Mishicka a Barborka - 41 týdnů
- Rodičovství
- mishicka
- 21.01.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky všem, pomalu ale jistě se Barborka přesunula do další dekády svého života. A představte si, už je na světě mezi námi déle, než si pobyla u mě v bříšku! Budu se opakovat to to letí :) Barborka se neustále zdokonaluje a procvičuje ve všech již získaných dovednostech a je jí tady opravdu plno. Lezení jí jde na jedničku, jen pořád nemůže pochopit, že některé věci je třeba obejít nebo přelézt a né se hrnout hlava nehlava, až má pod bříškem kupu věcí a nemůže se dostat k vytouženému cíli :) Také ji moc baví lézt s nějakým předmětem v ruce, tuhle se tu tahala s takovým obrovským kastrolem, byla to legrace jí pozorovat, jak u toho funěla.
Pokusy o stoupání na sebe nenechaly dlouho čekat a daří se jí to dost dobře a je tak strašně statečná a vytrvalá, to jí musím pochválit. Těch pádů, především hlavou na podlahu, co už absolvovala a přesto se pokouší pořád dál. Stoupá zatím jen u gauče, u maminky a v postýlce - o zeď apod. to zatím neumí, nebo jí to nenapadlo. Ovšem hodně pádů je způsobeno její zálibou ve hře, kterou má moc ráda. Stojí opřená o gauč a schválně se odrazí a pozadu padá a já jí chytám. No jo, ale nějak jí občas nedojde, že tam nejsem a to je pak šlupka až to zaduní. Snažím se, aby si to nepletla a snad už jí to pomalu dochází, ale boule na hlavě už má pěkný. Taky už jí asi došlo, že se musí držet, když stojí, ale stačí, aby jí něco zaujalo a stejně se pustí a vydá se za tím a …
Je to malej beran paličatej a prostě odmítá akceptovat skutečnost, že ještě chodit neumí. Má moc ráda skákání a dělání dřepů. Držím ji pod pažemi a stačí říct hophop a už hopsá jak divá. Dolu a nahoru a nejradši má, když jí při pohybu nahoru ještě trošku povyhodím do vzduchu. Baví jí to opravdu moc, zato já jsem po pár minutách už vyřízená, ale jí to nevadí a klidně hopsá dál a dál ![]()
To její lezení je fakt príma, ale jak Ethel minule psala o fixíscích, že se to projevuje kolem 7-mi měsíců, tak u nás se to naplno projevilo až s rozvojem lezení a je to pořád horšíííííííí. Pokud se snažím něco dělat, tak je vmžiku u mě a leze mi po nohou a kvičí a dožaduje se zvednutí. A pak už si diriguje, co mám místo mé činnosti dělat. Momentálně má oblíbené zejména 2 činnosti: Strašně ráda chodí za ruce. Chodí tak po celém bytě dokola a to neomezeně dlouho a kupodivu chodí velmi dobře, jen když už je večer unavená, tak trochu vrávorá. Já mám od toho věčnýho předklonu pěkně bolavý záda, tak se snažím jí zabavit nějak jinak, ale velmi často mi nezbyde, než se podvolit, protože jak ta dokáže ječet, když není po jejím a aspoň chvilku nechodí, to se nedá vydržet. A už vůbec nechce chodítko, chce prostě chodit opravdicky.
A ta druhá oblíbená činnost? Ukazuje na různé věci v bytě - kuchyňské hodiny, bimbadlo, co visí v koupelně, televizi atd. - a vykřikuje obdivné paooooo a pak koukne na mě a zase ukazuje. Chce, abychom k té věci šly, já na ní taky ukážu a řeknu, jak se ta věc jmenuje a povídáme si o ní. No já povídám, ona si to zatím pojmenovává po svém, ale tak usilovně špulí pusu a kouká na mojí, když říkám třeba, že to jsou Tikťak, že se asi snaží to opakovat. A to je zábava taky na dost dlouho, netušíte, co všechno už jsem si o hodinách navymýšlela za blbosti, jen aby řeč nestála. Ona zatím pořád má hodiny za pao, a bimbadlu dneska místo bimbam říkala bambam. Fakt začíná asi s mluvením. Vůbec teď hodně napodobuje. Stačí začít plácat rukama a ona se hned přidá. A tak se asi i naučila brnkat prstama na pusu, to jsem před ní začala dělat nedávno. Jednoho dne v autě slyšíme ze zádu takové brmbrm a ona si opravdu brnkala prstama sama na pusu a od tý doby je to velmi častá činnost. Dokonce teď „brmbá“ i jiným lidem na jejich pusu a má radost, že taky brmbaj. Jen je to teda chuťovka, protože vždycky má tu brnkací ruku totálně oslintanou a pohyby ještě nemá úplně dokonalé, takže si pak člověk musí jít skoro umýt obličej ![]()
To její napodobování tuhle vyvrcholilo tím, že odmítala otvírat pusu na lžičku, až jsem pochopila, o co jí jde. Pořád mi strkala k obličeji piškot, co přikusovala k přesnídávce. No ona mě prostě chtěla na oplátku krmit. Až když mi to došlo a kousla jsem si od ní toho piškotu, tak otevřela pusu a jedla. Jenže blbý je, že teď moc jíst nechce a já už mám piškotů a jiných přikusovadel tak akorát dost. Takže boje s jídlem jsou u nás na dením pořádku, vždycky s tím trochu zlobila, tak teď je to ještě pestřejší. Když má náladu, tak ukáže na požádání, kde má panenka nos, kde oko, kde je v časopisu mimi. U babičky dokonce ukazovala na panence nos a pak šahala na nos babičce, takže jí asi dochází, že tu věc jménem nos, mají i lidi. Ten svůj zatím nenašla ![]()
Budeme rušit přebalovací pult, protože už je to o život, jak si na něm sedá a snaží se seskočit, takže musím nějak přeorganizovat místo v pokoji a jsem zvědavá, jak toho hádka neposedu budu přebalovat dál. Ale umí jednu príma věc. Když jí svlékám nebo oblékám a ona něco drží v ruce, tak jak řeknu druhá ruka, tak si tu věc přendá a nastaví prázdnou ruku do rukávu. To je moc dobře, že to umí, protože obvykle, když si s něčím hraje a já jí to vezmu, tak šíleně řve a to už by na mě při tom boji při přebalování bylo fakt moc.
