Jako na houpačce III
- O životě
- Hmarilla
- 01.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak, teď si můžu klidně oddychnout, to nejhorší je za námi. Dcerka se mi narodila s vrozenou neprůchodností tlustého střeva. Co nastalo pak, o tom se dočtete v mých předešlých deníčcích. Ted bych ráda psala o tom, jak proběhl boj mé desetiměsíční dcerky v nemocnici. Moc se omlouvám za dlouhý deníček. Mám toho v srdci hodně.
20 hodin bez jídla, cca 4 hodiny bez pití....
- 3
Na JIP - den po operaci
- 2
Na hematologii pár dnů pře propuštěním
- 1
Doma - zbyly už jen jizvičky
- 4
Den D
Nástup do nemocnice na operaci, aby lékaři dcerce střívka propojili a mohla fungovat jako normální děťátko. 18. ledna jsme přijeli na příjem, kde nás zapsali a pádili na oddělení dětské chirurgie. Tento den byl ve znamení závěrečných kontrol, odběrů krve a čištění trávicího traktu. Tento den jsem dceři naposledy přelepovala stomický sáček s tím, že od zítřka už ho potřebovat nebude. Barborka měla poslední jídlo - mlíčko (polévku odmítla, taky nebude mít ráda nemocniční stravu 
). Od oběda jsem měla zakázáno jí dávat cokoliv kromě čaje, a že toho vypila. Spokojená a šťastná, že je maminka v neznámém prostředí s ní.
Čtvrtek 19. 1.
Noc byla fajn, jen jsem se podvědomě budila a dávala Barušce co nejčastěji napít. Pít mohla do šesti hodin do rána, od té doby utrum. Ale po celou dobu to byla, i bez jídla a pití, moje veselá holčička, co si spokojeně hrála s autíčky 
Operace byla nahlášena na 11 hodin. Půl hodiny před odchodem na operační sál jí píchli něco na oblbnutí, pak jsem ji musela mít jen na rukách. Jak se mi svíralo srdce. Úplně omámená si broukala a usmívala se na svět.
Nesměla jsem brečet, ne před malou. Ale nedalo se to vydržet. Ten strach o to stvoření. Doprovodila jsem ji na operační sál a šla si přestěhovat věci na domov sester. Jakmile bylo po operaci, přítel okamžitě přijel a šli jsme se na ni podívat. Operace proběhla v pořádku, malá spala, vypadala klidně. Jen sestra nám vyprávěla, jaký je to divoch, že si jim ani ne půl hodiny po příjezdu na JIP začala sedat. Ten den jsem se od ní ani nehnula.
Pátek 20. 1.
V šest ráno budíček. Balím si věci a jdu za maličkou. Stále spinká. Noc na ubytovně příšerná. Když jsem zvyklá spát vedle Barunky, tak ani jiná být nemohla. Byla jsem rozhodnutá, že pojedu domů a budu dojíždět. Možná je to sobecké, ale takhle bych to nezvládla. Vzala jsem si z ubytovny všechny věci a pádila zase na JIP s tím, že pro mně přítel (L.) přijede. Ale, stal se zázrak. Je třeba místo pro jiné dítě, malá dýchá hezky, překládají ji na jediné volné oddělení (hematologie) a mě automaticky přijímají s ní. Takové štěstí.
Celý týden jsem strávila s tou mojí žabkou, konečně už hezky papá (to byl taky boj, začínat na pouhých 20 ml a po dávkách zvyšovat o 10), hadičku do žaludku nepotřebuje, kanylu s umělou výživou, antibiotiky a léky proti bolesti si vytáhla (a ne jednou). Oznámili mi, že nás pravděpodobně propustí v úterý. Bohužel jsem si všimla, že má malá nateklou nožičku a okamžitě na to upozornila lékaře. UTZ na trombózu negativní a nic jiného, i podle krevních testů, lékaře nenapadlo (měla a má zvýšené D-dimery), tak se jí začal injekcí podávat Clexan. V tu chvíli jsem si nedovedla představit, že bych to měla píchat já. A vidíte to? 2. února nás propustili, dostala jsem náhradní stříkačky, jehly a předpis na Clexan, a jelo se domů. Teď jsem v tomh zběhlá, píchat injekce máme asi do 22. dubna, ale už se toho nebojím, dokonce se mi to zdá snazší než výměna sáčku.
V životě by mě nenapadlo, že jako skoro dvacetiletá čerstvá maminka si toho tolik prožiji. Je to těžké, ale v jistém slova smyslu mě to posílilo. A jsem teď ta nejšťastnější maminka, když vidím úsměv té nejúžastnější holčičky, která to tak krásně zvládla. S úsměvem a štěstím, že ji maminka neopustila.
Milé maminky, važte si toho, že máte zdravé děťátko, já to štěstí neměla, ale i přesto/proto si mojí holčičky moc vážím.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 309
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 234
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 513
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 328
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 191
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1155
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2099
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 859
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 513
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Já věděla, že to zvládnete na jedničku! A teď už jen samé pohodové a bezproblémové dny 
tak přejeme ať je malá už v pořádku a střevíčko nezlobí 
Přeji pevné zdravíčko 
Moc vám fandím a přeju, ať vás už potkávají jen samé příjemné zážitky 
Tak teď už od nemocnice radši dál, holky, jo? 
