Karamelka - vyvolávaný porod
- Porod
- FreeLady12
- 10.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vynechávám povídání o tom, jak jsme se o naší princeznu snažili 10 měsíců, jak jsem prvních 5 měsíců prozvracela, jak jsem skončila na neschopence kvůli vysokému tlaku v těhotenství, jak jsem celá otekla, jak jsem si nemohla ani obléknout kalhoty a jak jsem v těhotenství přibrala 20 kilo. Toto je deníček již o samém závěru mého těhotenství a začátku něčeho nádherného.
Bylo to tuším 20.2., doba mého těhotenství se psala již čísly 40+3tt, váhový odhad miminka byl 4100g, brala jsem léky na vysoký tlak, otoky byly větší a větší, miminko mělo poslední týden horší monitory, ale „dole“ se nic nechystalo k porodu. Byla jsem zašpuntovaná jak kvalitní šampaňský a tak doktorka zavelela: “Není na co čekat, v pátek 22.2. nástup na vyvolávačku!“
Přečetla jsem toho o vyvolávaných porodech dost, takže se mi pochopitelně vůbec nechtělo a poslední dny doma jsem se to naše mládě snažila vyhnat všemi možnými i nemožnými způsoby. Kdepak, když se jí ven nechtělo tak se prostě nechtělo a basta (celá po mamince). Takže v pátek 22.2.2013 ráno jsem s manželem a kufrem stála před dveřmi porodnice a jediné co mě uklidňovalo bylo, že malá bude mít krásné datum narození a že já se dám zdravotně konečně opět do kupy.
Pátek 22.2.2013
10:30 Zavedli mi první tabletu. Kontrakce se rozjely kolem 16:00 a byly hned pravidelné po 4-5ti minutách. Nebylo to tak hrozné, stále jsem měla úsměv na rtu a s kolegyněmi na monitorech jsme závodily, která má silnější kontrakce a větší kopečky. Občas jsem se vyšplhala i na číslo 70 a krásně se to dalo v klidu prodýchat, ani jsem nehlesla. Z internetu vyčteno, že se rodí na 140. Hned jsem měla lepší náladu. Pohoda, tohle zvládnu, co s tím všichni nadělají?
20:30 PRASKLA MI VODÁÁÁ!!! Nadšeně nesu sestřičce promočenou vložku a hurá, potvrzeno! Honem píšu manželovi, co se událo nového, ale ať ještě neplaší a nejezdí za mnou (chtěl být u porodu), že to může ještě trvat a že mu dám včas vědět. Sestřička mě napojila na monitor, když tu najednou na mě přišla kontrakce jako „kráva“ a já sotva stihla dýchat! Vyděšeně kouknu na monitor a tam kopečíčíček o síle 30?! Proboha! Já čekala, že tam bude minimálně Everest a né takovej malej Říp! Jak to, že před prasknutím vody mě „nebolelo“ 70 a teď při 30 tady hysterčim? Už je mi to jasné, umřu na porod. Naše Kamilka nebude mít maminku, jak já to řeknu manželovi? A co mu vůbec řeknu? Něco sentimentálního? Fuj, pryč s těmahle myšlenkama…
23:00 Přistihla jsem se, že mezi kontrakcemi usínám. A co víc, došlo mi, že několikrát jsem už kontrakci nemusela prodýchávat, jen jsem ji přetrpěla se zaťatými zuby. Co se děje? Kontrakce zeslabují a prodlužují se mezi nimi intervaly. Usínám a probouzí mě až v 5:00 ráno sestřička s tlakoměrem.
Sobota 23.2.
8:00 Kontrakce mám slabé, vydržím každou jen s pár hlubokými nádechy. Přicházejí cca po 20ti minutách. Vyšetřuje mě doktor, očekávám otevření minimálně na tři prsty. Hmmm, tak nic – prý na špičku prstu, takže od včerejška absolutně beze změny. Jakto? Vždyť jsem měla takové bolesti? Doktor zavádí další tabletku, zkoušíme to znovu.
10:00 Tak se mi kontrakce opět krásně rozjely. Bolí to jako sviň, každé 4 minuty. Alespoň, že na monitoru už to nejsou Řípy, ale tak Sněžky kolem 40ti.
