Můj příběh IX – Moje holčičko

Holčičko moje, poslední dny na Tebe myslím skoro pořád. Pořád mám před očima poslední pohled na Tebe, když jsi ještě byla u mě v bříšku, Tvoje malinké ručičky a nožičky, nosík, který jsi měla asi po tatínkovi. Teď jsi k nám měla přijít na svět, v nejbližším dnech ses měla narodit, ne tak strašně brzy.

Měla jsi připravený kočárek, pokojíček s pelíškem a taky krásné oblečky, které jsme dostaly. Dělala bych pro Tebe úplně všechno, cokoli, abys byla zdravá a spokojená. Je mi moc líto, že jsem tu možnost neměla. Pořád si říkám, jestli jsem mohla něco udělat, nějak Ti pomoct, zachránit Tě. Kdyby to bylo nutné, i svůj život bych obětovala, abys tu mohla být. Nedostaly jsme ale na výběr ani jedna. Pořád mě moc trápí, že to pro tebe muselo být asi hrozně těžké, byla jsi moc nemocná, víc než já. A moc si vyčítám, že o Tvých dvou sourozencích jsem sama rozhodla, že tu s námi nebudou. Neviděla jsem ale jinou možnost, jak dát aspoň jednomu z vás šanci. Možná to byla chyba. Pan doktor vybral Tebe, měla jsi prý největší šanci v pořádku vyrůst a být tu s námi. Nakonec jsem Ti způsobila jenom trápení. Nebo jsi chtěla za nimi, když jste spolu předtím jedenáct týdnů rostli v bříšku. Snad mi to můžete všichni odpustit.

Nosím s sebou medailonek s Tvojí poslední fotkou, aby byla pořád se mnou. Často si říkám, jak bys asi vypadala. Trochu to vím, když jsem se na Tebe dívala na ultrazvuku. Jaká bys měla očička? Určitě tmavá, jako my oba s tatínkem. Poprvé v životě chci věřit, že je nějaké místo, kde teď jsi. Přece nemůže život, takový zázrak, vzniknout, hýbat se, reagovat a pak zmizet navždycky. Doufám, že jsi tam se svými sourozenci, které jsem neměla možnost poznat ani tak, jako Tebe. A že je Vám tam dobře. Možná se odtud na nás koukáte. Tatíkovi taky moc chybíš. On o takových věcech moc nemluví, ale já vím, že to tak je. Byl by ten nejlepší táta na světě, udělal by pro svojí princeznu všechno. Představ si, že tajně nacvičoval skládání kočárku, než ses narodila, aby to potom uměl.

Moc bychom si přáli pořídit vám dalšího sourozence, který by tu s námi zůstal. Aby se nám nestýskalo tak strašně moc. Aby nám někdo říkal mámo a táto, když Ty nemůžeš. Zatím se to ale nedaří, i když pro to děláme možné i nemožné. Nevím, jestli to není trest za to, že dvě srdíčka jsem nechala dotlouct z vlastního rozhodnutí. Možná brzy nastane doba, kdy se budu muset smířit s tím, že už se to ani nepodaří. Už mi bude moc let na to, abych si pořídila malé miminko. O to víc na Tebe budu vzpomínat a budu doufat, že tu se mnou někde jsi, a že se jednou setkáme. Ale jestli se to přece jenom ještě povede a dočkám se, neboj se, stejně na Tebe nikdy nezapomenu. Pořád budeš moje první holčička.

Máma

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kočkorožka
2007
21.8.21 11:53
:hug: :,(
  • načítám...
  • Zmínit
jamik1416
1570
21.8.21 12:27

Krásně napsáno :srdce:
Moc Vám ze srdce přeji, ať si Vám miminko ještě najde cestu!
Opravdu si to po tom všem zasloužíte :hug:
Hodně štěstí :srdce:

Příspěvek upraven 21.08.21 v 12:27

  • načítám...
  • Zmínit
Mallorka
4535
21.8.21 14:01

Jak píši pod každý tvůj srdcervoucí deníček, z celého srdce vám přeji miminko, moc moc držím pěsti, ať se to podaří. :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Niky2
1029
21.8.21 15:02

Moc bych vam prala, abyste se dockali vytouzeneho miminka :srdce: Doufam, ze tolik prejicich komentaru ma tam nahore nejakou silu a ze se podari! :hug: :*

  • načítám...
  • Zmínit
Niky2
1029
21.8.21 15:02

Omylem vlozeno 2×

Příspěvek upraven 21.08.21 v 15:03

  • načítám...
  • Zmínit
P.Klaudie
62
21.8.21 19:52
:srdce: :kytka:
  • načítám...
  • Zmínit
HK85
5
22.8.21 14:35

Je to zničující bolest, také ji mám.

