Moje malá holčička

Je jí už 3 měsíce, letí to... před chvíli jsem jí chovala jako malinkatý uzlíček a teď je už moje holčička malinkatá slečna. Prožily jsme se toho spoustu, už od těhotenství a ani po porodu to nebralo konce. Ale teď už se snad blízká na lepší časy. Mám to pořád v hlavě a pak se s vámi podělím o můj příběh. :)

Teď tady vedle mě leží a žvatlá si svoje slůvka. :-) Je to krásný pozorovat, co den ode dne dokáže.

Chtěla bych sdělit všem budoucím maminkám a těm, co čekají miminko, že i když je to někdy opravdu hodně těžký, tak se to dá zvládnout. ;-)

Minulý rok začátkem února jsme se s partnerem rozhodli, že bychom chtěli miminko. Vysadila jsem prášky a pak jsme čekali. Uběhlo 9 měsíců a já jsem konečně na testu viděla 2 čárky. :-)Bylo to na partnerovi narozeniny a já si teď uvědomuji, že je to přesně rok, co jsme otěhotněla. Měli jsme oba velikou radost.

Od začátku těhotenství jsem měla problémy. Krvácela jsem, tak jsem musela odejít z práce na neschopenku (mimochodem jsem do nové práce nastoupila v červnu) a odpočívat, abych o malinkatý plod nepřišla.

Brala jsem hormony a všechno vypadalo v pořádku. Kolem 20. týdne mě doktoři vyplašili, že je podezření na Downům syndrom. Jeli jsme proto do Brna na kliniku na vyšetření a tam dopadlo vše v naprostým pořádku.

Ale i tak jsem věděla, že bych si malou nechala, i kdyby měla toto postižení. Cítila jsem její pohyby už od 4. měsíce, a to jsem byla prvorodička. Nemohla bych si jí nechat vzít, byla součástí mě!

Pak nastaly krásný 3 měsíce. Já jsem se cítila naprosto v pořádku, miminku se dařilo, a tak jsme nakoupila věcičky a začala žehlit, nemohla jsme se dočkat toho den. :-)

Malinká byla už od 6. měsíce otočená hlavičkou dolů, kopala mě do žlučníku a pořád škytala. :-D Začali mě zase strašit - zkracoval se mi čípek a malá přestala prospívat. Nebyla v té době zase tak malinká, ale měla deficit 3-4 týdnů.

Poslali mě proto na do nemocnice, kam jsem chodila 2× do týdne na Doplera a vyšetření. Někteří doktoři říkali, že je to dobrý, že nebude teda asi moc veliká, ale že to stačí. Jiní mě strašili. Měla jsem strach, nezbývalo mě nic jiného než čekat.

Termín porodu jsem měla 20. 6., ale měla jsem čekat už od 10. 6., že se bude něco být. Partner byl pořád v tom červnu se mnou, šel do práce a jen snad párkrát na pivo. Malinký domlouval, aby už vyšla. :-D

21. 6. jsem šla na kontrolu. Že předčasně porodím, jak mi říkali, to se nestalo. Udělili mi hmat, příjemného to nic není, ale dá se to vydržet. Na pásech jen náznaky malých stahů, ale prý když 25. 6. se ještě nic nebude dít, půjdu na vyvolání.

23. 6. opět kontrola, už ze mě v noci i vyšla malá zátka, a tak mi provedli opět hmat. Ten sem cítila dost… že prý teď by se to už mělo rozjet a když ne, tak ještě přijít v pátek.

V pátek jsem nikam nešla.

V to úterý po tom vyšetření a hmatu jsem cítila slaboučké mravenčení v bříšku. Ve 4 ráno mě vzbudily kontrakce. Byly slabé, ale já jsem už nemohla samým vzrušením, co se bude dít, dál spát. Partner odjel do práce, že prý bude na telefonu. Měla jsem 2-3 stahy za hodinu.

Uvařila jsem a kolem oběda kontrakce sílily. Začaly mi křížový bolesti. V těhotenství mě bolely hodně záda, střílelo mě to do stehen a do kostrče. Kolem 14. hodiny jsme měla kontrakce za 3-4 minuty s křížovými bolestmi a já jsem už nemohla moc prodýchávat. Nejvíc mi pomáhalo dýchat jako pes, ale to jsem se tím vysilovala. Ale jak říkám, to mě pomáhalo nejvíc.

