Náš den

Můj první deníček byl o seznámení s mým manželem a o tom, jak se to stalo, že se nám narodil Dominik. Nyní bych se s vámi ráda podělila o radosti prvních pěti měsíců. Píši to i jako reakce na deníček o druhé straně mateřství, na diskuzi pod ním a zároveň mě inspirovaly i další deníčky, ve kterých popisujete, jak trávíte čas se svými dětmi.

S Dominikem jsme se spolu sehráli docela rychle. Vlastně to šlo hned, jakmile jsem pochopila, že nemusím zvládnout všechno jako předtím. Že za rozházené oblečení se nestřílí, z trochy prachu se ještě nikdo nezbláznil a z podlahy stejně nikdo nejí. A tak se moje domácí povinnosti v prvních měsících scvrkly na každodenní vysávání, naskládání nádobí do myčky a vaření. Nikdy jsem se nenaučila spát přes den, což je škoda, protože první dva měsíce syn téměř celé prospal a budil se jen na kojení.

Kojila jsem ho zhruba po hodině až hodině a půl necelé dva měsíce, potom začal prso odmítat. Myslím si, že na vině jsou moje vpáčené bradavky a nutnost kojení přes kloboučky. Rozhodla jsem se netrápit jeho ani sebe hysterickými scénami při každém pokusu o nakrmení, přizpůsobila jsem se a koupila mu Nutrilon, protože mateřské mléko z lahve plival. Ano, možná jsem o kojení nebojovala dostatečně a mohla jsem to zkoušet déle. Ale po pár probrečených dnech, kdy jsem dělala všechno možné, aby bylo mléka více a malému to lépe teklo, jsem už nedokázala poslouchat jeho pláč.

Od té doby jí po 3–4 hodinách. Nesní toho moc. Pije průměrně tak 100–150 ml, 5× denně. Samozřejmě jsem věděla, že denní dávka má být cca 150–180 ml na kilo váhy a pečlivě jsem si zapisovala kolik toho malý jí a byla nešťastná, že jí pod normu. A pak jsem si jednou řekla, že to přestanu řešit, že není hloupý a ví, co potřebuje. Přestala jsem do něj mléko tlačit pomalu násilím, vykašlala se na časové rozestupy a hned nám bylo zase líp. Naučila jsem se totiž to nejdůležitější, že se musím přizpůsobit já jemu a ne on mně.

Nyní má Dominik čtyři a půl měsíce a náš den vypadá už několik týdnů takto: Kolem 07:00 se v chůvičce začne ozývat broukání a mručení. Pomalu rozlepím oči, zajdu si na WC a potom za malým do pokojíčku. Stojím nad ním a chvilku si spolu „povídáme“ a on na mě hází ty svoje neodolatelné úsměvy. Potom následuje ranní rutina, přebalit, převléci, nakapat Vigantol, namazat tvářičky a šup do lehátka na stole. Zapnu rádio a chystám si snídani, obvykle kafe, voda a nějaké pečivo s něčím. Mezitím si prcek hraje s hrazdičkou na lehátku. Snídaně mi vždycky trvá asi tak 30 minut, prostě se pěkně v pohodě najím. Potom má většinou hlad i Dominik, tak ho nakrmím.

Chvilku si spolu hrajeme na dece, pak ho tam nechám samotného a jdu vysát a uklidit po snídani. Občas dokonce stihnu i vytahat nádobí z myčky než se začne vztekat. Kolem 09:30 už začíná být unavený a protivný. Jdeme ven. Dominik do dvaceti minut usíná v kočárku a tak s ním kroužím ulicemi nebo parkem. Po necelé hodince se začne probouzet, takže rychle do obchodu, nakoupit a domů. Doma si spolu hrajeme, ukazuji mu hračky nebo si sám hraje na bříšku. Největším hitem posledních dní je mačkání a trhání letáků ze supermarketů a neméně oblíbenou činností je koukání na vodní želvu a rybičky v akváriu. Za chvilku už je zase čas na jídlo, to většinou tak kolem dvanácti.

Pak si většinou něco „čteme“. I když to asi nemá zatím moc smysl, tak mu říkám říkanky, ukazuji v knížce a on do ní nadšeně plácá. Kolem 12:30 už začíná být zase protivný. Tak šup do velké postele, nechat pocucat čaje nebo mléka, obrátit malého na bok, přitulit se k jeho zádům, dělat ššššššš do ouška a malý do 10 minut spí. Vydrží mu to tak 2 a půl hodiny. Mám tak čas nachystat oběd, číst si, koukat na televizi nebo brouzdat po internetu. Po probuzení si spolu zase hrajeme, tentokrát se už zapojuje i manžel a baví malého. Tak nějak se střídáme. Malý vydrží vzhůru tak tři hodiny, pak si jde s taťkou na chvilku zdřímnout do velké postele, oběma to celkem prospívá.

V osm začíná příprava na spaní. Jako první přichází koupání, při kterém se Dominik neskutečně vyblbne a unaví, potom masáž při mazání, oblékání, u kterého už začíná natahovat moldánky a šup do postýlky a to už pomalu ječí. Nakrmím ho, Dominik se přitulí ke své spací dečce a pomalu začíná u jídla klimbat. Když dopije, vyměním láhev za dudlík, pohladím ho po hlavičce a odcházím. Většinou se za ním ještě tak 4–5× vrátím, pohladím, vrátím dudlíka, udělám ššššš. A zpravidla do 21:00 usíná. Padáme s manželem na gauč, povídáme si. Sem tam si dáme vínko a něco dobrého, koukneme na film, zahrajeme si nějakou hru, ať už na playstationu nebo stolní. No a kolem 23:00 už jdeme spát i my. Během noci se syn nebudí, první vstávání mě čeká mezi 04:00 – 05:00, kdy ho nakrmím a on dál spokojeně spinká. No a pak už je zase 07:00 a všechno začíná nanovo.

Ano, mám štěstí, že mám až neuvěřitelně hodného syna a manžela, který mi, kdykoliv potřebuji, pomůže s dítětem i s domácností. Na druhou stranu nemáme žádné hlídání, obě babičky jsou 190 km daleko, a jelikož ani jeden z nás není moc společenský, tak jsme si za tři roky v cizím městě nebyli schopni vybudovat žádné přátelské vztahy. Takže veškerý čas trávíme ve třech a, světe div se, nevadí nám to. Jednou jsme rodina a jsme spolu rádi.

Občas jsem z toho každodenního stereotypu unavená, ráno se mi nechce vstávat a chtělo by se mi říct, že na všechno zapomenu, když se na mě Dominik ráno usměje, ale není to tak úplně pravda. Jsou dny, kdy jsem prostě unavená a potřebovala bych si zdřímnout. Nejsem dokonalá matka a ani nechci být. Dokážu si přiznat, že mě mateřství vyčerpává a upřímně si nedokážu představit, že bych chodila do práce a zvládala dát svému dítěti vše, co mu chci dát. Bylo by mi líto, že s ním nemůžu trávit čas. A jsem vděčná, že naše finanční situace mě nenutí jít pracovat, i když to taky není úplně růžové, ale to asi u nikoho. A závěr? Mám ráda svou novou roli maminky. Prostě mě baví být mámou, být se svým dítětem doma a i když to není zrovna in, tak se za to nestydím.