Mishicka a Barborka 1 rok a něco
- Rodičovství
- mishicka
- 22.04.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj děcka a maminky, teda já už se na mámu nemůžu koukat, je děsně nemocná (chudinka), pořád nudlí a kašle a protože já jsem taky trošku marod (ale jsem daleko menší chudinka :), tak ještě musí mamka tahat nudle mě. Tak jsem se smilovala a dnešní deníček sesmolím sama, jinak se ho nedočkáte.
Máme teď spoustu novinek a ta největší se kupodivu netýká mě. Budeme se stěhovat. Máme tady nad náma souseda, máma říká, že je opravdovskej blázen. On tvrdí, že prý v bytě něco přestavujeme a vychází z toho záření, který mu poškozuje zdraví - má na to prý papíry. Byl si na nás stěžovat na stavebním úřadu a tak se na ty naše (údajný) přestavby přijdou příští týden podívat. No já tady teda fakt pořád něco přestavuju, ale žádný záření se mi ne a ne povést vyprodukovat. No prostě s tím pánem je to (jak říkají naši) vopruz a než se s nim nadále dohadovat (teda on nemluví, ani na pozdrav neodpoví, natož aby sám pozdravil), tak si radši najdem byteček jinej. Myslím, že naši se už těšej, já to zatím nemám srovnaný, ale prý bych tam mohla mít vlastní pokojík, což by asi bylo príma, protože se někdy v noci budím kvůli našim, jak si něco šuškaj v posteli (a kdoví, co to tam ještě dělaj, radši se nekoukám
. Takže teď toho maj naši opravdu dost, co dělat a já se moc snažím, abych jim dělala jen radost, aby se náhodou nepřestěhovali beze mě. A myslím, že se mi to daří.
Od rána do večera jsem usměvavá, hrozně ráda se účastnim všech činností, ale někdy taky potřebuju být sama a něco si pracovat, do čeho mi nikdo nekecá. Objevila jsem, že se opravdu dají kostky a jiný věci stavět na sebe a zasouvat do sebe a tak pořád něco někam stavím a zasouvám. Úplně největší sranda je uklízet kostičky do koše s prádlem, nebo do odpadkovýho koše. Mám z toho radost, jak mi to jde, akorát nechápu, proč mou radost nesdílí máma, vždyť co je na tom špatnýho uklidit telefon do skříňky na sušenky? Zlobila se moc (ale myslím, že to dělala jen na oko, že jinak byla šťastná, jak jsem chytrá). Asi bych měla s tím úklidem věcí pokračovat tajně, aby mě nenachytala a pak se to svede na někoho jinýho. Taky jsem nějak vyrostla, protože už vidím na stůl a tak mi konečně došlo, že si ty věci tam můžu přeci klidně vzít. Stoupnu si na špičky, přitáhnu se co nejvíc to jde a ulovim takřka všechno, co tam leží. A jsou to samý poklady - ovladače, mobily, kabely, nůžky, asi tisíc tužek a taky poklad největší - foťák. Jenže ten je vždycky hodně vzadu a tak musím ještě vyrůst, nebo vymyslet jinou taktiku, jak se k němu dostat. Něco mi říká, že kdybych si na něco stoupla, tak bych tam došáhla. Jenže u stolu nic vhodnýho na stoupání není. Zkouším to přes židli, ale vždycky mě zabaví, jak se krásně točí a tak točim a na lezení nahoru zapomenu. Když jsem u toho lezení, zvládám v pohodě nahoru i dolu, už nepadám ani náhodou.
Taky mám novou hru, dávám lidem věci. Je to zábava, beru jednu hračku za druhou a dávám jí mámě nebo tátovi a oni říkají dík a chválí mě. Akorát si musím dávat bacha, protože včera mě máma dostala, když zneužila tuhle mou novou činnost. Tajně jsem ukořistila ovladač a máma si toho všimla. Sedla si na bobek, natáhla ruku a s úsměvem nejsladším říká „dej to mámě“. A mě to vůbec nedošlo a tak jsem jí ten ovladač dala. A není s ní žádná hra, ona už mi ho zpátky nevrátila, takže děcka bacha na dospěláky, jsou hrozně vychytralí a podlí. Taky někdy hrajeme na aport, to já nosím třeba balón (říkám mu babó) a máma ho hází a já za ním utíkám a zas jí ho donesu. Nebo takhle posílá kačenku a já jí nosím zpátky. Je to taky zábava. Vlastně když to tak vezmu, tak celej den mám nějakou zábavu, takže jsem spokojený dítko.