Chodila jsem do sprchy do vody, to mi taky hodně pomohla. Aspoň ty záda mi polevily. Ale jakmile jsem vylezla, zase hrozný bolesti. Míč a různé polohy jsem nedávala, musela jsem chodit a „hekat“.

Kolem 18-19 hodiny přijel partner z práce. Když mě viděl, chtěl hned jet do porodnice. Ale já jsem chtěla být co nejdéle doma. Šel spát a já jsme pokračovala v mých procházkách - kuchyně, obývák, sprcha…

Ve 23 hodin jsme už nemohla. Byla jsem od 4 od rána vzhůru a celé odpoledne jsem prochodila. Šla jsem vzbudit partnera, že teda asi teda pojedeme.

V porodnici nález 1,5 cm!!!

Nemohla jsem ani ležet, když mi dali pásy, aby si ověřili, že je miminko v pořádku. Střílelo to do zad, hrůza. Nechali si mě tam, že jsem prý prvorodička a přenáším. Rozloučila jsem se s partnerem a za breku jsem odcházela na porodní sál. Chtěla jsem ho mít pořád u sebe, aby byl unavený z práce a podle nálezu v noci rodit nebudu.

PA mi sdělila, ať si lehnu a spím. Ale spěte, když máte kontrakce po 3 minutách, haha. :-)

Chodila jsem do sprchy, seděla na posteli s nohama dolů, chodila, brečela a čekala. Ve finále jsem dostala sprdunk, že to mimčo v břiše uvařím, ať si vezmu radši míč a jsem na míči. Ten míč byl asi 7 metrů daleko, tak jsem si ho nějak dovalila, dala na něj podložku. To mi bylo taky řečeno. Sedla na něj a v tu chvíli jsme myslela, že nevstanu. Hlavně mi to nepomohlo, spíš naopak. Míč jsem už nechtěla ani vidět.

Od 4 od rána jsem zabírala odvahu zazvonit. Byla jsem už vyčerpaná a ty záda mě bolely víc a víc. Nakonec jsem zazvonila v 5 ráno. PA přišla a řekla, že je to všechno jen v hlavě, že se mám uklidnit a že to nejhorší teprve přijde. To mě teda povzbudila. Řekla jsem jí, že jestli tohle ještě není porod, tak ať to zastaví a půjdu na císaře, protože ty záda mě bolely jak čert. Řekla, že musím počkat na vizitu a že mi nemůže dát ani nic na bolest na záda.

To jsem v noci jela do nemocnice s tím, aby mě ztišili ty záda, a já se mohla soustředit a prodýchávat ty stahy. Už bych v noci do porodnice nikdy nejela, vůbec mi tam nepomohli, spíš naopak. :-(

V 5 ráno jsme měla nález 2 cm…

Ráno přišla vizita, nález pořád stejný. Když mě viděl doktor, v jakým jsem stavu, dostala jsem injekci na uklidnění zad. Naložila jsem se do vany. Císař mi vymluvili a nabrali mě krev, že dostanu epidural.

V tom přišel můj parter a mně se ulevilo, že už na všechno nebudu sama. Ve vaně jsem byla přes hodinu, stahy byly ok a ty záda v té vodě se trochu polevily.

Po 9 jsem vylezla, naměřili mi pásy a přišlo ARO mě napíchnout epidurál. To se mi tak ulevilo, záda mě nebolely, nikam nic nestřílelo a já jsem konečně mohla soustředit na kontrakce a v klidu je prodýchávat. :-)

Asi o půl 11 jsme měla nález na 6 cm. Ležela jsem o odpočívala jsem. Píchli mi vodu a dali infuzi oxytocinu. O hodinu později začaly zase záda a já jsem byla už vyřízená. Připíchli mi epidurál a že prý do hodiny porodím. Epi už mi nepomohlo, seděla jsem na posteli z nohama dolů, v jedné rude načkala stojan infuze a z druhý strany přítelovu ruku. Sám pak zazvonil. Byla jsem zase ve stavu jako na začátku, když ráno přišel.

Přišel doktor, bylo půl 12. Prohlédl mě a já jsem už měla potřebu tlačit. Říkal, že je to super a že to spolu zkusíme. Tlačila jsem na stole, ale nic. Zkusil mi pomoci, otevíral mi porodí cesty rukou a já tlačila… a nic.

