Můj krásný porod
- Těhotenství
- Denino
- 05.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Občas, když si čtu deníčky a další zkušenosti, tak se opravdu nestačím divit. O tom, jak někdo rodil 48 hodin, jak si ho v porodnici nikdo nevšímal anebo jak už by nikdy nerodil. Rozhodla jsem se, že do moře těchto špatných (často zkreslených) zkušeností, přidám alespoň jednu dobrou, aby se prvorodičky porodu neděsily.
- 1
tady nám bylo 13 hodin :)
- 5
Snažím se brát všechno pozitivně. Celé těhotenství jsem měla bezproblémové, bez jakýchkoliv nevolností. Přibrala jsem ze své anorektické váhy přibližně 25 kilo, za která jsem byla hrozně ráda a doufám, že mi taky nějaká zůstanou. Naše miminko bylo ještě na velkém UTZ koncem pánevním, ale neházela jsem flintu do žita a nepřipouštěla jsem si, že by tak mohlo zůstat a už vůbec né, že bych musela podstoupit císaře. Malý se samozřejmě otočil, protože jsem si řekla, že se otočí. Ani na konci těhotenství jsem neměla žádné problémy, ani jeden poslíček (nechtěla jsem je, tak nebyly 
Nejvíc jsem chtěla, aby mi několik dní před termínem (7. 10.) praskla voda, abych měla jistotu, že už je to opravdu tady. A samozřejmě jsem věděla a vnitřně cítila, že můj porod bude nádherný a ani strach se u mě neobjevil.
Den před porodem (sobota 24. 9.) na něj nic nenasvědčovalo. Večer probíhal jako každý jiný. Celé těhu jsem po večerech uklízela a chodila spát ráno. Šla jsem si lehnout přibližně v 5 hodin, když se manžel vrátil z práce. Vzpomínám si, že ten den jsem byla trochu smutná, protože 14 dní dopředu jsem řekla (napsala i na naší nejpopulárnější sociální síť) že 24. v sobotu porodím… a ono nic. V neděli mě vzbudil po poledni telefon. Volala mamina a ptala se, jestli jsme ještě v celku. Tak řikam, že jo, že se nic neděje a chvilku jsme si povídali.
Dotelefonovala jsem, chvilku se válela v posteli a manžel šel mezitím vyvenčit psa. Říkala jsem si, že je hodný, že ho vzal, tak že mu naoplátku půjdu udělat něco k jídlu. Manžel přišel z venku a posadil se do obýváku. Vstala jsem, došla si na záchod a šla do kuchyně do lednice. Z lednice jsem vyndala kuře a když jsem byla na půl cestě k troubě tak… ejhle… nejdřív mě napadlo, jestli jsem se třeba nepočurala, což sem během 10 sekund vyloučila. Praskla mi voda. Cca ve 12:45.
V klidu řikám manželovi: „Zlatíčko praskla mi voda, jedeme do porodnice“. Tak chvilku koukal a až když jsem mu to potřetí zopakovala, tak mu to došlo. Vlezla jsem si do vany, abych se trošku „odpustila“, po pár minutách jsem zjistila, že to stejně nemělo smysl. Mezi nohy jsem si dala ručník a šla si v klidu dobalit věci do porodnce. Mezitím volal manželovi kamarád a řekl, že nás do té porodnice odveze.
Když jsem měla věci dobalené, tak jsem ještě dala manželovi instruktáž, kde jsou uklízecí prostředky, vysavač, kafe a co má a nemá dělat, co má sníst nebo se to zkazí, jak se pouští pračka a myčka a nakonec jsem ještě chtěla umýt nádobí 
To už mě hnal, ať se jdu obléct (to bylo 1,5 hodiny po prasknutí vody) a že odvezou psa ke tchyni a že se hned vrátí a pojedeme. Tak jsme tedy vyrazili. Cesta do porodnice nám trvala cca 45 minut a až v autě mi začaly první kontrakce (docela jsem se doma divila, že mi praskla voda a nic). Před porodnicí jsem měla kontrakce pravidelné po 4-5 minutách a trvaly 30 sekund (manžel poctivě stopoval).
V porodnici mě viděli na recepci a hned volali na porodní, že mají rodičku. V porodnici mě přijali cca v 15:15 hod. A v půl čtvrté přišel doktor a sdělil nám né moc fajn zprávu. „Branka na prst – jste na začátku porodu“. Tatínkovi řekl, že klidně může jet domů a že až se bude něco dít, tak že mu zavolám. Manžel tedy odjel (měl práci na druhý den) a mě sestra připravila, napíchla mi injekci do ruky a uložila do postele. Ptala jsem se, který doktor slouží, jestli náhodou nemá službu můj gynekolog a sestřička povídala, že na něj si musím počkat do rána, že slouží ráno. Na to jsem jí odpověděla, že na něj čekat nehodlám. Koukala docela divně, asi si myslela že do rána neporodím
V posteli jsem vydržela několik málo kontrakcí. Na zádech i na boku to bylo děsné, tak jsem nakonec zvolila polohu ve stoje a vždy o něco opřená. Samozřejmě se kontrakce stupňovaly a do mého ukázkového psího dýchání se občas dostalo pár vzdechů. Přibližně v 17:45 jsem koukla na hodiny a řekla jsem, tak to ne, tohle do rána nevydržím a šla jsem za PA, jestli si můžu vlézt do sprchy a nahřát si záda (břicho mi netvrdlo, ale ty záda). Řekla že jo, ale že mě za 20 minut přijde vyšetřit doktor a natočí mě. Vlezla jsem do sprchy, sedla si na balon a pustila si teplou vodu. Ve sprše jsem měla 3 velmi silné kontrakce, ani na míči jsem sedět nemohla, prostě mě to hned zvedlo. PA mě slyšela, jak hekám a tak za mnou přišla. Řekla jsem jí, že bych šla docela na záchod a ona že v žádném případě, že okamžitě na sál a že se kouknou. Samozřejmě se mi na záchod nechtělo, ale tlačila mě hlavička.
