Můj 2. porod
- Porod
- kopretinanika
- 08.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak holky, už jsem tady zase se svým dalším deníčkem. S manželem jsme druhé těhotenství plánovali, na rozdíl od prvního. Po počátečním nezdaru, kdy jsem si prošla zamlklým těhotenstvím, se nám nakonec štěstí naklonilo a opět jsme na testu našli //. Termín porodu nám lékař určil opět na léto (7. července 2009), jaká náhoda, náš Románek se narodil 22. června 2005. Trochu jsem litovala, že nám to nevyšlo taky na červen. Kdybych tenkrát věděla...
Barunka jako miminko..
- 1
Tady bez čepičky..
- 1
Zlatíčko naše..
- 1
A jak Barunka vypadá teď.
Druhé těhotenství už pro mě tak bezproblémové nebylo. Všechno mě bolelo, byla jsem nateklá, tlustá. No, cítila jsem se všelijak. Pak se mi ke všem problémům přidaly i silné bolesti podbřišku, na které jsem od doktora dostala magnesium. Nějak jsem celé těhotenství tušila, že vše nebude tak ukázkové jako při prvním. Proto jsem radši všechny upozorňovala předem, že se necítím moc dobře, a že by měly být všichni ve střehu.
Přišel červen a já jsem si z manžela pořád dělala srandu, že určitě každou chvíli porodím. 22. června (to měl akorát náš Románek 4. narozeniny) jsem šla na záchod ve čtyři hodiny ráno, manžel vstával do práce. Vyčurala jsem se a pak měla pocit, že ze mě něco vyteklo. Manželovi jsem to hned řekla. Chtěl zůstat doma, ale nic se nedělo, nic mě nebolelo, tak jsem ho poslala do práce. Hned dopoledne jsem to hlásila rodičům, aby byly večer připravení, kdyby náhodou. Přežila jsem celý den, celou noc a nic. Opět mi všichni říkali, že zbytečně plaším a že mám čas.
23. června jsem navečer byla nějaká divná. Říkala jsem manželovi, že se cítím nějak divně. Nic mě sice nebolelo, ale měla jsem prostě divný pocit. Seděli jsme s manželem do půl jedné do rána u TV a čekali, jestli tedy něco bude. Pak nás čekání na „nic“ přestalo bavit a šli jsme si lehnout. Tak krásně se mi spalo, když v tom mě o půl druhé ráno probudilo lupnutí, a pak už jen zvuk tekoucí vody. Vzbudila jsem manžela, že zase musí vstávat, a opatrně jsem slezla z postele. Ani jsem nečekala, že budu mít tolik vody.
Opět jsme volali mému tátovi, že tentokrát už opravdu jedeme. V klidu jsem si nachystala všechny věci. Než přijeli rodiče (mamka musela taky, aby hlídala Románka, který krásně spinkal), stihnula jsem se ještě dvakrát převléknout. Radši jsem se usadila na záchodě, abych vyčkala jejich příjezdu tam. Manžel byl opět nervóznější než já. Mamka vyběhla schody, mrkla na mě a s hrůzou v očích konstatovala, že moje plodová voda má nějakou divnou barvu, že máme frčet, že všechen ten nepořádek uklidí.
Sedla jsem do auta a ještě se cítila dobře. Odjížděli jsme asi něco málo po třetí ráno. Po pár kilometrech jsem začínala cítit první bolesti a taky tušit, že druhé miminko je hodně nedočkavé. Nechtěla jsem ještě víc stresovat tátu a manžela, tak jsem dělala, že se nic neděje. V nemocnici jsem už po chodbě musela jít v předklonu, kalhoty jsem měla celé a voda stále odtékala. Ještě jsme u vchodových dveří potkali policajty, kteří si dávali noční kafíčko, a při pohledu na mě jim to přišlo asi hodně směšné. Podrželi nám dveře a ještě se otočili.
Manžel mě marně přemlouval, ať jedeme do druhého patra výtahem. „Nejela jsem výtahem ani při prvním, tak nepojedu ani při druhém“, odsekla jsem mu, a šlapala po schodech. Měl z toho málem smrt. Bál se, že mu tam porodím v mezipatře. Sestra na mě mrkla, podívala se do kartičky a nechala si mě tam. Zavolala doktora, protože termín jsem měla až 7. 7. Přece jenom jsem tam byla dřív. Přiběhl doktor (mimochodem úplně stejný jako při Románkovi), podíval se na mě, natočili mě a hned volal na sestru, ať nachystá nálev.
Ještě jsem stihla poslat manžela pryč. Nálev už se ale nekonal. Hned jsem skočila na kozu a šlo se rodit. PA byla úplně úžasná. Krásně se o mě starala, mluvila se mnou mezi tlačením. Málé se moc nechtělo, vykoukla kouskem hlavičky ven, a pak zase utíkala zpátky. Porod byl na rozdíl od prvního mnohem horší. Myslela jsem, že mě malá při tlačení urve i močák. Nakonec se zadařilo, sestra mě nadvakrát nastřihla a narodila se nám Barunka. Přesně ve 4:00 ráno. Váha 2850 g a délka 47 cm.
Manžel s tátou tenkrát stačili jen vyjet z areálu nemocnice a malá byla na světě. Takže obě děti máme rozené v červnu (Románek 22. a Barunka 24.), obě ve čtyři ráno (Románek 4:33 a Barunka 4:00). Narozeniny slavíme přesně uprostřed, 23. června. A společně, aby se nehádali. Teď čekáme neplánovaně třetí, a už se trochu bojím, jak rychle zase porodím. Doufám, že ne doma.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20597
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
a hlavně že nebude vyvolávaný, ale samovolný 
)
