Křesťanské Jesličky - Adopce na dálku v Indii 3. díl
Konečně jsem se dostala k sepsání třetí části povídání o Indii a adopci na dálku, tentokrát o tom, jak je to tam s vírou a náboženstvím. Indie je nábožensky rozrůzněná země, nejvyšší zastoupení mají hinduisté, dále muslimové, kterých je cca 12%, zbytek připadá na křesťany, buddhisty, džinistické náboženství, žije zde i malá, ale velice stará židovská komunita.
Ačkoliv koexistence tolika náboženství přináší problémy, já osobně soudím, že by to mohlo být vzhledem k jejich skladbě o dost horší a pokládám Indii spíše za příklad toho, že i lidé různé víry mohou vedle sebe žít v míru, což není všude ve světě pravidlem. Výrazem indické náboženské snášenlivosti je i indická vlajka, jejíž tři pruhy symbolizují tři různá náboženství - tuším, že šafránová hinduismus, bílá křesťanství a zelená islám. Tím ovšem není řečeno, že soužití je bezproblémové, naopak i v Indii jsou oblasti, kde to v tomto směru vře.
Projekt Adopce na dálku organizuje Arcidiecézní charita Praha, a proto je mu občas (neprávem) vytýkáno, že jde o zastřené šíření katolického náboženství, že pod rouškou charity je jeho pravým účelem obracení místních příjemců pomoci na víru. Tento názor je zcela mylný. Každé sponzorované dítě si uchovává svou původní víru, kterou má dánu z rodiny; nikdo mu jinou víru nevnucuje a rozhodně není např. křest podmínkou toho, aby dítě bylo zařazeno do programu podpory.
Vzpomínám si, že jsme se o tuto otázku na místě zajímali. Bylo nám řečeno, že podporovány jsou děti na základě jejich sociálního postavení a hmotné nouze, kritériem nikdy není jejich víra. Sponzorované dítě také nechodí do nějaké speciální katolické školy, ale do školy, kterou má nejblíže a kterou by navštěvovalo i v případě, že by mu mohli náklady spojené se vzděláním hradit rodiče. Jedinou výjimkou jsou děti žijící v sirotčinci, který katolická církev provozuje, ty jsou vychovávány v katolické víře. Zdůvodnění této skutečnosti je zajímavé i v tom, že v Indii - jak jsme se dozvěděli - neexistuje, aby byl člověk bez víry. Nějaké náboženství dítě v každém případě mít musí, a proto děti žijící v sirotčinci vedeném katolickými sestrami jsou zcela přirozeně vychovávány v této víře. Vychovávat dítě jako ateistu je v Indii patrně nemyslitelné.
Jak už jsem zmiňovala minule, pobývali jsme v bývalé portugalské kolonii, v oblasti, kde je vyšší procento katolíků než jinde v Indii. Jedním z uctívaných světců je zde sv. František Xaverský. Ačkoliv katolická víra by měla být všude stejná, přece jen je její pojetí ovlivněno místní mentalitou a zvyklostmi. Šli jsme kolem kostela, kde byla právě sloužena nedělní mše. Kostel byl zcela zaplněn, spousta lidí stálo i venku a zevnitř k nám doléhalo kázání - dikce byla exaltovaná, rozhodně živější než jsme zvyklí z našich klidných bohoslužeb. Mimochodem do kostela se stejně jako do hinduistických chrámů a do lidských obydlí zde vstupuje na znamení úcty naboso, boty se tedy nechávají venku. U turisticky navštěvovaných chrámů je možnénechat boty hlídat za malý poplatek v úschovně před chrámem.
Náboženské projevy se zde různě mísí, patrně i pro ne-hinduisty je běžné putovat k různým posvátným stromům, které mají přinést štěstí či vyléčit nějaký neduh. Před svatbou je pro všechny, tedy i pro katolíky, nezbytná návštěva astrologa, který posoudí, co říkají plánovanému sňatku hvězdy, a určí vhodný čas. Různost víry také vede k tomu, že v Indii se neustále slaví nějaké svátky, což je příjemné.
Navštívili jsme v jižní Indii dva velice staré hinduistické chrámy - Belur a Halebid. Jsou dokladem velkého mistrovství jejich stavitelů a umění kamenosochařů před stovkami let. Přesto se přiznám, že mne hinduistické náboženství příliš neoslovilo, přesněji je to dle mého názoru pro nás, kteří jsme zvyklí na monoteistická náboženství, těžké pochopit. Hinduisté uctívají nesmírné množství různých božstev, některá z božstev kromě toho mají více jmen a různě mění svou podobu, je docela obtížné se v tom vyznat. Uctívání bohů se navíc liší podle místních krajových zvyklostí, např. v oblasti, kde jsme pobývali, je hodně oblíbený veselý bůžek se sloní hlavou Ganéša, jeho sošky prý přinášejí štěstí. Hinduistická víra je velmi zajímavá v tom směru, že nemá žádnou organizovanou církev s pevnou strukturou, z pohledu křesťanství se jeví vůbec trochu „chaoticky", ovšem nemyslím to v pejorativním smyslu, je to prostě velmi odlišné a pro Evropana nezvyklé. Navíc byla naše návštěva tak krátká, že jsme se nemohli se vším důkladně seznámit, spousta neznámých zůstává. O důvod více, proč do Indie znovu jet:)
Kdybych se ponořila do svých poznámek z cesty, určitě bych toho mohla napsat mnohem více, ale bylo to příliš dlouhé. Takže se budu držet hesla, v nejlepším přestat.
Christabel
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20632
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....