Už jsem byla skoro celá otevřená, chyběl jenom kousek, tak si mě nechali na sále. Ihned jsem volala manželovi aby hned sedl do auta a přijel. Na porodním se o mě staraly dvě moc milé a ochotné porodní asistentky. Opravdu byly úžasné. Otáčely mě na bok, nabízely mi masírování zad při kontrakcích a chvilkami jsme spolu i vtipkovaly (samozřejmě mezi kontrakcemi), po chvíli přišel doktor. Hrozně sympatický chlap. Řikala jsem mu: „to máte radost, takhle při neděli vás tady otravuju“ a on na to, že ho neotravuji a že jsem si vybrala dobrý den, že v neděli se rodí jenom borci. Asistentky se usmívali a ptaly se ho, jestli se taky narodil v neděli. Odpověď bohužel nevím, přehlušilo ji moje prodýchávání kontrakce.
Je sice pravda, že posledních pár kontrakcí před tím, než mi dovolili tlačit, bylo ubíjejících, ale utěšovala jsem se myšlenkou, že už to bude! Když už jsem byla otevřená, tak mi PA řikala, že ještě musíme chvilku počkat na toho tatínka (byl to takový fofr, že ještě nestihl přijet). Odpověděla jsem jí, že na něj ani náhodou čekat nebudeme. Na to my pověděla, že ho to bude mrzet. Povídam: „Nic ho mrzet nebude, u porodu měl být jen proto, že jsem to chtěla já. Prostě rodíme a basta, na nikoho se nečeká“.
Tak se trošku pousmáli a že teda jo, že začneme tlačit. To se mi hrozně ulevilo. Na jednu kontrakci tři zatlačení + pa pomáhala seshora tlačit na břicho a mezi kontrakcemi mě na něm lochtala, aby kontrakci vyvolala (i v tu chvíli mi to přišlo hrozně vtipné). Pan doktor mi dlouhou dobu masíroval hráz – což bylo po nějaké době už velmi nepříjemné, tak mu povídám: “Já už to pane doktore nevydržím, už mě střihněte“. Na to mi pověděl, že ještě chvilku a pak mě tedy střihne. Pa mi řikala, že vůbec netlačím, tak jsem jí na to odpověděla něco v tom smyslu, ať mě moc neštve, že už nemůžu. Tak se usmívala (skoro celou dobu se usmívala a byla velmi optimistická) a řikala, že si dělá legraci. Na to jsem jí řekla, že vím
Nástřih jsem ani necítila, jen takové štípnutí. Posledních pár zatlačení a malý měl hlavičku venku a po dalším zatlačení vylezl celý. Bylo to nádherné. Koukat na to stvořeníčko, a ten pocit z toho, když byl venku, nedovedu to popsat. Na tuhle část porodu vzpomínám nejraději. První, co ze mě vypadlo bylo, že je malý a ošklivý (je to moje nejkrásnější miminko). Tak se tam smáli a řekli, že mi ho tedy umyjí. A první, co jsem slyšela od asistentek, tak bylo, že má malý obrovské oči a opravdu, trošku mi připomínal mimozemšťánka, měl je obrovské a modré, v tu chvíli mi přišlo, že ani bělmo neměl, jak měl veliké oči.
Tatínek pořád ještě nedorazil, tak jsem tu usměvavou PA poprosila, aby mi malého vyfotila při vážení a měření. Vzala muj foťák a ochotně šla fotit. Pak mi přinesli malého a přiběhl zadýchaný tatínek. Na jeho pohled nezapomenu. Asi nevěřil vlastním očím. Hned mě pusinkoval, pochválil mě a vzal malého do náručí. PA nám samozřejmě udělala hned pár foteček. Chtěl mi malého dát, ale já jsem se po tom výkonu klepala. Obrovské horko při kontrakcích a tlačení vystřídala obrovská zima. Bála jsem se, abych malého nepustila, tak ho držel manžel a celou dobu mi povídal, jak jsem to krásně zvládla. PA řikaly, že to byl hroný fofr a že jsem řekla, že na něj nečekáme. A to sem jim přitom při příjmu řikala, že jsem se tam nepřišla válet, že to vezmeme rychle.
Od začátku jsem brala porod jako nádhernou věc a i s tou trochou bolesti to byl úžasný zážitek (i bez toho tatínka) a už se těším až za 3-4 roky budu rodit dalšího drobečka. Celému týmu musím poděkovat za spoustu optimismu, smyslu pro humor a velikou podporu. A svému manželovi za ten největší dar, co mi mohl dát, a to našeho krásného syna.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1304
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 767
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 339
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19376
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2505
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1681
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
No teď už vím a druhý porod si plánuji s přístupem jiným, podobným jaký jsi měla ty! 
a to od 17.9,vždy na nějaký datum,co se mi z nějakého důvodu líbil,termín byl 1.10,nakonec jsme rodili 7.10 vyvolávaně 
.