Mlžím, mlžíš, mlžíme
- Snažení
- karjak
- 01.04.18 načítám...
Říct či neříct?
Od samého prvopočátku našeho odvážného projektu zvaného IVF mě provází dilema? Říct či neříct? Případně komu ano, komu ne…
Potencionální prarodiče jsme vyřadili hned v prvním kole úvah. Zbytečně bychom je stresovali. Jít s pravdou ven v práci? A pak celé tři měsíce sledovat pokoutné pohledy kolegyň zkoumajících klenutí mého pupku? Přátelům? Řekneme to jednomu a za pár dní to ví všichni. Sice by s námi jistě celou anabázi sdíleli a podporovali nás, o tom nepochybuji, ale opravdu chci, aby v okamžiku, kdy odejdu na toaletu, řešily kámošky, jestli mi náhodou po té stimulaci nějak nenarostla prsa a jestli ten pupek je z hormonů nebo jen moc žeru… Nakonec jsme vybrali jen dva velmi spolehlivé a nejbližší páry, které o všem ví. Jinde mlžíme.
V práci jsem si vzala na čtrnáct dní dovolenou. Při bloumání mezi regály supermarketu potkávám kolegyni.
„Jé, ahój! Tak vy už jste doma z dovči? Jak bylo?“
„No, my jsme zatím nikam nejeli. Užíváme si doma.“
„No jó. Však doma je doma… pohoda. Běžky, bazének…“
„No, tak nějak.“
„Ty a jaký jsou tratě? Ještě se to dá? Nebo už to odtálo? A co U Kozla? Ještě tam mají tak hnusný pivo?“
Začínám se mírně potit. „No, my jsme na běžkách nebyli…“
„Ty, poslechni, nejste nemocní? Každý rok v Alpách a letos ani běžky?“
Odpovídám trochu přihlouplým úsměvem a chabým „Ale kdepak… Tak já už musím. Jede nám návštěva.“
„A kdo přijede? Ségra se synovcem?“ slyším ještě kolegynino volání, ale neotáčím se a pádím pryč mezi regály. Abych se do toho nezamotala ještě víc.
Doma vyzvání zapomenutý mobil. Maminka.
„Tak nazdárek. Co dovolená? Kam jedete? Dej fotky na féčko. Nic tam zatím nemáš.“
Proklatý Facebook. Proklatá minuta, kdy jsem si matku přidala mezi přátele…
„Jo, vy nikam neplánujete jet? Tak to bys mohla přijet k nám. Potřebujeme vyklidit půdu a pár věci odvozit na sběrný dvůr. To víš, my už toho moc neutáhneme… Mohli byste odnést ten starý psací stůl. Jo, a potřebovala bych, abyste mi šoupli s kredencem. Že bych za ním trochu vytřela…“
V panice se snažím ukončit hovor, čímž u matky vzbudím podezření, že jí odmítám pomoct a že jsem teda „nějaká pěkně divná, poslední dobou.“
Z týdenní nečinnosti nás vytrhuje pozvání na narozeninovou párty. Super! Konečně nějaké vzrůšo (tedy, ne že by všechny injekce od břicha, do zadku a nevím kam ještě, ultrazvuky, anestezie a transfery byly nuda).
Kamarádka mi nese skleničku vína. Muškát, mé oblíbené.
„Zdeni, dík. Ale já si dám spíš nějakou vodu.“
„Řídíš nebo co?“
„Ne, to ne, jen… rozhodla jsem si dát trochu oddech od toxinů, víš. Žádný alkohol, kofein a tak. Detox…Jaro…“ během plození své nejnovější lži si nandávám na papírový tácek krásně prorostlou krkovičku.
