Nákupy
- O životě
- FreeLady12
- 04.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nesnáším nákupy v pátek odpoledne. To jsou vždycky v obchodě největší davy, fronty u pokladen, za kterými sedí prodavačky. Ty se tváří výsostně namachrovaně, protože mají tu moc poslat zákazníka k jiné pokladně, poučit ho, kam si má dát vozík, co má nebo nemá dávat na pás, a připadat si tak jako něco víc, než je on. Nervózní lidi tlačící košíky před sebou, vedle sebe, mnohdy i za sebou, jen aby stihly nabrat zbylé rohlíky dřív než ten pán, co už sahá pro pytlík. Ne, děkuji! To radši pojedu v týdnu.
Dneska to byl v práci fakt mazec. Venku vedro, sluníčko pálí a já jsem zralá akorát tak lehnout si někam do stínu s ledovou kávou, kopcem zmrzliny a vychutnat si cigárko. Ale ouha. Lednice zeje prázdnotou a dneska už je čtvrtek! No zítra tedy rozhodně na nákup nepojedu a na víkend musí naše lednice obsahovat suroviny, které z mého upracovaného muže udělají šťastného milence. Takže skleničku na kafe zase vracím do poličky, zmrzlinu na mrazák, otírám si zpocené čelo, beru klíčky od auta, tašku na nákup a jedu do nejbližšího obchodu. Ááách můůůj bóžéé, ty lidi neumějí parkovat. Pruhy na zemi jim asi nic neříkají a stojí úplně mimo a tím pádem je tu dohromady aspoň o tři parkovací místa míň!
Tlačím si vozík před sebou, pozastavuji se u regálů s čajíčkama. Hmmm, takový ledový čaj by mi taky bodnul. Auuu! Nějaká paní do mě vrazila košíkem. To nemůže sakra dávat bacha? Otáčím se s nasupeným výrazem. Vidím mladou pani, hluboce se mi omlouvá. Její děcko si sedí v tom košíku, prstík v puse a hledí na mě, co jako já na to, co jeho maminka udělala. No co bych asi na to, že? I přesto, že ještě matkou nejsem, výchova mi není cizí. Na maminku i na hošíka se usměji a milým tónem odvětím, že se přeci nic nestalo a uhýbám, jak jen můžu. Maminka s dítětem jedou dál, překvapuje mě, že maminka se s tím nemazlí a jede takovým fofrem, div chlapečka nevyklopí. Tse, myslím si. Má tohle za potřebí? Kam ty lidi v dnešní době pořád tak pospíchaj.
Beru čaj a štráduju si to k rohlíkům, když tu náhle se mému pohledu odhalí větší část obchodu a mám po náladě. Vidím hrozny lidí, jak se tlačí a mačkají kolem košů s nějakejma hadrama. Prohlížím, jestli se tamtudy dá vůbec projet s vozíkem, a zjišťuji, že nedá. Všude je to samá matka s pobíhajícím děckem po celé uličce. Moudřejší je mají zapasované v košíku. Křik, pištění: „Mamííí, já chci tohlééé, mamíííí já chci tamtóó.“ Maminky reagují pouze slovy: “Polož to a pojď sem, musím ti to zkusit.“ Rozbalují jeden kus oblečení za druhým, vyzkouší..dítěti není, hodí ho rozbalený zpět do koše s ostatními hadry a rychle rozbalují jinou velikost, aby to náhodou jiná maminka neulovila dřív. No jooo, všude je to samá červená cedulka. Zase nějaká akce. Mě klepne. Jak na to ty lidi můžou slyšet? Vždyť je to zlevněné jen o pár halířů, mnohdy naopak dražší, jenže lidi prostě nevědí, kolik to před tím stálo.
Tohle nemá cenu, na nervy pomáhá počítat do deseti. Na pomoc si beru ty rohlíky. 1, 2, 3…10. Mno, je mi líp. Ukládám to antidepresivum do košíku a koukám, kudy jinudy se dostanu k jogurtům než přes ten matkoland. Hmmm, tak nic. Musím to projet. Snažím se, ale matky i děti moji snahu těžce ignorují. Ani mě nemohou vidět, jelikož mají hlavy zabořené v koších s hadrama. Takže použiju hlasivky: „S dovolenííím, s dovolenííím, já jen projedu, děkujiii.“
Matky na mě hledí jako na obtížný rušivý element. Znovu přepočítávám rohlíky, abych nebyla sprostá. Beru jogurty, dalších pár důležitých surovin a raději k pokladně. Pryč z tohohle blázince. U pokladen fronty. Štráduju si to na dvojku, když tu náhle přímo u pokladny se srazím s maminkou, která si to taky mířila ke dvojce. Kouknu a vidím, že má v košíku autosedačku s miminkem, které má poněkud nešťastný výraz. Pochopitelně ji pouštím, ať jde první. To byl zase nákup fakt. Kam se hrabou pátky. Mno, mám nakoupeno a konečně domu na to ledový kafe…
O rok a půl později…
Holky v naší skupině na eMiminu hlásily, že budou zase mít v akci nějaká bodyčka, tak koukám na netu na leták a teda musím říct, že vypadají skvěle! Zítra je čtvrtek, tak tam musím hned naběhnout, než to bude rozebrané. Ty bláááho, oni mají zrovna v akci i můj oblíbený plátkový sýr! No to musim!
Dítě mám v autosedačce typu vajíčko, takže abych ji mohla vyndat, musím zaparkovat trochu mimo lajny kvůli místu. Vajíčko i s děckem pokládám do nákupního košíku a jelikož je parkoviště plné, odhaduji stejně prozíravé maminky, tak spěchám, aby na mě něco zbylo. Omylem vrážím do slečny u nějakého regálu. Hluboce se omlouvám, je mi odpuštěno a fofrem valím ke košům, kde už vidím hrozen maminek. Áááá, snad tam ještě něco bude. Připojuji se do hroznu a šmátrám v koši, odkud vylovím vytoužené bodyčko. Rychle rozbaluji, hodím to na mladou a konstatuji, že to jí bude malé, takže vracím zpět. Pochopitelně rozbalené, jelikož jiná maminka to jistě svému pokladu taky bude chtít vyzkoušet (myšleno naoko, né oblíkat samozřejmě) a lovím větší. Zaslechnu urputné: „S dovolenííííím!!!“ Otočím se. No jooo, nějaká mladá, co strašně pospíchá. Mlčky ji pouštím, ale nezapomenu nadzvednout obočí, aby pochopila, co si o ní myslím.
Moje mladá začíná být ve vajíčku nevrlá, koukám na hodinky. To už je tolik??? No to se nedivim, že je protivná, má chudinka hlad. Tak bodyčko uloveno, rychle k pokladně a domů na jídlo. A sakriš, málem jsem to stihla ještě před tou holkou, co má tak plnej košík. No to bude doba. Slečna mi nakoukla do vozíku, zjistila, že mám jen bodyčko, pár drobností a popotahující mimino ve vajíčku, tak se na mě usměje a pouští mě. No paráda, převelice jí děkuji, ani netuší, jak mi pomohla. Dítě se snad nestihne úplně rozbrečet, než dostane najíst.
Zaplatím, rychle kýbluju nákup i dítě do auta a fofrem domu. Doma dítě převlíknout, přebalit, vyndat nákup, připravit jídlo, nakrmit dítě a tak dááále. Aaach, jak ráda bych si v klidu sedla k ledovému kafíčku…
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1057
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 1399
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 778
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 735
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 837
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3884
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2805
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2004
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2197
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1841
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
vystihla jsi to naprosto přesně 
a pak super 