Přidali mi oxytocin a já jsem sama zkoušela tlačit na boku, na zádech. A stále se nic nedělo.

O půl 2 přišel i se třemi PA, že mi pomůže podruhé. Oni mi tlačili na břicho, on otevíral porodní cesty, já tlačila. Trvalo to přes hodinu a už jsem byla na pokraji sil. Přítel stál u mě, držel mě za roku, hladil po hlavě a byl pro mě veliká opora a podpora.

Ve 3 hodiny odpoledne řekl: „Musíme vám pomoci do tří.“

Přišel ještě s dalšími lidmi a já jsem uviděla v jeho ruce zvon! (Mimochodem jsem zdravotní sestra, tak mi to bylo jasný, na co to má.) Byla jsem vyděšená, na pokraji svých sil, unavená a ještě to pro mě a malinkou nekončilo. Měla jsem strach o moje dcerušku, aby byla v pořádku.

Partner v tu chvíli, co to viděl, si myslel, že si z porodnice odveze jen jednu z nás. (To mi řekl až doma, asi po 2 měsících od porodu.) Byl bílej, šedej, modrej, stál mi u hlavy a viděla jsem na něm, jak se bojí.

Zavedli zvon, dost jsem to cítila a šlo se na to. Tlačila jsem, dvě PA mi skákaly po břiše, dva doktoři tahali malou za hlavičku.

Už mi docházely síly a když jsem slyšela někde v dálce, jak na mě někdo křičí „Ještě naposledy zatlačte a bude to!“, věděla jsem, že pokud to nebude, tak umřu.

Malá se narodila v 15:40. Když jsem jí konečně vytlačila za pomocí těch všech lidí, jako by mi naskočil druhý dech. Koukala jsem se na to malinkatý zkroucený miminko pod sebou, jak má ještě pupeční šňůru.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Rakosnicek1983
2880
20.10.15 00:08

No teda, diky bohu za cisare, tohle mi prijde jako docela velke utrpení pro obe. Nesleduje se po klestovem/zvonovem porodu dite? Kvuli nejakym následkům? Jinak zacatek nic moc-ve třech mesicich bych miminu nerikala mala slečna, blýská se na lepsi časy se pise takto a neřekla bych ani, ze si tříměsíční mimino žvatla SLOVA.Ale jinak jako oddtrasujici příklad, jak bych rodit nechtela dobry…Preju hodne mimino a at nemate ani jedna zadne nasledky.

  • načítám...
  • Zmínit
Dojcanis
3662
20.10.15 03:06

Jako bys mluvila o mem porodu :D..byl to stejny extrem co trval 18 hodin :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
sisi33
1164
20.10.15 07:40

Katastrofa, ale hlavně, že to dobře dopadlo. Kolik nakonec teda malá vážila?

  • načítám...
  • Zmínit
pajisek90
2611
20.10.15 08:39

To jsme měli hodně podobný porod, jen já ho měla vyvolávaný a rychlejší. V půl deváté večer zavedena tablet, za dvě hodiny kontrakce po 2-3 minutách, od půlnoci křížové kontrakce bez přestávky. Myslela jsem, že mi někdo rve páteř z těla ven. Na bolest mi nic nedali, i když jsem je prosila. Ve tři jsem byla otevřená na prst, v šest na sedm a šlo se tlačit. Bohužel malá nešla ven, narodila se v osm hodin ráno za pomoci vexu, kdy jsem měla na břiše 3 PA a mezi nohama 2 doktorky a primáře. Při zavádění zvonu mi natrhli cévu, ztratila jsem 800ml krve. A taky se mi narodila holčička a za týden jí budou 3 měsíce :-)

Příspěvek upraven 20.10.15 v 08:46

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
20.10.15 09:15

Můj 26, konec už mám pěkně zkreslený… ale je to zlatíčko :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Danča_87
326
20.10.15 09:18

Mě udělali po 18-ti hodinách císaře. Se zvonem a skákání po břiše bych je asi poslala do patřičných míst. Ale já jsem si původně mohla vybrat, když jsem měla konec pánevní… Mazec, žes to vydržela.

