Cestování s dětmi - Itálie II.díl
- Cestování
- LennaZS
- 01.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vzhledem k tomu, že už mám ve svých 28 letech odrozeno, rozhodla jsem se po deníčcích o porodech a těhotenstvích napsat nějaké o našem cestování. Minule jsem popisovala naši cestu karavanem po západním pobřeží Itálie, teď přejedeme na východ. A neobejde se to bez komplikací. :)
Kalábrie
- 2
Restaurace Tatos a první oprava auta
Gargáno a kiting
Sabinka
Zdeňula nabaluje
Vieste
- 2
Marina Romea
Marina Romea
Stařec a moře
- 4
Ancona
Ancona
Příjezd do Benátek
Benátky
Benátky
Náměstí sv.Marka
Orchestr
Lunapark v Bibione
Lunapark
Hrátky v Bibione
Lignano
Malý potápěč
Minulý deníček jsem končila v překrásném městečku v Kalábrii - CAPU VATICANU. Ještě jednou bych ráda podotkla, že tento kout Itálie nám učaroval nejvíc. Jak příroda, milí lidé, tak i překrásně průzračné moře.
Po pár dnech strávených na jihu Itálie jsme se rozhodli pro rychlejší přesun na východní pobřeží. Další bod na mapě byl poloostrov Gargáno, konkrétně městečko Vieste. Tak jsme nacpali do karavanu babičku, dědu, děti, prostě všechno a vyrazili.
Po pár desítkách kilometrů jsme zastavili na benzince Esso. Moc důvěry jsem k ní neměla, nikde nikdo, jak v nějakém westernu. Jen sem tam se po zemi proletěl chomáč slámy nebo čeho, všude zabedněno. Toto je tady celkem běžné, samoobslužné benzinky, kde se nějak záhadně platí kartou. Každopádně se nám to podařilo, manžel se snaží nastartovat a… a nic 
Auto vyhlásilo stávku.
No výborně, venku hrozné horko, v autě opruzující mládež, bábina brble, děda opět spokojený, manžel opět nadává. Já se teda jala hledat pomoc. V celém tom městě ani noha. Až úplně na konci jsem našla malou restauraci a v ní právě obědval chlapík.
Když slyšel, že máme trable, okamžitě zalarmoval svého kamaráda v nedalekém servise. Auto zprovoznil jen tak provizorně a odvezl ho na opravu. Nás odvezl do svojí restaurace a staral se jak o nás, tak i o naše auto.
Večer bylo vše hotovo, na cestu jsme vyfasovali suvenýry a velkou knihu. Uff, tohle byla klika, mohlo to dopadnout daleko hůř.
Tak si to valíme dál směrem na východ. Přejíždíme obrovský most na vysokých pilířích a jsme v takové výšce, že projíždíme mrakama. Začíná se stmívat, máme zpoždění, tak pokračujeme v cestě.
Konečně jsme přijeli na Gargáno a je čas tankovat. Hledáme benzínku. Aaa, opět ta prokletá benzínka Esso. No snad budeme mít tentokrát víc štěstí. Vida, obsluha funguje, všude panuje čilý ruch, taverničky plné lidí. Manžel natankuje, chce nastartovat a… ano, opět ani šťuk. Následuje už klasická salva nadávek a tentokrát se k manželovi přidává i babička. Hurá, nálada výborná.
Beru manžela pod paži a jdeme hledat servis. Ten najdeme vzápětí. Borec funguje na telefonu, tak mu tedy volám a přibližuji situaci. Za chvíli se k našemu autu přiřítí plážový šampónek na skutru.
Tady bych podotkla, že ač je můj manžel velice pracovitý, šikovný, inteligentní, sečtělý a krásný chlap, holt ty jazyky neumí. Jsou dvě věty, které umí naprosto plynule a zatím mu při našich cestách vždy stačily: „My parents has a small house in the country.“ (tuto větu si jako jedinou pamatuje z hodin angličtiny na střední ) a „Whisky, two!“
Tudíž celá domluva okolo auta byla na mně. Jediné štěstí, že jsem tři roky pracovala v mezinárodní dopravě. Když jsem uznala, že je vše vyřešeno, vzala jsem děti do moře.
Tady na Gargánu je opravdu úžasná pláž jako stvořená pro malé prcky. Pořád ještě pěkné tyrkysové a teplé moře, poooozvolný vstup do vody a krásné skály na obzoru. Z povzdálí jsem sledovala, jak manžel čaruje rukama a nohama a chlapíkovi něco vysvětluje. Jeho nechápavý výraz mě nakopl k tomu, abych připlachtila k autu a zjistila, co se děje. Ajé, jednalo se o placení.
