O Popelce
- O životě
- FreeLady12
- 12.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nebylo to za devatero horami, ani za devatero řekami, bylo to za školou.
Bylo to skvělé místo, říkali jsme tomu „cesta“. Chodili jsme tam vždycky po škole a na tajňačku kouřili cigarety. Vlastně to nebylo nic jiného než cesta. Cesta, která vedla za školou a já doteď vlastně ani nevím kam. Nikdy jsem nedošla na konec.
To už jsem chodila do deváté třídy naší základky, když jsem HO poznala. Zase jsme měli po škole sraz na cestě a ON tam přišel. Všichni ho už znali, jen já ne. Hooolky to vám byl frajer! Byl o pět let starší, už měl auto, měl husté černé vlasy, ze kterých si geloval „bodlinky“ – tenkrát hrozně frčely. Sluneční brýle, ramenatej, žádný tintítko, snědá pleť, nádherný úsměv a… a za ruku si vedl mojí spolužačku… tssss.
Všechny holky jsme jí ho záviděly. Byl o tolik starší, zkušenější, úplně to z něj sálalo. Ta Jitka má fakt kliku, achjooo… utřela jsem si slinu. Nejhorší bylo, kdy jsme jako parta chodili ven a ON pochopitelně s námi. To jsem se kolikrát přistihla, že na něj prostě jen tak civím, mám přiblblej úsměv a absolutně nevnímám, co mi kamarádka vypráví. No, nebyla jsem sama, slintalo nás víc. ON byl vážně tak okouzlující a vtipnej, pořád něco vyprávěl a bavil celou společnost, všichni mu to hrozně hltali, i kluci. Byl to vzor, typickej playboy své doby.
Na druhou stranu jsem se před ním v té době strašně styděla. Pokaždé, když promluvil přímo na mě, cítila jsem, že chytám rajčecí barvu. Co to vlastně říkal? Cože to říkal? On se mě na něco ptal? Asi bych měla odpovědět… ježiš musim něco říct, ať to není trapný… honem, řekni něco… „Eeee.“ … hm, takže trapas jak sviň. Ani to rajče na mě už nemá.
Odvahu jsem získala až na stromě. Lezly jsme po něm s kámoškou a ON jel okolo na motorce. Viděl nás, zastavil pod stromem a říká mi: „Pojď dolů.“ Vzpomněla jsem si na tu pohádku a odpovídám: „Pojď ty nahoru.“ Chytil se a vrací mi to: „Povidám ti, pojď dolu.“ … „Povidám ti, pojď ty nahoru.“ V tom mu zazvonil telefon a on už musel jet, ale ještě mi stihl říct: „Však ty mi neutečeš ty ještěrko.“
Pak jsme se rozešli na střední školy a parta se rozpadla, na cestu chodili deváťáci po nás a po nich další a další. Myslím, že funguje jako deváťácký azyl dodnes…
Znovu jsem ho potkala asi po roce. Rozbilo se mi kolo, domů jsem to měla 6km, mobil jsem neměla, už se stmívalo a kolo bylo tak blbě rozbité, že nešlo ani tlačit vedle sebe. Sedla jsem si na obrubník a bylo mi do pláče. Najednou u mě zastavilo auto a z něj vystoupil ON! „Ahoj…Lucka, že jo?“ Ježišmarja, on si mě pamatuje. Začíná mi být divně teplo v obličeji. Do háje, zase to rajče!
„Co se ti stalo, můžu ti nějak pomoct?“… Odpověz, proboha odpověz… „Eeee.“
Nevím, jak je to možný, ale pochopil to. Prohlídnul kolo, konstatoval, že na tom už dneska domu fakt nepojedu a začal si ho dávat do kufru auta, že mě hodí domu. Byla jsem mu strašně vděčná, seslalo mi ho samo nebe. Po cestě v autě jsem jen opakovala: „Děkuju, děkuju, děkuju.“ Smál se. Teď se mu nedivím, ale já si tehdy fakt myslela, že mi zachránil život. Když se se mnou u domu loučil, mrknul na mě a řekl: „Tak ahoj… ještěrko.“ Ve mně hrklo a opět jsem nahodila rajče. Ještě, že byla už tma.
Uteklo dalších dlouhých šest let než nás osud svedl znovu dohromady…
Nejlepší kámoš mě pozval na gril párty u něj na zahradě. Už lehce podnapilá tam objímám kámošku a tancujeme a mix zdejšího DJe pod širým nebem. Hvězdy září, oheň hoří, z grilu voní maso, alkohol teče proudem, všude je slyšet jen smích a hlasitá hudba. Už nemůžu, jdu si na chvíli sednout. Zakopávám těsně před sedačkou a nějaké ruce mě zachraňují od pádu na stůl a stahují mě k sobě na klín. Podívám se, kdo je můj zachránce a v tu chvíli naprosto vystřízlivím. „Ahoj ještěrko.“… „Eeee.“
Trochu přibral, na hlavě místo nagelovaných bodlinek evidentně kraluje „mašinka“, ale je to ON! Ale rajče už se nekoná. Už jsem dospělá, teď je mi 22, už mám taky něco za sebou a už se nestydím. A to byla naše chvíle. Ten večer jsme se od sebe už nehnuli. Neviděli jsme se šest let a jakoby nás něco nutilo si převyprávět, co všechno se nám za těch 6 let stalo. A opět mě pak odvezl domů. Nic nebylo, kdepak. Oba jsme tušili, že od tohohle setkání chceme oba víc, tak nemůžeme spěchat.
Nespěchali jsme. Po 14 dnech jsem mu u sebe doma vyklidila jeden regál ve skříni, aby se jeho trencle a trička pořád nepovalovali po zemi. Po měsíci jsem mu dala klíč od vstupních dveří. Po roce mě požádal o ruku, po dvou letech jsme měli svatbu a dva roky po svatbě se nám narodila vytoužená dcera.
Ale ještě trochu zpátky. Svatební noc byla nádherná. A nádhernou ji udělala hlavně jedna jediná věta. Manžel se ke mně přitulil, objal mě, políbil na ústa a řekl: „Tak jsi mi přeci jen neutekla ty ještěrko.“
Přečtěte si také
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 1353
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 900
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 1786
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 857
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 532
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1319
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 2642
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 1838
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1725
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 1583
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
ten konec mě úplně dostal 
to „eeee“ me vzdycky dostalo 
a ono nic 
taky mi ten závěr vyloudil úsměv na rtech 
Nějak nám to rychle vyrosto ty mláďata 