  • načítám...
  • Zmínit
pajisek90
2611
20.10.15 09:29

@Luccik6 Já z toho konce taky moc nevím. Všechno mi musel vyprávět přítel. Pamatuji si, že mi jí dali hned na břicho, ale to je všechno. Pak přiběhl anesteziolog a musela jsem pod narkozu aby mi zastavili to krvaceni a mohli me zasit.

  • načítám...
  • Zmínit
Misel02
4345
20.10.15 09:46

Moc gratuluji že se malá vubec narodila :potlesk: ale je to masakr se divim ze vas nevzali na cisaře chuděro a hlavně že se malé nic nestalo :srdce: a kolik nakonec měla?

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
20.10.15 10:06

Říkají, že snad budu moct mít další miminko.. Následky mám, ale čas to prý vše vyléčí.
Za nějaký hrubky či překlepy se omlouvám, psala jsem v rychlosti a je to dlouhé povídání.
Nevím, proč bych nemohla mojí holčičce říkat malá slečna…co je na tom špatnýho???
A žvatlání, to se tak přeci říká, že děti žvatlají. je to roztomilý a myslím, že nic proti nikomu to není…nebo se pletu? :-O

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
20.10.15 10:07

Vážila 2900 kg, byla jsem nakonec ráda, že byla drobounká :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
20.10.15 10:08

Ty jo, úplně s vámi soucítím. On i ten konec a následky, co jsem měla po porodu… Deníček je na části, ale zbytek nevím kdy vyjde…

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
20.10.15 10:09

Taky jsem je prosila o císaře, ale neměla jsem nárok… Kdyby jsem neměla ty bederní bolesti, tak by to třeba všechno dopadlo jinak. měla bych víc síly a tak..

  • načítám...
  • Zmínit
Kocicule
142
20.10.15 10:13

Prijde mi moc hezke, ze bys nezabila svoje dite i kdyby melo postizeni, ja bych to take neudelala a proto jsem odmitla triple testy. Proste jsem to nechtela vedet. A maly je v poradku. I kdyby nebyl stejne, jak jsi napsala je to moje soucast. Je to hezky, ze nekdo take ma nazor, ze dite neni boty v obchode, pokud ma nejakou vadu, tak jdu vymenit.

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
20.10.15 10:28

Já jsem to chtěla vědět, proto jsem šla ty testy. Abych se mohla připravit, přeci jenom je to jiný, když se narodí zdravé a nemocné miminko. Je to náročnější a ty děti zůstavají pořád dětmi. Byla součástí mě a i po tom porodu, kdyby se něco stalo, tak si jí nechám! Jak píšeš, dítě nejsou boty v obchodě…

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
20.10.15 10:44

Uf..hrůza hrůz 8o a oni ti nedělaly klystýr? to dost pomáhá přirozenému otvírání…a vana tam nebyla? no připadá mi to jako porod z dob před dvaceti lety :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
20.10.15 11:05

Klyzma jsem nedostala… nebylo to nic moc příjemný vědět že i u toho kakám :-( ve vaně jsem byla pak ráno, jak jsem psala, než přišel partner. bylo to náročný, m ale zvládli jsme to obě :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
20.10.15 11:14

Rikat si muzes, co chces, to ti nikdo nezakaze.

Příspěvek upraven 19.03.17 v 14:00

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
20.10.15 11:41

Doktoři počkali, než dotepe pupečník a dali mi jí. Byla jsem na pokraji svých sil, ale měla jsem jí u sebe, moji malou princeznu. Pak si jí vzali, začala trochu modrat, museli jí odsát, vše ale pak bylo v pořádku. Donesli mi jí zabalenou v poviánku a já jsem jsem pořád opakovala, jak je krásná. Nebyla vůbec zmačkaná, jak některé děti jsou, zamilovala jsem se do ní a její tatínek taky. Hned se mi přisála k prsu. Mezitím mě doktor šil, ale to jsem nějak moc nevnímala, jen jsem se zeptala, kolik mám stehů, když skončila asi po 40 minutách a on se usmál a řekl mi jeden :-D no, pak jsem byla ráda, že mi to neřekl :) Jsem zdravotní sestra a pár porodů jsem zažila, ale že tohle všechno prožiju já, to mě ani ve snu nenapadlo.
Po 18 hodině jsem šla na pokoj, ta cesta byla náročná, dlouhá ale těšila jsem se na malou, až mi jí dovezou na pokoj. Přijela po půl 8, to už tam parten nebyl, šel zapíjet :-D
Mezitím přes výken podstoupila malá vyšetření lavičky, jestli nemá po tom zvonu nějaký následky, naštěstí vše OK.
Pouštěli nás v neděli, těšila jsem se domů, ale zároveň jsem měla obavy, jak to budeme zvládat. Přeci jenom první dítě, ale strach jsem měla zbytečná, malá byla hodná, jen to kojení po 1,5 i v noci mě vyčerpávalo, ale s tím jsem počítala. :-)
Bohužel po pár dnech mě popraskali stehy :-( jeli jsem na pohotovost a týden jsem jezdila na čištění. To byli zrovna hice a tak to nějak dopadlo… šla jsem pod narkózu na šití. Byl tam se mnou partner a malinká. Když jsem se asi po hodině konečně dostala do stavu, že jsem všechno vnímala, přítel krmil malou mým mlíčkem, který jsem si odsála, aby neměla hlad. Ta bolest, to bylo nesnesitelný. To snad ani nejde popsat :-/ večer mě pustili a já jsem přišla částečně o mlíčko, kvůli bolesti a stresu. Musela jsem začít dokrmovat. V noci jsem kojila pořád po 1,5 hodině, ve stoje a dělala mlíčko umělý…bylo to náročný…­…
Dala jsem se tak nějak do kupy a po 6-ti nedělí jsem šla na kontrolu. Našli mi v děloze velký kus placenty, který musel ven. Takže opět narkóza, ale měla jsem strach jen o mlíčko, a protože jsem věděla, že to už tolik bolet nebude. Snažila jsem i tolik nestresovat, protože při první operaci to malá ze mě cítila, byla hodně plačtivá.
Aby toho nebylo málo, byli jsem s malou odeslání na RHB na Vojtovu metodu, protože tím zvonem nebyla dorotovaná, takže měla a ještě ted má zkřivenou páteř.¨
Po čištění jsem šla za 14 dní kontrolu, myslela jsem, že už to bude Ok, ale bohužel jsem se dozvěděla, že placenta stále tam je. jak byla malá brzo otočená hlavičkou dolů a nevyužila celou placentu, tak mi začala vrůstat do dělohy. Proto ani ke konci těhotenství neprospívala… Brečela jsem, hrozilo mi, že přijdu o celou děloho. Nastala léčba hormony a opět kontroly v nemocnici. Odstranit kyretáži nešla, že by tam udělali do dělohy díru. Ani po hormonech se placenta nezmenšila a já jsem začala navštěvovat paní, co se zabývá čínskou medicínou. A ejhle, za 14 na kontrole doktorka nevěřila vlastní očím, placenta je malinkatá a o děloho jsem nepřišla.
Měla jsem toho všeho už dost a věděla jsem, že se snad konečně blízká na lepší časy, malá se začala zlepšovat, páteř se rovnala a já jsem si řekla, že teď začnu plně kojit. Začala jsem brát homeopatika na rozkojí se a ajhle, a jednou v noci jsem zjistila, že už nemusím přikrmovat. Já jsem se rozkojila :-)
Malou jsem učila za její život 3× pít z prsu, prožila jsem nekonečné šestinedělí a i když ted ještě trochu krvácím a styk (zkoušeli jsem) tak stále bolí, ale jak jsem psala, že by konečně se to obrátilo a blýskalo se na lepší časy :-)
Ano, já tomu věřím.

Je to hodně dlouhý deníček, ale chtěla jsem tím říct, že nic předem není ztraceno. Je pravda, že se nemůžu od maličký hnout, prožila si taky sví jen při tom příchodu na svět, pak stres od sví maminky, musela se bát co se děje:-(. Když mě nevidí, tak pláče, takže šátkuji a je spokojená :)

Ted když vidím maminu s kočárkem smekám. Nikdy jsme to tak nevnímala, jako ted po porodu.

Snad to není nějaký odstrašující a děsivý deníček. Jen jsem chtěla napsat, co jsem prožila a co vše bohužel může stát. Nikomu bych to nepřála.
Ta láska k mí dceři a partnerovi je neskutečná!
I ted v noci kojím třeba po 1,5, jak kdy, ale jsem na mojí malou princeznu pyšná, že to zvládla a na partnera, že mě podpořil ve všem a stál při mě. Bez něj, bez nich bych to nezvládla.

