Dva porody
- Porod
- LennaZS
- 22.10.13 načítám...
Ráda bych se s vámi podělila o zkušenosti se svým porodem ve Zlíně v roce 2005 a s porodem v Uherském Hradišti v roce 2011. Teď čekáme třetí miminko a ráda bych, kdyby mi maminky do komentu připsaly, jak ony prožívaly třetí porod a třeba mě i trošinku navnadily na to, že to bude to nejlepší a nejrychlejší, co jsem zažila. :D
- 1
- 4
- 2
- 1
Poprvé jsem otěhotněla ve třetím ročníku na gymnáziu asi 14 dní poté, co jsem si na gynekologii nechala píchnout antikoncepční injekci. Navíc zdůrazním, že jsem v šesti letech prodělala akutní operaci slepého střeva - lékaři zjistili teprve po třech dnech, že mi prasklo, takže mě sanitka převážela již s otravou krve a apendix již ve mně ani nenašli, tak moc jsem měla celé břicho zanícené. Pak se dlouhodobě léčila na spodek a otěhotnění pro mě mělo být velmi těžké, tak narození Sabinky byl vlastně malý zázrak. I když za nejmíň příznivých podmínek, co jsem snad mohla mít.
Přerušené studium, partner nás psychicky i fyzicky velice týral, protože vlastně ještě na rodičovství nebyl připravený, a do toho neshody s rodiči, ke kterým jsem se nastěhovala. Prostě všechno špatně. Na potrat bych nešla, nebyla jsem tak vychovaná, takže mě to ani nenapadlo.
Takže se stalo, že mi 1.3.2005 půl hodiny po půlnoci začaly bolesti. Pořád jsem si říkala, že to asi ještě není ono, i když jsem byla 40+0 přesně ten den. O půl sedmé ráno, kdy jsem měla bolesti snad každou minutu, jsem vzbudila mamku, taťku a přítele a jeli jsme. Po cestě do porodnice se mamka stihla s partnerem pohádat, toho to vlastně ani moc nezajímalo, a já už to chtěla mít hlavně za sebou.
Nepříjemná doktorka na příjmu mě vyšetřila. Prý to ještě nebude, ale když už jsem teda tam, tak mě vezmou. V sedm mi začaly už řádné bolesti, udělal se klystýr. Pak protivná doktorka přišla, bez řečí mi píchla vodu (a pak že to jen tak nebude). Do toho mi oznámila, že miminko bude malé, tak do tří kil, podle utz, který mi u příjmu dělala. Tak to mě šokovalo, protože vždy byl odhad ke čtyřem kilům.
Bolesti se stupňovaly, já měla strach a nikdo se mnou nekomunikoval. Pak se tam střídal jeden učeň za druhým, já už měla tlačit, skákali mi po břiše. Dali naprosto vyklepané učnici nůžky a se slovy: „Tak už, sakra, střihni!“ Mě teda stříhla, mimo stah a asi úplně durch, protože mě pak šili hodinu a půl. Malá měla 4400 g a 53 cm. To bylo na sále překvapení, když měli avízované od paní doktorky menší miminko. 
A jen mimo řečí mi řekla, že má malá zlomené obě klíční kosti a úplně celé krvavé oči. To byl pro mě, prvorodičku, šok. Dnes už vím, že to není nic až tak neobvyklého.
Tři dny po porodu jsem musela pod narkózu, protože jsem měla velká ložiska sražené krve a muselo to ven, další radost. Po šesti dnech nás pustili. Já kojila, malá krásně rostla. Skrz šikanu ze strany partnera jsem dvakrát skončila v nemocnici a jednoho dne jsem si řekla DOST. To když jsem se dozvěděla, že partner místo hledání nového bydlení jezdí za svojí novou partnerkou a seznamuje ji s malou, protože to bude její nová maminka, až tu pravou dostane do blázince. A já v té době opravdu neměla daleko k tomu, abych tam skončila. Partnerovi jsem sbalila věci a už mazal. A mně se ten večer opravdu ulevilo. Vztahy s mamkou se urovnaly (ona ho tak nesnášela, ale já si holt nedala dřív říct).
