Můj třetí porod
- Porod
- kopretinanika
- 12.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Třetí miminko jsme s manželem neplánovaly. Náš Lukášek je taková naše náhoda.
já..tady mi bylo ještě do smíchu :)
A všichni moji tři miláčci.
Pyšný otec..
První úsměv..
- 3
Na první procházce..
Po dvou dětech už jsme si s manželem říkaly, že už další nebude. Opak byl pravdou. Jelikož jsem neužívala antikoncepci, jen jsme používaly prezervativy, tak se prostě nějak nepodařilo, nám prasknul kondom, a bylo zaděláno.
Těhotenství jsem měla asi nejhorší ze všech. Přibrala jsem jen 4 kila. Doteď se mě ještě někteří lidi ptají, komu vozím. Nikdo mi nevěřil, že máme miminko. Nešlo to na mě ani poznat. Termín porodu jsem měla 17.12.2012. Tak jsme si říkali, že po dvou dětech v létě budeme mít konečně jedno zimní.
Začátek těhotenství jsem celý prozvracela. Po třech měsících se mi to nějak uklidnilo, ale přidaly se mi silné bolesti pánve (nebo spíš té kosti dole pod bříškem). Doktor mi řekl, ať na sebe dávám pozor, že mám slabší křupavku, a ať se nestane, že by mi před porodem nebo taky po něm praskla. Takže jsem spíš jen polehávala, a odpočívala.
Pak se mi ukázaly časté mykózy, které jsem před těhotenstvím nikdy neměla. Bylo to docela utrpení. Týden klid a za týden zase. Kdo tyhle problémy zná, tak pochopí. Bohužel mě to drží doteď.
Takže těhotenství nic moc. Nějak jsem ale tušila, že Lukášek se nám narodí dřív.
Obě děti v listopadu lehly s angínou a já jsem šla s nimi k doktorovi. Bylo 26. listopadu. Cítila jsem se na to, všechno fajn. Vyřídila jsem ten den spoustu věcí, zaběhla do lékárny a pak šla k rodičům na pokec. Máma se zrovna potýkala se střevní chřipkou, tak jsem tam strávila tak půl hodiny a radši šla domů. Ani jsem si pořádně nestačila sundat boty a už jsem klečela u záchodu. Vyvracela jsem snad všechno, co jsem snědla za poslední dva dny.
Myslela jsem si, že jsem dostala střevní chřipku od mamky. Bylo přesně 12:30. To jsem si ale myslela jen do té doby, než jsem začala mít první bolesti. Nebyla jsem ale přece jenom prvorodička, tak jsem si říkala, že to jsou poslíčky. Manžel ale přece radši ve 14:00 doběhl pro mou ségru, že se asi něco chystá.
Přesně v 17:00 jsem už měla takové bolesti, že se to dalo sotva prodýchávat. Pořád jsem si ale říkala, že to ještě nebude. Manžel to ale stejně psychicky nevydržel, naložil mě do auta a odvezl do porodnice. Ještě jsem mu cestou nadávala, že budu vypadat blbě, že rodím potřetí a že nepoznám poslíčky. A že mě stejně nakonec pošlou domů.
Nakonec jsem tam ale zůstala. Sestry si nejdříve myslely, že je to planý poplach, ale po natočení jim to bylo jasné. Manžel strávil na chodbě skoro hodinu, než se mnou sepsali všechny papíry. Zrovna tam jedna paní rodila, a to bylo křiku. Myslela jsem, že se otočím a radši půjdu domů. Strašně se to ozývalo přes celou chodbu a mně z toho bylo nanic.
Dvakrát jsem manžela u porodu nechtěla, ale potřetí jsem na něm trvala. Když jsem vyšla na chodbu a řekla jsem mu, že má jít se mnou, byl zelený jak sedma (to prý z toho křiku od té paní vedle).
