Melisa
- Porod
- trpaslinka
- 26.04.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Těhotenství bylo sice plánované, ale přišlo nečekaně, kdy jsem nepoznala ovulaci a spletla se tedy o skoro celé 3 týdny. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na prvním skenu zjistila, že nejsem těhotná necelých 10 týdnů, ale téměř 13. Znamenalo to pro mne „kratší“ těhotenství o další 3 týdny. Již v té době jsem totiž věděla, že toto těhotenství bude ukončeno vyvoláním porodu po 37. týdnu. Ano, docela brzo, ale vzhledem k mé historii pochopitelné.
Jako vždy jsem si moc těhotenství fyzicky neužívala. Věčná únava, plný nos, bolesti zad a další na první pohled drobné potíže. Když ale trvají již od prvního trimestru, ke konci jsou již opravdu nesnesitelné. Naštěstí jsem byla pod zvýšenou kontrolou lékařů a díky těhotenské cukrovce také k úžasné midwife přes diabetes. Díky trošičku zvýšenému tlaku na konci prvního trimestru jsem chodila na běžné kontroly týdně. A vzhledem ke špatnému konci posledního těhotenství jsem chodila na scan každý měsíc.
Koncem těhotenství se začalo plánovat vyvolání porodu, kterého jsem se nemohla dočkat, ale zároveň se ho strašně bála. Věděla jsem, že čím dříve se vyvolává, tím větší riziko komplikací. Nakonec se rozhodlo, že nastoupím 2. dubna na vyvolání, kdy jsem byla 37+1 TT.
Ve čtvrtek 2. dubna jsem tak nastoupila do nemocnice. Začalo se vyvolávat pomalu, takže začali něčím zvané Propess. Je to něco jako tělísko, či jak bych to popsala, co se zavede a nechá v těle 24 hodin, kdy pomalu uvolňuje hormony. Bohužel u mne to způsobilo jen pravidelné kontrakce, které ale do dalšího dne zmizeli.
Při vyšetření v pátek žádný nový nález. 1 cm, čípek vzadu. Plán je tedy, že se počká do soboty do rána, kdy by mělo dojít k posunu a snad mi prasknou vodu.
Bohužel, v sobotu nález 1,5 cm, čípek vzadu. Prasknutí vody se nekoná, místo toho zavádějí gel. Po pár hodinách začínají první slabé kontrakce, jinak nic. Odpoledne nález 1,5 cm, čípek se posunul ke středu, takže alespoň mírný pokrok. Zavedl se druhý gel. Kontrakce rostou, monitor večer tentokráte trvá 2 hodiny, protože malá nechce odpočívat, je aktivní a tak má vysoký tep. Po 2 hodinách se na chvilku zklidní, tak mě odpojí a dojde k rozhodnutí, že mě převedou na porodní. Jenže na porodním okamžitě na nepohodlnou postel, opět monitor a opět trvá 2 hodiny.
Už začínám být nervozní a po takové době v nepohodlné poloze je mi už do breku. Dost na mé přání aktivního porodu. Vzhledem k tomu, že se lékařům nelíbí tep ani můj, ani miminka, rozhodnou se, že dostanu kapačku s vodným roztokem.
V tu chvíli toho na mne po těch dnech bylo na psychiku už moc a já jim to dala sežrat. 
Byla jsem již podrážděná a lékaři se ptali, co mě trápí, že mi jinak nemohou pomoc. Vzhledem k tomu, že jsem si již předtím stěžovala, že se potřebuji protáhnout, tak jsem asi dost nepřijemně zopakovala, že už toho mám dost, hodiny a hodiny na monitoru, nemohu se pohnout, jsem ztuhlá, nervozní. Přidala jsem, že chci alespoň na WC a že není divu, že máme obě vysoký tep, když se necítím v pohodě. Nehledě na to, že nemohu být přeci dehydrovaná, když sami vidí, že jen za ty 2 hodiny jsem vypila zhruba litr a půl vody, že piji non-stop, protože „pijte hodně“ poslouchám už několik dní.
