Na děti vás nikdo nepřipraví
Je spousta věcí, na které se dá v životě docela dobře připravit. Zkoušky ve škole, práce, samostatné bydlení, bydlení s partnerem, manželství. A pak je tu něco, na co žádné návody, školy či dobrá příprava nejsou. Asi jsem se k tomu na eMiminu zatím nepřiznal. Jsem totiž také rodič.
Když jsem byl puberťák, starší sestra děti měla a mě hrozně bavilo jí s nimi pomáhat. Byl jsem strejda. Měl jsem tedy rodinnou funkci a hrozně mě to bavilo. Říkal jsem si, jak jsou děti super a že budu mít jednou alespoň tři.
Život šel dál a zažíval jsem první vážný vztah, který se proměnil v manželství. Nebyl to vztah dobrý a ani pro děti by nebylo dobré v takové domácnosti vyrůstat. Možná i toto vědomí mě přimělo ze vztahu, který mě doslova ničil, utéct. S dětmi bych to asi nedokázal.
I špatné zkušenosti bývají většinou k něčemu dobré, když se z nich poučíte. Už jsem lépe věděl, co je u žen pro mne důležité a co si už nikdy nepřeji, aby se v mém partnerském životě vyskytlo. A protože náhodám je potřeba jít naproti, řekla si má starší a moudřejší sestra, že než abych si k sobě našel nějakou novou pohromu, seznámí mě s kolegyní… A s tou kolegyní se to pozdně letní kafe proměnilo na vloni již deset let společného žití. A pro mě, musím to zaklepat, nejhezčí období života.
Byli jsme spolu něco přes rok, když to téma padlo poprvé. Dítě. Dítě? Není brzy? Ano, bylo to spíše přání partnerky, ale já v tom viděl spoustu příjemných výhod pro sebe… Ano, chlapský mozek. Uhodli jste 
A tak jsem o rok později začal poznávat, jaký je rozdíl mezi tím být strejdou a tátou. Dítě kaká. Hodně kaká. Umí čůrat. Hodně čůrat. Čůrat umí i do dálky. V noci nespí. Ve dne řve. Vlastě brzy pochopí, že řvát se dá i v noci. Místo u prsu a pozornost maminky si rezervuje pro sebe… A vůbec převrátí život naruby.
Najednou nejste dva a nemůžete si dělat, co chcete. Přijde mezi vás vetřelec, kolem kterého se začne točit život celé rodiny. Dost sebestředných chlapů to nese těžce. Už nejsou NR 1. A dost hystericky úzkostlivých matek nezvládne vztahy s širší rodinou, protože mimískovi dělají všichni všechno špatně. Starosti, problémy, obavy. Jenže pak přijdou chvilky prvních úsměvů, radostí, krůčků, a vy najednou víte, že to za to stojí. Možná tohle je to, proč žijeme. Proč se milujeme. A proč tak nějak všichni vnímáme nějakou zodpovědnost za budoucnost.
A tak se měsíce a roky pocity štěstí mísí s povinnostmi a čas najednou letí nějak rychleji. Nevím, jestli platí malé dítě, malé problémy, velké dítě, velké problémy, přestože z miminka už je osmiletý človíček, který umí psát, číst a počítat a v populární hudbě má lepší přehled než já. U pravidla jedno dítě, žádné dítě si troufám říct, že platí. Tři roky po narození prvního potomka totiž přišel na svět druhý. A život domácnosti se proměnil v jízdu na centrifuze, jejíž otáčení a řev písní Michala Davida z pouťově hlasitých reproduktorů jen tak neskončí.
Rodičovství mě jistě změnilo. Najednou vlastně pořád svádím vnitřní boj o to, čemu se budu věnovat a cítím se sám před sebou provinile, když dostává práce před rodinou přednost. Cítím se nesvůj, když starost o děti musím kvůli práci někdy nechat jenom na partnerce. Poznávám, jak jsem netrpělivý a jak moji klidnou povahu dokáží děti proměnit v bouři. Vnímám, jakou chybu dělám, když si myslím, že porozumí „řeči dospělých“. Ne, nejsem na to pyšný. Dokonce často pochybuji, že jsem dobrý otec. Vidím, jakou míru nesvobody nám děti do života přinesly, i když je to často asi jen nesvoboda a omezení v naší hlavě. Oni toho prckové většinou zvládnou v klidu a pohodě mnohem víc, než jsme ochotni si připustit. Tak jako mě dokážou děti štvát, umí ve mě vyvolat pocit obrovské pýchy, když se jim něco daří, něco se naučí. Nebo mě umí dojmout. Třeba když ve škole dítě napíše, že má tatínka rádo, protože je s ním sranda a umí dobře vařit.
Když se mě někdo zeptá, jaké to je mít děti, řeknu mu, že si dovedu představit žít hezký život bez nich, ale těch, co mám, bych se už nikdy nevzdal. Život může přinést různé nečekané věci, nedovedu si ale představit situaci, že bych své děti neměl rád, a cokoliv se bude v jejich životech dít, vždy tu pro ně budu. Budem. Protože děti jsou silné pouto. A skoro jistě na to současné období „jízdy na centrifuze“ budeme s partnerkou jednou vzpomínat jako na nejhezčí období života.
Přečtěte si také
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 37
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 57
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 138
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 110
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 5600
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1463
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1221
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1506
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4985
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3875
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
… Úplně upřímné a moc milé… dokonce jsem se v 6:30 rano usmala, což u me nebývá zvykem 
Pěkné
myslím že na krizi středního věku nebudeme mít čas 
