Mikiska - 31. týden
- Těhotenství
- Mikiska
- 31.01.03 načítám...
Ahoj holky bříškatý, tak už jsem opravdu doma, pěkně si to užívám. Lenoším, chodím na procházky, papám (to mi jde nejlíp) a taky teda zvelebuji náš byteček aby mimísek přišel do pěkného a útulného prostředí. Chvílemi mám pocit, že to všechno ani nemůžu s tím mým tempem stihnout jsem poslední dobou jako zpomalený film. Taky bych chtěla prolézt všechny ty obchůdky co jsem si i díky vám našla na Internetu. Co mám zápisků a vytištěných informací ohledně těhotenství to je až hrůza můžu si rovnou pořídit šanon. Někdy se v tom vůbec nevyznám mám to na hromadě a když něco hledám tak se v tom hraboším jako bába v koksu. Taky jsem zjistila, že některé druhy informací mám třeba i 3x. Chtěla jsem si v tom udělat nějaký systém, ale nějak mi to nevyšlo, prostě nevím jak to uspořádat. Tak nevím jestli jsem takhle praštěná jenom já.
Mimísek je čilý hlavně v noci, pořád ho to chci odnaučit, ale nějak mě neposlouchá tak jenom doufám, že to nebude stejné až bude s námi, i když teď zrovna přemýšlím on to bude Beran, že jo ? To si holky užijeme. Beran je i můj bratr a opravdu když si něco usmyslí nikdo s ním nehne. Tak nevím jestli na horoskopy věříte, ale já tak trochu jo. Ono je to hlavně úplně jedno co budou naši mrňouskové za znamení, stejně budou pro nás to nejsladší štěstíčko na světě.
Křeče mě záhadně opustily (ťuk ťuk ťuk) tak jsem moc ráda není o co stát. Otoky co jsem doma a víc odpočívám se mi taky zmírnily, takže sklízím ovoce, vůbec toho nelituji, že jsem odešla z práce dříve. Děsně jsem se bála, že se budu nudit a že si budu nadávat, že jsem to měla ještě nějak ten pátek vydržet. Ale ve skutečnosti je to mnohem lepší mám i více energie a celkově lepší náladu. Manžílek je taky rád, hlavně kvůli tomu, že pracuje kousek od domova a tak si skoro každý den odskočí na oběd, což teda nadšená moc nejsem, protože musím něco ukuchtit, ale co bych pro něj neudělala ať si taky užije ve svůj prospěch ?ženu v domácnosti?. Hlavně abych ho moc nerozmazlila.
Taky jsem ho zkoušela oslovovat taťko, ale nějak mi to nejde vždycky se strašně začnu řehtat. Pořád si to nedovedu představit, že mi někdo bude říkat mamčo a manžílkovi taťko hihihi. Představuji si to malé už v postýlce, ale nějak mi to nejde jsem děsně zvědavá jak bude ten mrňousek vypadat. Už se děsně těším někdy se zároveň i bojím nejen porodu, ale i výchovy myslím, že vychovat dítě je ta nejtěžší věc na světě.
Taky jsem se rozhodla, že když jsem doma tak se trochu zkrášlím. Nevím jak vám, ale mně najednou začaly růst nové vlasy takže mám nad čelem přesně kolem hlavy asi tak 1-2 cm nové vlasy a ještě ke všemu nějak světlejší než ty moje. Tak jsem si koupila v drogerii barvu a rozhodla se, že udělám pořádnou změnu ? koupila jsem si zrzavou, ale takovou pořádnou zrzavou. Jenže mi nějak nedošlo, že na těch světlých vlasech to chytne úplně jinak než na těch zbylých, takže teď vypadám jako blázen navrchu hlavy jsem zrzavá jako ten nejzrzavější Ir a zbytek mám tmavý. Manžílek se mi směje, že prý budu muset rodit v čepici aby se mě mimísek neleknul. Tak jsem chtěla ušetřit na kadeřníkovi a zřejmě se tam budu muset zastavit aby ze mě udělal normálně vypadající nastávající maminku. Ještě, že mám dost času do toho porodu, možná, že by se mě třeba opravdu lekl. A taky je dobrý, že nechodím do práce to by si o mně zřejmě myslely, že už blázním.
Tak mám za sebou úspěšný týden doma a všem to vřele doporučuji (kromě toho barvení).
Opatrujte se a pohlaďte za mě svoje bříška papa
Mikiska
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 2638
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 1944
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 983
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 990
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 643
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4460
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3530
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 1045
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 3086
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 3035
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...