Na děti vás nikdo nepřipraví
Je spousta věcí, na které se dá v životě docela dobře připravit. Zkoušky ve škole, práce, samostatné bydlení, bydlení s partnerem, manželství. A pak je tu něco, na co žádné návody, školy či dobrá příprava nejsou. Asi jsem se k tomu na eMiminu zatím nepřiznal. Jsem totiž také rodič.
Když jsem byl puberťák, starší sestra děti měla a mě hrozně bavilo jí s nimi pomáhat. Byl jsem strejda. Měl jsem tedy rodinnou funkci a hrozně mě to bavilo. Říkal jsem si, jak jsou děti super a že budu mít jednou alespoň tři.
Život šel dál a zažíval jsem první vážný vztah, který se proměnil v manželství. Nebyl to vztah dobrý a ani pro děti by nebylo dobré v takové domácnosti vyrůstat. Možná i toto vědomí mě přimělo ze vztahu, který mě doslova ničil, utéct. S dětmi bych to asi nedokázal.
I špatné zkušenosti bývají většinou k něčemu dobré, když se z nich poučíte. Už jsem lépe věděl, co je u žen pro mne důležité a co si už nikdy nepřeji, aby se v mém partnerském životě vyskytlo. A protože náhodám je potřeba jít naproti, řekla si má starší a moudřejší sestra, že než abych si k sobě našel nějakou novou pohromu, seznámí mě s kolegyní… A s tou kolegyní se to pozdně letní kafe proměnilo na vloni již deset let společného žití. A pro mě, musím to zaklepat, nejhezčí období života.
Byli jsme spolu něco přes rok, když to téma padlo poprvé. Dítě. Dítě? Není brzy? Ano, bylo to spíše přání partnerky, ale já v tom viděl spoustu příjemných výhod pro sebe… Ano, chlapský mozek. Uhodli jste 
A tak jsem o rok později začal poznávat, jaký je rozdíl mezi tím být strejdou a tátou. Dítě kaká. Hodně kaká. Umí čůrat. Hodně čůrat. Čůrat umí i do dálky. V noci nespí. Ve dne řve. Vlastě brzy pochopí, že řvát se dá i v noci. Místo u prsu a pozornost maminky si rezervuje pro sebe… A vůbec převrátí život naruby.
Najednou nejste dva a nemůžete si dělat, co chcete. Přijde mezi vás vetřelec, kolem kterého se začne točit život celé rodiny. Dost sebestředných chlapů to nese těžce. Už nejsou NR 1. A dost hystericky úzkostlivých matek nezvládne vztahy s širší rodinou, protože mimískovi dělají všichni všechno špatně. Starosti, problémy, obavy. Jenže pak přijdou chvilky prvních úsměvů, radostí, krůčků, a vy najednou víte, že to za to stojí. Možná tohle je to, proč žijeme. Proč se milujeme. A proč tak nějak všichni vnímáme nějakou zodpovědnost za budoucnost.
A tak se měsíce a roky pocity štěstí mísí s povinnostmi a čas najednou letí nějak rychleji. Nevím, jestli platí malé dítě, malé problémy, velké dítě, velké problémy, přestože z miminka už je osmiletý človíček, který umí psát, číst a počítat a v populární hudbě má lepší přehled než já. U pravidla jedno dítě, žádné dítě si troufám říct, že platí. Tři roky po narození prvního potomka totiž přišel na svět druhý. A život domácnosti se proměnil v jízdu na centrifuze, jejíž otáčení a řev písní Michala Davida z pouťově hlasitých reproduktorů jen tak neskončí.
Rodičovství mě jistě změnilo. Najednou vlastně pořád svádím vnitřní boj o to, čemu se budu věnovat a cítím se sám před sebou provinile, když dostává práce před rodinou přednost. Cítím se nesvůj, když starost o děti musím kvůli práci někdy nechat jenom na partnerce. Poznávám, jak jsem netrpělivý a jak moji klidnou povahu dokáží děti proměnit v bouři. Vnímám, jakou chybu dělám, když si myslím, že porozumí „řeči dospělých“. Ne, nejsem na to pyšný. Dokonce často pochybuji, že jsem dobrý otec. Vidím, jakou míru nesvobody nám děti do života přinesly, i když je to často asi jen nesvoboda a omezení v naší hlavě. Oni toho prckové většinou zvládnou v klidu a pohodě mnohem víc, než jsme ochotni si připustit. Tak jako mě dokážou děti štvát, umí ve mě vyvolat pocit obrovské pýchy, když se jim něco daří, něco se naučí. Nebo mě umí dojmout. Třeba když ve škole dítě napíše, že má tatínka rádo, protože je s ním sranda a umí dobře vařit.
Když se mě někdo zeptá, jaké to je mít děti, řeknu mu, že si dovedu představit žít hezký život bez nich, ale těch, co mám, bych se už nikdy nevzdal. Život může přinést různé nečekané věci, nedovedu si ale představit situaci, že bych své děti neměl rád, a cokoliv se bude v jejich životech dít, vždy tu pro ně budu. Budem. Protože děti jsou silné pouto. A skoro jistě na to současné období „jízdy na centrifuze“ budeme s partnerkou jednou vzpomínat jako na nejhezčí období života.
Přečtěte si také
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1640
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 906
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3585
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 664
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1090
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2488
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 2087
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 4156
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 2154
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 2100
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
… Úplně upřímné a moc milé… dokonce jsem se v 6:30 rano usmala, což u me nebývá zvykem 
Pěkné
myslím že na krizi středního věku nebudeme mít čas 
