Jak se (ne)rodí
- Porod
- Majčus
- 04.02.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo 9. března 2006, dopoledne jsem byla na kontrole a pásech, kde mi opět naměřili, tak jako třikrát předtím velké stahy, které jsem, ale já vůbec necítila, dokonce vyplašená sestřička vyhledela pana primaře, jestli prý si mě nemají tady už nechat, že to vypadá na porod, pan primař řekl jen pusťte maminku s klidem ještě domů, absolvovala jsem gynekologickou prohlídku, vyběhala si pár věcí na městě a s mým taťkou jsem se vydala autem k domovu, který je 35 km od Třebíče. No nebudu dlouho napínat večer v 11, když mi odtekla trocha plodový vody a vysprchovala jsem se, jsem volala sanitku, ať si pro mě přijedou, že rodím.
Vypsala jsem všechny papíry, a mezitím, snad že jsem se trochu tím papírováním uklidnila přešly stahy, poslaly mě na porodní pokoj a dál se o mě nikdo nezajímal, až, když jsem řekla sestře, že se stahy opět vrátily. Byla jsem tam tak trochu černá ovce, jediná bez manžela a dokonce miminko nebude mít v rodném listě jméno otce, tak jsem se jim asi moc nelíbila. Byla jsem hrozně nervozní a asistentky si to nezapoměly předemnou vykládat, to je ta nervozní maminka. No jo, ale když je někdo prvorodička a neví do čeho jde tak asi málokterá zůstane klidná.
Od začátku jsem měla silné nutkání tlačit, což jsem se snažila zahánět na radu asistentky skákáním na míči, no teda ono to mělo být spíš houpání, ale sestřička říkala, že na tom spíš skáču a rozdejcháváním, ale upřimně moc to nepomáhalo, taky jsem musela pořád chodit, ale to bylo spíš s tý nervozity a přiznejme si to i strachu, taky jsem pořád nevěděla co se s tím drobečkem budu dělat, svobodná matka, tak jsem to přece nikdy nechtěla a to my na klidu zrovna nepřidávalo. Když se blížila 1 hodina v noci začaly mě prohlížet jak, že se to otvírám, no řeknu vám něco tak nepříjemnýho jsem ještě nezažila, pak občasné monitory miminka slibované na chvilku, ale vždy trvaly víc než dvacet minut (očima jsem hypnotizovala ručičku hodin, který visely, přede mnou na stěně), což pro mě bylo hrozný, chtělo se mi tlačit a chodit jako šílená ale musela jsem ležet málem v pozoru na lehátku. Jakmile jsem si chtěla trochu ulevit, vždy se ozvalo no maminko myslete na miminko, vždy jsem si pomyslela a kdo myslí na mě, ale to spíš bylo ze vzteku, že si nemůžu ulevit. Jednou si dokonce sestra nevšimla, že už má monitor vybitý baterky a zažila jsem chvíle děsu, když mi přiložili sluchátka na břicho a neozvalo se důvěrně známé tukání miminčího srdíčka, ale absolutní ticho, naštěstí se na závadu hned přišlo.Po další kontrole mi řekli, že dřív, než v sedm se miminko nenarodí. Pak už mě chodili jen průběžně kontrovat s pásy. V šest hodin se střídali směny a začaly se dít věci, já jsem k sobě dostala studentku a najednou jsem se cítila jako královna, tolik pozornosti a něhy a hlavně ten klid a jistota, kterou jsem z ní cítila, byla jako balzám, na moji roztěkanou dušičku, pak už mi jen řekli, že můžu začít tlačit a za chvilku byl Vítek (3500g a 52cm) venku. Ukázali mi ho a já se vyděsila, protože měl hrozně oteklou hlavičku poučili mě, ale že to je z toho jak jsem začala mít tak brzo nutkání na tlačení a občas jsem ho i uposlechla, ale že se to vstřebá, moc neplakal jen tak si kníknul, vyčural se, trochu se ode mně napil a usnul spánkem absolutně vyčerpaného miminka. Následovalo nepříjemné 45 minutové šití, protože jsem prý měla potrhané úplně všechno, včetně konečníku. Po porodu jsem vůbec nebyla malátná, spíš naopak,a taky hrdá, na to ,že jsem to dokázala, bez prostředků proti bolesti a sama. Jen sem se třásla, ale to nevím jestli to bylo zimou, nebo jsem měla tak unavený svaly, Vítka odnesly na novorozenecký na vyhřívaný lůžko, když mě tak dlouho šili a dostala jsem ho až odpoledne, protože blinkal plodovou vodu a měli o něj strach, a taky čekali až mu spadne ten otok na hlavičkce. Mysleli, že usnu a já zatím šla za ním a seděla u něj, aby tam nebyl sám, než mě vyhnali na oběd a potom už jsem měla návštěvy, tak to uběhlo rychle.
Jen ještě, když Vítka nesli ke mně, tak jsem ho málem zapřela, naposledy jsem ho viděla ještě s oteklou hlavičkou a sestra nesla po chodbě krásného vlasatého chlapečka, nejdřív se mi mimi zdálo povědomé, tak jsem se k němu rozešla kapku rychleji (byla jsem šitá tak to se spíš člověk jen tak plouží). Sestra už na mě zdálaky volala: "To je vaše? A já když přišla dřív, řekla tenhle asi ne. No a on to byl Vítek.
Závěrem, nebojím se dalšího porodu, protože nakonec to nebylo až tak hrozné, ne teda, že bych si to chtěla za 14 dní zopakovat, ale vydržet se to dalo. Jen doufám, že tentokrát už na mě bude za dveřmi porodního sálu čekat muž, kterému řeknu, tak tohle je náš drobeček, to jediné si přeju.
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 123
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 89
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 204
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 112
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 138
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 7735
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1437
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3021
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2289
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 1838
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
))) Taky mi mluvíš z duše - po porodu jsem měla tentýž pocit, že nás to sice stojí velkou námahu a trochu (něbo větší trochu) té bolesti, ale rozhodně to stojí za to!! Také jsem si pak říkala, že to klidně absolvuju znova, a beze strachu. Já- ač majitelka manžela - jsem dobrovolně strávila 90% času na hekárně sama, protože jsem měla veliký bolesti, v závěru čtyři hodiny po minutě. Hospitalizovali mě s prasklou vodou, a pak se čekalo, co se bude dít, a nakonec se vyvolávalo - kontrakce nejdřív pohoda jazz, ovšem za chvíli se to rozjelo a pak jsem počítala všechny svatý 