„Když se čistíš, nesmíš si tělo zanášet masem.“ Nová éterická přítelkyně našeho dlouholetého kamaráda (vystřídal již mnoho zajímavých exemplářů - od šílené tatérky přes věštkyni komunikující s elfy, jogínku, která nakonec zmizela v nějakém indickém ašrámu se svým pohledným učitelem jógy, až po osobní koučku, která nakonec zmizela kdesi v psychiatrické léčebně) mi zručně odebírá talíř se steakem a nahrazuje ho jiným - se salátem a pečenou cuketou. Po zbytek večera mě zasvěcuje do tajů veganství, léčebných účinků citrónů a škodlivosti palmového oleje. (Mimochodem, to je ale fakt svinstvo. Jestli jste o něm ještě neslyšeli, měli byste si něco přečíst).
Naštěstí i éterické bytosti si musí občas odskočit. Využívám vegančiny nepřítomnosti a do pusy si nacpu kus čabajské klobásky.
„A už jsem ti říkala, jakou sílu mají chia semínka?“ Ve strachu před odhalením strkám mastnou vidličku do kabelky a polykám klobásku vcelku.
Když si manžel druhý den ráno chtěl vyndat svoji peněženku z mé kabelky, píchl se do prstu o zamaštěnou vidličku. Inu, kdo lže, ten krade…
Přečtěte si také
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 4223
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 1830
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 2341
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1264
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 698
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Můj přítel se vyspal s mojí mámou, která mi to bez studu vmetla do očí
- Anonymní
- 13.04.26
- 5232
Musím se svěřit s něčím, co mě velmi bolí, a myslím, že to navždy poznamenalo můj vztah s mámou, ale i k mužům. Je mi 28 let, měla jsem přítele Davida, se kterým jsem byla asi rok. Byl to opravdu...
Svítící boty z tržnice vyhrály, na barefoot za majlant se můžu vykašlat
- Anonymní
- 13.04.26
- 1788
Dneska jsem se oficiálně rozhodla, že nákupy s mým synem by měly být uznány jako extrémní sport. Možná by se za to měly dávat i nějaké medaile, nebo aspoň poukazy na týdenní pobyt v lázních o...
Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky
- Anonymní
- 13.04.26
- 1412
„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po...
Svět je málo toleratní k dětem! Řekla kamarádka, když jí syn skočil do silnice
- Anonymní
- 13.04.26
- 1706
Tak z dneška, z dneška jsem úplně hotová. Moje setkání s Lindou mě totiž totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že pohodová procházka centrem města se promění v jeden dlouhý, nekonečný hororový film, ve...
„Máte postižené dítě,“ vmetla mi učitelka, přitom má jen vývojovou dysfazii
- Anonymní
- 12.04.26
- 4540
Z dnešního incidentu je mi úplně špatně. Natálka konečně usnula. Sledovala jsem ji, jak klidně spinká, zlaté vlásky rozprostřené na polštáři. Nikdo by neřekl, kolik chaosu se v té její malé...
Ani nevis, jak Ti rozumim 
My mame anabazi IVF uspesne za sebou. U Tebe take doufam ve stastny konec 
na bezkach jsme byli a bylo to super. Nepiju protoze ridim.co na tom je?
Momentálně 4tè těhotenství, břich jak v 5 měsíci, v lékárničce prášků že bych si mohla otevřít soukromou apatyku, a neustálý pocit jak při kocovině, spím málem se slepicema… 
jenže čekàme až jestli se objeví srdíčko a na informace všem kolem přísné embargo 
:
Jednou z CAR vycházela paní celá rozzářená s pozitivním hcg, manžel mi říká: „Hele víš, kdo to je, to je ta ženská jak jsem byl nedávno na stavebním úřadě…“ Já jó, ahá… Za čtvrt roku jdeme řešit nějakou přípojku, na vrátnici sedí taková ta vševědoucí důchodkyně, manžel koktá: „Já jdu za paní tou, no, ehm, no, prostě tou jak čeká to mimino z CAR!“ 
Takže prosím Vás, kdo mlžíte, tak příští týden nikam nechoďte, protože jsme objednaní my 