  • načítám...
  • Zmínit
Floriska
646
22.8.21 15:23

Četla jsem Vaše deníčky, co patří k nejsmutnějším na emiminu.. :hug: Přeji hodně síly a ať se mimino podaří.. :hug: Jakoukoliv cestou, i třeba adopcí nebo pěstounstvím.
Vím, že Vám to ve Vašem žalu teď moc nepomůže, ale všimla jsem si, že jste párkrát zmínila svůj vyšší věk na možnost mít miminko..Nevím, kolik Vám je, ale vzpomněla jsem si, že jsem kdysi v letadle viděla kojit cca roční dítě paní, které bylo kolem padesátky, a byla to Češka. Cestovala na dovču s maminkou. A nedaleko Apolináře v Praze jsem viděla udržovanou maminku s bříškem, co jí bylo odhadem hodně podobně.. Moc se také neví, že po druhé světové válce bylo více matek po 45. roce věku více než nyní..A tehdy byla medicína na úplně jiné úrovni..Byl o tom článek v Respektu před pár měsíci. Už jsem někde zmiňovala, že dnes 80 letá sousedka mých rodičů se také narodila svým rodičům až když jim bylo po 40. A to to bylo v 30.letech 20.století..Věk je jen číslo, tím se netrapte.

  • načítám...
  • Zmínit
Jafija
4384
22.8.21 18:53

:,( :,( :,( přečetla jsem všechny části deníčku. Velmi silný příběh. A také až příliš smutný. Z celého srdce vám přeji, ať se můžete brzo rafobat z prosperující těhotenství a pak také z krásného miminka. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.8.21 22:51

Je to moc smutny pribeh, preji vam, co nejdrive byt stastnou maminkou zdravého ditete. Pisete, ze budete brzy na dite stará, kolik vam je let? Ja rodila prvni v 37, moje kamarádka prvi ve 40 letech. Dokonce znam pripad i 49 lete tehotne - umele. Nevim kolik let se snazite ale nepremysleli jste treba o adopci, pestounstvi? Nasi znami nemohli mit dite pres 10 let, az to úplně vzdali a na vse se vyprdli (kliniky, plodne dny atd), chteli do adopce - nez se zaradili do programu zjistli, ze cekaji dite- kamaradka porodila zdrave dite ve svych 41 letech. Téměř zazrak. Hlavne si nic nevycitejte, dala jste rady doktora, ono to asi tak melo dopadnout, vite kdybyste rozhodla treba jinak, mohla jste mit treba trojcata tezce dozivotne postižená. Verte, ze jednou se vam to povedete

  • Upravit
Anonymní
22.8.21 23:39

Předchozí anonymní příspěvek mi připomněl příběh lidí z městečka odkud pocházím - z dob mého dětství a teenagerovských let - pár nemohl mít děti a paní prý kartářka předpověděla, že bude mít děti v 42letech. A opravdu - tehdy se jí narodila dvojčata ( z umělého oplodnění). Na esoteriku moc nejsem, ale lze to vysvětlit i tím, že předpověď tehdy u paní zafungovala jako psychologický placebo efekt a ona byla víc psychicky v pohodě s tím, že to v těch 42 prostě vyjde…

  • Upravit
Yorkmut
23.8.21 11:09

Jednou si od tebe prectu denicek, ktery bude o krasnem zdravem miminku ve tvem naruci. Verim tomu a moc ti to a tvemu muzi preju :srdce:.

  • Upravit
Freeandwild
4785
23.8.21 13:21

Bude dobře :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Hibou
4091
23.8.21 23:25

To je tak nádherně napsané a tak smutné. :srdce:

Přečetla jsem všechny deníčky, je úžasné, jak otevřeně o všem píšeš. Myslím, že většina lidí vůbec netuší, jaká úskalí může IVF cesta skrývat.

  • načítám...
  • Zmínit
Payus
4381
24.8.21 00:38

… je mi to strašně líto, četla jsem cely Vas smutný příběh… moc me to mrzi a přeji Vám at vaše náruč není dlouho prázdná, at se zase dokazes smát i prez to všechno co Vám život přinesl. Hodně sil, objimam te :srdce: tohle se nemá stávat :,(

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
24.8.21 20:59

Precetla jsem vsechny tve denicky a moc me to mrzi. Verila jsi doktorum ze vedi co delaji a urcite vedeli, ale nekdy je i doktorina malo.
Vubec necti nejake ty komentare typu proc jsis nenechala vsechny. Chtela jsi jako matka zachranit alespon jedno a nikdo kdo to nezazil nema ani tuseni jak tezke je rozhodnout o zivote ci smrti svych deti.
V tvem srdci navzdy budou a verim ze i na tebe ceka zdrave detatko. Veku se neboj, jdi za svym srdcem. :srdce:

  • Upravit
Online
628
24.8.21 23:05

Moc smutné, nespravedlivé a nevím co všechno :( držte se, věřím, že miminko si k vám cestu najde.. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Petrulíno
47
30.8.21 16:36

Pláču… Strašně moc.. Vrátila jsem se o dvanáct let zpátky.. Naučili jsme se s tím žít, ale vzpomínky zůstanou.. Nejvíc jak to jen jde Vám přeji ať se co nejdříve povede a vše dobře dopadne :srdce: :srdce: Petra

  • načítám...
  • Zmínit
Eneai
1540
11.9.21 20:16

Taky jsem přečetla všechny vaše denicky.
Váš příběh je hodně smutný. Ale tento dopis, tak plný lásky a zároveň bolestí mě úplně rozbrečel.
Velmi doufám, že se tu objeví ještě minimálně jeden díl, ve kterém budou dvě čárky a šťastný konec. Takhle to prostě skončit nemůže!

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář