Fotbalový míč golfovou jamkou
- Porod
- Kytka32
- 26.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Před 3 lety jsem po 22 hodinách porodila naši první dcerku Verunku. Jak jsem psala v předchozím deníčku, při tlačení mi tenkrát na mysl přišla hláška mého kamaráda, že porod je jako protlačit fotbalový míč golfovou jamkou.
Když jsem otěhotněla podruhé a termín porodu se blížil, opět jsem si na tohle slovní spojení vzpomněla. Byla jsem nachystaná na mininálně stejnou dobu porodu a nepředpokládala jsem, že bych rodila dřív. Jednak jsem i Verunku přenášela a pak mě v poradně doktoři neustále ujišťovali, že se vůůůbec nic nechystá.
Proto jsem 12 dní před porodem v klidu vyjela s malou na výlet, protože porod byl daleko a co doma. Ovšem řidiči byli ten den na cestách nějak mimo a dvakrát jsem měla co dělat, abychom nenabouraly.
Večer mi poprvé začalo tvrdnout břicho, přičítala jsem to ale šokům z dálnice.
Druhý den jsem začala mít kolem poledne poslíčky. Nebo jsem si to aspoň myslela - z prvního těhotenství jsem je neznala a na porod bylo přece pořád brzo a nic se nechystalo. Když ale začali být poslíčci poměrně pravidelní po 10 minutách, zavolala jsem pro jistotu manželovi, aby malou vyzvedl z školky on, že něco je divně.
Do večera se nic neměnilo, takže jsem si dala teplou sprchu a čekala, až to přejde. Nepřešlo a kolem 11 v noci už bylo jasné, že tohle poslíčci nebudou. Chtěla jsem po minulé zkušenosti čekat do nejdéle doma, ale dvě následující kontrakce mě přesvědčily, že nebudu hrdinka.
Do porodnice jsme dorazili za 5 minut 12 - ne obrazně řečeno, opravdu pět minut před půlnocí.
Když mě v porodnici poprvé vyšetřili a oznámili mi, že jsem otevřená na dva centimetry, ani mě to nepřekvapilo. I minule mi trval každý centimetr hodinu. Co mě ale překvapilo, byla síla kontrakcí. Čas sice vzpomínky uhladí, byla jsem si ale skoro jistá, že takhle to poprvé nebolelo.
Po monitoru mě znova vyšetřila doktorka a k mému překvapení už byly ze dvou centimetrů čtyři. Byla bych z toho asi měla i radost, nebýt toho, že jsem se skoro plazila po zemi bolestí. ![]()
Následující 2 hodiny jsem strávila ve sprše a mezi kontrakcema přemýšlela, jak to udělat, aby za mě porodil třeba manžel.
Když u prvního porodu přišla řada na tlačení, celé moje tělo křičelo TLAAAAAAAČ. Tentokrát mě po 2 hodinách ve sprše vyšetřovala porodní asistentka a překvapila mě větou: „Tak a budeme tlačit.“ Rozhodně jsem neměla v úmyslu jí odporovat, minule jsem na tlačení čekala 20 hodin, a tak jsem se do toho radši dala, aby si to nerozmyslela.
Jen jsem ji varovala, že minule jsem tlačila hodinu a půl a rozhodně to byla nejhorší část porodu.
Nezbývá než dodat, že ani podruhé to nebylo s tím fotbalovým míčem o moc lepší. Na druhé straně, Barunka byla po 20 minutách venku. Takže shrnuto a podtrženo, trval celý porod kolem 4 hodin a přišel o 10 dní dřív. Tolik k tomu, že se nic nechystalo.
Minulý deníček jsem končila ujištěním, že Verunka bude jedináček. Teď nám k ní přibyla i Barunka a tentokrát už můžu s klidným svědomím říct, že i když to bylo mnohem lepší než poprvé, rození dětí už nechám na jiných. ![]()
Přečtěte si také
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 1855
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 1697
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1005
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 6326
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 3984
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.
Žiju s ex-tchyní v domě své bývalé ženy. Nemám sílu začít znovu
- Anonymní
- 24.05.26
- 4180
Když tchyně před patnácti lety přepsala dům na mou manželku, bral jsem to jako důkaz obrovské důvěry. Byli jsme mladí, měli jsme plány a já měl chuť do práce. Všechny své úspory, každou volnou...
„Manipuluje vámi,“ řekla mi učitelka o synovi (9) a doporučila další vyšetření
- Anonymní
- 24.05.26
- 7220
Seděla jsem na židli v kabinetě, který byl až nepříjemně stísněný. Ostatně jako celá atmosféra této schůzky. Opět jsem byla na koberečku u paní učitelky. Po kolikáté už?
Já podstupovala IVF, zatímco manžel utrácel v bordelu. Chci rozvod
- Anonymní
- 24.05.26
- 2894
Před třemi lety jsme si řekli, že je čas. Chtěli jsme rodinu. Jenže osud měl jiné plány a přirozená cesta nikam nevedla. Následoval kolotoč vyšetření, hormonálních injekcí, nekonečného čekání v...
Manžel přišel o práci a pořád se válí u televize. Prý si potřebuje odpočinout
- Anonymní
- 24.05.26
- 3980
Už mám dost svého muže, ze kterého se stal absolutně líný a nepoužitelný člověk. Martin býval vždycky pracovitý a akční. Jenže loni na podzim ho vyhodili z práce, kde dělal mnoho let. Nejdřív...
Dcera je podle manžela na sport levá. Nutí ji k pohybu a platí drahé kroužky
- Anonymní
- 24.05.26
- 1102
Naše desetiletá Simonka má talent na zpěv a malování, ale rozhodně ne na sport. Žádný ji nebaví a vlastně jí ani moc nejde. Snažím se ji rozhýbat alespoň na procházkách a cvičíme spolu jógu. Jenže...