Můj 2. porod
- Porod
- kopretinanika
- 08.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak holky, už jsem tady zase se svým dalším deníčkem. S manželem jsme druhé těhotenství plánovali, na rozdíl od prvního. Po počátečním nezdaru, kdy jsem si prošla zamlklým těhotenstvím, se nám nakonec štěstí naklonilo a opět jsme na testu našli //. Termín porodu nám lékař určil opět na léto (7. července 2009), jaká náhoda, náš Románek se narodil 22. června 2005. Trochu jsem litovala, že nám to nevyšlo taky na červen. Kdybych tenkrát věděla...
Barunka jako miminko..
- 1
Tady bez čepičky..
- 1
Zlatíčko naše..
- 1
A jak Barunka vypadá teď.
Druhé těhotenství už pro mě tak bezproblémové nebylo. Všechno mě bolelo, byla jsem nateklá, tlustá. No, cítila jsem se všelijak. Pak se mi ke všem problémům přidaly i silné bolesti podbřišku, na které jsem od doktora dostala magnesium. Nějak jsem celé těhotenství tušila, že vše nebude tak ukázkové jako při prvním. Proto jsem radši všechny upozorňovala předem, že se necítím moc dobře, a že by měly být všichni ve střehu.
Přišel červen a já jsem si z manžela pořád dělala srandu, že určitě každou chvíli porodím. 22. června (to měl akorát náš Románek 4. narozeniny) jsem šla na záchod ve čtyři hodiny ráno, manžel vstával do práce. Vyčurala jsem se a pak měla pocit, že ze mě něco vyteklo. Manželovi jsem to hned řekla. Chtěl zůstat doma, ale nic se nedělo, nic mě nebolelo, tak jsem ho poslala do práce. Hned dopoledne jsem to hlásila rodičům, aby byly večer připravení, kdyby náhodou. Přežila jsem celý den, celou noc a nic. Opět mi všichni říkali, že zbytečně plaším a že mám čas.
23. června jsem navečer byla nějaká divná. Říkala jsem manželovi, že se cítím nějak divně. Nic mě sice nebolelo, ale měla jsem prostě divný pocit. Seděli jsme s manželem do půl jedné do rána u TV a čekali, jestli tedy něco bude. Pak nás čekání na „nic“ přestalo bavit a šli jsme si lehnout. Tak krásně se mi spalo, když v tom mě o půl druhé ráno probudilo lupnutí, a pak už jen zvuk tekoucí vody. Vzbudila jsem manžela, že zase musí vstávat, a opatrně jsem slezla z postele. Ani jsem nečekala, že budu mít tolik vody.
Opět jsme volali mému tátovi, že tentokrát už opravdu jedeme. V klidu jsem si nachystala všechny věci. Než přijeli rodiče (mamka musela taky, aby hlídala Románka, který krásně spinkal), stihnula jsem se ještě dvakrát převléknout. Radši jsem se usadila na záchodě, abych vyčkala jejich příjezdu tam. Manžel byl opět nervóznější než já. Mamka vyběhla schody, mrkla na mě a s hrůzou v očích konstatovala, že moje plodová voda má nějakou divnou barvu, že máme frčet, že všechen ten nepořádek uklidí.
Sedla jsem do auta a ještě se cítila dobře. Odjížděli jsme asi něco málo po třetí ráno. Po pár kilometrech jsem začínala cítit první bolesti a taky tušit, že druhé miminko je hodně nedočkavé. Nechtěla jsem ještě víc stresovat tátu a manžela, tak jsem dělala, že se nic neděje. V nemocnici jsem už po chodbě musela jít v předklonu, kalhoty jsem měla celé a voda stále odtékala. Ještě jsme u vchodových dveří potkali policajty, kteří si dávali noční kafíčko, a při pohledu na mě jim to přišlo asi hodně směšné. Podrželi nám dveře a ještě se otočili.
Manžel mě marně přemlouval, ať jedeme do druhého patra výtahem. „Nejela jsem výtahem ani při prvním, tak nepojedu ani při druhém“, odsekla jsem mu, a šlapala po schodech. Měl z toho málem smrt. Bál se, že mu tam porodím v mezipatře. Sestra na mě mrkla, podívala se do kartičky a nechala si mě tam. Zavolala doktora, protože termín jsem měla až 7. 7. Přece jenom jsem tam byla dřív. Přiběhl doktor (mimochodem úplně stejný jako při Románkovi), podíval se na mě, natočili mě a hned volal na sestru, ať nachystá nálev.
Ještě jsem stihla poslat manžela pryč. Nálev už se ale nekonal. Hned jsem skočila na kozu a šlo se rodit. PA byla úplně úžasná. Krásně se o mě starala, mluvila se mnou mezi tlačením. Málé se moc nechtělo, vykoukla kouskem hlavičky ven, a pak zase utíkala zpátky. Porod byl na rozdíl od prvního mnohem horší. Myslela jsem, že mě malá při tlačení urve i močák. Nakonec se zadařilo, sestra mě nadvakrát nastřihla a narodila se nám Barunka. Přesně ve 4:00 ráno. Váha 2850 g a délka 47 cm.
Manžel s tátou tenkrát stačili jen vyjet z areálu nemocnice a malá byla na světě. Takže obě děti máme rozené v červnu (Románek 22. a Barunka 24.), obě ve čtyři ráno (Románek 4:33 a Barunka 4:00). Narozeniny slavíme přesně uprostřed, 23. června. A společně, aby se nehádali. Teď čekáme neplánovaně třetí, a už se trochu bojím, jak rychle zase porodím. Doufám, že ne doma.
Přečtěte si také
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 4471
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 2241
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1308
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 735
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 6369
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 5518
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 1484
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 2099
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 772
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 965
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
a hlavně že nebude vyvolávaný, ale samovolný 
)