Mechanik ukazoval manželovi na prstech TŘI. Tak si v duchu říkám, OK, tak mu vysolí 30 EUR, to je ještě dobré. Vidím manžela, jak mu podává 5 EUR a česky říká: „To je dobré, zbytek si nech, jo.“ Chlapík, naprosto vysmátý, si ťuká na čelo a ukazuje mu, že chce třicet. Manžel vyvalí oči a už cáluje.
Výborně, další problém vyřešen a můžeme se vydat všichni k vodě. Pláž široká, takže manžel vytahuje svůj pětimetrový kite. Skoro hodinu ho rozmotáváme, až ho konečně dostaneme do vzduchu a už to manžela táhne na moře. Vtom celá pláž strnula a všichni začali tleskat. Já červená až na zadku, děti poskakovaly a ječely: „Tati, huráá.“ A děda jen pokyvoval hlavou a tak potichu si pro sebe povídá: „Pche, to musí dojet Moraváci, aby udělali v Itálii na pláži takovou šou.“
No to už jsem šla úplně do toček a šla si zaplavat. Okem jsem mrkala po malém Zdenečkovi, jak úplně nadrzo balí dvě malé holčičky, do toho jsem uklidňovala babičku, že malý se fakt netopí, že se prostě jen potápí a že je holt pod tou vodou pořád. Za chvíli jsem to beztak vzdala a pomalu si začala zvykat na to její: „Ježíš, Zdenečku…on se topí..já se na to nemůžu dívat..Zdendo..vytáhněte ho, sakra!“
Tak a po dvou krásných dnech tady pokračujeme v cestě. Moc jsem se chtěla podívat do přístavního města Ancona. Kupodivu jsme sem přijeli bez problémů a hned se obrovskýma serpentinkama dostali na krásnou pláž. Manžel ale když uviděl tolik lidí, už se točil na patě. Naštěstí teda svolil a my se vydali na krátkou koupačku. Zdeneček si ukopl palec, takže řev až k moři. Tady jsme ho ukecali na zmrzlinu a přestal. Skočil do vody a zase řev. Požahala ho medúza - no jasně, že ho žahla na ten ukoplý palec. Takže posbírat saky paky a jedem hledat místo na nocleh.
Našli jsme krásnou vyhlídku a konečně nastala taková pohodička. Chystám v karavanu večeři a slyším, že manžel má problém s vodou a hadicí. Tak jen nakukl do karavanu a říká, že jde k druhému karavanu, že tam stojí nějací Španělé a poprosí je o hadici. A prý, jak to má říct. Tak jsem mu to řekla a se slovy, že to beztak zapomene, odkráčel. Stoupla jsem si do dveří a poslouchám Povídá: „Hello, please, can you (říkám si: "Páni, ten válí“)… hmm, can you.. sakra… no tož půjčíte mi hadicu, ha-di-cu?"
Ano, lásko, když to budeš slabikovat, určitě ti hned budou líp rozumnět.
Zase zakouzlil rukama a nohama a donesl hadicu. S vítězoslavným výrazem mi povídá: „Můžeš být blbý jak chceš, ale musíš si umět poradit.“
Po noci strávené u Ancony se vydáváme dál, zastávka v městečku Marina Romea. Pláž teda nic moc, už to začíná „smrdět“ starým dobrým Bibione. Po tyrkysových barvách moře už ani památky. Děti si hrají na hřišti, babička kvaltuje po pláži, manžel popíjí pivečko… moment… moje sedmdesátiletá babička zdrhá po pláži???
A už to vidím, kus od nás se zvedá vítr, lomcuje to se slunečníky, pár z nich to nevydrží a letí daleko do moře. Babička to zpozorovala jako první a snaží se teda co nejrychleji dostat do baru. Samozřejmě i tom kvaltu se co chvíli sehne, protože zrovna zahlédne pěknou mušličku. Tak tak doběhneme všichni do baru a už to fičí. No a taková hrůza vznikla z mraku, „ze kterého nic nebude“, slovy mého dědy.
Po menší apokalypse, která pěkně zaneřádila pláž, se pomalu vydáváme dál. Další zastávka je parádní - Benátky.