Doktora jsem zrovna trefila toho, kterého jsem si ze všech doktorů přála nejmíň. Mladého a hezkého. Myslím, že jsem určitě byla červená až na zadku. Dvakrát mi udělal Hamiltona. Voda mi vůbec ne a ne prasknout. Bolesti se ještě daly vydržet. Bylo 20:00 a nějak pořád nic. Tak mi doktor doporučil prasknutí vody. Souhlasila jsem, ale taky jsem nečekala, co ještě mě čeká.
Než mi prasknul vodu (což mimochodem ukrutně bolelo) byla jsem otevřená jen na 3 cm. Po prasknutí vody mi doktor řekl, že se nám to snad aspoň o chvilku uspíší. Tak jsem se zeptala setry, jestli můžu do sprchy. Manžel se mi snažil pomoc z postele a těch asi deset kroků do koupelny mě doprovodil. Nestačila jsem však ani pustit vodu. Nějak to na mě přišlo. Dala jsem nohy k sobě a začala jsem cítit neuvěřitelný tlak.
Nevěděla jsem, co dělat, manžel taky ne. Snažil se mě dostat ven, pak doběhla sestra, pomáhala taky. Když mě chtěli dát na postel, zjistili, že to prostě nejde. Bolesti jsem měla jednu za druhou. Zůstala jsem stát v podřepu. Nemohla jsem se ani narovnat, ani se pohnout. Teď mi to připadá směšné, ale v té chvíli mě napadlo, že mě snad budou rodit ve stoje. 
Ozvy mi natáčela sestra v kleče u mě na zemi. Naštěstí byl malý ok. Pak už jsem jen viděla, jak dobíhá doktor. Rychlým skokem doskočil, pomohl mi se všema na postel, zkontroloval mě a řekl, že ještě neviděl, aby se někdo otevřel ze 3 cm na 10 cm během cca 5 min.
Tak se šlo rodit. Ještě se mě ptal, jestli nechci rodit na boku. Pak ale sám uznal, že by to asi nešlo, když se sotva hýbu. Manžel mě držel za levou ruku, dvě PA mi držely nohy a doktor mě držel za pravou. Měla jsem dva chlapy u sebe.
Ještě mě museli nastříhnout, což už mi v ten moment bylo fakt jedno. Chtěla jsem to mít za sebou. Párkrát jsem zatlačila a malý se narodil. Pak jen obrovská úleva a radost. Přesný čas 21:37 a ještě jsem to stihla 26.11.2012. Váha 2950 g a 50 cm.
Malá perlička z porodu: Během celého tlačení jsem nadávala manželovi, že jestli porodím, tak ho zabiju, že za to stejně může on. Nakonec jsme se u porodu ještě nasmáli. Když jsem se při šití všem omlouvala, že jsem byla sprostá, tak jen doktor mávnul rukou a řekl, že já jsem byla jenom slabý odvar.
Když manžel odcházel a chtěl zaplatit poplatek za to, že byl se mnou, PA mávla rukou a řekla, ať jde radši slavit. Proto díky všem, kteří byli u mého porodu v kyjovské nemocnici, strašně moc děkuji. Teď na to s manželem rádi vzpomínáme.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20600
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Veliká gratulace!!
ja teda poslicky poradne nemela, ale kdyz uz by takhle prituhovalo, tak by me trklo, ze je to asi neco vic 
to bych si nelajzla. a křupavka mě fakt pobavila 
myslela jste asi CHRUPAVKU? jinak k tem fotkam, jsme prece zensky tak nevim co vas na tom pohorsuje? 
spis bych to brala ze tim narusuje svy soukromí a bezpecnost svyho mimca, pac predpokladam, ze denicek je verejne pristupny 
ale chtěla jsem se kouknout, co tady je za fotky a hm…to bych veřejně nedala 
a navíc tak ani nic moc vidět nejde. Je to lidské tělo, zachycené v takovém okamžiku 
