Na děti vás nikdo nepřipraví
Je spousta věcí, na které se dá v životě docela dobře připravit. Zkoušky ve škole, práce, samostatné bydlení, bydlení s partnerem, manželství. A pak je tu něco, na co žádné návody, školy či dobrá příprava nejsou. Asi jsem se k tomu na eMiminu zatím nepřiznal. Jsem totiž také rodič.
Když jsem byl puberťák, starší sestra děti měla a mě hrozně bavilo jí s nimi pomáhat. Byl jsem strejda. Měl jsem tedy rodinnou funkci a hrozně mě to bavilo. Říkal jsem si, jak jsou děti super a že budu mít jednou alespoň tři.
Život šel dál a zažíval jsem první vážný vztah, který se proměnil v manželství. Nebyl to vztah dobrý a ani pro děti by nebylo dobré v takové domácnosti vyrůstat. Možná i toto vědomí mě přimělo ze vztahu, který mě doslova ničil, utéct. S dětmi bych to asi nedokázal.
I špatné zkušenosti bývají většinou k něčemu dobré, když se z nich poučíte. Už jsem lépe věděl, co je u žen pro mne důležité a co si už nikdy nepřeji, aby se v mém partnerském životě vyskytlo. A protože náhodám je potřeba jít naproti, řekla si má starší a moudřejší sestra, že než abych si k sobě našel nějakou novou pohromu, seznámí mě s kolegyní… A s tou kolegyní se to pozdně letní kafe proměnilo na vloni již deset let společného žití. A pro mě, musím to zaklepat, nejhezčí období života.
Byli jsme spolu něco přes rok, když to téma padlo poprvé. Dítě. Dítě? Není brzy? Ano, bylo to spíše přání partnerky, ale já v tom viděl spoustu příjemných výhod pro sebe… Ano, chlapský mozek. Uhodli jste 
A tak jsem o rok později začal poznávat, jaký je rozdíl mezi tím být strejdou a tátou. Dítě kaká. Hodně kaká. Umí čůrat. Hodně čůrat. Čůrat umí i do dálky. V noci nespí. Ve dne řve. Vlastě brzy pochopí, že řvát se dá i v noci. Místo u prsu a pozornost maminky si rezervuje pro sebe… A vůbec převrátí život naruby.
Najednou nejste dva a nemůžete si dělat, co chcete. Přijde mezi vás vetřelec, kolem kterého se začne točit život celé rodiny. Dost sebestředných chlapů to nese těžce. Už nejsou NR 1. A dost hystericky úzkostlivých matek nezvládne vztahy s širší rodinou, protože mimískovi dělají všichni všechno špatně. Starosti, problémy, obavy. Jenže pak přijdou chvilky prvních úsměvů, radostí, krůčků, a vy najednou víte, že to za to stojí. Možná tohle je to, proč žijeme. Proč se milujeme. A proč tak nějak všichni vnímáme nějakou zodpovědnost za budoucnost.
A tak se měsíce a roky pocity štěstí mísí s povinnostmi a čas najednou letí nějak rychleji. Nevím, jestli platí malé dítě, malé problémy, velké dítě, velké problémy, přestože z miminka už je osmiletý človíček, který umí psát, číst a počítat a v populární hudbě má lepší přehled než já. U pravidla jedno dítě, žádné dítě si troufám říct, že platí. Tři roky po narození prvního potomka totiž přišel na svět druhý. A život domácnosti se proměnil v jízdu na centrifuze, jejíž otáčení a řev písní Michala Davida z pouťově hlasitých reproduktorů jen tak neskončí.
Rodičovství mě jistě změnilo. Najednou vlastně pořád svádím vnitřní boj o to, čemu se budu věnovat a cítím se sám před sebou provinile, když dostává práce před rodinou přednost. Cítím se nesvůj, když starost o děti musím kvůli práci někdy nechat jenom na partnerce. Poznávám, jak jsem netrpělivý a jak moji klidnou povahu dokáží děti proměnit v bouři. Vnímám, jakou chybu dělám, když si myslím, že porozumí „řeči dospělých“. Ne, nejsem na to pyšný. Dokonce často pochybuji, že jsem dobrý otec. Vidím, jakou míru nesvobody nám děti do života přinesly, i když je to často asi jen nesvoboda a omezení v naší hlavě. Oni toho prckové většinou zvládnou v klidu a pohodě mnohem víc, než jsme ochotni si připustit. Tak jako mě dokážou děti štvát, umí ve mě vyvolat pocit obrovské pýchy, když se jim něco daří, něco se naučí. Nebo mě umí dojmout. Třeba když ve škole dítě napíše, že má tatínka rádo, protože je s ním sranda a umí dobře vařit.
Když se mě někdo zeptá, jaké to je mít děti, řeknu mu, že si dovedu představit žít hezký život bez nich, ale těch, co mám, bych se už nikdy nevzdal. Život může přinést různé nečekané věci, nedovedu si ale představit situaci, že bych své děti neměl rád, a cokoliv se bude v jejich životech dít, vždy tu pro ně budu. Budem. Protože děti jsou silné pouto. A skoro jistě na to současné období „jízdy na centrifuze“ budeme s partnerkou jednou vzpomínat jako na nejhezčí období života.
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 915
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1083
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1712
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2437
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 659
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 3030
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 7140
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2929
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1318
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2993
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
… Úplně upřímné a moc milé… dokonce jsem se v 6:30 rano usmala, což u me nebývá zvykem 
Pěkné
myslím že na krizi středního věku nebudeme mít čas 
