Nákupy
- O životě
- FreeLady12
- 04.11.13 načítám...
Nesnáším nákupy v pátek odpoledne. To jsou vždycky v obchodě největší davy, fronty u pokladen, za kterými sedí prodavačky. Ty se tváří výsostně namachrovaně, protože mají tu moc poslat zákazníka k jiné pokladně, poučit ho, kam si má dát vozík, co má nebo nemá dávat na pás, a připadat si tak jako něco víc, než je on. Nervózní lidi tlačící košíky před sebou, vedle sebe, mnohdy i za sebou, jen aby stihly nabrat zbylé rohlíky dřív než ten pán, co už sahá pro pytlík. Ne, děkuji! To radši pojedu v týdnu.
Dneska to byl v práci fakt mazec. Venku vedro, sluníčko pálí a já jsem zralá akorát tak lehnout si někam do stínu s ledovou kávou, kopcem zmrzliny a vychutnat si cigárko. Ale ouha. Lednice zeje prázdnotou a dneska už je čtvrtek! No zítra tedy rozhodně na nákup nepojedu a na víkend musí naše lednice obsahovat suroviny, které z mého upracovaného muže udělají šťastného milence. Takže skleničku na kafe zase vracím do poličky, zmrzlinu na mrazák, otírám si zpocené čelo, beru klíčky od auta, tašku na nákup a jedu do nejbližšího obchodu. Ááách můůůj bóžéé, ty lidi neumějí parkovat. Pruhy na zemi jim asi nic neříkají a stojí úplně mimo a tím pádem je tu dohromady aspoň o tři parkovací místa míň!
Tlačím si vozík před sebou, pozastavuji se u regálů s čajíčkama. Hmmm, takový ledový čaj by mi taky bodnul. Auuu! Nějaká paní do mě vrazila košíkem. To nemůže sakra dávat bacha? Otáčím se s nasupeným výrazem. Vidím mladou pani, hluboce se mi omlouvá. Její děcko si sedí v tom košíku, prstík v puse a hledí na mě, co jako já na to, co jeho maminka udělala. No co bych asi na to, že? I přesto, že ještě matkou nejsem, výchova mi není cizí. Na maminku i na hošíka se usměji a milým tónem odvětím, že se přeci nic nestalo a uhýbám, jak jen můžu. Maminka s dítětem jedou dál, překvapuje mě, že maminka se s tím nemazlí a jede takovým fofrem, div chlapečka nevyklopí. Tse, myslím si. Má tohle za potřebí? Kam ty lidi v dnešní době pořád tak pospíchaj.
Beru čaj a štráduju si to k rohlíkům, když tu náhle se mému pohledu odhalí větší část obchodu a mám po náladě. Vidím hrozny lidí, jak se tlačí a mačkají kolem košů s nějakejma hadrama. Prohlížím, jestli se tamtudy dá vůbec projet s vozíkem, a zjišťuji, že nedá. Všude je to samá matka s pobíhajícím děckem po celé uličce. Moudřejší je mají zapasované v košíku. Křik, pištění: „Mamííí, já chci tohlééé, mamíííí já chci tamtóó.“ Maminky reagují pouze slovy: “Polož to a pojď sem, musím ti to zkusit.“ Rozbalují jeden kus oblečení za druhým, vyzkouší..dítěti není, hodí ho rozbalený zpět do koše s ostatními hadry a rychle rozbalují jinou velikost, aby to náhodou jiná maminka neulovila dřív. No jooo, všude je to samá červená cedulka. Zase nějaká akce. Mě klepne. Jak na to ty lidi můžou slyšet? Vždyť je to zlevněné jen o pár halířů, mnohdy naopak dražší, jenže lidi prostě nevědí, kolik to před tím stálo.