Všem co vydrželi a čtou až do koce děkuji a přeji, aby se toto u nikoho nestalo a kdyby ano, at nic nevzádavají, protože to tak asi mělo být a nikdo s tím níc neudělá. Já, my jsme to zvládli a popravdě bych neměnila!!!

Příspěvek upraven 20.10.15 v 12:24

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
20.10.15 12:17

No to je proste des, asi je to dost vzácne, ale deje se to. Proto ja si domluvila cř, mame v rodině porodnika. Potkat me tohle, ze protrpim porod, pak půjdu nekolikrat do nemocnice, pod narkozu, budu se bat, ze ma dite krivou pater a pak ji dalsi půlrok pozorovat, jestli se vyviji normalne, mi prijde jak nocni můra. Jako zdravotní sestra jste si cisare domluvit nemohla? Zrovna v tomto pripade by mi prisel jako vyhra.

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
20.10.15 12:19

Já se divím, nelíbí se ti že napíšu, že žvatlá a ty napíšeš o dítěti že mele… některé věci by sis asi měla nechat pro sebe a nepsat to co na srdci to na jazyku.
Spokojená s porodem nejsem, ale neměla jsem na vybranou. To jsem tam měla hysterický řvát, že chci ten císař? kdo rodil vaginálně, moc dobře ví, že je už tak vyčerpaný, že skoro nevnímá ten děj. Přijde to až časem, když si porod vybavuje a nebo mu to připomene partner a nebo jiný člověk kdo byl u porodu.
Asi jsem to tak měla mít a prožit, nezměním to a jsem smířená s tím co bylo. Co mám taky jinýho dělat? Žalovat nemocnici? Zase zbytečná stres a pamatuj, nikdy žádnej doktor nepůjde proti doktorovi. Jsem ráda, že malá nemá žádný následky a nepsala jsem, že už nemůžu mít děti, psala jsem, že se to časem uvidí.
Víc nemám co dodat..

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
20.10.15 12:24

Pracovala jsem v Praze v nemocnici, tady doma mě nikdo nezná. Ale teď si říkám i to co jsem prožila, tak bych císaře nechtěla. Kristýnka je na mě hodně fixovaná, prý po tom porodu a já jsem si po těch operacích pořádně uvědomila, jaký to pro ní muselo být, lézt někam do díry a držená za hlavu… prožila jsem si muka, ale věřím, že všechno co se nám děje má nějaký důvod…

  • načítám...
  • Zmínit
hanulech
538
20.10.15 13:47

Teda, to byl opravdu POROD! :kytka: mas muj obdiv! Me nakonec po 24hod porodu a 4hod tlačení cisare udelali, maly byl zamotany do snury a nechtel sestoupit ani o pid..ja byla pry hysterka, co na ne rvala, ze cisare nechci :), nevim, nepamatuji si to, v te posledni fazi je clovek dost mimo(rakosnicku..)
Gratuluji k male a ať už vás čekají jen samé hezke chvile! :)

  • načítám...
  • Zmínit
Aslei
1035
20.10.15 13:49

Jsi silná osobnost :kytka: Klobouk dolu :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
zzlaticka
11
20.10.15 17:31

To, co píše Rakosnicek1983 si vůbec nepřipouštej. Já bych stejně raději takový bolestivý porod s několikaměsíčními následky, než císaře (ať akutního či plánovaného). Sice jste si obě zažily své, ale měla jsi Kristýnku hned u sebe a mohla sis její přítomností už hojit rány.
Mějte se krásně a ať krásně roste.

  • načítám...
  • Zmínit
petruše33
127
20.10.15 19:23

@zzlaticka přesně tak :palec:

Někdo má porod parádní, někdo jakžtak a někdo hrůza - tak to bylo, je a bude. A že někomu přijde ok „domluvit“ si císaře…ať si každej dělá co chce.

Užívej mimina, uteče to strašně rychle.