No a teď ta hezčí část, kdo to teda vydržel až sem. Začala jsem se v té době stále víc stýkat se svým nejlepším kamarádem, držel mě nad vodou i za vztahu s mým ex, byl to takový můj třetí brácha a takový náš člen rodiny. Opravdu jen kamarád, ve vší počestnosti. To jsem si myslela…po rozchodu s mým ex mi vyznal city a rozešel se se svojí dlouholetou přítelkyní. Byl mi v té době velkou oporou, stále jen přátelé. Toto vydrželo asi rok a půl. To do mě mamka pořád klavírovala, že je to skvělý chlap…hodný, pěkný, pracovitý a že jde vidět, že mě/nás má rád. Na to jsem jí vždycky řekla, že vím, ale ať si s ním chodí sama, že je to jenom kamarád a že to prostě nejde, že k němu cítím vztah jak k bratrovi a že by to byl takový malý incest. Blbka no.
Pak jsme spolu odletěli na týden do Egypta,. Skvěle se o mě a malou staral, všichni mysleli, že se vrátíme jako pár, ale zatím se naše přátelství jen prohloubilo. Pak jsem úspěšně zopakovala třetí a čtvrtý ročník gymnázia a za pomoci celé rodiny a Zdeňka (pořád jen kamarád) velice slušně odmaturovala. V den maturitního večírku jsem ve tři ráno volala Zdeňovi, ať pro mě přijede a odveze domů. Vytáhla jsem ho z postele a za půl hoďky už stál u mě. Trochu pod parou jsem mu vyznala city, že je ten nej chlap a že to spolu zkusíme.
Ráno mě málem kleplo, když mi kamarádka volala, že jestli si prý pamatuju, že chodím se Zdeňou. V tom zvonil i s velkou kytkou a já si řekla, že mu dám šanci. První tři měsíce byly pro mě těžké, pořád tam nebyla zamilovanost, ta přišla postupně. Pak jsme spolu začali žít, po dvou letech mě romanticky požádal o ruku, my se vzali a já už dokonale šťastná a zamilovaná odletěla se Zdendou na svatební cestu na Lefkádu.
Za pár týdnů jsem zjistila, že jsem těhotná. Těhotenství bylo nádherné, Sabinka se na sourozence moc těšila. Já mezitím našla skvělou práci a koupili jsme moc hezký, novější dům se zahradou a těšili se na příchod chlapečka.
Dne 31.5.2011 jsem se vzbudila, bylo mi skvěle, vstala z postele a praskla mi voda. Tak jsem si dala sprchu, zavolala manželovi. Ten se mě ptal: „A co to, zlato, jako znamená?“ Tak mu říkám, že si dnes pochová syna. V cuku letu byl doma, lehce v šoku, že se maluju, protože čekal, že budu hekat a plazit se bolestí po zemi. Dojeli jsme do porodnice, kde už jsem byla dohodnutá s PA Evičkou Hladišovou, že mě odrodí, i kdyby neměla službu. Zrovna nastupovala ranní, tak jsem byla moc ráda. V devět mě vyšetřila, prohmatem řekla, že prcek je na dobré cestě, že bude mít max. 3600 g. Dala mě na sál s vanou a přesně dle porodního plánu nás nechala samotné s manželem. Jednou za čas došla, řekla, jak postupujeme, já prodýchávala a celkově jsme se na sále dost nasmáli. Atmosféra byla krásná a uvolněná.
Opravdové bolesti začaly okolo půl dvanácté. Manžel mě držel, Evička masírovala hráz tak dlouho a intenzivně, že se malý narodil 15.11 (3550/50 cm) naprosto bez nástřihu či natržení, za což jí moc děkuju. Toto byla moje noční můra. Já po porodu mohla jít tancovat, jak mi bylo dobře. Malý Zdeneček se hned přisál, hezky nabíral a já byla snad na minutu třetí den s malým i doma. Krásný zážitek.
Sabinka byla z brášky nadšená a vše bylo krásné. Já začala hned po porodu podnikat a i to se nám krásně rozjelo, takže teď jsme v jednom kole. A aby toho nebylo málo, manžel mě umluvil na další miminko…takže letos v srpnu jsme někde v Itálii počali( jeli jsme i s dětma karavanem tour po pobřeží celé Itálie). Tipujeme to na předměstí Neapole. 
Tak teď jsme v 15.tt a vypadá to zatím na holčičku (zase tak, jak manžel chtěl), Denisku. Tak nám držte palce, ať se nám to naše rodinné štěstíčko nezbortí jak domeček z karet.
PS-díky všem, kteří to dočetli až sem.
Přečtěte si také
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 6
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 34
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 4634
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1989
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 1028
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3952
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2672
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1325
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7746
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4980
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
(pamatuju si to dobře, prootže se jmenuju stejně 
)
moc děkujeme a Vám taky všechno nejlepší 
hodne stesti 
tvrdý začátek, ale fakt krásný konec. podle mě se nic nezbortí, to je odměna za to trápení v minulosti