Moje první čtyři měsíce rodičovství

Už jsou to čtyři měsíce, co se nám narodil náš poklad Filípek, a já jsem se nyní rozhodla popsat, jak jsem se utápěla v depresích, sžívala se s novou rolí maminky a teď si konečně začala užívat miminka.

582686_3182289115792_1222623868_32220601_1334628957_n.jpg 582686_3182289115792_1222623868_32220601_1334628957_n.jpg
582686_3182289115792_1222623868_32220601_1334628957_n.jpg

naše usměvavé sluníčko

DSC_0369.JPG

malý koledníček

070320121361.jpg

Filípek

  • 1
420188_2563515126829_1222623868_32035136_41909215_n.jpg

s maminkou

554802_3033937487094_1222623868_32160888_165783282_n.jpg

s tatínkem

V předchozích deníčcích jsem popsala naše těšení na miminko a Filípkovu cestu na svět. Na Filípka jsme se moc těšili, i když jsem uvnitř sebe cítila obrovskou nejistotu a strach z neznáma. Nějak jsem si nedokázala představit, jak budu jako maminka fungovat a jestli vše zvládnu k Filípkově spokojenosti. První dny po porodu v porodnici jsem byla ze všeho vyjukaná, cloumaly se mnou hormony i pocit štěstí, jizva po šití neskutečně bolela, mně se pořád motala hlava a vůbec jsem se necítila dobře.

Filípek dostal novorozeneckou žloutenku, musel pod sluníčko a vždy, když mi ho brali, brečela jsem jako želva a tolik se mi stýskalo, když mi ho přinesli na kojení, brečela jsem štěstím a pořád ho mazlila… připadala jsem si jako blázen. Dodnes nedokážu popsat ten svíravý pocit uvnitř a strach, když jsme si ho vezli domů. Dívala jsem se na ten malý uzlíček ve skořápce a hrozně se bála, že se vzbudí a začne plakat. Co si s ním v autě počnu? Vždyť teď už mi nikdo nepomůže, neporadí, co když mu něco bude a já to nepoznám? Už nejsem v nemocnici, kde jsou na blízku odborníci. Teď už je vše jen na mně… měla jsem takový strach, že něco pokazím.

První týdny doma mám slité do jedné velké deprese, na období šestinedělí nemám dobré vzpomínky, často jsem brečela, byla jsem přecitlivělá, přítel na mě nesměl skoro ani promluvit, abych se nerozbrečela. Musel se mnou mít chudák obrovskou trpělivost. Filípek často plakal, trápilo ho bříško, špatně usínal, často se v noci budil, chtěl stále nosit a já neměla čas ani se najíst.

První dva týdny jsem stačila za den sníst jogurt a rozmrazit si polévku od mamky. Nezvládala jsem vůbec nic… říkala jsem si, jak jsou jiný maminky schopné mít dvě a více dětí, starat se o domácnost, vařit, prát, uklízet a ještě se tvářit tak strašně spokojeně. Já byla nevyspalá, unavená, odříznutá od společnosti lidí a cítila jsem se naprosto na dně.

Na eMiminu jsem začala pročítat články o poporodním splínu a zjistila jsem, že se takhle cítí spousta maminek. Trochu se mi ulevilo, necítila jsem se tak sama a jediná neschopná. Třetí týden po porodu jsem odjela na týden za rodinou na sever Čech. Musím říct, že tento týden mi dost pomohl a konečně jsem začala relativně fungovat. Hodně jsem si odpočinula, mamka a sestry hlídaly, já jsem se vyspala a nemusela se starat o chod domácnosti. Při odjezdu se mi chtělo brečet, že budu zase v Praze a na vše sama. Přítel byl a je celé dny v práci a jeho mamka měla čas tak jednou týdně, kdy mi trochu pomohla.

V šesti týdnech nás potkal ukázkový růstový spurt, o kterém jsem do té doby neslyšela, takže po třetím proplakaném dni už jsem byla tak nešťastná, že jsem šla s Filípkem k pediatričce, jestli mu něco není, vždyť papal, byl vykakaný, přebalený, spinkal, tak proč pořád pláče? Bála jsem se, že ho něco bolí, naštěstí mě paní doktorka uklidnila a spurtík jsme nakonec překonali. A pak přišel pocit, že mám málo mléka, že to Filípkovi nestačí a řešila jsem to dokrmováním UM.