  • načítám...
  • Zmínit
miruska11
1531
20.10.15 20:40

To byl ale porod. Uplny masakr, ale hrozne moc te obdivuji jak jste to zvladli. Obcas je tu denicek o zpackanem porodu a jak ma pak maminka psychicke nasledky a uz nikdy nechce deti atd. A ty si se s tim uz smirila a jsi v pohode i kdyz to musel byt opravdu jrozny zazitek. A take obdivuji ze jste zvladli kojeni. Plno mamin se vymlouva jak to nejde, ale kojeni neni samozrejmost, kazdemu to nejde a kdo chce tak se s tim popere. Nam to take moc neslo ze zacatku ale naucili jsme se to, takze smekam ze jste se to ucili tolikrat a uz je snad vse uplne v poradku. Hodne koj, satkuj a mazli se a s malickou princeznou si takhle ten osklivy zacatek vynahradite. Snad uz bude jen hezky :hug: jo a je jedno jak ji rikas. Pro me byla mala taky velka uz po chvilce. Bylo na ni videt jak kazdy den roste a vnima.kdyz si vupomenu jak byla malinka a pak na trech mesicich ten rozdil tak mi prisla proste jako velka holka. Ted uz te me velke holce bude rok a nemuzu uverit tomu jak to uteklo.

  • načítám...
  • Zmínit
gabriela2013
82
20.10.15 23:03

Velka gratulace k princezne. Porod komentovat snad radsi nebudu. Hodne zdravicka holky :) :) :)

  • načítám...
  • Zmínit
andilek2766
2767
21.10.15 08:11

@Luccik6 smekám pred tebou co sis zažila…Byl masakr tvuj deníček číst kdyz me to za chvilku čeká…Ja mam tedy svou PA, což mi alespon přidá po psychické strance. Uplne Te chapu, ze uz chces ty zle vzpomínky vymazat a neřešit zpětne co se stalo a tak v tom stale žít. Ja bych to mozna řešila, ale nevim…Nicmene co tady pise pani/slečna Rákosník neres! Miluju lidi co mají potřebu poučovat, všude byli, od vseho maj klice a co udělají je jedine a správně! To jak říkáš svoji princezně je jen a pouze tvá věc. Ja si taky vyslechla kritiku za titulovani mého partnera Božský! :D
Držím vam holky palce at uz vas potkávají jen same krasne zážitky :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
21.10.15 15:07

Mít svoji PA je super, já jsem pak v noci litovala, když jsem tam zůstala sama, že jsem si tady nezařídila Dulu, nebo vlastní PA. I když ráno, když se měnila směna přišla sestřička, ke který jsem chodila na cvičení, tak se mi taky trochu ulevilo…vidět známou tvář :-)
Přeji ti, aby ti to dobře dopadlo a hlavně mysli na to, že porod je přirozený, rodilo se a rodit se bude pořád. Já jsem pak už měla strašný strach, což možná byla taky chyba.
Ať jsi ty a to malinkatý zdraví :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
21.10.15 15:08

Děkuji :) už nám snad osud přeje i trochu té růžové barvy :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Luccik6
78
21.10.15 15:13

Děkuji :-) já jsem kojení nechtěla vzdát, i když mi kolikrát přišlo jednodušší udělat malý flašku..měla to rychleji vypitý a neměla tak brzo hlad. Ale jak píšu, chtěla jsem kojit, protože je to něco nádhernýho, ta blízkost k tomu tvorečku a co je nejdůležitější, má tam protilátky, vitamíny, minerály a vše co já sním se jí promění do toho mlíčka. Z tý umělý stravy to byli kvanta stolice a teď je to jak nic, všechno skoro vstřebá. A je na ni i vidět, že je spokojenější, když se jen kojí, nebolí jí bříško a tak… Zabojovali jsme s je to den ode dne lepší, i když to kojení v noci je třeba 7×…pije málo, ale často, tak jí to vyhovuje a tak to nechám :-)
Měj se pěkně a děkuji moc za povzbuzení :-)

  • načítám...
  • Zmínit
schatzzi
4587
24.10.15 19:26

To mi příjde jako hodně neprofesionální porod, za tohle bych je zabila :mrgreen:

Máte můj obdiv :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
27.10.15 15:19

Klobouk dolů!!! Musela sis prožít muka, co by se stalo, kdyby nexistoval zvon? Ani domýšlet to nebudu… :-(

  • Upravit
Luccik6
78
27.10.15 15:21

Možná se někde stala chyba, ale nejsem porodník, tak nevím… Pořád si myslím, že mi měli dát tabletu na to, aby se mi porod rozjel, kdo ví.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Děkuji, maminko

Moje malá holčička, díl II.