Hříšná Angelika XII
- O životě
- Anonymní
- 28.12.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ten večer Lucie nemohla usnout. Jakoby Michalovy rty stále cítila na těch svých.
Předchozí díly Hříšná Angelika I, Hříšná Angelika II, Hříšná Angelika III, Hříšná Angelika IV, Hříšná Angelika V, Hříšná Angelika VI, Hříšná Angelika VII, Hříšná Angelika VIII, Hříšná Angelika IX, Hříšná Angelika X., Hříšná Angelika XI.
„Pitomá pusa. Tak dlouho jsem po tom toužila a když to přišlo, tak teď nevím, jak s tím naložit?“ svěřovala se v psané konverzaci Janě.
„A co myslíš, že si od toho slibuje on?“
„To je to, co nevím, Jano. Michal není hloupý. Je si plně vědom toho, že jsem vdaná a mám dceru. Známe se takových let… asi to jednou muselo přijít. Ovšem… co dál? Chceme něco víc? Opustit své partnery a být spolu? To mi přijde strašně nereálné, složité, náročné. Těžko říct, jak to má on. On má jen Pavlínku, nejsou svoji a nemají děti. Samotný rozchod by pro něj možná byl myslitelný. Ale on vždycky myslel spíš na mě než na sebe. Musí mu být jasné, jak strašně by se změnil život mně a celé mé rodině.“
„Takže jen sex?“ zeptala se Jana.
„Problém je v tom, že to není jen o sexu. Ani jeden bychom se sexu asi nebránili, ale evidentně jsou tam city, a to by mohl být průšvih. Jano, já nevím co dělat. Co si myslet. Jestli se to teď prostě akorát strašně nepokazilo.“
„Jedna pusa a co to udělá, že? Na druhou stranu, není to přesně to, co jsi takovou dobu chtěla?„ pohotově napsala Jana jeden zcela jasný fakt. “A co milenci na celý život?“
„To už zavání bigamií“ usmála se Lucie.
Přestože ji to pobavilo, věděla, že to není úplně od věci. Teď ale musí znát názor Michala.
„No ale řekni mi taky ty… co ty a zajda?“ odvrátila pozornost na Janu.
„Neuvěřitelné! Lucie, to je tak super. A s tvrdším sexem jsi měla pravdu. Je to lepší než nějaké tuleníčko. Asi si navzájem otevíráme nové obzory. To, že je otevírá i on mně si ale nechávám samozřejmě pro sebe. Nemusí vědět, že nejsem zase až tak zkušená. I tak je ze mě úplně hotovej. Že prý už nikdy nebude chtít mladší holku.“
Lucie se musela smát: „To je jasný, starý kolo, víš jak.“
„Si blbá, jsem mladá holka.“
„To jo, mladá jsi, ale už dlouho… nezapomeň, že on je pořád o dost mladší a jen tak tě nedožene.“
„Nojo, nojo… spíš mám ale obavy, že se do mě začíná zamilovávat.“
„No a co jsi čekala? Je hodně mladý, pobláznila jsi ho, tak vzplanul. Tohle se dalo čekat. Buď k němu hlavně upřímná. Buď se s tím popere, nebo to ukončíte. Každopádně mu nedávej falešné naděje jen proto, aby sis udržela mladé svěží tělo do postele.“
„To bych neudělala. Jsem k němu upřímná. Domluvili jsme se jasně. Jen mu to musím čím dál tím častěji připomínat.“
„My jsme stejně dvojka fakt, jedna tragédie vedle druhé,“ smála se Lucie. „A co vůbec tvůj rozvod?“
„Ale jo, s Pavlem už je mnohem lepší domluva. Už se uklidnil a vypadá to, že má dokonce nějakou kámošku.“
„Nepovídej. A vadí ti to?“ Lucie chtěla vědět, zda-li je z toho Jana skutečně citově venku.
„Kupodivu vůbec, naopak mu to přeji. On není špatný člověk. Jen už nám to prostě neklapalo. Přeji mu jinou, která ho lépe ocení.“
„Tak to jsi dobrá, já si v tuhle chvíli nedovedu představit, kdybychom spolu s manželem nebyli, že si najde jinou,“ uvažovala Lucie.
„Asi ho pořád miluješ.“
„Asi… nebo jsem jenom majetnická. Což vím, že jsem.“
Slunce se dralo skrz žaluzie do Luciiny kanceláře a osvětlovalo nástěnku, na které měla Lucie vytištěné fotografie své rodiny. Proužek světla se zastavil na obličeji jejího manžela a dcery. Lucie to pozorovala a najednou jí bylo úzko. Tohle přeci nejde. Miluju je. Nechci o ně přijít. Co to vlastně dělám? Jednou jsem si vybrala manžela a ač ta volba nebyla možná úplně nejšťastnější, vím, že mě miluje, máme dceru. S Michalem nemůže nic mít a rozhodně nemůže opustit manžela. Na vteřinu bylo vše tak jasné.
Píp – zpráva od Michala: „Ahoj, dáme ještě někdy rande?“
Lucii jako by v tu chvíli projela vlna tepla. Vše, na co doposud přišla, bylo najednou zase pryč a ovládla ji opět nejistota. Byla moc ráda, že Michal napsal. Cítila se jak prvnička, ale v hlavě se jí vyrojila spousta myšlenek… Proč to ještě někdy? To tam vůbec nemuselo být, nikdy dříve by to takhle nenapsal. Je to jiné. Kvůli tomu polibku. A je to tady. Co mi asi chce říct? A proč to napsal takhle zvláštně? Jak to myslí? Doufá, že svolím, nebo se on sám už sejít vlastně nechce a zkouší, jestli mám stejný názor? Že by byl konec? Chci ho vidět a chci ho vídat i dál, nechci o něj přijít. SAKRA!
„Ahoj, měli bychom.“
„To jsem rád, co zítra večer u mě v bytě?“
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 1344
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovi diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 1027
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 649
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 363
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3495
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2201
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1889
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 722
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2798
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 5489
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...