Dny běžely, Filípek měl obrácený režim, v noci se mu nechtělo spát, byl vzhůru i 8× za noc, často jsem ho uspávala i dvě hodiny, kolikrát jsem brečela s ním, jak jsem byla zoufalá, přes den spal jen na ruce, nebo chtěl houpat v houpačce či drncat v kočárku. Takhle jsem se cítila tak tři měsíce, střídala kojení s krmením z lahve a bála se, aby mi Filípek nepřestal odmítat prso. Tolik jsem o tom četla, že jak začnu dávat lahev, přestane mi prso chtít.

Taky se často vztekal, že prso nechce, snažila jsem se všelijak, aby se napil z prsa, ale nechtěl. Jak jsem mu dala lahev, byl okamžitě klid. Měla jsem zase pocit, jak jsem v tomhle selhala, jakou jsem udělala chybu a nedokázala plně kojit. Styděla jsem se to i přiznat, že nekojím úplně. Kojící maminky na mě valili oči, že nekojím plně a řeším pláč a vztekání u prsa lahvičkou.

Pomalu jsem se učila zvládat domácnost i s Filípkem, vařit, prát, poklidit, utřít prach, vyžehlit… šlo to pomalu, ale zvládala jsem to. Čtvrtý měsíc se Filípek začal umoudřovat, už ho zajímal svět kolem, budil se tak 2–3× za noc, zabavily ho hračky, vydržel si chvilku hrát sám na hrací dece, bavilo ho pozorovat mě z lehátka a já mu při práci vyprávěla a on poslouchal. Dokonce i to kojení zvládáme na jedničku, lahvičky jsou uklizené a už je vůbec nepotřebujeme! Na to jsem opravdu pyšná, ten úžasný pocit, když paní doktorka v očkováku zaškrtla kojen plně!

Teď už na naše společné začátky vzpomínám celkem s úsměvem. Jsem šťastná, že ho mám, miluji ho nadevše na světě, je to můj malý zázrak a každý den mu to opakuji. Je tak krásné, když se na vás ten malý uzlíček usměje, už nechci být ani chvilku bez něj. Dělá mi problém půjčovat Filípka třeba jen babičce nebo tatínkovi na procházku, tolik se o něj bojím. Oni to sice myslí dobře, abych si odpočinula, ale já zatím uklízím a gruntuji byt, abych nemyslela na to, jestli jim ten můj brouček někde nepláče a nechybí mu maminka.

I přes ty všechny deprese, nevyspělost a strach, který jsem pociťovala, teď přemýšlím o tom, jak mu jednou pořídíme sestřičku nebo bratříčka! Začátky jsem sice nezvládala na jedničku, ale věřím, že nejsem jediná, kdo se v tom chvilku plácal a jsem šťastná, že je to období za mnou a už si Filípka užívám a cítím se šťastná!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
fiali
1065
11.5.12 08:27

Krásnej kluk :o))A má šikovnou mámu, já myslim že jsi začátek zvládla víc než dobře i když ti to tak nepřipadá. Není sranda na to být sama (když je tatínek v práci) když si navíc mimi rádo popláče a žádná supermáma z nebe nespadla. Moc vám přeju ať si užíváte jeden druhýho a jste šťastná rodinka :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
hmvpapir
1598
11.5.12 08:52

Krásnej chlapeček :-) tímhle si projde snad každá maminka, hlavu si z toho nedělej. Já bych řekla, že si to zvládla výborně. A při druhém mimču to bude ještě lepší. A myslím si, že daleko těžší než šestinedělí, je samotná výchova potom. :mrgreen: :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
bořková
10709
11.5.12 08:52

Gratuluju ke krásnému chlapečkovi :srdce: U nás to bylo prakticky stejné, časté brečení, spaní minimální, nestíhání ničeho, žádná pomoc… jsem ráda, že je to za námi, upřímně!

Spoustu lidí si ani nedokáže představit, jak náročné to může být, když to doma nemají… jsi moc dobrá, že jsi to nakonec zvládla! :hug:

Teď už bude jen lépe a lépe a Filípek se ti za tu tvrdou práci jistojistě odmění :kytka:
Hodně zdraví vám všem!

