Mlžím, mlžíš, mlžíme
- Snažení
- karjak
- 01.04.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Říct či neříct?
Od samého prvopočátku našeho odvážného projektu zvaného IVF mě provází dilema? Říct či neříct? Případně komu ano, komu ne…
Potencionální prarodiče jsme vyřadili hned v prvním kole úvah. Zbytečně bychom je stresovali. Jít s pravdou ven v práci? A pak celé tři měsíce sledovat pokoutné pohledy kolegyň zkoumajících klenutí mého pupku? Přátelům? Řekneme to jednomu a za pár dní to ví všichni. Sice by s námi jistě celou anabázi sdíleli a podporovali nás, o tom nepochybuji, ale opravdu chci, aby v okamžiku, kdy odejdu na toaletu, řešily kámošky, jestli mi náhodou po té stimulaci nějak nenarostla prsa a jestli ten pupek je z hormonů nebo jen moc žeru… Nakonec jsme vybrali jen dva velmi spolehlivé a nejbližší páry, které o všem ví. Jinde mlžíme.
V práci jsem si vzala na čtrnáct dní dovolenou. Při bloumání mezi regály supermarketu potkávám kolegyni.
„Jé, ahój! Tak vy už jste doma z dovči? Jak bylo?“
„No, my jsme zatím nikam nejeli. Užíváme si doma.“
„No jó. Však doma je doma… pohoda. Běžky, bazének…“
„No, tak nějak.“
„Ty a jaký jsou tratě? Ještě se to dá? Nebo už to odtálo? A co U Kozla? Ještě tam mají tak hnusný pivo?“
Začínám se mírně potit. „No, my jsme na běžkách nebyli…“
„Ty, poslechni, nejste nemocní? Každý rok v Alpách a letos ani běžky?“
Odpovídám trochu přihlouplým úsměvem a chabým „Ale kdepak… Tak já už musím. Jede nám návštěva.“
„A kdo přijede? Ségra se synovcem?“ slyším ještě kolegynino volání, ale neotáčím se a pádím pryč mezi regály. Abych se do toho nezamotala ještě víc.
Doma vyzvání zapomenutý mobil. Maminka.
„Tak nazdárek. Co dovolená? Kam jedete? Dej fotky na féčko. Nic tam zatím nemáš.“
Proklatý Facebook. Proklatá minuta, kdy jsem si matku přidala mezi přátele…
„Jo, vy nikam neplánujete jet? Tak to bys mohla přijet k nám. Potřebujeme vyklidit půdu a pár věci odvozit na sběrný dvůr. To víš, my už toho moc neutáhneme… Mohli byste odnést ten starý psací stůl. Jo, a potřebovala bych, abyste mi šoupli s kredencem. Že bych za ním trochu vytřela…“
V panice se snažím ukončit hovor, čímž u matky vzbudím podezření, že jí odmítám pomoct a že jsem teda „nějaká pěkně divná, poslední dobou.“
Z týdenní nečinnosti nás vytrhuje pozvání na narozeninovou párty. Super! Konečně nějaké vzrůšo (tedy, ne že by všechny injekce od břicha, do zadku a nevím kam ještě, ultrazvuky, anestezie a transfery byly nuda).
Kamarádka mi nese skleničku vína. Muškát, mé oblíbené.
„Zdeni, dík. Ale já si dám spíš nějakou vodu.“
„Řídíš nebo co?“
„Ne, to ne, jen… rozhodla jsem si dát trochu oddech od toxinů, víš. Žádný alkohol, kofein a tak. Detox…Jaro…“ během plození své nejnovější lži si nandávám na papírový tácek krásně prorostlou krkovičku.
„Když se čistíš, nesmíš si tělo zanášet masem.“ Nová éterická přítelkyně našeho dlouholetého kamaráda (vystřídal již mnoho zajímavých exemplářů - od šílené tatérky přes věštkyni komunikující s elfy, jogínku, která nakonec zmizela v nějakém indickém ašrámu se svým pohledným učitelem jógy, až po osobní koučku, která nakonec zmizela kdesi v psychiatrické léčebně) mi zručně odebírá talíř se steakem a nahrazuje ho jiným - se salátem a pečenou cuketou. Po zbytek večera mě zasvěcuje do tajů veganství, léčebných účinků citrónů a škodlivosti palmového oleje. (Mimochodem, to je ale fakt svinstvo. Jestli jste o něm ještě neslyšeli, měli byste si něco přečíst).
Naštěstí i éterické bytosti si musí občas odskočit. Využívám vegančiny nepřítomnosti a do pusy si nacpu kus čabajské klobásky.
„A už jsem ti říkala, jakou sílu mají chia semínka?“ Ve strachu před odhalením strkám mastnou vidličku do kabelky a polykám klobásku vcelku.
Když si manžel druhý den ráno chtěl vyndat svoji peněženku z mé kabelky, píchl se do prstu o zamaštěnou vidličku. Inu, kdo lže, ten krade…
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 2813
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1291
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 450
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1180
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 862
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 3227
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 3122
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1524
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 3098
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 2157
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Ani nevis, jak Ti rozumim 
My mame anabazi IVF uspesne za sebou. U Tebe take doufam ve stastny konec 
na bezkach jsme byli a bylo to super. Nepiju protoze ridim.co na tom je?
Momentálně 4tè těhotenství, břich jak v 5 měsíci, v lékárničce prášků že bych si mohla otevřít soukromou apatyku, a neustálý pocit jak při kocovině, spím málem se slepicema… 
jenže čekàme až jestli se objeví srdíčko a na informace všem kolem přísné embargo 
:
Jednou z CAR vycházela paní celá rozzářená s pozitivním hcg, manžel mi říká: „Hele víš, kdo to je, to je ta ženská jak jsem byl nedávno na stavebním úřadě…“ Já jó, ahá… Za čtvrt roku jdeme řešit nějakou přípojku, na vrátnici sedí taková ta vševědoucí důchodkyně, manžel koktá: „Já jdu za paní tou, no, ehm, no, prostě tou jak čeká to mimino z CAR!“ 
Takže prosím Vás, kdo mlžíte, tak příští týden nikam nechoďte, protože jsme objednaní my 