Tohle nemá cenu, na nervy pomáhá počítat do deseti. Na pomoc si beru ty rohlíky. 1, 2, 3…10. Mno, je mi líp. Ukládám to antidepresivum do košíku a koukám, kudy jinudy se dostanu k jogurtům než přes ten matkoland. Hmmm, tak nic. Musím to projet. Snažím se, ale matky i děti moji snahu těžce ignorují. Ani mě nemohou vidět, jelikož mají hlavy zabořené v koších s hadrama. Takže použiju hlasivky: „S dovolenííím, s dovolenííím, já jen projedu, děkujiii.“
Matky na mě hledí jako na obtížný rušivý element. Znovu přepočítávám rohlíky, abych nebyla sprostá. Beru jogurty, dalších pár důležitých surovin a raději k pokladně. Pryč z tohohle blázince. U pokladen fronty. Štráduju si to na dvojku, když tu náhle přímo u pokladny se srazím s maminkou, která si to taky mířila ke dvojce. Kouknu a vidím, že má v košíku autosedačku s miminkem, které má poněkud nešťastný výraz. Pochopitelně ji pouštím, ať jde první. To byl zase nákup fakt. Kam se hrabou pátky. Mno, mám nakoupeno a konečně domu na to ledový kafe…
O rok a půl později…
Holky v naší skupině na eMiminu hlásily, že budou zase mít v akci nějaká bodyčka, tak koukám na netu na leták a teda musím říct, že vypadají skvěle! Zítra je čtvrtek, tak tam musím hned naběhnout, než to bude rozebrané. Ty bláááho, oni mají zrovna v akci i můj oblíbený plátkový sýr! No to musim!
Dítě mám v autosedačce typu vajíčko, takže abych ji mohla vyndat, musím zaparkovat trochu mimo lajny kvůli místu. Vajíčko i s děckem pokládám do nákupního košíku a jelikož je parkoviště plné, odhaduji stejně prozíravé maminky, tak spěchám, aby na mě něco zbylo. Omylem vrážím do slečny u nějakého regálu. Hluboce se omlouvám, je mi odpuštěno a fofrem valím ke košům, kde už vidím hrozen maminek. Áááá, snad tam ještě něco bude. Připojuji se do hroznu a šmátrám v koši, odkud vylovím vytoužené bodyčko. Rychle rozbaluji, hodím to na mladou a konstatuji, že to jí bude malé, takže vracím zpět. Pochopitelně rozbalené, jelikož jiná maminka to jistě svému pokladu taky bude chtít vyzkoušet (myšleno naoko, né oblíkat samozřejmě) a lovím větší. Zaslechnu urputné: „S dovolenííííím!!!“ Otočím se. No jooo, nějaká mladá, co strašně pospíchá. Mlčky ji pouštím, ale nezapomenu nadzvednout obočí, aby pochopila, co si o ní myslím.
Moje mladá začíná být ve vajíčku nevrlá, koukám na hodinky. To už je tolik??? No to se nedivim, že je protivná, má chudinka hlad. Tak bodyčko uloveno, rychle k pokladně a domů na jídlo. A sakriš, málem jsem to stihla ještě před tou holkou, co má tak plnej košík. No to bude doba. Slečna mi nakoukla do vozíku, zjistila, že mám jen bodyčko, pár drobností a popotahující mimino ve vajíčku, tak se na mě usměje a pouští mě. No paráda, převelice jí děkuji, ani netuší, jak mi pomohla. Dítě se snad nestihne úplně rozbrečet, než dostane najíst.
Zaplatím, rychle kýbluju nákup i dítě do auta a fofrem domu. Doma dítě převlíknout, přebalit, vyndat nákup, připravit jídlo, nakrmit dítě a tak dááále. Aaach, jak ráda bych si v klidu sedla k ledovému kafíčku…
Přečtěte si také
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 13
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 38
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2851
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2139
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1025
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7292
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3814
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2941
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1866
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 4080
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
vystihla jsi to naprosto přesně 
a pak super 
