Hotel New Yorker

Můj první let letadlem a rovnou za velkou louži. Navazujeme na deníček Den dé.

Přečtěte si také předešlý díl deníčku »

Nasedáme do menšího letadla. Takovej prskolet, kterej nás má dopravit do Zurichu na přestup. Těším se. Poprvé poletím. Vzlet byl v pohodě. Polilo mě nadšení, radost, euforie.

Po chvíli začaly šílené turbulence. Svítí červená kontrolka, že se musíme připoutat. Včetně letušek. Neskutečně to s námi mlátí. Neskutečně! Trvá to nekonečně dlouho. Začínám mít strach, že snad spadneme. Koukám okolo, jak reagují další lidi. Moc se netváří. Chvílemi to vypadá, že ztrácíme výšku. Chce se mi brečet. Nadšení, radost a euforie byly ty tam. Modlila jsem se, ať to skončí. Modlila jsem se, abychom už vystoupili z letadla.

Vystupujeme z letadla. Jsem otřesená. Možná trochu traumatizovaná. Do druhýho letadla se mi vůbec nechce. Je mi zle. Chce se mi brečet.

Ty bláho, to je letiště jak kráva. Normálně nás na další spoj veze metro. Metro na letišti! To jsem ještě nezažila.

Našli jsme vstupní bránu do letadla. Letadlo je pořádný „air bus“. Zaměřím se na název letadla: Boeing 747. COŽE?! Po tý hnusný cestě, turbulencích a strachu budu nastupovat do Boeingu 747? Tohle letadlo z katastrofickýho filmu?! To snad není pravda. To to nemůže být Boeing 737 nebo 777? Murphy se opět hlásí o slovo… Chce se mi brečet. Brečet? Ne! Chce se mi řvát! A utíkat.

Paniku jsem překonala. Co mi zbývalo. Přece si neudělám ostudu. Přece to nevzdám, když mám být za několik hodin v Americe.

Mám štěstí, sedím u okýnka. Vidím mraky a slunce. Let je plynulý. Slunce vidím několik hodin letu. Pán vedle mě si chce povídat. Já nechci. Nemám chuť se bavit s někým cizím a už vůbec ne anglicky. Koukám z okýnka. Pán se snaží opět navázat konverzaci. Odpovím strohou větou a otevírám časopis. Dělám, že mě magazín plný luxusního zboží děsně zajímá. Po tom, co se dočtu, že hodinky stojí 45 tisíc, prohlížím už jen obrázky. Pán už na mě zase mluví. Bože… Co s ním? No nic. Začala jsem dělat, že spím. Pán pochopil.

Jsem v New Yorku. Jako fakt? Fakt jsem v New Yorku? Mojí hlavě trvá, než to přijme jako fakt. Musíme najít autobus, který nás hodí do hotelu New Yorker. Ještě, že Pavla mluvila skvěle anglicky. Před cestou do USA byla rok v Anglii. Zjistila nám, kde najdeme náš autobus. Bez ní bychom byli asi trochu ztracený. Navíc je šero a nevypadá to tu moc přátelsky.

Sedíme v autobusu. Řidič dostal od každého dolar. Koukám po okolí a sleduju, jak to tu vypadá. Jak je to jiné. Jiné to opravdu je. Všechno. Stavby, ulice, lidi. Atmosféra se nedá popsat. Je to jako, když navštívíte jakoukoli jinou zemi. U moře, nebo třeba vánoční trhy v Drážďanech. Každé místo má svoji ojedinělou atmosféru.

Jsme na Manhattanu. Hotel New Yorker před námi. Je poznat podle červeného neonového nápisu. Vysoká nevšední budova, jejíž architekti se nechali inspirovat pyramidami (?)

Jdeme se ubytovat. Zítra nás čeká zajímavý den.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
LennyL1
1459
2.3.20 07:39

No Ty nás teda napínáš! Příště prosím delší deníček!

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17330
2.3.20 11:17

:palec: :oops: To tedy byl přímo křest ohněm, teda spíš vzduchem… :lol: Já zatim letěla jen jednou a tak hodinu, do Amsterdamu, taky nas to cestou tam trochu pohoupalo:), ale narozdil od auta mi špatně nebylo - A320ka je A320ka holt no… :mavam: :mrgreen: :think: A s velkým letadlem nějaká menší turbulencicka zas tolik nezacvici - my je měli až před cílem, když jsme vlítli do mraků, zpatky to bylo úplně v klidu. No hlavně že jste v pořádku doleteli a těším se na pokračování - co vám Murphy ještě provede :D

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17330
2.3.20 11:24

Jinak tedy pokud to takhle nerozsekali admini, tak bych se taky primluvila za aspoň malilinko delší deníčky, takhle sotva se člověk zacte, už je konec, coz je fakt škoda, protože píšeš fakt pěkně, vtipně, neroztahaně, má to hlavu i patu a dobře se to čte - podívat se do USA, ať už na západní nebo východní pobřeží, to byl vždycky můj sen, s mužem by nás zas lákala Kanada…

Příspěvek upraven 02.03.20 v 11:24

  • načítám...
  • Zmínit
Mallorka
4535
2.3.20 12:47

Taky super, ale hrozně kratke

  • načítám...
  • Zmínit
ospalámyš
9128
2.3.20 21:03

A to je přímej přenos :) nebo vzpomínky na mládí?

  • načítám...
  • Zmínit
migmina
2158
2.3.20 22:09

Zazila jsem stejnou cestu akorat do LA. Do Zurichu jsem myslela, ze radsi spolknu leky :mrgreen: boze ty turbulence byly sileny…nechtelo se mi nastoupit do toho obrovskyho, ale strach jsem prekonala, no nic jineho nezbyva :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
MeloryNox
6532
5.3.20 14:05

@migmina nekecej! V LA jsem se byla na týden podávat :pankac:

@ospalámyš vzpomínky :-)

@Mallorka @LennyL1 @Jahudka82 se příště rozepíšu, je o čem psát ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Deník chůvy 10: Nakupování

Deník chůvy 9: Procházka

Deník chůvy 8: Pracovní náplň au-pair

Deník chůvy 7: Americká Rodina

Deník chůvy: Zabydluji se

Kdyby lenost nadnášela

Deník chůvy: Cesta za rodinou

Deník chůvy: Školení v New Yorku

Deník chůvy: Hotel New Yorker

Mikropovídky