Nebudu to protahovat. Zkrátka ten den opět nic. Večer mě kontroloval doktor a opět absolutně bez postupu. Stále na špičku prstu. Naštěstí pro mě se na noc kontrakce opět samy od sebe velmi zeslabily a protáhly se intervaly na jednu za 30min., takže jsem se i vyspala.
Neděle 24.2.
8:00 Kontroluje mě lékař. Jsem otevřená s bídou na prst! Hmm, zázrak po dvou dnech bolest, další den už nevydržím…chci císaře! Doktor na můj návrh nereaguje a zavádí další tabletku, prý už nějakou jinou, že to ještě zkusíme. Fajn, co můžu dělat, že ano.
10:00 Kontrakce už hodně silné, sotva prodýchávám. Tak to je jasný, už rodim. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Doktor mě opět kontroluje a co myslíte? No jasně, stále na jeden prst. Zavádí druhou tabletku. Už jsem opravdu zoufalá a škemrám, ať už se mnou něco udělá. Rodím od pátku, prasklá voda, do toho má malá horší monitory a doktoři dělají jakoby to neviděli?! Nechají mě trpět ještě celý půl den.
15:00 Doktor mě opět kontroluje a hurááá – jsem na dva prsty. Už se mě chce zbavit, tak mě posílá na sál. Konečně. Volám manželovi, ten přispěchá a balí mi kufr. Sestřička nás odvádí na sál, kde se, doufám, začne už něco dít…
Napojí mě na monitor, měří mi tlak, dostávám klystýr, sprchuji se a to všechno ve stále silných bolestech. Po vyšetření lékařky kolem 17té hodiny se dozvídám, že porod nepostupuje a jsem stále na dva prsty. Ve 20:00 vyfasuju kapačku s oxytocinem na posílení kontrakcí. Super, copak tyhle bolesti nestačí?! Co víc by chtěli?! Já vážně umřu… naštěstí mi sestřička dává zároveň kapat i něco proti bolesti a ujišťuje mě, že do dnešní půlnoci 100% porodím, ať už normálně nebo císařem. To mě uklidňuje.
21:50 Po infuzi s oxytocinem mě jde vyšetřit doktorka. Závěr „překvapivý“. Stále na dva prsty. Doktorka už neváhá a oznamuje mi, že to ukončíme císařem. Jediné, co ze sebe dostanum je „Děkuju“.
22:00 už jsem na operačním sále, anestezioložka mi píchá spinální anestezii do páteře (místo vpichu nejdřív umrtví, takže to vůbec to nebolí). Cítím, jak mi teplo postupuje od zadku směrem do dolních končetin, hezky postupně. Rychle mě rovnají na lůžko a upevňují kurty ruce. Anestezioložka na mě stále mluví a povídá mi každý krok, který se mnou kdo dělá. Dopředu mi oznamuje, co budu kde cítit, že mi může být nevolno, ať se nebojím. Říká mi, kdy doktoři zkouší citlivost, zda-li už jsem necitlivá, oznamuje mi, že ucítím, jak mi zatlačí na bříško. Uff, je mi trochu nevolno, jsem omámená, polohlasem jí oznamuji, že se mi chce blinkat. Prý je to v pořádku, bere mokrý hadr a chladí mi obličej a krk. Je to velmi příjemné a nevolnost mě rychle přechází.
22:06 Slyším ten nejkrásnější pláč na světě. Anestezioložka mi říká, ať natočím hlavu doleva, já jí otočím a vidím jak mi sestřička ukazuje naší Kamilku. Páni, ta je veliká, ještě je nahatá, teď ji vytáhli, křičí, je celá do fialkova. Všímám si, že je nádherně čisťoučká. Čekala jsem všude mázek, ale ten ona nemá. Bodeť – už jsem byla 41+1tt… Pak už je mi všechno jedno, usínám. Později mě akorát vzbudí, jak mě přendávají na jiné lůžko, cestu (jízdu) na JIP už si ale taky nepamatuji.
Pondělí 25.2.
