Mlžím, mlžíš, mlžíme
- Snažení
- karjak
- 01.04.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Říct či neříct?
Od samého prvopočátku našeho odvážného projektu zvaného IVF mě provází dilema? Říct či neříct? Případně komu ano, komu ne…
Potencionální prarodiče jsme vyřadili hned v prvním kole úvah. Zbytečně bychom je stresovali. Jít s pravdou ven v práci? A pak celé tři měsíce sledovat pokoutné pohledy kolegyň zkoumajících klenutí mého pupku? Přátelům? Řekneme to jednomu a za pár dní to ví všichni. Sice by s námi jistě celou anabázi sdíleli a podporovali nás, o tom nepochybuji, ale opravdu chci, aby v okamžiku, kdy odejdu na toaletu, řešily kámošky, jestli mi náhodou po té stimulaci nějak nenarostla prsa a jestli ten pupek je z hormonů nebo jen moc žeru… Nakonec jsme vybrali jen dva velmi spolehlivé a nejbližší páry, které o všem ví. Jinde mlžíme.
V práci jsem si vzala na čtrnáct dní dovolenou. Při bloumání mezi regály supermarketu potkávám kolegyni.
„Jé, ahój! Tak vy už jste doma z dovči? Jak bylo?“
„No, my jsme zatím nikam nejeli. Užíváme si doma.“
„No jó. Však doma je doma… pohoda. Běžky, bazének…“
„No, tak nějak.“
„Ty a jaký jsou tratě? Ještě se to dá? Nebo už to odtálo? A co U Kozla? Ještě tam mají tak hnusný pivo?“
Začínám se mírně potit. „No, my jsme na běžkách nebyli…“
„Ty, poslechni, nejste nemocní? Každý rok v Alpách a letos ani běžky?“
Odpovídám trochu přihlouplým úsměvem a chabým „Ale kdepak… Tak já už musím. Jede nám návštěva.“
„A kdo přijede? Ségra se synovcem?“ slyším ještě kolegynino volání, ale neotáčím se a pádím pryč mezi regály. Abych se do toho nezamotala ještě víc.
Doma vyzvání zapomenutý mobil. Maminka.
„Tak nazdárek. Co dovolená? Kam jedete? Dej fotky na féčko. Nic tam zatím nemáš.“
Proklatý Facebook. Proklatá minuta, kdy jsem si matku přidala mezi přátele…
„Jo, vy nikam neplánujete jet? Tak to bys mohla přijet k nám. Potřebujeme vyklidit půdu a pár věci odvozit na sběrný dvůr. To víš, my už toho moc neutáhneme… Mohli byste odnést ten starý psací stůl. Jo, a potřebovala bych, abyste mi šoupli s kredencem. Že bych za ním trochu vytřela…“
V panice se snažím ukončit hovor, čímž u matky vzbudím podezření, že jí odmítám pomoct a že jsem teda „nějaká pěkně divná, poslední dobou.“
Z týdenní nečinnosti nás vytrhuje pozvání na narozeninovou párty. Super! Konečně nějaké vzrůšo (tedy, ne že by všechny injekce od břicha, do zadku a nevím kam ještě, ultrazvuky, anestezie a transfery byly nuda).
Kamarádka mi nese skleničku vína. Muškát, mé oblíbené.
„Zdeni, dík. Ale já si dám spíš nějakou vodu.“
„Řídíš nebo co?“
„Ne, to ne, jen… rozhodla jsem si dát trochu oddech od toxinů, víš. Žádný alkohol, kofein a tak. Detox…Jaro…“ během plození své nejnovější lži si nandávám na papírový tácek krásně prorostlou krkovičku.