Kapačku jsem tedy dostala, ale pak se doktoři rozhodli mne na pár minut nechat, ať si alespoň na ten záchod dojdu. To mi stačilo k tomu, abych se docela rychle uklidnila. Pak opět šup na monitor a k tomu oxitocin. To se konečně začalo něco dít. Kontrakce sílily, každou hodinu mi přidali na oxytocinu, až jsem to přestala zvládat a po vyšetření požádala o injekci (Penthadine).
To byla již neděle ráno, kdy konečně došlo k posunu a kolem třetí ráno jsem byla otevřena na 3 cm. Po třech dnech vyvolávání až oxitocin zabral a jen tak mírný posun. V tu chvíli mi bylo opět do breku. Vidina zhoršujících se kontrakcí, dlouhý porod přede mnou. Ovšem 3 cm bylo pro lékaře již dost na prasknutí vody a to teprve začalo něco. Kontrakce už mimo monitor. Krátce na to jsem dostala výše zmíněný Penthadine. Penthadine ovšem již po dvou hodinách přestal fungovat a já opět v bolestech, které jsem nedávala. Lékaři usoudili, že oxytocin funguje dobře a stačí nižší dávka. Začali ji snižovat a já na chvíli zase kontrakce mohla rozdýchat, i když tedy stále bolely pekelně a naštěstí si udržely pravidelné intervaly po 2 minutách.
Okolo deváté ráno jsem to již opět nedávala, kontrakce silné, a po neustálém odmítání epidurálu jsem na něj konečně kývla. Měla jsem smíšené pocity. Naději, že to za chvíli přestane bolet, ale také strach a respekt z epidurální, ale hlavně zklamání sama ze sebe. Ještě před zavedením mě zkontrolovali a byla jsem otevřena na 7 cm. Rozhodnutí leží na lékaři, jestli povolí epidurál, nebo je již zbytečný.
Vzhledem k „rychlosti“ otevírání je rozhodnuto, že epidurál dostanu. No, škoda, že jsme nevydrželi pár minut navíc. Než mi to zavedli, cítila jsem tlak, po zavedení otevřena na 10 cm a povoleno tlačit. Tlačení pro mne byla vždy ta nejlehčí věc, takže než epidural začal účinkovat, já ho vlastně už nepotřebovala. Každopádně do druhé kontrakce v 10:01 v neděli 5.4. byla malá venku a okamžitě přišel pláč.
Tentokrát to byl pláč dcerky a s tím přišlo vzápětí mé „ona brečí, ona žije, ona je živá“ a následovalo pár mých vlastích slz štěstí. Okamžitě jsem ji dostala do náruče, kde mi ji hodinu nechali, zatímco midwife vyplňovala papíry vedle nás. Po hodině ji převážili, změřili a vrátili mi ji. Melisa měla 3102 g a 52 cm. Ještě jsme museli zůstat 2 dny v nemocnici kvůli pár maličkostem, ale již jsme 2 týdny doma.
Meliska krásně prospívá, a i když mě občas nenechá řádně vyspat, není to tak zlé, jak jsem se obávala. Bráška se tváří, že ho sestřička nezajímá, ale je vidět, že ji rád má. A já tak mám to nejkrásnější na světe, co žena může mít… Lásku ke svým dětem a hlavně lásku svých dětí.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1396
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 812
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1412
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 589
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 357
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19704
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2558
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2806
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2532
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1696
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
gratulace k princezně 
Napr. hned v prnim odstavci veta o midwife. Vypadlo mi tam, ze jsem se k ni dostala. Takze veta zni divne. „Scan“ napsany anglicky a spoustu dalsich a dalsich chyb. Priste si po sobe denicek zkontroluji minimalne 10×, pokud mi deti dovoli 
Znam se, na me by si pamatovali dlouho 
A možná je super, že sis zvládla dupnout trošku 