Mishicka a Barborka - 43 týdnů
- Rodičovství
- mishicka
- 05.02.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky všem, hlásí se totálně vyčerpaná maminka, deníček by asi měla spíš psát Barča, ta má daleko víc energie, než já :)
Od očkování minulou středu máme hrozný režim, kdeže prospané noci jsou … Nevím, zda to s tím očkováním souvisí, ale od té středy Barča v noci často pláče a budí se, ona polospí, ale já nosím a houpám a utišuju a tak už opravdu skoro spím ve stoje. Je mi jí chudinky líto, usne pevně až k ránu a já jak jsem utahaná, tak jsem vzdala buzení a spíme často až do 10h, což pak samozřejmě vede k pozdějšímu a pozdějšímu ukládání, většinou až chvíli před půlnocí. Do toho máme doma posránka, jestli ten průjem bude mít i dneska, tak jedeme zítra k doktorce. A pořád je hrozně opruzená, což v kombinaci s tím kakáním je fakt blbý. Ale přese všechno je to za bdělého stavu veselé a divoké dítě, které miluje ze všeho nejvíc neustálý kontakt s maminkou, případně tatínkem, což znamená, že celý den si hraju a hraju. Ještě, že máme na Barču tolik oblečení, jinak by už asi chodila nahatá ![]()
Tak snad naše trable brzy skončí, hlavně tedy ty Barčiny, já se jednou dospím, hlavně, když jí nic nebude bolet.
Největší radost mám, z toho, že se s Barčou opravdu už začíná dát komunikovat, nebyla to náhoda s tím ukázáním na babyvak, opakuje to pravidelně, když chce spinkat a dokonce už i přidala požadavek na puštění uspávací hudby
Jak? No pokládala si v babyvaku na mě hlavičku, že bude spinkat, ale furt se mrskala a byla evidentně nespokojená. Pak ukazovala na televizi (máme věž hned vedle) a začala se houpat a pak zas položila hlavičku. Jak mi to došlo a pustila jsem oblíbené Holki, tak se uvelebila a usnula. Takže je to tady, už si umí „říct“. Bez problému naznačí, když chce stát sama bez držení, kdy chce pochovat, kdy chce k taťkovi. Když jde Jirka domů a Barča slyší klíče ve dveřích, tak začne nadskakovat a vykřikuje táta táta a číhá u dveří. Jak se otevřou, tak je úsměv od ucha k uchu a natahuje se k němu a nadskakuje, aby jí pochoval. Pak mu hned všechno musí povídat a ukázat, že hodiny jsou stále na svém místě, zkontroluje mu nos, zuby a jestli má všechny vlasy a je prostě hrozně šťastná. A my jsme taky šťastní.
Máme doma malou brebtu, od rána do večera se jí pusa nezastaví, neustále objevuje a trénuje nové a nové kombinace hlásek a vypadá to, že z čínštiny přešla na němčinu, protože nedávno celý den opakovala hlavně gutn ábn a báden báden
Já se smíchy málem strhla. Hádn, bádn, bape, bebejojo, have … a spousta jiných záhadných slov zní naší domácností, už jsem z tý hatmatilky zblblá a tak jsem přejala např. babao (hodiny) do svého slovníku a vypadá to, že z toho má Barča velkou radost, že mluvím po jejím
Zamilovala si ten budíček na vaření (myslím, že se tomu říká minutka) a pořád to chce držet a dáváme to na ucho, že to tiká a nejlepší samozřejmě je, když to zvoní.