„Když se čistíš, nesmíš si tělo zanášet masem.“ Nová éterická přítelkyně našeho dlouholetého kamaráda (vystřídal již mnoho zajímavých exemplářů - od šílené tatérky přes věštkyni komunikující s elfy, jogínku, která nakonec zmizela v nějakém indickém ašrámu se svým pohledným učitelem jógy, až po osobní koučku, která nakonec zmizela kdesi v psychiatrické léčebně) mi zručně odebírá talíř se steakem a nahrazuje ho jiným - se salátem a pečenou cuketou. Po zbytek večera mě zasvěcuje do tajů veganství, léčebných účinků citrónů a škodlivosti palmového oleje. (Mimochodem, to je ale fakt svinstvo. Jestli jste o něm ještě neslyšeli, měli byste si něco přečíst).
Naštěstí i éterické bytosti si musí občas odskočit. Využívám vegančiny nepřítomnosti a do pusy si nacpu kus čabajské klobásky.
„A už jsem ti říkala, jakou sílu mají chia semínka?“ Ve strachu před odhalením strkám mastnou vidličku do kabelky a polykám klobásku vcelku.
Když si manžel druhý den ráno chtěl vyndat svoji peněženku z mé kabelky, píchl se do prstu o zamaštěnou vidličku. Inu, kdo lže, ten krade…
Přečtěte si také
Tchyni je 80, ale celé léto nás honila po své zahradě. Makali jsme jak diví
- Anonymní
- 06.09.26
- 485
Tchyni je sice osmdesát, ale pořád je bohužel při síle. Když k ní přijedeme, stává se z ní doslova generál. Než stačíme vystoupit z auta, už ví, co budeme dělat. Jeden pleje záhony, druhý stříhá...
Byt byl psaný na exmanžela. O peníze jsem pak bojovala roky
- Anonymní
- 06.09.26
- 409
Když jsme se s manželem před lety rozhodli koupit byt, vůbec mě nenapadlo, že jednou budu stát před otázkou, jestli z něj vůbec něco dostanu zpátky. Byli jsme manželé, měli jsme společný účet,...
Moje dcera má novou učitelku. Byla zvyklá na vstřícný tón, teď jí čeká křik
- Anonymní
- 06.09.26
- 251
Moje dcera právě nastoupila do druhé třídy. K našemu překvapení nás všechny čekala velká změna. První školní den nám představili novou učitelku. Bez předchozí informace, bez debat, prostě tam byla...
Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost
- Anonymní
- 06.09.26
- 180
Začalo září, děti nastoupily do školky a já šílím. Být mámou v dnešní době totiž znamená, že musíte mít z dítěte už v pěti letech pomalu olympionika a diplomata. Pokud vaše dítě nemá na každý den...
Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky
- Anonymní
- 06.09.26
- 188
Nevím, jak to mají ostatní rodiče. Některé mé kamarádky se na září dokonce těší. Ale já patřím mezi ty, kteří by si přáli, aby prázdniny nikdy neskončily.
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 30483
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 19450
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 41667
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 19321
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 6058
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...
Ani nevis, jak Ti rozumim 
My mame anabazi IVF uspesne za sebou. U Tebe take doufam ve stastny konec 
na bezkach jsme byli a bylo to super. Nepiju protoze ridim.co na tom je?
Momentálně 4tè těhotenství, břich jak v 5 měsíci, v lékárničce prášků že bych si mohla otevřít soukromou apatyku, a neustálý pocit jak při kocovině, spím málem se slepicema… 
jenže čekàme až jestli se objeví srdíčko a na informace všem kolem přísné embargo 
:
Jednou z CAR vycházela paní celá rozzářená s pozitivním hcg, manžel mi říká: „Hele víš, kdo to je, to je ta ženská jak jsem byl nedávno na stavebním úřadě…“ Já jó, ahá… Za čtvrt roku jdeme řešit nějakou přípojku, na vrátnici sedí taková ta vševědoucí důchodkyně, manžel koktá: „Já jdu za paní tou, no, ehm, no, prostě tou jak čeká to mimino z CAR!“ 
Takže prosím Vás, kdo mlžíte, tak příští týden nikam nechoďte, protože jsme objednaní my 