Zkoušim mluvit, zatim nic moc, ale snažim se vytrvale. Zatím se mi ty slova nedařej úplně, ale naši už to chápou, co říkám a moc mě chválí. To se mi líbí a tak se snažím to opakovat a určitě se brzo zlepším. Říkám máma, táta, mam (ham nebo mňam), babó (balón), pipík (pupík), pe (pes či jiné zvíře), ha (haf), mimi (miminko), pápá a ještě spoustu, ale zrovna si nevzpomínám. Někdy mi vadí, že mám v plínce hovínko, tak lezu na rodiče a kňourám a doufám, že jim dojde, co chci. Většinou to chvilku trvá, ale říkají vždycky když mě rozbalují ee, tak možná to začnu taky říkat a oni budou vědět hned o co jde.
Miluju vycházky ven a zejména na pískoviště. Senzační je stoupnout si pod klouzačku a lézt na ní zespodu. Někdy mě máma nechá sklouznout, ale taky mě často odhání, protože se kloužou větší děti. Ale já objevila, že když jim tam překážím, tak si se mnou nakonec musejí hrát a to já moc ráda. Hlavně větší holčičky, ty se o mě jako starají a různě mě nosí a dávají mi hračky. A já se nechám a culím se jako absolutní neschopné miminko a jsem jak hadrová panenka. Nechám si od nich všechno líbit a vůbec nepláču, když mě tahají a různě se mnou manipulují. Hlavně, že si mě všímají a taky mě brání před klukama, co mi všechno berou. Máma je z toho vedle, jak se vždycky nenápadně vnutím do hry, ale nechává mě, jen dává pozor, aby se mi něco nestalo.
Má o mě vůbec teď nějak venku strach, protože tuhle se mi povedl super kousek. Byli jsme v obchoďáku a já tam objevila svoje oblíbený eskalátory. Naši se mnou na střídačku jezdili, ale sotva 10× a to mi bylo málo. Tak jsem počkala, až se máma otočila a mluvila s tátou a hodně rychle jsem si utíkala za roh ty schody sjet sama. Když jsem k nim došla, tak jsem koukala na lidi, co tam jezděj a čekala, že mě někdo chytne za ruce a pojede se mnou, ale nikdo se k tomu neměl. A pak mě odchytil táta a byli s mámou hrozně vyděšení a říkali, že jsem se jim ztratila. Ale to je blbost, já se přeci neztratila ani náhodou. Prý si ale budou muset dávat velký pozor a asi mi budou na oblečení lepit cedulku se jménem a telefonem, kdybych se někdy ještě rozhodla prchnout, aby jsme se našli. Kdyby mi dali konečně ten mobil, tak by mi nic lepit nemuseli, ale nechtěj o tom slyšet. No, ale abych si to vyžehlila (i když se fakt necítím za to provinile), tak jsem předvedla vzorně svou novou vychytávku a dala jsem mámě pusu. Pořádnou našpulenou a mlaskavou. Dostala jsem jí, byla z toho úplně vedle a když si za chvíli řekla o další pusu, tak jsem to zopakovala a měla jsem jí hned omotanou kolem prstu. Tak se na ně musí.
Měla jsem ty narozky a fakt je to docela dobrej zvyk, krom tý dortový oslavy jsem dostala dárky a ještě mě nějaký prý čekají u druhý babičky, kam jedem o víkendu. To se mi líbí.
Od prababičky jsem dostala panenku - miminko. To je úplně nejlepší nejlepší miminko na světě!!!! Je velký a fakt vypadá jako opravdovský miminko. A já ho neustále nosím, pusinkuju, nakládám ho do chodítka a vozím ho jako v kočárku. Pořád se s ním muchluju až z toho někdy kňourám a naši mi to mímo už párkrát proto schvovali. Říkají, že mám asi nějaký mateřský pudy, protože nemůžou pochopit, že jsem si sama vybrala zrovna panenku a né autíčko. No, co bych taky dělala s autíčkem, že jo? To je přeci jasný, miminko se chová, pusinkuje a patří do kočárku a taky jsem to mámě hned v dětským koutku ukázala. A jsem moc ráda, že to prababičce řekla a ta pořídila mojí panenku, protože v tom koutku jsme jí vždycky museli nechat a já byla smutná. Takže jsem taky maminka, ale často se chodíme s miminkem tulit k mojí mamince a ta mi ukazuje další věci, co se s miminkem dělaj. Třeba jak se dělá miminku malá, jak se miminko krmí a já to pak dělám taky a moc se s mámou bavíme.
No, máma už zase kašle až se třesou okna, tak já jí jdu zkontrolovat čaj, aby se konečně uzdravila a mohly jsme zase ven, tady doma je to šílená nuda ![]()
Mějte se moc hezky, na všechny ročáky, co už slavili jsme urputně s mámou myslely, jen jsme nestíhaly psát, tak blahopřejeme dodatečně.
Pá a snad už máma někdy taky napíše, nebo jí vydědíte ![]()
Barbánek
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 1477
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 643
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 1373
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 397
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 389
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1574
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 4193
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1207
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 3283
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1569
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...