Co se týká rozvoje chůze, tak tady shledáváme velký pokrok, neustále někde stojí, říkáme jí stojan stojanovič. Ale ne, že by obcházela, jako to děti dělají, ona chce rovnou chodit „jako člověk“, takže se přidržuje jednou rukou a jde. Nejradši ovšem chodí za ruce a to už ne, že jenom chodí, ona běhá. A kolikrát má moje ruce opravdu jen jako doplněk, ani se moc neopírá. Když k něčemu dorazíme, tak se pouští a často stojí sama bez držení. Už nepadá jak brambora, naučila se sesouvat trochu kultivovaněji na zadek, ale dělá všechno pro to, aby na zem nemusela. Stoupá a chodí všude, i ve vaně a začíná být problém venku, chce z kočárku za každou cenu. Lezení využívá opravdu sporadicky a neustále odmítá akceptovat, že přes některé věci prostě nelze přelézt a musí je obejít. Jak psala Eržika, že Verunka přelézá balík s plínama, tak jsme ho Báře taky dali a moc se jí líbil. Pak zkusila taky přelízt, ale na hlavu padla a řvala a řvala a od té doby balík ignorovala. Je to trdýlko, myslím, že je hodně zbrklá a netrpělivá a když se jí něco nepovede hned, tak to hodně obrečí a zkouší to znovu až za hodně dlouho. Je to naše divoška a ze všeho nejradši by se pořád prala a vůbec všelijak jinak surovčila. Mlátí zuřivě čímkoli o cokoli, tahá se o věci a bohužel i mlátí lidi zejména do obličeje, ale chápe, že se to nesmí a dokonce už mám i úspěch, po přísném nene sice nerada, ale nemajzla mě. Taky často mlátí hlavou o cokoli, na výzvu berany berany už ani nečeká a buší čelíčkem o mé čelo, až mě to fakt bolí - jí ale asi ne. Bije takhle hlavou i o zeď, o dveře, prostě o cokoli, asi trénuje na beraní boje ![]()
Taky miluje všechny hry s něčím. Zboření komínu je otázkou mžiku, kolikrát na sebe stihnu dát jen 2 kostičky a už je rozmetává. Ovšem nejoblíbenější hra je na schovku. Začala se schovávat sama. Stačí jí kus hadru, nebo i bryndák a ve zdvižených ručkách si s ním zakrývá obličej a na otázku „kde je Bára“ ho sundavá a chechtá se jak blázen. Je to legrační, ale jak už to bývá, tak občas najde úplně blbou dobu, kdy si takhle hrát, např. u jídla, to jsem lehce na nervy. Zvedne nečekaně bryndák a když zrovna mám lžičku na cestě k ní do pusy, tak to končívá potravou ve vlasech a všude okolo. Jí to nevadí, mě jo, ale co s tím nadělám ![]()
A taky začala z ničeho nic dělat vzorně paci paci, pěkně jí to pleská, tak má radost. Nedělá to ovšem na požádní vždycky, spíš, když má radost, nebo chce odvést pozornost třeba od krmení
Ráda řádí nahatá, to se jí líp hejbe, jen riziko počůrání všeho je dost velké
Tuhle jsem jí přistihla, jak si studuje pupík a tahá se piňďulku a byla úplně u vytržení, protože mi s udiveným houkáním ukazovala, co to tam má
Nahá těla jí dost fascinují, když se já převlíkám, tak se mi sápe hlavně na prsa a jak se k nim náhodou dostane, tak mě za ně tahá a štípe a hrozně se tomu směje. No začínám mít blbej pocit, když se mi to dítě směje, už aby se přeorientovala na tatínka, tam jistě objeví něco, co maminka ani Barborka nemá, a to bude teprve legrace ![]()
Jinak dudlík je již zřejmě definitivně odepsán, ani v noci ho nechce a zrovna tak chodítko, to už jsme sbalili a uklidili. Přestala už válčit s bačkůrkama, už si je dokonce nechá i bez praní nazout. Když je má, tak se jí i líp stojí, takže svoje samostání provádí zejména v bačkůrkách. A je fakt dobrá, tuhle stála snad skoro minutu a ještě si u toho tleskala a smála se.
Moc mě mrzí, že Vás tu teď tak moc nestíhám, ale jak se to naše dítko srovná aspoň s tím kakáním, tak určitě zas bude lépe a naplánuju nějakej pidisrazík, ráda bych zas všechny viděla. A strašně moc se těšíme na tetu Zizi - už jen měsíc a bude pořádnej mejdan. Měly bychom holky pražačky začít vymýšlet pořádný program, ať si to tu Zizi s klukama pořádně užije. Pavlíno, doufám, že se Ti na ten termín podaří se navézt k ségře a uvdíme se i s Váma.
Končím a jak vždycky píše Zizi, jdu zdechnout do houští … nic jiného mi nezbývá, moje postel byla ráno pokakána ![]()
Seznámek se naplňuje, takže nejspíš během týdne ho dostanete.
Mishicka + Bára
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 2954
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1714
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1161
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 670
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 710
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2563
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3456
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2878
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1059
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1464
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...