Malé skutky s velkou odměnou
- O životě
- Uiii
- 22.01.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak i maličké a zdánlivě nepostřehnutelné skutky, dokáží vykouzlit velký úsměv.
Rozhodla jsem se s vámi podělit o jeden z mých zážitků, které se mi za můj, zatím krátký život staly. Už jako dítě (a můžete namítat, že ve 22 letech jsem dítětem stále) jsem měla touhu někomu vyloudit úsměv na tváři. Stačilo, když jsem babičce napsala básničku k narozeninám, nakreslila jí jen tak obrázek, když jsem mamince natrhala kytku na louce. Hned jsem byla odměněna úsměvem. Pamatuji si, jak mě to hřálo u srdce a měla jsem tak dobrý pocit. Měla jsem zkrátka radost, že někdo jiný má díky mně radost.
I dnes mě potěší, když se někdo díky mně usměje, pobaví či mu prostě zlepším den. Nejsem svatá, to o sobě rozhodně netvrdím. Rozhodně mám spoustu chyb, snažím se na nich pracovat, ale jsem od přírody lenoch a jde mi to poměrně pomalu. O mých prohřešcích snad jindy, udělám si první deníček trochu pozitivnější.
Tento příběh se stal zhruba před rokem. Bylo těsně před Vánoci a já změnila zaměstnání. Byla jsem v novém městě, kde jsem sice sem, tam někoho znala, ale moc valné to nebylo. Ten den jsem šla na poštu poslat pár dopisů. Od mojí bývalé kolegyně z práce, která spoustu let pracovala na poště, jsem věděla, že paní na přepážkách mají těžký den a jsou nuceny nabízet různé doplňkové služby, jako jsou losy, časopisy a podobně.
Přistoupila jsem k přepážce s úsměvem a vyžádala si službu. Paní se snažila také usmívat, ale bylo na ní vidět, že za celý den už toho má až dost a těší se na konec směny. Než jsem se otočila k odchodu, nabídla mi klasicky pár losů nebo časopisů. Nejdřív jsem chtěla odmítnout, ale nakonec jsem kývla na los. Se slovy: „Dobrá, vyberte nějaký. Když vyhraju, dám vám polovinu.“
Paní se zasmála, tentokrát upřímně, a se slovy, že tohle rozhodně nechce, mi podala los. Vyšla jsem ven a los začala okamžitě stírat. Byla jsem zvědavá, jak šťastnou ruku měla. A opravdu. Vyhrála jsem. Částka to moc vysoká nebyla, 500 korun, ale potěší to, na ulici je nenajdete.
Vrátila jsem se zpět a rozhodla si nechat los vyplatit. Byla jsem ale nucena jít tentokrát k jiné přepážce. Po vyplacení jsem paní požádala, aby 250 korun věnovala paní „u jedničky“. Nejdřív na mě divně koukala, ale přání mi splnila. Když jsem odcházela, zahlédla jsem překvapený výraz paní pošťačky, která dostala, co jsem slíbila.
Je to už rok a kousek. Dnes jsem se stavila na stejné poště ve stejném městě. Náhoda tomu chtěla a i u stejné přepážky se stejnou paní. Podívala se na mě a usmála se. „Vy jste ta slečna, co se se mnou minulý rok rozdělila o výhru! Jste moc poctivý člověk, děkuji.“
A jak bych to ukončila? Každá maličkost, kterou uděláte pro někoho nezištně, se vám stonásobně vrátí. Třeba v podobě milého úsměvu a místečka v něčím srdci.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1620
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 945
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1657
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 692
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 400
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20698
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2615
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2883
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2601
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1760
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.
Neber to jako rýpání, prosím. 
mě potesili!