Moje malá holčička, díl II.
- Porod
- Luccik6
- 24.10.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Doplňuji, co se dělo po porodu a jak to zvládáme po třech měsících života Kristýnky. :)
Doktoři počkali, než dotepe pupečník a dali mi jí. Byla jsem na pokraji svých sil, ale měla jsem jí u sebe, moji malou princeznu. Pak si jí vzali - začala trochu modrat a museli jí odsát. Vše ale pak bylo v pořádku.
Donesli mi ji zabalenou v poviánku a já jsem jsem pořád opakovala, jak je krásná. Nebyla vůbec zmačkaná, jak některé děti jsou. Zamilovala jsem se do ní a její tatínek taky. Hned se mi přisála k prsu. Mezitím mě doktor šil, ale to jsem nějak moc nevnímala. Jen jsem se zeptala, kolik mám stehů, když skončila asi po 40 minutách. A on se usmál a řekl mi jeden.
Jsem zdravotní sestra a pár porodů jsem zažila, ale že tohle všechno prožiju já, to mě ani ve snu nenapadlo.
Po 18. hodině jsem šla na pokoj. Ta cesta byla náročná, dlouhá, ale těšila jsem se na malou, až mi jí dovezou na pokoj. Přijela po půl 8, to už tam partner nebyl… šel zapíjet. ![]()
Mezitím přes víkend podstoupila malá vyšetření hlavičky, jestli nemá po tom zvonu nějaký následky, naštěstí vše OK. Pouštěli nás v neděli. Těšila jsem se domů, ale zároveň jsem měla obavy, jak to budeme zvládat. Přeci jenom první dítě, ale strach jsem měla zbytečná. Malá byla hodná, jen to kojení po 1,5 hodině i v noci mě vyčerpávalo. Ale s tím jsem počítala. ![]()
Bohužel po pár dnech mě popraskaly stehy.
Jeli jsem na pohotovost a týden jsem jezdila na čištění. To byly zrovna hice a tak to nějak dopadlo… šla jsem pod narkózu na šití.
Byl tam se mnou partner a malinká. Když jsem se asi po hodině konečně dostala do stavu, že jsem všechno vnímala, přítel krmil malou mým mlíčkem, který jsem si odsála, aby neměla hlad.
Ta bolest, to bylo nesnesitelný. To snad ani nejde popsat. Večer mě pustili a já jsem přišla částečně o mlíčko, kvůli bolesti a stresu. Musela jsem začít dokrmovat. V noci jsem kojila pořád po 1,5 hodině, ve stoje a dělala mlíčko umělý. Bylo to náročný.
Dala jsem se tak nějak do kupy a po šestinedělí jsem šla na kontrolu. Našli mi v děloze velký kus placenty, který musel ven. Takže opět narkóza, ale měla jsem strach jen o mlíčko. Snažila jsem i tolik nestresovat, protože při první operaci to malá ze mě cítila, byla hodně plačtivá.
Aby toho nebylo málo, byly jsem s malou odeslání na RHB na Vojtovu metodu, protože tím zvonem nebyla dorotovaná, takže měla a ještě teď má zkřivenou páteř.
Po čištění jsem šla za 14 dní kontrolu. Myslela jsem, že už to bude OK, ale bohužel jsem se dozvěděla, že placenta stále tam je. Jak byla malá brzo otočená hlavičkou dolů a nevyužila celou placentu, tak mi začala vrůstat do dělohy. Proto ani ke konci těhotenství neprospívala.
Brečela jsem. Hrozilo mi, že přijdu o celou dělohu. Nastala léčba hormony a opět kontroly v nemocnici. Odstranit kyretáží nešla, že by tam udělali do dělohy díru. Ani po hormonech se placenta nezmenšila a já jsem začala navštěvovat paní, co se zabývá čínskou medicínou. A ejhle, za 14 na kontrole doktorka nevěřila vlastní očím - placenta je malinkatá a o dělohu jsem nepřišla.
Měla jsem toho všeho už dost a věděla jsem, že se snad konečně blýská na lepší časy. Malá se začala zlepšovat, páteř se rovnala a já jsem si řekla, že teď začnu plně kojit. Začala jsem brát homeopatika na rozkojí se a ajhle, jednou v noci jsem zjistila, že už nemusím přikrmovat. Já jsem se rozkojila. ![]()
Malou jsem učila za její život 3× pít z prsu, prožila jsem nekonečné šestinedělí a ještě trochu krvácím a styk (zkoušeli jsme) tak stále bolí. Ale jak jsem psala, že by konečně se to obrátilo a blýskalo se na lepší časy?
Ano, já tomu věřím.
Je to hodně dlouhý deníček, ale chtěla jsem tím říct, že nic předem není ztraceno. Je pravda, že se nemůžu od maličký hnout. Prožila si taky svý jen při tom příchodu na svět, pak stres od své maminky. Když mě nevidí, tak pláče, takže šátkuji a je spokojená. ![]()
Teď když vidím maminu s kočárkem, smekám. Nikdy jsem to tak nevnímala jako teď po porodu.
Snad to není nějaký odstrašující a děsivý deníček. Jen jsem chtěla napsat, co jsem prožila a co vše bohužel může stát. Nikomu bych to nepřála.
Ta láska k mí dceři a partnerovi je neskutečná! I teď v noci kojím třeba po 1,5 hodině, jak kdy, ale jsem na mojí malou princeznu pyšná, že to zvládla. A na partnera, že mě podpořil ve všem a stál při mně. Bez něj, bez nich bych to nezvládla.
Všemm co vydrželi a čtou až do konce, děkuji a přeji, aby se toto u nikoho nestalo. A kdyby ano, ať nic nevzdávají, protože to tak asi mělo být a nikdo s tím nic neudělá. Já, my jsme to zvládli a popravdě bych neměnila!!!
Přečtěte si také
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 571
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 578
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 303
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 353
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 310
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 1297
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1521
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 1106
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 534
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 918
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...