Z porodnice domů
- Rodičovství
- makakela
- 12.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Svůj poslední deníček jsem zakončila porodem, po kterém jsem si říkala, „tak tady už mě neuvidíte“. Tady je pokračování, sice opožděně ale je. Následoval 5denní pobyt na šestinedělí. Malý byl naprosto v pořádku. Měli jsme slabou žloutenku, ale ta nás během tří dnů opustila.
Vzhledem k tomu, že brouček byl malinký (2300 g – pak shodil na 2200 g) a já nekojila, tak jsem musela každé 2 hodiny chodit pro dokrm, aby malý nabral a mohli jsme jít domů, doktor řekl, že nás pustí, jakmile budeme mít 2400 g. Tak mě čekalo pravidelné volání a chození za sestřičkami pro papu. Sestřičky si ze mně už dělali srandu, že jsu jak robot – no byla jsem holt přesná. Byla sobota a my jsme měli jít domů, každé ráno nás chodila sestřička s doktorem vážit. V ten den nedošly a já si myslela, že v sobotu se nechodí. Šla jsem jako obvykle pro papu a vrchní sestra se mně ptala, jestli chceme jít domů. Já ovšem s radostí a úsměvem řekla, že bychom chtěli. Tak mi řekla, že mám malého zvážit a zavolat kolik měl. Dala radu, že když bude mít míň než těch 2400 g, tak mám nahlásit stejně 2400 g. Malý měl naštěstí 2405 g, takže jsme odcházeli s čistým svědomím.
Po propuštění následoval návrat domů, akorát s tím rozdílem, že si sebou vezu svůj nejdražší poklad. No museli jsme prvně zajet do obchodu pro UM (bohužel jsem nekojila kvůli špatným bradavkám, které malý nechytl), tak jsem přítelovi dala instrukce a mazal, byl snad do 10 minut zpět a valili jsme konečně natěšeni domů. Po příjezdu domů nastal chaos. Malý měl hladeček, tak samozřejmě plakal, běhali jsme kolem něj, převářeli vodu, studovali jak nachystat UM a vybalovali tašku. No hrůza, snad na každém místě leželo něco a já z toho měla nervy (mám totiž ráda pořádek). Nakrmili jsme miláčka, který pak spokojeně usnul. Přítel jel k rodičům pro oběd, který jsme měli od mamky navařený. Já se mezitím snažila udělat z nepořádku útulný byteček. Jakmile jsem douklízela tak jsme spokojeně stáli u postýlky a koukaly na broučka, jak tam krásně spinká a my jsme šťastni jako blechy.
Ani jsme se nenadáli a malý bude mít 18. července 3 měsíce. Je velice šikovný, dělá jen samé pokroky a my máme z něj velkou radost. Romoušek je naprosto hodné mimčo, usíná kolem 20 hod a vstává kolem 5 hod, takže je perfektní že se vyspinkáme v noci. Jsme z něj unešení, hlavně taťoušek – je to náš miláčký milovaný.
23. 6. jsme absolvovali jeho první očkování (1 dávka hexavakcíny), došli jsme k doktorce, ale bohužel tam místo ní nebyl záskok. Po vyslišení malého mu přišla sestra podržet nožky. Trochu jsem byla v šoku, když doktorka přišla k malému a zeptala se sestry, kam se ta injekce vůbec píchá. Řekla jí, že do nožičky, ale bohužel doktorka ani nevěděla, jestli do levé nebo do pravé. No naštěstí tam ta sestra byla. Maličký měl po očkování horečky, ale jenom jeden den. 2. Dávka nás čeká 25. 7. a to doufám, že tam bude už naše doktorka. Také nás v ten den čeká 3měsíční prohlídka a další očkování – Prevenar. No, a aby toho nebylo málo, tak odpoledne máme kontrolu kyčlí, naštěstí měl vždycky všechno v pořádku, tak doufám, že i teď to tak bude.
No a k mému porodu – jak jsem tvrdila, že už nikdy, tak teď bych nejraději rodila znovu. Máme kousek porodnici a já, když jdu na procházku s broučkem, tak musím vždycky kolem porodnice (si určo myslí, že jsem blázen:-)). No jo, ale pro mě to byl neuvěřitelný zážitek a ta nostalgie je silnější než já.
Všem děkuji za přečtení mého deníčku. Pápá.
Mamka, taťka a Romíšek
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1594
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1632
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20600
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
dodatečně gratuluji k maličkému 
) a nějak mi nedocvaklo, že doma to budu muset i vyrábět 
Když na to teď vzpomínám, připadám si jako blbec 
