O Popelce
- O životě
- FreeLady12
- 12.02.14 načítám...
Nebylo to za devatero horami, ani za devatero řekami, bylo to za školou.
Bylo to skvělé místo, říkali jsme tomu „cesta“. Chodili jsme tam vždycky po škole a na tajňačku kouřili cigarety. Vlastně to nebylo nic jiného než cesta. Cesta, která vedla za školou a já doteď vlastně ani nevím kam. Nikdy jsem nedošla na konec.
To už jsem chodila do deváté třídy naší základky, když jsem HO poznala. Zase jsme měli po škole sraz na cestě a ON tam přišel. Všichni ho už znali, jen já ne. Hooolky to vám byl frajer! Byl o pět let starší, už měl auto, měl husté černé vlasy, ze kterých si geloval „bodlinky“ – tenkrát hrozně frčely. Sluneční brýle, ramenatej, žádný tintítko, snědá pleť, nádherný úsměv a… a za ruku si vedl mojí spolužačku… tssss.
Všechny holky jsme jí ho záviděly. Byl o tolik starší, zkušenější, úplně to z něj sálalo. Ta Jitka má fakt kliku, achjooo… utřela jsem si slinu. Nejhorší bylo, kdy jsme jako parta chodili ven a ON pochopitelně s námi. To jsem se kolikrát přistihla, že na něj prostě jen tak civím, mám přiblblej úsměv a absolutně nevnímám, co mi kamarádka vypráví. No, nebyla jsem sama, slintalo nás víc. ON byl vážně tak okouzlující a vtipnej, pořád něco vyprávěl a bavil celou společnost, všichni mu to hrozně hltali, i kluci. Byl to vzor, typickej playboy své doby.
Na druhou stranu jsem se před ním v té době strašně styděla. Pokaždé, když promluvil přímo na mě, cítila jsem, že chytám rajčecí barvu. Co to vlastně říkal? Cože to říkal? On se mě na něco ptal? Asi bych měla odpovědět… ježiš musim něco říct, ať to není trapný… honem, řekni něco… „Eeee.“ … hm, takže trapas jak sviň. Ani to rajče na mě už nemá.
Odvahu jsem získala až na stromě. Lezly jsme po něm s kámoškou a ON jel okolo na motorce. Viděl nás, zastavil pod stromem a říká mi: „Pojď dolů.“ Vzpomněla jsem si na tu pohádku a odpovídám: „Pojď ty nahoru.“ Chytil se a vrací mi to: „Povidám ti, pojď dolu.“ … „Povidám ti, pojď ty nahoru.“ V tom mu zazvonil telefon a on už musel jet, ale ještě mi stihl říct: „Však ty mi neutečeš ty ještěrko.“
Pak jsme se rozešli na střední školy a parta se rozpadla, na cestu chodili deváťáci po nás a po nich další a další. Myslím, že funguje jako deváťácký azyl dodnes…
Znovu jsem ho potkala asi po roce. Rozbilo se mi kolo, domů jsem to měla 6km, mobil jsem neměla, už se stmívalo a kolo bylo tak blbě rozbité, že nešlo ani tlačit vedle sebe. Sedla jsem si na obrubník a bylo mi do pláče. Najednou u mě zastavilo auto a z něj vystoupil ON! „Ahoj…Lucka, že jo?“ Ježišmarja, on si mě pamatuje. Začíná mi být divně teplo v obličeji. Do háje, zase to rajče!
„Co se ti stalo, můžu ti nějak pomoct?“… Odpověz, proboha odpověz… „Eeee.“
Nevím, jak je to možný, ale pochopil to. Prohlídnul kolo, konstatoval, že na tom už dneska domu fakt nepojedu a začal si ho dávat do kufru auta, že mě hodí domu. Byla jsem mu strašně vděčná, seslalo mi ho samo nebe. Po cestě v autě jsem jen opakovala: „Děkuju, děkuju, děkuju.“ Smál se. Teď se mu nedivím, ale já si tehdy fakt myslela, že mi zachránil život. Když se se mnou u domu loučil, mrknul na mě a řekl: „Tak ahoj… ještěrko.“ Ve mně hrklo a opět jsem nahodila rajče. Ještě, že byla už tma.
Uteklo dalších dlouhých šest let než nás osud svedl znovu dohromady…
Nejlepší kámoš mě pozval na gril párty u něj na zahradě. Už lehce podnapilá tam objímám kámošku a tancujeme a mix zdejšího DJe pod širým nebem. Hvězdy září, oheň hoří, z grilu voní maso, alkohol teče proudem, všude je slyšet jen smích a hlasitá hudba. Už nemůžu, jdu si na chvíli sednout. Zakopávám těsně před sedačkou a nějaké ruce mě zachraňují od pádu na stůl a stahují mě k sobě na klín. Podívám se, kdo je můj zachránce a v tu chvíli naprosto vystřízlivím. „Ahoj ještěrko.“… „Eeee.“
Trochu přibral, na hlavě místo nagelovaných bodlinek evidentně kraluje „mašinka“, ale je to ON! Ale rajče už se nekoná. Už jsem dospělá, teď je mi 22, už mám taky něco za sebou a už se nestydím. A to byla naše chvíle. Ten večer jsme se od sebe už nehnuli. Neviděli jsme se šest let a jakoby nás něco nutilo si převyprávět, co všechno se nám za těch 6 let stalo. A opět mě pak odvezl domů. Nic nebylo, kdepak. Oba jsme tušili, že od tohohle setkání chceme oba víc, tak nemůžeme spěchat.
Nespěchali jsme. Po 14 dnech jsem mu u sebe doma vyklidila jeden regál ve skříni, aby se jeho trencle a trička pořád nepovalovali po zemi. Po měsíci jsem mu dala klíč od vstupních dveří. Po roce mě požádal o ruku, po dvou letech jsme měli svatbu a dva roky po svatbě se nám narodila vytoužená dcera.
Ale ještě trochu zpátky. Svatební noc byla nádherná. A nádhernou ji udělala hlavně jedna jediná věta. Manžel se ke mně přitulil, objal mě, políbil na ústa a řekl: „Tak jsi mi přeci jen neutekla ty ještěrko.“
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 1900
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 734
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 447
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3202
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2321
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1131
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7488
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4331
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3086
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1916
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
ten konec mě úplně dostal 
to „eeee“ me vzdycky dostalo 
a ono nic 
taky mi ten závěr vyloudil úsměv na rtech 
Nějak nám to rychle vyrosto ty mláďata 
