Mlžím, mlžíš, mlžíme
- Snažení
- karjak
- 01.04.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Říct či neříct?
Od samého prvopočátku našeho odvážného projektu zvaného IVF mě provází dilema? Říct či neříct? Případně komu ano, komu ne…
Potencionální prarodiče jsme vyřadili hned v prvním kole úvah. Zbytečně bychom je stresovali. Jít s pravdou ven v práci? A pak celé tři měsíce sledovat pokoutné pohledy kolegyň zkoumajících klenutí mého pupku? Přátelům? Řekneme to jednomu a za pár dní to ví všichni. Sice by s námi jistě celou anabázi sdíleli a podporovali nás, o tom nepochybuji, ale opravdu chci, aby v okamžiku, kdy odejdu na toaletu, řešily kámošky, jestli mi náhodou po té stimulaci nějak nenarostla prsa a jestli ten pupek je z hormonů nebo jen moc žeru… Nakonec jsme vybrali jen dva velmi spolehlivé a nejbližší páry, které o všem ví. Jinde mlžíme.
V práci jsem si vzala na čtrnáct dní dovolenou. Při bloumání mezi regály supermarketu potkávám kolegyni.
„Jé, ahój! Tak vy už jste doma z dovči? Jak bylo?“
„No, my jsme zatím nikam nejeli. Užíváme si doma.“
„No jó. Však doma je doma… pohoda. Běžky, bazének…“
„No, tak nějak.“
„Ty a jaký jsou tratě? Ještě se to dá? Nebo už to odtálo? A co U Kozla? Ještě tam mají tak hnusný pivo?“
Začínám se mírně potit. „No, my jsme na běžkách nebyli…“
„Ty, poslechni, nejste nemocní? Každý rok v Alpách a letos ani běžky?“
Odpovídám trochu přihlouplým úsměvem a chabým „Ale kdepak… Tak já už musím. Jede nám návštěva.“
„A kdo přijede? Ségra se synovcem?“ slyším ještě kolegynino volání, ale neotáčím se a pádím pryč mezi regály. Abych se do toho nezamotala ještě víc.
Doma vyzvání zapomenutý mobil. Maminka.
„Tak nazdárek. Co dovolená? Kam jedete? Dej fotky na féčko. Nic tam zatím nemáš.“
Proklatý Facebook. Proklatá minuta, kdy jsem si matku přidala mezi přátele…
„Jo, vy nikam neplánujete jet? Tak to bys mohla přijet k nám. Potřebujeme vyklidit půdu a pár věci odvozit na sběrný dvůr. To víš, my už toho moc neutáhneme… Mohli byste odnést ten starý psací stůl. Jo, a potřebovala bych, abyste mi šoupli s kredencem. Že bych za ním trochu vytřela…“
V panice se snažím ukončit hovor, čímž u matky vzbudím podezření, že jí odmítám pomoct a že jsem teda „nějaká pěkně divná, poslední dobou.“
Z týdenní nečinnosti nás vytrhuje pozvání na narozeninovou párty. Super! Konečně nějaké vzrůšo (tedy, ne že by všechny injekce od břicha, do zadku a nevím kam ještě, ultrazvuky, anestezie a transfery byly nuda).
Kamarádka mi nese skleničku vína. Muškát, mé oblíbené.
„Zdeni, dík. Ale já si dám spíš nějakou vodu.“
„Řídíš nebo co?“
„Ne, to ne, jen… rozhodla jsem si dát trochu oddech od toxinů, víš. Žádný alkohol, kofein a tak. Detox…Jaro…“ během plození své nejnovější lži si nandávám na papírový tácek krásně prorostlou krkovičku.
„Když se čistíš, nesmíš si tělo zanášet masem.“ Nová éterická přítelkyně našeho dlouholetého kamaráda (vystřídal již mnoho zajímavých exemplářů - od šílené tatérky přes věštkyni komunikující s elfy, jogínku, která nakonec zmizela v nějakém indickém ašrámu se svým pohledným učitelem jógy, až po osobní koučku, která nakonec zmizela kdesi v psychiatrické léčebně) mi zručně odebírá talíř se steakem a nahrazuje ho jiným - se salátem a pečenou cuketou. Po zbytek večera mě zasvěcuje do tajů veganství, léčebných účinků citrónů a škodlivosti palmového oleje. (Mimochodem, to je ale fakt svinstvo. Jestli jste o něm ještě neslyšeli, měli byste si něco přečíst).
Naštěstí i éterické bytosti si musí občas odskočit. Využívám vegančiny nepřítomnosti a do pusy si nacpu kus čabajské klobásky.
„A už jsem ti říkala, jakou sílu mají chia semínka?“ Ve strachu před odhalením strkám mastnou vidličku do kabelky a polykám klobásku vcelku.
Když si manžel druhý den ráno chtěl vyndat svoji peněženku z mé kabelky, píchl se do prstu o zamaštěnou vidličku. Inu, kdo lže, ten krade…
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 1988
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1615
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3302
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1744
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 1722
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 9280
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1786
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3913
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2718
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 2172
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
Ani nevis, jak Ti rozumim 
My mame anabazi IVF uspesne za sebou. U Tebe take doufam ve stastny konec 
na bezkach jsme byli a bylo to super. Nepiju protoze ridim.co na tom je?
Momentálně 4tè těhotenství, břich jak v 5 měsíci, v lékárničce prášků že bych si mohla otevřít soukromou apatyku, a neustálý pocit jak při kocovině, spím málem se slepicema… 
jenže čekàme až jestli se objeví srdíčko a na informace všem kolem přísné embargo 
:
Jednou z CAR vycházela paní celá rozzářená s pozitivním hcg, manžel mi říká: „Hele víš, kdo to je, to je ta ženská jak jsem byl nedávno na stavebním úřadě…“ Já jó, ahá… Za čtvrt roku jdeme řešit nějakou přípojku, na vrátnici sedí taková ta vševědoucí důchodkyně, manžel koktá: „Já jdu za paní tou, no, ehm, no, prostě tou jak čeká to mimino z CAR!“ 
Takže prosím Vás, kdo mlžíte, tak příští týden nikam nechoďte, protože jsme objednaní my 