Když se vzbudím na JIPu tak je mi kupodivu moc dobře, nic mě nebolí, je mi skvěle, klidně bych hned vstávala z postele. Zjišťuji, že opiáty jsou moc fajn věc! Přivážejí mi Kamilku na přiložení k prsu. Z tohoto momentu si bohužel moc nepamatuji. Jen sestřičku ve dveřích s tím „kočárkovým vozítkem“, kde se kroutila moje žížalka. Nebýt fotky tak bych se hádala, že mi jí k prsu nedali.
Ještě ten den mě přeložili na oddělení šestinedělí, kde už jsme se s Kamčou krásně sžívaly. Je to velmi hodné miminko, které na rozmazlení teprve čeká.
Teď jsou dvě ráno, Kamilka po kojení chrupká v postýlce a já si jdu taky lehnout, i když se mi spát ani nechce. Jak je to možné? Protože jsem prospala celé odpoledne. A jak je tohle možné? Protože mám úžasného manžela, který se umí o Kamču velmi dobře postarat sám. Když jsem unavená tak mě nechá spát a přinese mi jí jen na kojení a zase si jí odnese. Ale to je už na jiný deníček…
Přečtěte si také
Žiju s ex-tchyní v domě své bývalé ženy. Nemám sílu začít znovu
- Anonymní
- 24.05.26
- 1493
Když tchyně před patnácti lety přepsala dům na mou manželku, bral jsem to jako důkaz obrovské důvěry. Byli jsme mladí, měli jsme plány a já měl chuť do práce. Všechny své úspory, každou volnou...
„Manipuluje vámi,“ řekla mi učitelka o synovi (9) a doporučila další vyšetření
- Anonymní
- 24.05.26
- 2308
Seděla jsem na židli v kabinetě, který byl až nepříjemně stísněný. Ostatně jako celá atmosféra této schůzky. Opět jsem byla na koberečku u paní učitelky. Po kolikáté už?
Já podstupovala IVF, zatímco manžel utrácel v bordelu. Chci rozvod
- Anonymní
- 24.05.26
- 986
Před třemi lety jsme si řekli, že je čas. Chtěli jsme rodinu. Jenže osud měl jiné plány a přirozená cesta nikam nevedla. Následoval kolotoč vyšetření, hormonálních injekcí, nekonečného čekání v...
Manžel přišel o práci a pořád se válí u televize. Prý si potřebuje odpočinout
- Anonymní
- 24.05.26
- 730
Už mám dost svého muže, ze kterého se stal absolutně líný a nepoužitelný člověk. Martin býval vždycky pracovitý a akční. Jenže loni na podzim ho vyhodili z práce, kde dělal mnoho let. Nejdřív...
Dcera je podle manžela na sport levá. Nutí ji k pohybu a platí drahé kroužky
- Anonymní
- 24.05.26
- 379
Naše desetiletá Simonka má talent na zpěv a malování, ale rozhodně ne na sport. Žádný ji nebaví a vlastně jí ani moc nejde. Snažím se ji rozhýbat alespoň na procházkách a cvičíme spolu jógu. Jenže...
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 5271
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 4462
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 2376
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 1814
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 1278
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Páni, to sis teda solidně užila! Hlavně, že jste obě v pořádku, jsem ráda, že tu od tebe čtu tento deníček. Máš krásnou holčičku! Gratuluji a přeji hodně štěstí celé tvé rodince! 
Jinak závidím manžela. 
a kolik nakonec měla Kamilka? Váha a míra maminko tu není 
je fajn, že se tatínek stará, šikulka 
Každopádně gratuluju ke Kammilce 
A mimčo je odhadované taky velké. Sama i cítím, jak velké je, že se tam nemuže ani vejít. Bohužel předpokládám, že to bude stejně jak u tebe - budu tam několik dní trpět ve snaze vyhnat prcka uměle ven a nakonec pujdu pod kudlu. Každopádně chválím, že jsi ty bolesti tak dlouho vydržela a malou přivedla v pořádku na svět!!! 
Užila jsi si holka svoje, auauauauaau. A já si zrovna říkala, že nepíšeš jak jsi na tom, tak už to máte holky za sebou a už si to jen a jen užívej, hodně zdravíčka a ať malá dělá jen samou radost 
,deníček máš moc hezky napsaný 
Jako já 