Jak se (ne)rodí
- Porod
- Majčus
- 04.02.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo 9. března 2006, dopoledne jsem byla na kontrole a pásech, kde mi opět naměřili, tak jako třikrát předtím velké stahy, které jsem, ale já vůbec necítila, dokonce vyplašená sestřička vyhledela pana primaře, jestli prý si mě nemají tady už nechat, že to vypadá na porod, pan primař řekl jen pusťte maminku s klidem ještě domů, absolvovala jsem gynekologickou prohlídku, vyběhala si pár věcí na městě a s mým taťkou jsem se vydala autem k domovu, který je 35 km od Třebíče. No nebudu dlouho napínat večer v 11, když mi odtekla trocha plodový vody a vysprchovala jsem se, jsem volala sanitku, ať si pro mě přijedou, že rodím.
Vypsala jsem všechny papíry, a mezitím, snad že jsem se trochu tím papírováním uklidnila přešly stahy, poslaly mě na porodní pokoj a dál se o mě nikdo nezajímal, až, když jsem řekla sestře, že se stahy opět vrátily. Byla jsem tam tak trochu černá ovce, jediná bez manžela a dokonce miminko nebude mít v rodném listě jméno otce, tak jsem se jim asi moc nelíbila. Byla jsem hrozně nervozní a asistentky si to nezapoměly předemnou vykládat, to je ta nervozní maminka. No jo, ale když je někdo prvorodička a neví do čeho jde tak asi málokterá zůstane klidná.
Od začátku jsem měla silné nutkání tlačit, což jsem se snažila zahánět na radu asistentky skákáním na míči, no teda ono to mělo být spíš houpání, ale sestřička říkala, že na tom spíš skáču a rozdejcháváním, ale upřimně moc to nepomáhalo, taky jsem musela pořád chodit, ale to bylo spíš s tý nervozity a přiznejme si to i strachu, taky jsem pořád nevěděla co se s tím drobečkem budu dělat, svobodná matka, tak jsem to přece nikdy nechtěla a to my na klidu zrovna nepřidávalo. Když se blížila 1 hodina v noci začaly mě prohlížet jak, že se to otvírám, no řeknu vám něco tak nepříjemnýho jsem ještě nezažila, pak občasné monitory miminka slibované na chvilku, ale vždy trvaly víc než dvacet minut (očima jsem hypnotizovala ručičku hodin, který visely, přede mnou na stěně), což pro mě bylo hrozný, chtělo se mi tlačit a chodit jako šílená ale musela jsem ležet málem v pozoru na lehátku. Jakmile jsem si chtěla trochu ulevit, vždy se ozvalo no maminko myslete na miminko, vždy jsem si pomyslela a kdo myslí na mě, ale to spíš bylo ze vzteku, že si nemůžu ulevit. Jednou si dokonce sestra nevšimla, že už má monitor vybitý baterky a zažila jsem chvíle děsu, když mi přiložili sluchátka na břicho a neozvalo se důvěrně známé tukání miminčího srdíčka, ale absolutní ticho, naštěstí se na závadu hned přišlo.Po další kontrole mi řekli, že dřív, než v sedm se miminko nenarodí. Pak už mě chodili jen průběžně kontrovat s pásy. V šest hodin se střídali směny a začaly se dít věci, já jsem k sobě dostala studentku a najednou jsem se cítila jako královna, tolik pozornosti a něhy a hlavně ten klid a jistota, kterou jsem z ní cítila, byla jako balzám, na moji roztěkanou dušičku, pak už mi jen řekli, že můžu začít tlačit a za chvilku byl Vítek (3500g a 52cm) venku. Ukázali mi ho a já se vyděsila, protože měl hrozně oteklou hlavičku poučili mě, ale že to je z toho jak jsem začala mít tak brzo nutkání na tlačení a občas jsem ho i uposlechla, ale že se to vstřebá, moc neplakal jen tak si kníknul, vyčural se, trochu se ode mně napil a usnul spánkem absolutně vyčerpaného miminka. Následovalo nepříjemné 45 minutové šití, protože jsem prý měla potrhané úplně všechno, včetně konečníku. Po porodu jsem vůbec nebyla malátná, spíš naopak,a taky hrdá, na to ,že jsem to dokázala, bez prostředků proti bolesti a sama. Jen sem se třásla, ale to nevím jestli to bylo zimou, nebo jsem měla tak unavený svaly, Vítka odnesly na novorozenecký na vyhřívaný lůžko, když mě tak dlouho šili a dostala jsem ho až odpoledne, protože blinkal plodovou vodu a měli o něj strach, a taky čekali až mu spadne ten otok na hlavičkce. Mysleli, že usnu a já zatím šla za ním a seděla u něj, aby tam nebyl sám, než mě vyhnali na oběd a potom už jsem měla návštěvy, tak to uběhlo rychle.
Jen ještě, když Vítka nesli ke mně, tak jsem ho málem zapřela, naposledy jsem ho viděla ještě s oteklou hlavičkou a sestra nesla po chodbě krásného vlasatého chlapečka, nejdřív se mi mimi zdálo povědomé, tak jsem se k němu rozešla kapku rychleji (byla jsem šitá tak to se spíš člověk jen tak plouží). Sestra už na mě zdálaky volala: "To je vaše? A já když přišla dřív, řekla tenhle asi ne. No a on to byl Vítek.
Závěrem, nebojím se dalšího porodu, protože nakonec to nebylo až tak hrozné, ne teda, že bych si to chtěla za 14 dní zopakovat, ale vydržet se to dalo. Jen doufám, že tentokrát už na mě bude za dveřmi porodního sálu čekat muž, kterému řeknu, tak tohle je náš drobeček, to jediné si přeju.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 2694
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1234
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 422
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1125
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 821
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 3184
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 2905
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1499
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 3055
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 2108
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
))) Taky mi mluvíš z duše - po porodu jsem měla tentýž pocit, že nás to sice stojí velkou námahu a trochu (něbo větší trochu) té bolesti, ale rozhodně to stojí za to!! Také jsem si pak říkala, že to klidně absolvuju znova, a beze strachu. Já- ač majitelka manžela - jsem dobrovolně strávila 90% času na hekárně sama, protože jsem měla veliký bolesti, v závěru čtyři hodiny po minutě. Hospitalizovali mě s prasklou vodou, a pak se čekalo, co se bude dít, a nakonec se vyvolávalo - kontrakce nejdřív pohoda jazz, ovšem za chvíli se to rozjelo a pak jsem počítala všechny svatý 
