O Popelce
- O životě
- FreeLady12
- 12.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nebylo to za devatero horami, ani za devatero řekami, bylo to za školou.
Bylo to skvělé místo, říkali jsme tomu „cesta“. Chodili jsme tam vždycky po škole a na tajňačku kouřili cigarety. Vlastně to nebylo nic jiného než cesta. Cesta, která vedla za školou a já doteď vlastně ani nevím kam. Nikdy jsem nedošla na konec.
To už jsem chodila do deváté třídy naší základky, když jsem HO poznala. Zase jsme měli po škole sraz na cestě a ON tam přišel. Všichni ho už znali, jen já ne. Hooolky to vám byl frajer! Byl o pět let starší, už měl auto, měl husté černé vlasy, ze kterých si geloval „bodlinky“ – tenkrát hrozně frčely. Sluneční brýle, ramenatej, žádný tintítko, snědá pleť, nádherný úsměv a… a za ruku si vedl mojí spolužačku… tssss.
Všechny holky jsme jí ho záviděly. Byl o tolik starší, zkušenější, úplně to z něj sálalo. Ta Jitka má fakt kliku, achjooo… utřela jsem si slinu. Nejhorší bylo, kdy jsme jako parta chodili ven a ON pochopitelně s námi. To jsem se kolikrát přistihla, že na něj prostě jen tak civím, mám přiblblej úsměv a absolutně nevnímám, co mi kamarádka vypráví. No, nebyla jsem sama, slintalo nás víc. ON byl vážně tak okouzlující a vtipnej, pořád něco vyprávěl a bavil celou společnost, všichni mu to hrozně hltali, i kluci. Byl to vzor, typickej playboy své doby.
Na druhou stranu jsem se před ním v té době strašně styděla. Pokaždé, když promluvil přímo na mě, cítila jsem, že chytám rajčecí barvu. Co to vlastně říkal? Cože to říkal? On se mě na něco ptal? Asi bych měla odpovědět… ježiš musim něco říct, ať to není trapný… honem, řekni něco… „Eeee.“ … hm, takže trapas jak sviň. Ani to rajče na mě už nemá.
Odvahu jsem získala až na stromě. Lezly jsme po něm s kámoškou a ON jel okolo na motorce. Viděl nás, zastavil pod stromem a říká mi: „Pojď dolů.“ Vzpomněla jsem si na tu pohádku a odpovídám: „Pojď ty nahoru.“ Chytil se a vrací mi to: „Povidám ti, pojď dolu.“ … „Povidám ti, pojď ty nahoru.“ V tom mu zazvonil telefon a on už musel jet, ale ještě mi stihl říct: „Však ty mi neutečeš ty ještěrko.“
Pak jsme se rozešli na střední školy a parta se rozpadla, na cestu chodili deváťáci po nás a po nich další a další. Myslím, že funguje jako deváťácký azyl dodnes…
Znovu jsem ho potkala asi po roce. Rozbilo se mi kolo, domů jsem to měla 6km, mobil jsem neměla, už se stmívalo a kolo bylo tak blbě rozbité, že nešlo ani tlačit vedle sebe. Sedla jsem si na obrubník a bylo mi do pláče. Najednou u mě zastavilo auto a z něj vystoupil ON! „Ahoj…Lucka, že jo?“ Ježišmarja, on si mě pamatuje. Začíná mi být divně teplo v obličeji. Do háje, zase to rajče!
„Co se ti stalo, můžu ti nějak pomoct?“… Odpověz, proboha odpověz… „Eeee.“
Nevím, jak je to možný, ale pochopil to. Prohlídnul kolo, konstatoval, že na tom už dneska domu fakt nepojedu a začal si ho dávat do kufru auta, že mě hodí domu. Byla jsem mu strašně vděčná, seslalo mi ho samo nebe. Po cestě v autě jsem jen opakovala: „Děkuju, děkuju, děkuju.“ Smál se. Teď se mu nedivím, ale já si tehdy fakt myslela, že mi zachránil život. Když se se mnou u domu loučil, mrknul na mě a řekl: „Tak ahoj… ještěrko.“ Ve mně hrklo a opět jsem nahodila rajče. Ještě, že byla už tma.
Uteklo dalších dlouhých šest let než nás osud svedl znovu dohromady…
Nejlepší kámoš mě pozval na gril párty u něj na zahradě. Už lehce podnapilá tam objímám kámošku a tancujeme a mix zdejšího DJe pod širým nebem. Hvězdy září, oheň hoří, z grilu voní maso, alkohol teče proudem, všude je slyšet jen smích a hlasitá hudba. Už nemůžu, jdu si na chvíli sednout. Zakopávám těsně před sedačkou a nějaké ruce mě zachraňují od pádu na stůl a stahují mě k sobě na klín. Podívám se, kdo je můj zachránce a v tu chvíli naprosto vystřízlivím. „Ahoj ještěrko.“… „Eeee.“
Trochu přibral, na hlavě místo nagelovaných bodlinek evidentně kraluje „mašinka“, ale je to ON! Ale rajče už se nekoná. Už jsem dospělá, teď je mi 22, už mám taky něco za sebou a už se nestydím. A to byla naše chvíle. Ten večer jsme se od sebe už nehnuli. Neviděli jsme se šest let a jakoby nás něco nutilo si převyprávět, co všechno se nám za těch 6 let stalo. A opět mě pak odvezl domů. Nic nebylo, kdepak. Oba jsme tušili, že od tohohle setkání chceme oba víc, tak nemůžeme spěchat.
Nespěchali jsme. Po 14 dnech jsem mu u sebe doma vyklidila jeden regál ve skříni, aby se jeho trencle a trička pořád nepovalovali po zemi. Po měsíci jsem mu dala klíč od vstupních dveří. Po roce mě požádal o ruku, po dvou letech jsme měli svatbu a dva roky po svatbě se nám narodila vytoužená dcera.
Ale ještě trochu zpátky. Svatební noc byla nádherná. A nádhernou ji udělala hlavně jedna jediná věta. Manžel se ke mně přitulil, objal mě, políbil na ústa a řekl: „Tak jsi mi přeci jen neutekla ty ještěrko.“
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 69
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 56
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 96
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 120
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 76
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1135
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 917
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 714
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1285
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 607
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
ten konec mě úplně dostal 
to „eeee“ me vzdycky dostalo 
a ono nic 
taky mi ten závěr vyloudil úsměv na rtech 
Nějak nám to rychle vyrosto ty mláďata 