Zkusila jsem jí na skříňku nalepit zrcadlovou fólii a chvíli to vypadalo, že to byl dobrej nápad. Ale jak se tak po tom zrcadlovým miminu plazila a olizovala ho, tak se nějak najednou naštvala, pak se ho bála a pak do něj začala mlátit hlavou a to pořádně. A samo brečela. Nevím, co jí tak rozčílilo, ani proč se toho tak bála, ale radši jsem tu fólii zase odstranila.
Jak nám tady šmejdí po bytě, tak neustále řešíme, co kam odstraníme. Byt je ale malej, místo nahoře nic moc a po pravdě všechno do metru nad zemí by se mi ani nechtělo stěhovat. Tak jsem odstranila nejnebezpečnější věci, jinak holt bude muset pochopit stylem pokus-omyl, že zatažením za hrnec se jí na hlavu sesypou i ty, co jsou ještě na něm. Blbý je to s koupelnou. Tam mám na zemi prášky na praní a ve skříňce pod umyvadlem různý čistidla a opravdu to není kam jinam dát. A Barča koupelnu miluje, zá:,–(ně si tam musí hrát, když tam někdo je a i přes den vyžaduje vpustit na kontrolu. Tu skříňku s čističema jsem dneska sešněrovala gumou, ale co s těma práškama? Neuhlídám jí určitě vždycky, tak jestli někdo máte fígl, jak a kam je schovat, tak budu ráda.
Jinak jsme měli takovej malej srazík s holkama z chatu, byla tam i Ethel a Jarča. Byly jsme na Andělu v tom nákupáku a představte si, že tam maj dětský koutek, kam můžou i malé děti, jako jsou naše, ale jenom od 9 do 12h ve všední den. Je to pěkná místnost s kobercema, tak bychom se někdy mohly domluvit na srazíku třeba tam a jít se s dětma vyřádit do herny. Na tom srazíku Barborka okoukala od Aničky, jak se sedí na patičkách bez držení a hned doma si to musela vyzkoušet a už to má zmáklý. Ona vždycky něco od dětí okoukne a hned si to doma zkouší. Kačenka s Barčou se pěkně hypnotizovaly, skoro ani nedýchaly, jak na sebe zíraly. Bylo to legrační. Jen už teda Barču moc nebaví být dlouho v kočáru, nějaký objíždění obchodů nebo posezení v restauraci už nejde, chce pořád ven a na zem.
A taky máme nové naušničky, protože už 2× měla jednu venku, nějak si to prstíkem vyškubla z ouška, ale ona ta jedna naušnička byla nějaká volnější. Tak jsme radši koupili nové, i když to nejsou ty moje oblíbené a chtěné kroužky. Na ty si holt počká, až bude větší. Výhodou je, že jsme se trefili do slev a vyšly nás jen na 650,–Kč.
No tak tolik z posledních Barborčiných týdnů a hurá do týdnů dalších, ještě více prochozených a prolezených, snad míň na hlavu padlých, ale určitě stále bližších ke sluníčku a létu.
Zdravíme všechny dětičky, už to asi nejsou miminka, řekla bych, že se přesunujeme do kategorie batolata, co myslíte?
Mishicka + Bára
Přečtěte si také
Jedna drzá žákyně mi znechutila mojí práci. Její rodiče se ještě pustili do mě
- AnetaMar
- 22.11.26
- 137
Učím na základní škole už osmnáct let. Vždycky jsme se setkávala s dětmi, které byly fajn a dalo se s nimi vyjít. A pak s těmi, které dělaly problémy. Ale čím jsem starší, tím hůř to nějak zvládám....
Mohli jsme adoptovat holčičku. Manžel si to ale na poslední chvíli rozmyslel
- AnetaMar
- 22.11.26
- 117
Když jsme začali s adopcí, měla jsem pocit, že se nám konečně splní sen, na který jsme tak dlouho čekali. Jenže ve chvíli, kdy už jsme poznali malou holčičku a doma jí připravovali pokoj, manžel...
Mám skvělého manžela, přesto ho podvádím. Milence se nedokážu vzdát
- Anonymní
- 22.11.26
- 214
S manželem jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku a život, který by nám leckdo mohl závidět. Nikdy jsem neměla důvod si stěžovat. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže. Nejdřív jsme si...
Kamarádka si ze mě udělala svou nonstop psycholožku. Už to nebudu trpět
- mořesnů
- 22.11.26
- 111
Včera mi kamarádka volala potřetí během jediného dne, aby mi znovu vyprávěla, co jí napsal její bývalý manžel. Zrovna jsem vařila večeři, děti se hádaly o ovladač a já měla v telefonu dalších šest...
Synovi jsem slíbila gympl. Začínám ale silně pochybovat, že na to má
- AnetaMar
- 22.11.26
- 120
Přijímačky jsou až na jaře, ale u nás doma už se několik měsíců neděje nic jiného. Chci, aby se syn dostal na gymnázium, a udělám pro to všechno. Jenže poslední dobou mám pocit, že jediný, kdo se o...
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 886
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 697
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 637
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 768
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 635
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...