O Popelce
- O životě
- FreeLady12
- 12.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nebylo to za devatero horami, ani za devatero řekami, bylo to za školou.
Bylo to skvělé místo, říkali jsme tomu „cesta“. Chodili jsme tam vždycky po škole a na tajňačku kouřili cigarety. Vlastně to nebylo nic jiného než cesta. Cesta, která vedla za školou a já doteď vlastně ani nevím kam. Nikdy jsem nedošla na konec.
To už jsem chodila do deváté třídy naší základky, když jsem HO poznala. Zase jsme měli po škole sraz na cestě a ON tam přišel. Všichni ho už znali, jen já ne. Hooolky to vám byl frajer! Byl o pět let starší, už měl auto, měl husté černé vlasy, ze kterých si geloval „bodlinky“ – tenkrát hrozně frčely. Sluneční brýle, ramenatej, žádný tintítko, snědá pleť, nádherný úsměv a… a za ruku si vedl mojí spolužačku… tssss.
Všechny holky jsme jí ho záviděly. Byl o tolik starší, zkušenější, úplně to z něj sálalo. Ta Jitka má fakt kliku, achjooo… utřela jsem si slinu. Nejhorší bylo, kdy jsme jako parta chodili ven a ON pochopitelně s námi. To jsem se kolikrát přistihla, že na něj prostě jen tak civím, mám přiblblej úsměv a absolutně nevnímám, co mi kamarádka vypráví. No, nebyla jsem sama, slintalo nás víc. ON byl vážně tak okouzlující a vtipnej, pořád něco vyprávěl a bavil celou společnost, všichni mu to hrozně hltali, i kluci. Byl to vzor, typickej playboy své doby.
Na druhou stranu jsem se před ním v té době strašně styděla. Pokaždé, když promluvil přímo na mě, cítila jsem, že chytám rajčecí barvu. Co to vlastně říkal? Cože to říkal? On se mě na něco ptal? Asi bych měla odpovědět… ježiš musim něco říct, ať to není trapný… honem, řekni něco… „Eeee.“ … hm, takže trapas jak sviň. Ani to rajče na mě už nemá.
Odvahu jsem získala až na stromě. Lezly jsme po něm s kámoškou a ON jel okolo na motorce. Viděl nás, zastavil pod stromem a říká mi: „Pojď dolů.“ Vzpomněla jsem si na tu pohádku a odpovídám: „Pojď ty nahoru.“ Chytil se a vrací mi to: „Povidám ti, pojď dolu.“ … „Povidám ti, pojď ty nahoru.“ V tom mu zazvonil telefon a on už musel jet, ale ještě mi stihl říct: „Však ty mi neutečeš ty ještěrko.“
Pak jsme se rozešli na střední školy a parta se rozpadla, na cestu chodili deváťáci po nás a po nich další a další. Myslím, že funguje jako deváťácký azyl dodnes…
Znovu jsem ho potkala asi po roce. Rozbilo se mi kolo, domů jsem to měla 6km, mobil jsem neměla, už se stmívalo a kolo bylo tak blbě rozbité, že nešlo ani tlačit vedle sebe. Sedla jsem si na obrubník a bylo mi do pláče. Najednou u mě zastavilo auto a z něj vystoupil ON! „Ahoj…Lucka, že jo?“ Ježišmarja, on si mě pamatuje. Začíná mi být divně teplo v obličeji. Do háje, zase to rajče!
„Co se ti stalo, můžu ti nějak pomoct?“… Odpověz, proboha odpověz… „Eeee.“
Nevím, jak je to možný, ale pochopil to. Prohlídnul kolo, konstatoval, že na tom už dneska domu fakt nepojedu a začal si ho dávat do kufru auta, že mě hodí domu. Byla jsem mu strašně vděčná, seslalo mi ho samo nebe. Po cestě v autě jsem jen opakovala: „Děkuju, děkuju, děkuju.“ Smál se. Teď se mu nedivím, ale já si tehdy fakt myslela, že mi zachránil život. Když se se mnou u domu loučil, mrknul na mě a řekl: „Tak ahoj… ještěrko.“ Ve mně hrklo a opět jsem nahodila rajče. Ještě, že byla už tma.
Uteklo dalších dlouhých šest let než nás osud svedl znovu dohromady…
Nejlepší kámoš mě pozval na gril párty u něj na zahradě. Už lehce podnapilá tam objímám kámošku a tancujeme a mix zdejšího DJe pod širým nebem. Hvězdy září, oheň hoří, z grilu voní maso, alkohol teče proudem, všude je slyšet jen smích a hlasitá hudba. Už nemůžu, jdu si na chvíli sednout. Zakopávám těsně před sedačkou a nějaké ruce mě zachraňují od pádu na stůl a stahují mě k sobě na klín. Podívám se, kdo je můj zachránce a v tu chvíli naprosto vystřízlivím. „Ahoj ještěrko.“… „Eeee.“
Trochu přibral, na hlavě místo nagelovaných bodlinek evidentně kraluje „mašinka“, ale je to ON! Ale rajče už se nekoná. Už jsem dospělá, teď je mi 22, už mám taky něco za sebou a už se nestydím. A to byla naše chvíle. Ten večer jsme se od sebe už nehnuli. Neviděli jsme se šest let a jakoby nás něco nutilo si převyprávět, co všechno se nám za těch 6 let stalo. A opět mě pak odvezl domů. Nic nebylo, kdepak. Oba jsme tušili, že od tohohle setkání chceme oba víc, tak nemůžeme spěchat.
