Jak přišel na svět náš brouček
- Porod
- makakela
- 05.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak náš očekávaný chlapeček přišel na svět. Bylo pondělí 18. 4. 2011, spinkala jsem, ale probudilo mě kolem 3:15 hodin čůrání (jako obvykle), tak jsem se probrala a šla na záchod, po odchodu z WC ze mně pořád něco teklo a já utírala a utírala a pořád nic.
Takže jsem si zmuchlala toaletní papír mezi nožky a valila pro vložku. Zavolala jsem příteli, že pojedeme do porodnice (zrovna jel domů z práce). Přijel kolem 4.30 hodin, převlékl se a já se nachystala a jeli jsme.
Na příjmu v porodnici byla zrovna známá, převlékla jsem se do košile. PA mi udělala prohlídku a napojila mě na monitor. Porod byl v začátku. Po půl hodině na monitoru jsem se přemístila na nadstandardní porodní box, kde jsem měla možnost využít sprchu, vanu, balón, křeslo atd. Měla jsem slabé kontrakce po 5 minutách. Přišla pro mě sestřička, abych šla na ultrazvuk, vše bylo OK a odhad váhy kolem 3000 g. Po hodině byly kontrakce pořád stejné a já si zvesela skákala na balónu. Vystřídala se směna a přišla na mě kouknout. Jelikož bylo pondělí, tak mě čekala velká vizita (připadla jsem si jak v muzeu – roztažené nohy a každý se kouknul).
Primář bohužel nechtěl věřit tomu, že jsem v 39+5 týdnu a tvrdil, že je to 35. týden a že pokusíme porod zastavit. Prohmatal mě a řekl, že plod je malý, že musíme udělat různé testy a ultrazvuky. Já v šoku ani nemluvila, jen poslouchala, co se mnou bude. Naštěstí moje ošetřující doktorka ho přesvědčila že jsem opravdu v tom týdnu, co jsem byla. Doktor se mě ptal, jestli jsem měla pravidelný menzes. Po asi půl hodině jsem šla opět na UTZ – miminko v pořádku a odhad váhy 2970 g. Po UTZ jsem šla do sprchy a opět skákat na balón. Po 12. hodině přišla sestřička, prohlédla mě a řekla, že jsem otevřená na 6 cm a píchla mi injekci na urychlení. Po ní jsem musela ležet 5 minut a pak jít do horké vany na 20 minutek. Kontrakce už byly po 2 minutách.
Po horké vaně mě opět prohlédla sestra a byla jsem už otevřená na 8 cm a řekla, ať se nadechnu, zadržím dech a zatlačím – zatím se nic nedělo. Odešla s tím, že si myslí, že to bude za chvilku, ať zatím ještě chodím po pokoji s roztaženýma nohama, abych mimču nebránila tlačit se ven. Stála jsem u okna, při každé kontrakci pevně držela přítele a dýchala a hekala u okna, kde zrovna projížděli popeláři (no koukali na mě jak na blázna). Už jsem nemohla vydržet bolestí a kontrakce byly čím dál silnější a nutilo mě to tlačit, tak to přítel šel říct PA. Ta došla, prohlédla mě a zavolala: RODÍME.
Vzápětí se objevila doktorka, sestřička a dětská sestřička. Začali mě zvedat nohy nahoru a vše chystat. A začalo to, při každé kontrakci jsem se musela nadechnout a zatlačit. Když už byl malý skoro venku, tak jsem přestala tlačit a zase hlavička zalezla. Tak PA udělala nástřih a na 2 zatlačení byl malý venku a dali mě ho na bříško (úžasný pocit). Pak ho odnesli umýt a hned mě ho přítel donesl zpět a dal mi ho do náruče – já se třepala radostí, je tak krásný a ty kukadla, no nádhera. Ale musel bohužel do teplíčka, protože byl malinký. Tak mi ho odnesli.
Následovalo šití hráze – no cukala jsem sebou, ale přežila jsem to. 2 hodiny si mě nechali na poporodním, kdyby náhodou byly nějaké komplikace. Dostala jsem obídek, který mě přinesl mladý pan doktor (polévka zeleninová, mrkvová omáčka s vepřovým masem a žemlí – no nic moc, ale já měla hlad, tak jsem to zbouchala vše). Po jídle jsem šla do sprchy a hurá na pokoj za broučkem, ale bohužel mi ho dovezli jenom na chvilku, protože musel zase do teplíčka a dovezli mi ho až druhý den ráno. Jsem strašně móc šťastná, že přítel mohl být celou dobu se mnou u porodu, na který se tak těšil a celou dobu mě tam podporoval a dodával sílu.
Malý Románek se narodil 18. 4. 2011 v 13.20 hod. – 2300,g a 46,cm.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20597
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....