Přijedeme sem v podvečer. Venku je horko a nad městem se stahují obrovská mračna. Přesto se vydáme pěšky do města a k velkému kanálu. Ani ne v půli cesty to přijde. Liják naprosto neskutečný a bouřka snad přímo nad náma. Atmosféra nepopsatelná, hezčí podmínky pro toto tajemné město jsem si nemohla snad ani přát.
Po hodince déšť ustává, ale blesky pořád řádí kolem katedrály a nad náměstím sv. Marka. Díky bouřce je, i teď v srpnu, téměř prázdné. Na Benátky padla noc, na náměstí hraje orchestr písničku od Andrea Bocelliho a děda opět slzí. V podstatě to dojme úplně všechny. Pak si dáme na náměstí nekřesťansky drahý toast (pěkně hnusný, mimochodem) a nasedneme na loď a projedem si celé noční Benátky. Všechny domy, kostely, krásně nasvětlené, v dáli pořád bijí ohromné blesky… a s manželem si slíbíme, že sem se ještě vrátíme.
Ráno nás čeká skoro závěr našeho putování - Bibione a Lignano Sabbiodorro. Obojí nás nenadchne, ani nepřekvapí. V Bibione jsme byli několikrát, já jako malá s rodiči a pak i s manželem na motorce a autem. Toto město máme ve své podstatě rádi. Když se sem vydáme, tak jedině mimo sezónu.
Jedna z nejromantičtějších chvil s mým mužem proběhla právě tady, u majáku. Ještě jako svobodní jsme sem dojeli v červnu na motorce. Postavili stan v přírodě, já nalovila mušle u útesu, opékali jsme hovězí, pili vínko… nad námi byl úplněk a měsíc tak velký, že jsme si na něj mohli skoro sáhnout. Nikde nikdo, jen sem tam k nám dolehlo světlo z majáku. Snad i z nostalgie jsme závěr naší dovolené prožili tady.
A ještě perlička na konec. V Bibione jsme chtěli strávit tak 3-4 dny. Ráno druhého dne jsme se vydali do obchodu - dovolenková karta zamítnuta, záložní prázdná. Hups, trochu jsme to přehnali a dostali se na dno. Je pravda, že jsme se celou dovolenou naprosto nehlídali a užívali si vše na plno. Peníze už jen doma a co teď. Tak doběhla celá šťastná babička, že našla Čechy, kteří jsou nám ochotni vyměnit naše české koruny za eura, že jich mají beztak moc.
(To jsme se zrovna vraceli z banky, kde nám nechtěli vzít kartu, na které máme železnou rezervu. To jsem propadala zoufalství. Karavan něco sežere a nádrž prázdná. To byla sobota ráno a než by nám doma někdo vložil na účet… no komplikace.)
Tak hurá, jedni ochotní lidi nám směnili, my natankovali a vydali se tedy směr domov. Asi tak dvacet kilometrů od domova se babička vytasila s tím, že teda jako ještě má asi 200 EUR, ale schovávala je pro případ CO KDYBY. Aha babi, no a to ten případ nebyl právě v Bibione??!!!
No aleluja, jsme doma. Přijeli jsme ve tři ráno. Děda první, co udělal, když jsme ho vzbudili, tak si počůral branku domu, protože si myslel, že je jen čůrací pauza a jsme ještě někde v Rakousku. Rozespalý a lehce zmatený nepoznal, že už je doma.
Tak to bylo naše putování po pobřeží Itálie. A jelikož nás chytá zase cestovatelský fantas, za pár dní vyrážíme znovu. Jen měníme posádku - místo babičky a dědy s náma jede naše nejmladší kuřátko Davídek. A karavan jsme vyměnili za naše nové autíčko, které snad zvládne i drsnější terén.
Plán trasy: Zell am See + Kaprun (AUT) a tady lyžovačka a koupání v jezeře Plitvická jezera - Zadar - trajektem na ostrov Dugi - Dubrovník. A když se nám bude moooc chtít, vletíme se vykoupat do Černé Hory. A o tom vám zase napíšu příště. Asi začátkem září, protože na cestu máme opět 21 dní…
Přečtěte si také
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1103
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 2261
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 1452
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1332
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 1222
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 2975
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 13589
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 5062
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 5694
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 1595
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
Je paradni cist i neco jineho 
Tesim se na dalsi denicek 
Krasmy fotky 
Ale jinak krásně a čtivě napsané 
A krasne fotecky 
Vždyť tu zdejší drbárnu znáš. 
