že vezmu malou do ruk a ten kočár tam nechám.
Tisíckrát za tu cestu jsem musela oddělávat klackama bláto z koleček, protože ten pitomej kočár prostě vůbec nejel. Já jsem fakt už ztrácela nervy. Po chvilce se začalo sešeřovat, kredit jsem samozřejmě neměla. No katastrofa, fakt mi bylo do breku.
Natálka to naštěstí brala docela dobře, takovej netradiční zážitek. Ze všech posledních sil jsem se snažila udělat jí to alespoň trochu příjemný a kukala jsem na ni a ona se krmila piškotama - ještě že jsme je měli.
No ale dopadlo to dobře. 
Došli jsme na konec polničky, seškrábali jsme aspoň nějaké bahno z kočárku, aby to aspoň jelo, a za svitu pouličních lamp jsme došli k babičce. Já jsem měla bahno až na hlavě (a to doslova) a 100 % vím, že už na polničku s kočárkem nejdeme nikdy. Ale hlavně že ten pes byl spokojenej.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1642
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20634
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
No ale pes byl spokojeny a to je hlavni 
Pračka u nás jede dokola. Plně Tě chápu.