Nespěchali jsme. Po 14 dnech jsem mu u sebe doma vyklidila jeden regál ve skříni, aby se jeho trencle a trička pořád nepovalovali po zemi. Po měsíci jsem mu dala klíč od vstupních dveří. Po roce mě požádal o ruku, po dvou letech jsme měli svatbu a dva roky po svatbě se nám narodila vytoužená dcera.
Ale ještě trochu zpátky. Svatební noc byla nádherná. A nádhernou ji udělala hlavně jedna jediná věta. Manžel se ke mně přitulil, objal mě, políbil na ústa a řekl: „Tak jsi mi přeci jen neutekla ty ještěrko.“
Přečtěte si také
Píšu si zápisník na vděčnost. Zatím v něm stojí jen: „Dnes nikdo nezvracel.“
- Anonymní
- 28.08.26
- 417
Ne, že bych nebyla vděčná za spoustu věcí. Mám milující rodinu, dvě krásné a zdravé děti a práci, kterou dělám ráda. Přesto mě konec prázdnin doslova ubíjí. Nejdřív měla střevní chřipku jedna...
Jak synovi se snachou vysvětlit, že mi nevadí, když se milují v našem domě
- babiMáňa
- 28.08.26
- 2507
Syn je u nás v domě s rodinou velmi často. Jsem za to nesmírně ráda, protože jejich děti nadevše miluji a klidně bych brala i další vnouče. Pravda je, že mi přijde, že o tom diskutují i oni dva,...
Zamilovala jsem se do táty ze školky. Jenže naše děti jsou nejlepší kamarádi
- Anonymní
- 28.08.26
- 2983
Začalo to úplně nevinně. Ranní pozdravy v šatně, pár zpráv kvůli dětem, společné vyzvedávání a občasné kafe po školce. Jenže dneska čekám, kdy mi napíše, a doma se tvářím, že se nic neděje. Jenže...
Zasnoubili se po 10 letech a nespěchají. Naplánovaly jsme jim svatbu samy
- Anonymní
- 28.08.26
- 501
Po deseti letech! Přesně tak dlouho trvalo mému synovi, než se rozhoupal a koupil prsten. Když mi pyšně oznámil, že svou přítelkyni konečně požádal o ruku, spadl mi ze srdce balvan. Hned jsem si v...
Syn si mě doma nevšímá. Když jsem odjela na služebku, probrečel dva dny
- Anonymní
- 28.08.26
- 1694
Nedávno jsem se po mateřské vrátila zpátky do práce. Mám dva kluky, čtyři a pět let. Když přišla nabídka na čtyřdenní služební cestu, trochu jsem se zdráhala, ale nakonec jsem si řekla, že to...
Kratší vánoční prázdniny? Mně jako mámě dvou dětí naprosto vyhovují
- Martrich
- 27.08.26
- 1319
Když jsem si přečetla, že se část rodičů bouří kvůli kratším vánočním prázdninám, trochu jsem se zastyděla. Protože moje první reakce byla úplně opačná. Přijde mi, že těch prázdnin je obecně až...
Na rodičáku jsem si tajně nabrala půjčky. Teď se bojím to přiznat příteli
- Anonymní
- 27.08.26
- 2302
Rodičovský příspěvek v Česku není žádná hitparáda. Když se k tomu přidá fakt, že vás partner drží finančně zkrátka, stane se z každého měsíce boj o přežití.
Děti u babičky, doma spousta práce, ale manžel by jen souložil
- Anonymní
- 27.08.26
- 2823
Na poslední týdny prázdnin jsme odvezli děti k babičce. Já osobně jsem měla představu, že konečně po měsících, kdy náš dům i zahrada vypadá jako skladiště, trochu zabereme a pohneme s prací. Jenže...
Přestala jsem sledovat toxické lidi. Nevím, co s rodinnou skupinou na WhatsAppu
- Anonymní
- 27.08.26
- 1645
Svou rodinu miluji, dokonce si myslím, že i má tchýně s tchánem jsou skvělí, ale pravda je, že mít je v baráku, jdu si rovnou žádat o nové občanství v Kanadě. Když mi terapeut doporučil, abych si...
Začala jsem si stanovovat hranice. První z nich jsou zamčené dveře na záchod
- Anonymní
- 27.08.26
- 2518
Celé rodičovství je jedna velká invaze do soukromí. Když byly děti ještě maličké, byla to samozřejmost. Nejen ony chtěly být za každou cenu se mnou, ale i já. Byly jsme jako jedna bytost. Jenže...
ten konec mě úplně dostal 
to „eeee“ me vzdycky dostalo 
a ono nic 
taky mi ten závěr vyloudil úsměv na rtech 
Nějak nám to rychle vyrosto ty mláďata 