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
11.5.12 10:09

Nasemu malemu jsou taky 4 mesice a tvuj denicek presne popisuje nase prvni 2 mesice, pak se to zacalo lepsit. Tak to jsme na tom ve stejnou dobu byly stejne, a ja si taky myslela, ze jsem jedina neschopna maminka! Svagrova mela deti spave a klidne a tchyne mi davala radu: „neber ho porad do naruci, zvykne si a bude rozmazlenej“ jenze ja nemela to srdce nechat nekolika denni posleze tydenni miminko nechat rvat. Vlastni rodinu blizko nemam, takze jsem na vsechno byla sama. Tchyni ty jeji „rady“ zazlivam dodnes, i kdyz jsem se jimi neridila, takze nenapachaly tolik skody.

  • načítám...
  • Zmínit
balestra
4822
11.5.12 10:16

Mám za sebou teprve 11 dní a chápu tě:)

  • načítám...
  • Zmínit
Narovnako
5420
11.5.12 10:37

krásný deníček..:)

  • načítám...
  • Zmínit
Šáriii
3636
11.5.12 11:14

Jako kdyby jsi psala o mně :oops: :oops: taky mám rodiče daleko, manžel pořád v práci a já na malou byla doma sama. První tři měsíce byl horor, teď si to pořádně užívám :palec: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
79uffo
54
11.5.12 16:05

Hezky napsané - hlavně ty první dny doma, kdy si člověk není jistý … cítila jsem to stejně, ale už je to pryč. Nedávno jsem byla pár dní u svých rodičů, kteří bydlí daleko a moc mě to nabilo energií :palec: Teď máme 7 týdnů a frčíme si na růstovém spurtíku, ale kojíme, kojíme a kojíme. Přeju hodně zdravíčka :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Opocno
217
11.5.12 20:44

Gratuluji ke krasnemu klucikovi :-) Vis, presne co pises jsem prozivala taky. I to kojeni napul, proste vse, s tim, ze nas brisko trapilo silene moc az do pateho mesice- ted je nam sedm mesicu a musim zatukat- je to lepsi. At se ti dari i nadale :-)

  • načítám...
  • Zmínit
kulisek9
174
11.5.12 21:19

Jsem ted v polovine sestinedeli a ten zacatek je jako kdyz ho ctu o sobe!! Denicek mi dal nadeji, ze vsechno bude lepsi, dekuji moc za nej a gratuluji ke krasnemu mimi! :)

  • načítám...
  • Zmínit
Žesťovka
700
11.5.12 22:09

Gratuluji ke krásnému prckovi :kytka:
Krásně napsáno :palec:
Na začátku jsem se cítila ůplně stejně,jak jsme si vezli malou z porodnice,tak jsem měla ůplně stejné pocity strachu o ni,že nebudu vědět co dělat,takže tě naprosto chápu :hug: První 3 měsíce byly u nas taky strašně vyčerpávající,připadalo mi,že jen chovám a kojím,že se okolo zastavil život,ale čas přitom strašně utíkal a utíká dodnes,takže važ si každé chvíle a hodně se s prckem mazli :srdce: ani se nenaděješ a půjde do školy :) Přeji hlavně zdraví :)

  • načítám...
  • Zmínit
maki3012
2338
13.5.12 11:56

děkuji všem za komentáře, jsem ráda, když vidím, že tyto pocity jsem neměla jen já…hlavně věřme, že bude líp a vždycky může být i hůř!!! :D

  • načítám...
  • Zmínit
Petule85
2453
25.5.12 19:55

Ahoj, taky se přidávám!! Já teď končím šestinedělí a začátek tvého deníčku je jako bych ho psala sama. Na prdíky nám teď zabraly kapky, vidím jak je malá spokojenější, když krásně prdí a kaká, ale o to horší, že už nemůžu říct :to je bříško! Když pláče a já ji nemůžu utišit, tak mě to ničí!!
Jinak jsem ale šťastná, že ji mám a chvíle, kdy se na mě usmívá nebo si něco brouká jsou ty nejhezčí v životě!! Vše se pomalu zlepšuje a já doufám, že ve zlepšování budem hezky pokračovat ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Tomášek si své místo vybojoval

Filípkova cesta na svět

Do roka budeš maminkou, řekla kartářka